Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z mořské pěny, ze slovenské pohádky, k Superpopelce nás přivedl Pavel Kříž a ten poslední casting… Režisér Klein nejen o tom, jak vybíral „lásky“ básníka Štěpána Šafránka

19.04.2016
Z mořské pěny, ze slovenské pohádky, k Superpopelce nás přivedl Pavel Kříž a ten poslední casting… Režisér Klein nejen o tom, jak vybíral „lásky“ básníka Štěpána Šafránka

Foto: Bioscop

Popisek: Režisér Dušan Klein při natáčení posledních Básníků

ROZHOVOR, FOTOGALERIE Režisér Dušan Klein toho natočil hodně, ale nejvíce spjatý a též nejvíce známý je díky „Básníkům“, jejichž šesté pokračování šlo minulý týden do kin. Co prozradil o celé sérii a co pro něj osobně Básníci znamenají?

Pane režisére, v každém díle Básníků se Štěpán Šafránek zamiloval do nové krásné dívky. Jak to bylo s výběrem Štěpánových lásek? Bylo těžké najít pro Štěpána Šafránka, doktora a básníka, tu pravou múzu?

Přiznám se, že ano. Už s tou první, Borůvkou, jsme měli problémy! A to jsme ještě nevěděli, že těch lásek bude celkem šest! Hledali jsme milou, sympatickou dívku, křehkou a nesmělou. Takovou k pohlazení. Vždyť to byla první Štěpánova láska! V té době se dostala do kin pohádka Malá mořská víla s Miroslavou Šafránkovou v hlavní roli. Borůvka k nám tak přišla přímo z mořské pěny. Andreu Tarábkovou – Jeskyňku, jsme si dovezli ze Slovenska a také z pohádky – Kráľ Drozdia hlava (Jak básníci přicházejí o iluze). Objevila se na vteřinku i v pátém dílu – Konec básníků v Čechách. Evu Vejmělkovou – Píšťalku jsme znali, navíc jí to ohromně slušelo se zobcovou flétnou, na niž „vábila“ Štěpána. (Jak básníkům chutná život). K černooké Tereze Brodské, Superpopelce (měla pět sester) nás přivedl Pavel Kříž. Zůstala s námi až do posledního dílu! (Konec básníků v Čechách). Aničku Veverku Zrzečku jsme hledali i v Polsku! Když jsme konečně našli Míšu Badinkovou, také Slovenku, tak přišla na zkoušku s takovým zpožděním, že jsme to už skoro vzdali… Jako by věděla, že ona také z toho příběhu odejde navždy (Jak básníci neztrácejí naději).

Na poslední lásku a múzu Štěpána do šestého dílu Jak básníci čekají na zázrak – jsme dělali casting. Pozvali jsme i Lindu Rybovou, s níž jsem už natáčel. A byla to přesně ona! Zuzanka Rybářová –krásná, vtipná, milá, která už také poznala i stinné stránky života, ale zůstala v ní ta vzácná jiskra, která dokáže i zázraky… A navíc díky ní (a samozřejmě díky Láďovi Pecháčkovi) do příběhu vstoupila i její dcera Vanessa (Emily Laura Hassmannová), která se hned skamarádila s Juniorem (Filip Antonio) – a o nápady a nečekané záhady a peripetie příběhu bylo postaráno! A pokud můžu poradit – někdy je dobré dávat si pozor na klíče… 

Básnická série se vyznačuje i tím, že děj doplňují vtipné animace našich předních kreslířů. Jak vznikl tento hezký nápad?

Za tím nápadem je „cudnost“. Když se Mirka Šafránková dozvěděla o milostné scéně se Štěpánem, měla problémy. Já to vždy respektuji. A tak jsem dostal nápad – vložíme do té milostné scény kreslenou sekvenci, která to všechno dopoví… Uvědomil jsem si, že by takové vtipné animované pasáže prospěly ději i poetice filmu – a staly se součástí všech dílů. 

Je to už více než 30 let, kdy byl uveden do kin první příběh filmových Básníků pod názvem Jak svět přichází o básníky. Naštěstí svět o Básníky nepřišel a v těchto dnech už budeme sledovat šesté pokračování jejich příběhů a osudů – Jak básníci čekají na zázrak. Dalo by se říct, že v historii kinematografie jde také o malý zázrak – snad neexistuje obdobná série filmů, kde by hlavní filmové postavy i jejich herečtí představitelé dospívali, dozrávali a stárli „společně“ po dobu více než třiceti let…  Pokud bychom si chtěli zrekapitulovat těch více než 30 let společných zážitků – bylo by to na dlouhé povídání. Zkusme zrekapitulovat jen to nejpodstatnější.

Jsem pro. Navíc připravuji knížku o „historii“ Básníků, takže těm zvídavým poskytne podrobné informace o všem, co se dělo v jejich filmovém zákulisí.

Kdy vznikl nápad, první impulz, to první semínko, z něhož vyklíčili Básníci?

Podnětů bylo víc. Měl jsem za sebou už docela slušnou řadu filmů, věnoval jsem se převážně detektivkám a krimipříběhům - byl to svým způsobem i únik, abych nemusel v té době točit filmy podle „dobového diktátu“, ale táhlo mě to ke komedii, cítil jsem, že určitý sklon vyprávět komedie ve mně je. Koneckonců, můj absolventský film podle povídky Arnošta Lustiga Ďábelská jízda na koloběžce měl v sobě řadu humorných prvků a postupů, které jsem pak použil při realizaci Básníků.

Co tomu tedy bránilo?

To podstatné – příběh, scénář.

Kde se tedy vzali Básníci?

Náhoda. Shodou okolností mi jeden nakladatel poslal rukopis knížky s názvem Amatéři, jestli by mě příběh nezaujal… Jméno autora mi nic neříkalo… Ladislav Pecháček. Doktor. Lékař. Prvotina. Začal jsem číst s nedůvěrou – a pak mě ten příběh úžasně oslovil! Bylo to přesně to, co jsem chtěl a čekal. Mladí kluci, gymnazisti, první lásky, první doteky, první zmatky, dokonce básničky – a samozřejmě studentská rebelie a recese! Měl jsem v té době své syny ve stejném věku a právě o tom jsme si povídali v našich „černých“ hodinkách, kdy měli povolený i malý doutníček!

Jak to probíhalo dál?

Domluvil jsem si schůzku s autorem v tehdejším Filmovém klubu v Praze. Omlouval se, že nezná moc moje filmy, že české filmy moc nesleduje… Ale za tři minuty jsme si už tykali a zůstalo nám to až dodnes. Takové vzácné přátelství a souznění – někdy se nevidíme i pár let, ale když se setkáme, tak jako kdyby to bylo včera.

Spolupracujete tedy s panem Pecháčkem více než třicet let, natočili jste i „nebásnické“ filmy, například Dobří holubi se vracejí – film žánrově úplně odlišný od básnické série. V čem jste si blízcí, v čem odlišní?

Láďa má na to jednoduchou odpověď. Já jsem prý lyrik a on cynik. Musím však říct, že Láďa má jednu úžasnou vlastnost. Vlastnost pozorovatele, schopnost vnímat a zachytávat malé životní drobnosti, příhody, kolize, které vidí kolem sebe. Léta pracoval jako obvodní lékař a před jeho očima se odehrávala spousta životních mini příběhů… tragických, komických, trapných… Nezapisuje si je – jen si je pamatuje, jako třeba Hrabal. Ukládá je do sebe – a když si pak sedne k psaní, tak si ty postřehy vybavuje, vepisuje je do svých příběhů. Proto jsou pravdivé a lidské.

Vždy si ve všem rozumíte, nikdy jste se třeba o něčem nepřeli?

Většinou se ve všem shodneme. Jen s jednou věcí míváme problémy – a to je čas a termíny. Láďa píše pomalu. Má svoji práci, která ho plně zaměstnává, koníčky (výtvarno, hudbu) – a píše pro radost. Jenže u filmu to nejde. Tam jsou tvrdé podmínky a termíny. Jednou jsme dokonce s producentem Milošem Šmídmajerem „donutili“ Láďu Pecháčka vzít si dovolenou. Bylo to u pátých Básníků…

Uvedení filmu Jak svět přichází o básníky mělo v kinech obrovský úspěch, pokračování bylo skoro samozřejmostí.

Bylo to úplně jinak. Film se málem nedostal do kin – v té době byl „podezřelý“ tím, že byl „obyčejný“ – neřešil rozvrácená manželství, narušenou mládež a zfetované děti z děcáku. Byl o těch normálních a hezkých věcech, které patří k všednímu životu, na které se těšíme, ke kterým patří i smutek (a básničky) – a pokud nám do toho šlápnou „blbci“ – tak jim to dáme hezky najevo. S ironií, sarkasmem a úsměvem! (V tom je Láďa Pecháček nepřekonatelný!) To je základní poetika Básníků, které chceme být věrní ve všech dílech. Ale když náš přesto pustili do kin, tak úspěch byl skvělý. „Dvojky“ se tenkrát nedělaly – ale dostali jsme od Barrandova nabídku na pokračování. Bez maléru se to neobešlo – těsně po uvedení prvních Básníků emigrovala do Německa první Štěpánova láska Borůvka – Miroslava Šafránková. Ale nějak se to ututlalo.

Jak básníci přicházejí o iluze. Téma?

Nabízelo se samo – vysokoškolská studia. Kendy – FAMU a jeho umanutost točit filmy, Štěpán – medicína, jak si to přála maminka. Do příběhu vstoupila řada nových postav: Venoš z Moravy, Vendulka Utěšitelka, dokonce i černočernej Mireček z Konga. Patálie se studiem se prolínaly se studentskou zábavou – Kendy založil kapelu, Štěpán dodával texty… a samozřejmě se zamiloval. Tentokrát do tajemné zdravotní sestřičky Jeskyňky, které samozřejmě psal básničky… Jenže i ona dala přednost pragmatičtějšímu partnerovi. Básníci to prostě nemají v lásce lehké.

Ve třetím díle čekal Básníky vstup do života: JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT. Ale mám pocit, že jste vynechali jednu důležitou životní etapu – vojnu.

To ano – uvažovali jsme o tom, ale nakonec jsme od „zeleného dílu“ ustoupili. Ustoupili… toto bylo tehdy prostě tabu, myslím tím v „podání“ tak skvělého glosátora, jakým je Láďa Pecháček. Poslali jsme tedy naše hrdiny přímo do života, kde si také hodně užili. A Láďa Pecháček napsal skvělou tragikomedii z vojenského prostředí pod názvem Žranice, která teprve čeká na filmové zpracování.

Chtěli jste pokračovat čtvrtým dílem?

Ne. Tenkrát jsme se rozhodli ukončit příběhy Básníků jako trilogii. Takové magické až pohádkové číslo – tři přání, tři princezny, tři úkoly… Navíc jsme ztratili hlavního hrdinu – Štěpána Šafránka. Těsně před premiérou filmu emigroval do Kanady Pavel Kříž. Napsal mi krátký dopis – a já ho ve všem chápal. Byl to přece jen básník a některé věci už tady prostě nezvládal. Film se ale do kin dostal.

KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH – přes veškerá předsevzetí vznikl po sametové revoluci čtvrtý díl, Konec básníků v Čechách.

S tím nápadem přišla 1. soukromá filmová společnost Heureka Film. A nás docela zaujala představa o tom, jak se budou Básníci chovat v nových společenských podmínkách, v období tzv. raného kapitalismu. Záleželo i na tom, zda se mi podaří přemluvit Štěpána Šafránka, aby se vrátil „na skok“ domů. Souhlasil. Byl jsem rád, protože jsme navázali na dřívější spolupráci a natočili další film – třeba Andělské oči podle Hrabala. Mnozí nám vyčítali tento díl,  ale s odstupem času se zdá, že jde o svého druhu dobovou kroniku toho, jak se poměry i lidé měnili, o zajímavou sondu, výpověď o té době.

Po čtyřce se Básníci odmlčeli téměř na deset let a pak se vrátili v příběhu  Jak básníci neztrácejí naději. Jak k tomu došlo, co vás přesvědčilo?

To má na svědomí producent Miloš Šmídmajer, který založil filmovou společnost BIO ILLUSION. A byl přesvědčený, že prvním jeho filmem musí být Básníci. A nám se nabídlo i téma: „Měli bychom Štěpána Šafránka oženit!“ Už má na to čas.

Ale nějak se vám to nepovedlo. To spíš Kendy prochází manželskými peripetiemi – ale Štěpán zůstává svobodný.

To se někdy stane, že autorský záměr se zvrtne – ale seznámil se se skvělou dívkou – Aničkou Veverkou Zrzečkou a stal se tátou! To jsou přece docela podstatné životní zvraty. Měli jsme trochu obavu o diváky, protože v té době už naše kina válcovala megasnímky a akční velkofilmy americké produkce. Ale i Básnici si našli své diváky a bylo jich kolem půl milionu!

Na jedné z tiskovek před premiérou pátého pokračování jste s panem Pecháčkem vtipkovali, že pokud budou další Básníci, tak to bude až v roce 2025… A dnes máme jen rok 2016 a za pár dní bude premiéra šestých Básníků – Jak básníci čekají na zázrak.

Tak za tím vším opět hledejte Miloše Šmídmajera! Před několika léty zahájil na nás takový jemný, nenápadný nátlak. Dokonce přišel i s úplatkem (Chagallův obraz pro pana Pecháčka). Dlouho jsme se bránili. Nebylo se čeho chytit – a najednou byl tady nápad! Vždyť Štěpán má syna ve věku dvanácti let! Juniora, kterého vychovává i s pomocí strejdů Karase a Kendyho. To je přece úžasná možnost vyprávět další příběh nejen očima Štěpána, ale i očima jeho potomka! To byl první krok, udička, na kterou jsme se chytli. A když jsme zkusmo začali obvolávat herce a ti nám přikývli na to, že do toho jdou, aniž četli scénář, a malé roličky vzali i takoví skvělí herci jako Josef Abrhám, Jirka Lábus nebo Rudolf Hrušínský, a našli jsme i krásnou novou Štěpánovu múzu a lásku – Lindu Rybovou – bylo rozhodnuto…

Co pro vás znamenají profesně i lidsky Básníci?

… to se těžko definuje. A možná to ani nedokážu. Básníci – to je už pro mě „rodinný film“, který se stal součástí mého života. Myslím si, že tím nejcennějším na tom je, že mi Básníci umožnili poznat a setkávat se po dlouhá léta s úžasnými lidmi, kterých si vážím, cením si jejich kamarádství a přátelství, a že jsme spolu vytvořili příběh, který dokáže lidi pobavit, povzbudit a dát jim radost… 

zdroj: Bioscop

Vložil: Anička Vančová