Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Umíráček. Další brilantní dílo švédské ikony Kerstin Ekmanové

10.10.2015
RECENZE Umíráček. Další brilantní dílo švédské ikony Kerstin Ekmanové

Foto: albertbonniersforlag.se

Popisek: Kerstin Ekman

Dvaaosmdesátiletá spisovatelka ze severu Evropy je pro znalé čtenáře pojmem. Navzdory tomu se v České republice dají získat prakticky jen tři její romány. A pozoruhodný na nich je především fakt, že každý přeložil někdo jiný. V případě Umíráčku jde o Janu Holou, Vlčí kůži má na svědomí zkušený Jaroslav Bojanovský a světově uznávanou Černou vodu si osvojila neméně renomovaná Dagmar Hartlová. Od té bychom rádi doporučili i překlad románu Chudí v Lodži.

Kerstin Ekmanová snoubí vše, co si od autora můžeme přát. Rozvahu, nadhled, do detailu vymyšlený přístup, ale především odstup. Je víc než pravděpodobné, že Umíráček nevznikal během jedné noci a že ani jeho námět nebyl ničím ukvapeným. Přitom by se dalo říci, co se tak může odehrávat poté, co opilí kamarádi zaviní nehodu a celý děj se odehraje během několika málo dnů. Když už jsme u motivu a žánrové specifikace, pojďme si představit námět.

Parta lovců se v říjnu každoročně v neměnné sestavě vydává na lov na losy. V předvečer mají společnou poradu spojenou s tradiční velkolepou večeří u jednoho z nich. Posilněni alkoholem udělají osudovou chybu, zaviní nehodu a snaží se zakrýt stopy. Ale ten, který dorazí poslední, je odhalí. Chce se tentokrát lovu také zúčastnit, a to zdaleka není všechno. Společné tajemství lovce zdánlivě ještě více semkne. Ale opravdu platí, že jeden za všechny a všichni za jednoho? Každý z nich je jiný a vyrovnává se s hrozbou a výčitkami po svém. Postupně všichni vrší jednu lež na druhou a zaplétají se do kruhu vydírání a podezírání, ze kterého není úniku...

Poutavý příběh, stejně jako u Černé vody, klade do popředí suše a pragmaticky popisný děj, brilantní dialogy a logické charaktery postav. Je to něco, co zdálky připomíná dramatiku her Václava Havla v kombinaci s nedávno vydaným románem V lese visí anděl od (pod pseudonymem píšícího) Samuela Bjorka (recenze ZDE). Toto srovnání je příhodné i z hlediska děje. Ten se odehrává kdesi v šedesátých letech. Tedy žádné online verze médií, ověřování, mobilní telefony a SMS zprávy, které by podpořily chystané alibi. Žádné moderní, technické, vyšetřovací prostředky. Zkrátka stará škola, která je silná zejména ve výše uvedených citacích. Ty posouvají děj mílovými kroky a nepůsobí zle. Ono by se ani neslušelo o někom, kdo jako jeden z mála na planetě rozhoduje o udělování Nobelovy cenu za literaturu, abychom jej kritizovali. Vážně není co.

Černou vodu, Umíráček i Vlčí kůži spojuje fenomén přírody, dialogů a především osobního prožitku. Ten v prvním jmenovaném románu znamená děs z vraždy, na níž narazí mladá učitelka Annie, u Umíráčku jde o jakýsi kolektivní patos vedoucí k procitnutí a Vlčí kůže pastora Edvarda není ničím menším, než snaha o zachycení jedné generace žijící na severu Švédska. Více o jejích textech nebude snadné napsat. Ačkoli je Kerstin Ekmanová autorkou víc jak padesáti esejí, románů či televizních "detektivek", v České republice jde o málo dostupnou literaturu.

Navíc musíme dodat, že jistá sláva v našich končinách přišla až po roce 2000. Když totiž Kerstin Ekmanová v roce 1993 vydala román Černá voda, způsobil naprostou senzaci. Sbíral jedno ocenění za druhým, například prestižní Augustovu cenu (1993) nebo Cenu Severské rady za literaturu (1994) a dodnes se ho v ani ne desetimilionovém Švédsku prodalo přes 400 000 výtisků. Autorce přinesl také mezinárodní věhlas – byl přeložen do více než dvaceti jazyků a zásluhou nakladatelství Argo vyšel také u nás. V roce 2013...

Autorka: Kerstin Ekmanová
Překlad: Jana Holá
Vydává: Argo, 2015
Hodnocení: 80 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace