RECENZE Černá hra, thriller z porevolučních let. Drsný, epický

Foto: 2media

Popisek: Jozef Karika v Praze

Jozef Karika je podle odborníků slovenský experimentální spisovatel a publicista. Jeho Černá hra, kterou pro naše čtenáře připravilo Argo, se netýká ani experimentů, ani publicistického zpracování. Jde o syrový pohled, jakým se ve svých začátcích mohl pochlubit třeba Vladimír Páral. A druhou půlku, jakou si z knihy odnášíme, dopsal Radek John. Obě esa ve svých oborech a spisovatelé, jejichž tvorba má přesah dodnes. Kariku možná postihne stejný osud.

Kniha, která prakticky mapuje snad desetiletí na obě strany od oné takzvané Sametové revoluce, snímá brilantní kamerou spisovatele osudy hned několik lidí. Těm se nemusíme věnovat konkrétně, ale bude potřebné popsat jejich charaktery a vývoj. Karika v tomto duchu přistoupil k látce zcela bez patosu, ironie, sarkasmu, ale s dostatečným nadhledem a odstupem. Zprvu tedy vidíme starého důstojníka, snad v hodnosti podplukovníka, agenta tajné služby Československa. A právě v prvních padesáti stranách se odkryjí všechny karty, bravurně dobrané na poslední straně.

Pojďme zkrátit děj. Agent udává, hledá důvěrníky, rozšiřuje svou síť. Přichází k jednomu z nich, agilnímu, čestnému (po vzoru soudruhů), bez větších škraloupů. A tento mluví, mluví a je rád, že se něco děje. Pak jde onen starší muž za člověkem, z jehož očí srší vzdor. Zlost, naštvanost, chceme-li. A ten ho pošle do píči. Doslova a do písmene. Starší agent nerozumí, ale má dostatek zkušeností na to, aby odešel, aniž by popřál štěstí. Střih.

Anotace: „Drsný thriller z krvavých devadesátých let líčící dramatické osudy členů skupiny podsvětí. Krátce po Sametové revoluci zavládlo ponuré období – smrt nikdy nebyla daleko a dařilo se všem druhům svinstva. V této atmosféře a nových podmínkách se z obyčejných lidí, kteří se snaží vyšvihnout, stávají výpalníci, drogoví dealeři, překupníci zbraní, zločinci v bílých límečcích nebo první mafiánští bossové. Do temné spirály chtě nechtě vtahují i své nejbližší, manželky i děti. Zatímco někteří získávají čím dál větší moc, jiní kráčejí k předčasnému konci. Černá hra je román o násilné epoše a lidech, které tato pohnutá doba spolkla."

Další střih. Revoluce je za námi, Mrázek vekslák se stal podnikatelem, Bony a klid pořád táhnou a z důstojníka tajné služby se stal důležitý člen nového systému: kapitalismu. A situace se umě opakuje. Znovu starý agent, znovu agilní muž a znovu ten, který ho kdysi poslal do píči. Jenomže v tuto chvíli má dříve zmíněná karta jiný nádech. Z nepřátel se stanou "přátelé", a kde kdysi existovaly mantinely, je volná ruka trhu. Dost k ději, musíte si tuto porevoluční odyseu přečíst sami. Nám se nadto, jak dobrý a zajímavý je děj, líbil vztah autora k postavám. Že vlastně tím nejpozitivnějším (nejde o činy, ale věrnost svému přesvědčení) zůstane právě onen estébák, nakonec umírající v agonii a zapomnění právě s člověkem, jehož život držel v rukách, je výborné vyústění vývoje. Děj jako takový je něco jiného a v tomto ohledu pouze pomáhá k dynamice a formování postav(y) zúčastněných.

Karikův román je velkolepě pojaté dílo, které strojovitě a precizně postupuje kupředu. Autorovi se i přes nízký věk (37) podařilo zpracovat dobu, jakou nemohl prožít jinak než z vyprávění, vlastně na výbornou. Jde mu popis, věříte jeho dialogům, postavy jsou natolik plastické, že je lze rovnou přesunout na filmové plátno a závěr? Prostě jako život. V jednu chvíli fajn, potom špatné. Chválíme.

Autor: Jozef Karika
Název: Černá hra (Čierna hra: Vláda mafie)
Vydalo Argo, 2016
Překlad: Robert Pilch
Hodnocení: 90 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda