RECENZE Gutmeyerovo bohatství se vrací do dob holocaustu, ač nepřímo a místy vesele
26.03.2016
Foto: Wikipedia/licence CC
Popisek: Yas Vashem - Muzeum Holocaustu v Jeruzalémě
Dejte tomu románu Alaina Berenbooma čas, tak zní naše nejvýraznější rada. Příběh, který se v prvních desítkách stran kroutí jako špatně zavinuté těsto, nakonec bezvadně vynikne. Svým tempem, svou pointou a reáliemi, vztahujícími se mimo jiné do Československa (po)válečného období. Míněn je zejména Terezín.
Alain Berenboom má podle nakladatelství ARGO vrozený talent psát o věcech vážných zlehka a o věcech lehkých vážně. A to se týká speciálně tohoto, v pořadí už čtvrtého pátrání, jež vede bruselský detektiv Michel Van Loo, tak neobratný, a přitom tolik dojemný. Deset let po válce odhaluje totožnost muže, který se vydává za pražského žida Gutmeyera, jenž měl zahynout v Osvětimi, náhle se však objevil ve švýcarské bance, vybral značnou sumu za svého předválečného konta a chce svůj majetek užívat. To se nelíbí dceři skutečného Gutmeyera, nádherné a tajemné Ireně. Aby to nebylo tak jednoduché, vloží se do hry i tajní agenti nedávno vzniklého státu Izrael. Pokračování série úspěšných detektivních příběhů belgického autora tentokrát upomíná i na historii Československa 30. až 50. let 20. století.
Tak zní prakticky celá anotace velmi zdařilého románu, složeného z devětadvaceti kapitol. Když celkem napínavý děj dočtete, právě názvy jednotlivých pasáží oceníte, pomohou vám zorientovat se zpětně v tom, co se stalo. Aniž bychom chtěli naznačovat přesný děj, pozastavíme se u jedné skutečnosti. Tou je svědomí a právo. Autor je totiž, krom mnoha belgických ocenění, držitelem titulu ze studia práv. Reminiscence a podstata je jednoduchá. Mnoho lidí, kteří prošli Terezínem, a směřovali následně do polské Osvětimi, nepřežilo. A mohli dělat prakticky vše, aby tomu tak nebylo. Leč marně. Někomu se podařilo transport obejít letitým úkrytem, jinému se čas od času naskytla příležitost k útěku. Obvykle při dalším přesunu z lágru do lágru.
V případě nositele jména, po němž je román Alaina Berenbooma pojmenován, se stane cosi jiného. Jak jsme naznačili hned v úvodu, knize je potřeba dát čas. Prvních přibližně sto stran totiž neslibuje závratnou čtenost. Je tam poměrně víc postav, víc dějových linií, příběh sice jde dopředu, ale kombinuje se s charakterem vyšetřujícího detektiva Michela Van Loo. O to víc je překvapivé, kterak se příběh otočí ve své druhé části. A z takové místy komicky nevinné literatury se stává chladnokrevné pátrání po ještě chladnokrevnějším zločinci. Proč? Nechoďme moc kolem horké kaše. Párkrát opakované příjmení doktora Gutmeyera, přeživšího druhou světovou válku, samozřejmě nenechá nikoho na pochybách. Něco v jeho osudu přeci jen nebude dobře. A je téměř jisté, že autor při psaní (bohužel) čerpal ze skutečných událostí období druhé světové války. Nepředstavujte si Mengeleho a jeho zvrácené pokusy. Spíše muže, jež byl a je ochoten udělat cokoli, aby přežil. A taky, aby zbohatl. A potom, co si myslel, že už všichni zapomenuli, se opět vrací na výsluní a chce své... I když to může znít jako klišé, poslední kapitola (Rabín ve skrýši) překrásně rozuzlí děj.
Alain Berenboom se roku 1947 narodil v Bruselu otci, který pocházel z malého městečka poblíž Varšavy (Polsko), a matce původem z Vilniusu (Litva). Vinou zmatků, které vládly v Evropě 20. století, se z něj stal francouzsky píšící belgický spisovatel. Jeho kosmopolitní původ a kulturní zázemí bezpochyby vysvětlují, proč své čtenáře tak rád zavádí do různých koutů všech kontinentů, nejraději tam, kde to vře. A přesto jeho hrdinové nejsou žádní dobrodruzi – ve skutečnosti na nějaké dobrodružství nemají ani pomyšlení. A tak lze v Berenboomových knihách vystopovat základní prvky belgického umění: sebevýsměšný humor, směs velkoleposti a skromnosti, to vše dochucené kapkou absurdity.
Název: Gutmeyerovo bohatství
Autor: Alain Berenboom
Překlad: Tomáš Havel
Vydalo Argo, 2016
Hodnocení: 70 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda