RECENZE Po letech znovu vychází hlubokomyslný Dumasův klub

Foto: repro Youtube

Popisek: Arturo Pérez-Reverte

Pérez-Reverte patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější současné španělské spisovatele. Jeho romány jsou nabité historickými fakty a také odkazy na jiná literární nebo výtvarná díla. Tolik anotace, jež Dumasův klub zcela podtrhuje. Ale jelikož v originále pod názvem El club de Dumas vyšel román již v roce 1993 a u nás prvně na přelomu tisíciletí, pro mnoho z vás to jistě nebude originální čtení.

Po vystudování politologie započal svou novinářskou kariéru v nyní už zaniklých novinách Pueblo, poté pracoval v letech 1973 až 1994 pro španělskou státní televizní stanici Televisión Espanola především jako válečný reportér, naposledy v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii. Že by se Arturo Pérez-Reverte právě díky této až Orwellovské praxi dostal na piedestal světové literatury, se opravdu čekat nedalo. A přitom ano, stalo se. Vždyť jen v České republice vyšlo už šest z jeho děl: Královna jihu, Vlámský obraz, Šermířský mistr, Hřbitov bezejmenných lodí, Kůže na buben a konečně Dumasův klub. Pod polovinu z nich je mimochodem podepsán brilantní Vladimír Medek.

A co tedy dílo, které zfilmoval Roman Polanski pod názvem "Devátá brána" s Johnym Deppem v hlavní roli? Názor si musí udělat každý sám. Polovina recenzentů film zkritizovala, polovina v něm nenašla, co hledala, ale zásadní výtky neměla. Nyní ke knize. Plné, hluboké, inteligentní, složité a úžasně lehko (pře)čtené. Autorova slovní zásoba je tak bohatá, že v mnoha po sobě jdoucích odstavcích budete mít "problém" najít dvě totožná slova. Spojky a zájmena nevyjímaje.

Na počátku byla vražda a rukopis jedné kapitoly Tří mušketýrů. Ověření pravosti rukopisu vezme nájemný lovec knih Lucas Corso jako melouch k větší zakázce: má vypátrat, který ze tří zdánlivě identických exemplářů vzácného tisku ze 17. století je pravý – a lze jím vyvolat ďábla. Corso se zprvu lehce přiživuje na závislosti těch, pro koho jsou knihy přímo drogou. Pak se však ocitne v osidlech tajemného plánu a čelí smrti, kterou začne kdosi rozsévat podle scénáře jak vystřiženého z Dumasových románů. Do cesty se Corsovi navíc postaví krásná dívka – anděl, či ďábel? Autor rozehrává umnou partii, v níž splývají hranice mezi literaturou, černou magií, hrou a realitou, a drží čtenáře v napětí až po překvapivý závěr...

Pérez-Reverte se svým Dumasovým klubem překonal vlastní stín. Mimochodem tento obraz je na stránkách zmíněn několikrát. Vždy v čisté a logické souvislosti. Recenzenti obyčejně vyzdvihují poutavost děje a cynismus hlavní postavy. O tom ovšem titul z našeho pohledu není. Román, plný detailních informací, je jakousi sondou do jím milované literatury. Fakta a drobné postřehy z minulosti mnohých spisovatelů, ale i nakladatelů, se málokde podaří ověřit. Vzhledem k autorově praxi novináře (RTVE - Televisión Espanola či Radio Nacional de Espana) je to přeci jen základní (i zásadní) potřebou a nutností. Román je neskutečně nosný, dynamický. Někoho může odradit rozsah, jiného formulace a vodítka. Není to Dan Brown a není to mystika. Je to Arturo Pérez-Reverte.

Název: Dumasův klub
Autor: Arturo Pérez-Reverte
Překlad: Anežka Charvátová
Vydalo ARGO, 2016
Hodnocení: 90 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda