Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Usínáte u pohádky dřív než dítě? Tyhle vám pomohou z nesnází - 100 nejznámějších pohádek autoři zkrátili tak, abyste je opravdu dočetli až do konce

02.01.2016
Usínáte u pohádky dřív než dítě? Tyhle vám pomohou z nesnází - 100 nejznámějších pohádek autoři zkrátili tak, abyste je opravdu dočetli až do konce

Autor: XYZ

Popisek: Krásnými ilustracemi pohádky doprovodil Karel Řepka

Čtení pohádek před spaním má příjemně ukolébat vaše potomky, velmi často ale nasměruje do říše snů mnohem rychleji vás, obzvlášť když máte za sebou perný den. Z nesnází vám pomohou pohádky ve zkrácené verzi, které vydalo nakladatelství XYZ.

Jsou pro vás pohádky, které čtete svým dětem, příliš dlouhé? Usínáte u nich sami dřív, než drak osvobodí princeznu? Nebo chtějí děti vědět, jak to dopadlo se Smolíčkem, a vy máte ještě spoustu jiné práce? Právě vám je určena knížka 100 nejznámějších pohádek pro unavené rodiče, do které autoři vybrali ty nejkrásnější české pohádky a zkrátili je tak, abyste je opravdu dočetli až do konce a nebyli podezříváni z podvádění.

Snažíte se dítě uspat, jenže všechno je marné. Dokud v příběhu nedoklopýtáte z posledních sil až do úplného konce, potomek se neustále dožaduje pokračování. Neobvyklá knížka je určena právě pro unavené rodiče, kteří nechtějí dítě připravit o pohádku před spaním, na sáhodlouhé předčítání už jim ale nezbývá dostatek času, sil či leckdy obojího. Každou pohádku autoři šikovně zkrátili, abyste ji stihli dočíst až do konce ještě dřív, než sami předčasně usnete, a přitom obsahuje vše důležité, co v příběhu nesmí chybět. Není to žádný zločin, vždyť všechny klasické pohádky existují v několika verzích a jejich příběhy se různě proplétají. Roztomilými obrázky je doprovodil ilustrátor Karel Řepka.

100 nejznámějších pohádek pro unavené rodiče

Ukázka z knihy:

O Smolíčkovi

V temném lese žil jelen se zlatým parožím. Jeho jediným druhem byl malý Smolíček, jenž neměl rodiče ani příbuzné, kteří by se o něj postarali, a u jelena bydlel. Každé ráno, když jelen vyrážel na pastvu, přikazoval Smolíčkovi, aby za ním zavřel pečlivě dveře a nikoho jiného do jejich příbytku nepouštěl. Mnoho dní se nic nedělo, na dveře obydlí nikdo neklepal a Smolíček už na jelenovo přikázání pomalu začínal zapomínat.

Jednoho chladného dne se však ozvalo zaklepání a prosebný hlásek:

„Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíčky strčíme, a jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme,“ naléhal líbezně. Smolíček pamatoval na slova, která mu milovaný jelen kladl na srdce. Přesto ale hlásek zvenčí stále líbezněji naléhal a prosil. Toho dne byl chlapeček neoblomný a o tajemné návštěvě pověděl večer jelenovi. Ten Smolíčka pochválil:

„Dobře jsi udělal, chlapče. To byly totiž jeskyňky. Kdybys jim otevřel, odnesly by tě pryč.“

Smolíček byl rád a na hrozbu jeskyněk pomalu zapomněl. Ráno se jelen jako vždy vydal na pastvu a Smolíček zůstal doma sám. Neuběhlo mnoho času, když se za dveřmi opět ozvalo zaklepání. Hlásek, který se dnes pokoušel Smolíčka obměkčit, byl ještě mnohem líbeznější.

„Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.“

Smolíček jej ale znovu odbyl a do domečku nikoho nepustil. V tu chvíli se jeskyňky za dveřmi roztřásly zimou, začaly plakat a Smolíčkovi jich bylo líto. Rozhodl se malinko pootevřít dvířka, jen na dva prstíčky. Jeskyňky mu děkovaly, prostrčily nejdříve dva prstíky, poté celou dlaň, a než se Smolíček nadál, už byly ve světnici. Vrhly se na překvapeného chlapečka a utíkaly s ním do lesa.

100 nejznámějších pohádek pro unavené rodiče

Jak běžely, míjely nedalekou paseku, na které se pásl Smolíčkův opatrovník se zlatými parohy. Sotva uslyšel zoufalé naříkání, rozběhl se chlapci na pomoc.

Jeskyňky chytil a pořádně je vyprášil. Jeden výchovný políček dostal i důvěřivý Smolíček. To aby si příště zapamatoval, že nemá otvírat dveře. Mnoho dní běžel život jelena se Smolíčkem klidně. Až jednou se znovu ozvaly u dveří jejich domečku známé líbezné hlásky.

„Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.“

Smolíček byl neoblomný. Neobměkčilo ho ani naříkání, pláč a třesení se zimou. Záludným jeskyňkám řekl, že jim neotevře, protože by ho zase od jelínka odnesly pryč. „Neboj se, pacholíčku, my tě neodneseme. A kdyby přece, nemáš se čeho bát. U nás by ses měl lépe než tady a mohl by sis s námi pořád hrát,“ prosily medovým hláskem jeskyňky. Smolíček znovu podlehl jejich naléhání. Když pootevřel dveře, byly okamžitě uvnitř světnice. Chytily ho a utíkaly s ním do lesa, cestou mu vyhrožovaly, že si z něj udělají sváteční pečínku. Marně tentokrát pacholíček volal svého jelena. Ten byl od něj velmi daleko, na pasece, kam žádný zvuk nezabloudil.

U jeskyněk se měl Smolíček jako v pekle. Sice ho líbezné poběhlice sytily samými lahůdkami, ale to jen proto, aby si jej pořádně vykrmily na slavnostní hostinu. Nikdo si s chlapečkem nehrál, on jenom smutně koukal skrze mříže svého vězení, kam ho jeho únoskyně zavlekly.

Dny a týdny utíkaly a jeskyňky Smolíčka stále věznily. Jednoho rána za ním přišly, aby si vyzkoušely, jestli už je dost vykrmený. Když ho řízly do prstíku a usoudily, že je tak akorát zralý na pečínku, rozhodly se odvést ho k peci. Smolíček začal usedavě plakat a volat svého milovaného jelena: „Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jeskyňky do pece nesou!“

Za pár okamžiků se ozval mohutný dusot kopyt. Jelen se zlatými parohy se mohutnými skoky blížil k chlapečkovi. Ve skoku ho nabral na paroží a uháněl s ním pryč od pekelného doupěte jeskyněk.

Doma pak dostal Smolíček pořádně za vyučenou. Plakal a svatosvatě slíbil, že už nikdy nebude důvěřivý a bude svého ochránce na slovo poslouchat. A to také dodržel a dveře už nikdy nikomu neotevřel.

Autor: kolektiv
Ilustrace: Karel Řepka
Žánr:
pohádka
Nakladatelství:
XYZ
Datum vydání:
7. 12. 2015

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace