Někteří mému filmu říkají české Twin Peaks, prozradil v rozhovoru režisér mysteriózní detektivky Schmitke, Štěpán Altrichter

Foto: 2media

Popisek: Z filmu Schmitke

ROZHOVOR Schmitke, mysteriózní detektivka o pátrání po chuti do života na vrcholcích Krušných hor, brzy dorazí do českých kin. Film získal Cenu za nejlepší debut na festivalu v Cottbusu, dále Cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film na 28.ročníku Finále Plzeň. Čerstvě také obdržel Cenu kritiků FIPRESCI a Cenu za nejlepší zvuk a hudbu na 25.ročníku Filmkunstfestu v německém Schwerinu. Českému publiku se film Štěpána Altrichtera poprvé oficiálně představil na letošním Febiofestu. Česká premiéra bude 13. srpna, 24. září se film dostává i do německé kinodistribuce.

Schmitke s lehkým komediálním nadhledem nabízí mix napínavé detektivní zápletky s místy až dokumentárně realistickým pohledem na dnešní Sudety. Hlavní postavou je stárnoucí inženýr Julius Schmitke. A také Krušné hory, které byly, stejně jako Schmitke, už téměř úplně prázdné a zničené, ale v současnosti se dávají znovu dohromady a život se do nich pomalu ale jistě vrací. Do hlavní role Štěpán Altrichter, mladý český režisér žijící v Berlíně, obsadil německého divadelního a filmového herce Petera Kurtha. Za kamerou stál rumunský kameraman Cristian Pîrjol. Mezi českými herci se objevili Jakub Žáček, Petr Vršek a Helena Dvořáková.

Julius Schmitke je postarší konstruktér, jehož osamělý život se skládá hlavně z nevzrušivé práce, ukecaného mladého kolegy a občasného zvláštního vábení lesního porostu. Když je jednoho dne pověřen opravou nevysvětlitelně skřípající staré turbíny, kterou kdysi navrhl, není z výletu na českou stranu Krušných hor příliš nadšen. Podivný kraj hlubokých lesů, zchátralých dolů a neméně podivných lidí v něm mnoho důvěry nevyvolá, ale když se mu přes noc záhadně ztratí kolega, musí i Schmitke vstoupit mezi mlhou zahalené stromy.

Štěpán Altrichter: Je to vlastně takový magický realismus

Film vychází z povídky spisovatele a scenáristy Tomáše Končinského s názvem Julius Schmitke proklouznul smrti jako neobratný tuleň, čím vás zaujala?

Povídka mě zaujala hlavně svým protagonistou a oblastí Krušných hor. Častokrát jsme se tam jeli podívat, takže jsme scénář napsali při cestách. Taky se mi líbilo to pomyšlení, jak moc těžké by bylo převést zrovna tuto povídku do filmu. Dále se mi líbilo, že je to příběh muže, který se tak trochu ztratil a snaží se najít sám sebe. Neměli jsme velký rozpočet na speciální efekty, takže jsme se rozhodli převyprávět ten příběh jinak – tak, aby se divák vcítil do našeho hlavního hrdiny a cítil ten svět kolem sebe skrz přírodu nebo vjemy jako zvuky. Je to vlastně takový magický realismus.

Váš film není snadné žánrově zařadit. Jak byste jej charakterizoval vy sám?

Je to taková mysteriózní komedie. Někteří lidé tomu říkají české Twin Peaks, protože stejně jako v seriálu Davida Lynche přijede pár cizinců do malého městečka kde už funguje určitý systém a místní nemají zrovna radost při pomyšlení, že jim tam přišli vetřelci, kteří se montují do jejich záležitostí. Schmitke je extrémně pragmatický německý inženýr a obyvatelé našeho města Chřmelova jsou zase více propojení s přírodou, například postava geologa Kryšpína, který se perfektně zahrán Petrem Vrškem.

Jací filmoví tvůrci jsou vám největší inspirací?

Když mi bylo asi 11, můj bratranec a scénárista Schmitke Tomáš Končinský už studoval na FAMU a vzal mě do kina na Lost Highway od Davida Lynche. Posttraumatický stresový syndrom z tohoto zážitku vydržel dodnes a je asi jeden z největších důvodů, proč dělám filmy. Filmy, které nejsou tolik logické a nějakými chytrými texty uchopitelné, ale spíš filmy pro podvědomí, filmy jako sen, jako trip. Když už divák zasedne do té zatemněné místnosti a daruje  filmaři hodinu a půl svého života, tak ať aspoň zažije něco, co se mu zavrtá do hlavy jako ty nejdivnější zážitky ze života, o kterých si pak povídáme ještě roky.

Peter Kurth byl od začátku jasná volba? V Německu je známým a oblíbeným hercem, jak reagoval na nabídku zahrát si ve studentském filmu?

Postava Schmitkeho byla napsaná Peterovi Kurthovi přímo na tělo. Šel jsem se na něj několikrát podívat do divadla a chtěl jsem mu dát přečíst hotový scénář. Jednou jsem sebral odvahu a opravdu za ním šel, požádal jsem ho o 5 minut, dal mi tehdy jen 1. A jak vidíte, tak to fungovalo.

Zásadní roli ve vašem celovečerním debutu hrají Krušné hory, stále se tam vracíte?

Tak nějak všeobecně cítím, že jsem s přírodou propojen. A Krušnými horami jsem často projížděl, když jsem cestoval mezi Prahou a Berlínem. Přijde mi škoda, jak moc jsou mezi Čechy neznámé a podceňované. To místo je tak zajímavé, úplně z toho cítíte tu historii. Je to takový náš divoký západ a jednou bych si tam chtěl pořídit chatu, tak moc je to místo inspirativní.

Jak dlouho trval proces tvorby – od nápadu po poslední klapku? Která fáze byla nejnáročnější?

Se Schmitkem jsem strávil skoro 4 roky. Nejdřív jsme psali několik verzí scénáře, navíc to muselo být přeloženo do angličtiny a němčiny, takže tam panovala taková jazyková schizofrenie. Naštěstí byl vždycky kolem náš producent Tomáš Vach, který celý ten proces ohlídal, sehnal potřebné finance, které jsme potřebovali pro realizaci a zajistil nám účast na několika světových festivalech.

Film Schmitke měl světovou premiéru na mezinárodním filmovém festivalu v Busanu v Jižní Koreji, jak na specifický český humor reagovali diváci v Asii? A do jaké míry bylo odlišné divácké přijetí filmu při české premiéře na Febiofestu?

Byl jsem hodně překvapen těmi pozitivními reakcemi, které jsme dostali v Koreji. Film tam byl promítán v češtině a němčině, s anglickými a korejskými titulky. Vlastě se tam lidi moc nesmáli, ale líbila se jim ta mysteriózní část, protože tam možná viděli ten vliv Haruki Murakamiho. Před českou premiérou jsem byl hodně nervózní, skoro celý film je v němčině a dělá si srandu jak z Čechů, tak Němců. Ale atmosféra v sálech byla skvělá, stejně tak jsem spokojený s recenzemi, které jsme dostali.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

Momentálně pracuji na dvou scénářích. Jeden je inspirován mým dětstvím, když jsem se odstěhoval z Prahy, města plného kultury, do malé jihoněmecké vesničky. Bylo to dost hrozné, navíc moji rodiče neuměli ani slovo německy a omylem mě poslali na dívčí školu. V té době mi bylo 13, před pubertou, takže jsem všechny holky považoval za mimozemšťany. Chtěli bychom z toho vytvořil vtipnou komedii o dospívání, s euro dance hudbou z 90.let, takže takový příběh pro každého, kdo ví, jaké to je být outsider.

Pak pracuji na dalším projektu, který je trochu temnější. Je to noční příběh z prostředí berlínských klubů, o vykořeněnosti a prázdnotě, taková kritika dnešní společnosti a doby.

Zároveň si i myslím, že kvalitní scénář je to nejdůležitější a že scenáristika je ta nejpodceňovanější profese u filmu. Neustále hledám nějaké dobré příběhy, nápady a scénáře, takže jestli něco máte schované v šuplíku a líbí se vám můj styl, tak mi to pošlete na .

Kdo je Štěpán Altrichter?

Štěpán Altrichter (1981) Vystudoval německou filmovou školu HFF Potsdam Babelsberg v Berlíně. Během studií natočil krátký film Did Michael Knight end the cold war? (Fantastický, ale pravdivý příběh malého chlapce v době sametové revoluce v Praze a jeho největšího idola Michaela Knighta, kterému se podaří změnit světové dějiny.) Schmitke, který měl úspěšnou světovou premiéru v roce 2014 na mezinárodním festivalu v Jižní Koreji, je jeho absolventským filmem. V České republice byl poprvé uveden v rámci Febiofestu 2015. Schmitke bude promítán v českých a německých kinech. V současné době Štěpán Altrichter pracuje na dalších dvou filmech.

Vložil: Anička Vančová