Život v nacistickém ghettu. Literární vzácnost Deník Rivky Lipszycové
09.05.2016
Foto: http://www.prah.cz/
Popisek: Deník Rivky Lipszycové
Co se života dětí, ale i dospělých během holocaustu týká, v České republice je k mání hned několik zásadních publikací. Od Anne Frankové, zřejmě nejznámější, přes nakladatelství Pocket Books a jejich Utajené deníky, až po Helgu Weissovou či právě Deník Rivky Lipszycové. Poslední zmíněný prakticky jen podtrhuje hrůzy a děs, jež téměř všechny židovské děti musely prožívat den co den. Bez ohledu na místo. V tomto případě se ovšem jedná o neblaze proslulé ghetto v polské Lodži.
Čtrnáctiletá Rivka Lipszycová si od října 1943 do dubna 1944 psala deník v Lodži, v nejizolovanějším a nejdéle fungujícím nacistickém ghettu, kde uprostřed nacistických hrůz žilo na 200 tisíc v čase rozkrájených a separovaných lidí. Nebo čísel, pokud bychom to brali pohledem Němců. Deník Rivky Lipszycové se ovšem vymyká, a to zejména obrovskou mírou morální a duševní síly, stejně jako touhy po spravedlnosti či lepších zítřcích.
„Bystrým, upřímným a někdy možná až naivním pohledem dospívající dívky popisuje svůj každodenní život, zážitky ze školy a z náboženských setkání i své dojmy, sny a pocity. Kromě reálných problémů života v ghettu, hladu, strádání, nemocí a hrůzy z deportací, líčí svůj vnitřní svět, své názory, úvahy, potíže se psaním a s hledáním své vlastní identity i truchlení nad ztrátou svých blízkých. Její rodiče, bratr i dvě sestry všichni zemřeli v ghettu nebo ve vyhlazovacích táborech, Rivka se ale přesto přese všechno nevzdala a neztratila naději a víru v Boha," uvádí nakladatelství Práh.
Kniha, bohatě doprovázená jak slovem, tak fotografiemi a autentickými dokumenty, vypráví příběh nadto hrozný, že se odehrál v hlavě dítěte. Toho, které vidělo odvléct vlastní sourozence, toho, co nemělo co jíst. Zkrátka a dobře, tématika, jakou bravurně popsaly desítky spisovatelů. Lustigem počínaje a Fuksem konče.
Jaký je ovšem přínos pro současnost? Není to jen o reminiscenci na tragické vyhlazování Židů během druhé světové války, ale deník působí jako čistý archiv. Nejedná se v tomto případě o historické letopisy a znalost prostředí, nýbrž o duši a jednu ztracenou dívku. Možná v Auschwitzu, možná v Bergen-Belsenu. Kdo ví…
Deník Rivky Lipszycové vřele doporučujeme všem čtenářům bez rozdílů věku.
Vložil: Zdeněk Svoboda