Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Blíží se poslední šance navštívit divadelní hru Po sametu

05.02.2016
RECENZE Blíží se poslední šance navštívit divadelní hru Po sametu

Autor: repro Youtube

Popisek: Po sametu

Bilancování porevolučních let může být smutné, tragické, zoufalé. Přeci jen si člověk vybaví některé ty krachy bank, kampeliček, vraždy, korupční skandály a záhadně zbohatlé politiky. Jenže na stranu druhou - čas vyléčí všechny rány. A právě tímto přístupem se s látkou hravě vyrovnal režisér Jiří Adámek v Národním divadle, respektive na jeho Nové scéně.

Nečekejte klasické, vážné, divadlo, nečekejte jízlivá anebo reminiscenční dramata, ale ani komedii, kabaret. Čekejte tak od všeho něco. Po sametu, téměř dvouhodinové představení, jemuž zbývají poslední tři pády pomyslné opony, nabízí od všeho něco. Aniž bychom se chtěli opakovat, pro klasického diváka, tedy pro většinu naší populace, půjde o vynikající zábavu, čas od času o připomenutí dávno zapomenutého a zároveň o jakési to havlovské memento, o onen zdvižený prst Mirka Topolánka, jímž dával jednoznačně najevo, že Kalousek je jednička.

Scéna je prostá. Stačí pár kulis, víceméně neměnných, projekce na plátně na stěně i "zemi" a kombinace, kterou režisér Adámek vytvořil: hudebně-verbální divadlo (někdy nazývané „novým voice-bandem“). Tak se tomu říká. Prakticky jde o zpěvohru. Anebo ne? Možná o kombinaci beat-boxu, freestylu. Zkrátka často bez doprovodu reprodukované hudby vyloudit zvuk, tón, melodii, píseň. Funguje to báječně. Ostatně jako celé představení, jehož jedinou slabinou, vychýlením z cesty, byla hodně zvláštní vzpomínka na kauzu Mostecké uhelné a Antonína Koláčka u švýcarské prokuratury.

Avšak dost obecně. Pojďme k věci. Nejprve s anotací samotné scény.

„Režisér Jiří Adámek pro takové ohlédnutí našel ideální materiál v Minulém týdnu – rubrice, která týden co týden vychází v časopisu Respekt. Její autor Ivan Lamper v ní shrnuje nejdůležitější domácí události i zcela efemérní epizody v životě naší země – a činí tak s nezanedbatelným autorským vkladem, který nepostrádá humor ani poezii. Při zpětném pohledu získáme panoramatický, někdy až závratný pohled na vzestupy a pády našeho veřejného, kulturního a společenského života. Můžeme se tak i sami na sebe podívat s nadhledem… a třeba se i sami sobě zasmát."

A teď hodnocení. To naše.

Šestice herců, Taťjana Medvecká, Pavla Beretová, Saša Rašilov, Pavol Smolárik, Petr Vančura a Filip Kaňkovský, ztvárnila ucelené role. Vlastně hned několik. Především mužská část bravurně nastudovala gesta a chování vybraných politiků, včetně verbálního projevu, a bez jakéhokoli patosu tak před diváky stojí "do země zaražený" Jiří Paroubek, muž bez výrazu Petr Nečas nebo pardálové naší politiky, duo prezidentů Klaus a Zeman. U Rašilovy postavy vypravěče české historie bude fajn vyzdvihnout i Vladimíra Železného s pořadem Volejte řediteli. Výrazný prostor herectví dala najevo především Taťjana Medvecká, pohybové kreace (na sto způsobů) zvládl na jedničku Filip Kaňkovský. Velmi tiché herectví předvedl Pavol Smolárik, který vystudoval na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v ročníku Miroslava Krobota. Pavla Beretová vynikla přirozeností a Petr Vančura svým přesahem Václava Klause. A taky jakoby tváří premiérového vystoupení na pódiu. Ta radost z vlastních slov se často nevidí. Jeho to divadlo asi fakt baví, chtělo by se vykřiknout.

Sama hra si rozhodně nedává za cíl moralizovat. Slovní hříčky jsou ovšem fantastické. Vatizace jako poslední slabiky pri-vatizace, to je krásná, až freudovská přesmyčka. I hudba Michala Nejtka zní tak nějak nerušeně, že ony necelé dvě hodiny utečou tak nějak samy. Rychle.  Bez přeřeků, chyb, bez přehrávání.

Za poskytnutí vstupenek na představení děkujeme serveru Parlamentní listy, mediálnímu partnerovi Národního divadla. 

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace