Zoo, která obrátila péči o zvířata vzhůru nohama. Časosběr
09.05.2026
Foto: Se svolením Safari Parku Dvůr Králové
Popisek: Zebry Grévyho ve výběhu ve Dvoře Králové nad Labem
Neznám člověka, který by nerad chodil do zoologické zahrady. Některé jsou světově proslulé, některé vás překvapí a některé vyloženě nadchnou. K rozvoji tohoto fenoménu podstatně přispěli i Češi a důležitou roli v tom hraje jeden opravdový světový unikát. Dnes slaví osmdesát let.
Viděla jsem jich napříč Evropou už bezpočet. Obvykle sdílí atmosféru města, jehož jsou součástí. V Berlíně mají někteří slavní obyvatelé pozici i manýry celebrit, ve vídeňské s výhledem na zámek Schönbrunn na vás dýchá minulost. Zahrada v Lipsku má zase skvělou zážitkovou jízdu na lodičkách, kde proplujete příběhem vzniku naší kulaté planety. Bylo mi tehdy už přes třicet, ale užila jsem si to jak malé dítě.
Fenomén zoologických zahrad souvisí s tématem, o kterém jsem v Časoběru psala už několikrát: Volný čas, výdobytek devatenáctého století. Pro lidi, kteří nikdy nebudou mít na lodní lístek či letenku do Afriky, je to úžasná možnost, jak naživo vidět kus cizího kontinentu. I dnes, když se na cizí kraje můžeme podívat v televizi, patří návštěvy těchto zařízení mezi oblíbené kratochvíle. Stačí v sobotu dopoledne projít turniketem v pražské zoo a podívat se na počítadlo návštěvníků.
Každá z českých zoologických zahrad má svůj jedinečný příběh. Nejstarší liberecká připomíná, že to byl německý svět, kde se zoologické hnutí začalo rozvíjet. Ta pražská na pravém vltavském břehu několikrát vstala z popela, tedy spíše z vody. Povodně přinesly smrt mnoha zvířatům, i když příběh plavby lachtana Gastona patří k nejslavnějším a taky spolehlivě nejdojemnějším příběhům, co spolu my Češi sdílíme.
Dnešní výročí ale patří zahradě, kterou jinde v Evropě nenajdete. Zoo ve Dvoře Králové nad Labem byla veřejnosti slavnostně otevřena před 80 lety, 9. května 1946. A nikdo netušil, jaký fenomén právě vzniká.
Původně se jednalo spíše o koutek se zvířátky. Dnes se takovým říká „minizoo“, vyznačují se menším počtem druhů zvířat a obvykle zde najdeme nenáročné druhy. Přeci jen je rozdíl starat se o srnku, nebo o lva.
Ve Dvoře Králové nad Labem jste si rok po konci druhé světové války mohli prohlédnout lišky, sovy, srnky či jezevce. De facto faunu běžnou pro střední Evropu, jen jste nemuseli na posed a měli jste vše najednou při jedné návštěvě.
Koutek vznikl na zajímavém místě. Hned v sousedství se nacházela Neumannova vila. Hádáte správně, nechal si postavit pan Neumann, konkrétně Richard, toho času majitel tkalcovny. Po válce mu dekrety prezidenta Beneše byla znárodněna nejen tkalcovna, ale i vila. Kolem ní, jak už to u továrnických sídel bývalo, se nacházel rozlehlý park, kde si továrník nechal dokonce postavit i skleník. A právě ten se stal zárodkem budoucí zoo jako první tropický pavilon. K jeho přestavbě a uzpůsobení pro exotiku došlo v průběhu roku 1950. Našli jste zde exotické ptactvo a vysloužilého cirkusového lva Rémuse.
Původní plocha zoo nedosahovala ani pěti hektarů. Začala se ale rychle rozšiřovat, rostl i počet živočišných druhů, které si návštěvníci mohli prohlédnout. Rok 1951 přinesl přejmenování na Východočeskou zoologickou zahradu a do zvěřince přibyli velbloudi. O dva roky později zabírala zahrada již skoro sedm hektarů, což je pořád zhruba desetina současného stavu. Na vlastní oči bylo možné spatřit 59 druhů ptáků, 26 druhů savců a želvu, takže i zástupce plazů.
Rostla i popularita mezi návštěvníky, kteří neváhali přiložit ruku k díku, takže velké rozšíření na přelomu padesátých a šedesátých let proběhlo také jako Akce Z. Takto se postavil medvědinec či výběh pro lvy. S 28 hektary se stala druhou největší zoo v Československu.
Takto velké projekty obvykle musí být spojeny s velkými lidmi, kteří mají vizi, dokážou ji prosadit a dovést k realizaci. V případě zoologických zahrad je to obvykle osoba jejího ředitele, který musí řídit péči o zvířata, nastavit ekonomiku, aby fungovala (neznám žádnou zoo, která si na sebe vydělá), a také být šikovný marketingově, aby přilákal návštěvníky. Také musí pro své plány nadchnout ty, kteří rozhodují o poskytnutí financí. A v případě takového kolosu, jako je zoologická zahrada, jde o dlouhodobou koncepci, na kterou za časů centrálního plánování rozhodně nestačila jedna pětiletka.
Ředitel Josef Vágner byl právě takovým člověkem. Lesník a zoolog měl životní krédo: „Nikdy nesplatíme zvířatům to, co jim jsme dlužni.“ Vedení zahrady se ujal v roce 1965 a vydržel tam osmnáct let.
Vize, kterou přinesl, mnohé šokovala. Když si zmapoval československou i zahraniční konkurenci, došel k závěru, že zákaznický zážitek je všude dost podobný. Stále stejná zvířata v klecích a kolem velmi podobné rostliny. Jen jedna jej zaujala: Zvířata se v ní pohybovala volně a lidé tam chodili za nimi. Koncept byl zcela otočen, zvířata se chovala přirozeně a svobodně, návštěvníci kolem projížděli a uctivě přihlíželi. Plán zvaný safari viděl jako budoucnost i pro svou zahradu.
Nezvyklý koncept vyvolával pochyby, Vágner musel přesvědčovat nejen úřady, ale i své kolegy z řad ředitelů. Hlavně z pražské byli proti, aby se kdesi na východě Čech specializovali na africkou faunu a floru. Ředitel z Dvora Králové se ale nenechal odradit a na pomoc mu nečekaně přišly dějiny. Afrika se v šedesátých letech zásadně měnila, rok 1961 je nazýván Rokem Afriky, neboť v jeho průběhu získal nejvyšší počet afrických zemí nezávislost na někdejších kolonizátorech.
Ředitel Vágner se obával, že politické změny a rozpad bezpečnosti v některých zemích mohou dopadnout i na zvířata. Když policie nezvládá situaci ve městech, těžko bude mít kapacity honit po krajině pytláky a lovce. Pro některé druhy tak nastaly časy ohrožení, které je může přivést až na pokraj přežití. Na druhou stranu Československo jako součást sovětského bloku, který dekolonizaci podporoval, mělo v nových státech docela dobrou pozici.
V roce 1967 Zoo Dvůr Králově konečně dostala posvěcení ke specializaci na Afriku a ředitel Vágner začal plánovat, jak zde zvířatům vytvořit co nejpřirozenější podmínky. U mnoha druhů bylo třeba sehnat celé stádo, protože tato zvířata žila komunitně a jeden pár by nestačil. Snažil se navázat spolupráci s československými ambasádami v nových afrických státech, pochopení ale našel jen u velvyslance v Ugandě.
Další problém byl s penězi, řešte převoz velkých zvířat v době devizových příslibů a přísných pravidel pro mezinárodní obchodování. Tento problém vyřešil ředitel Vágner transakcí s věhlasným cirkusem Krone, kterému prodal koťata bengálského tygra za 40 tisíc dolarů.
Vágner nakonec strávil v Africe mnoho času, zorganizoval celkem devět expedic. Z nich se do Dvora Králové dostalo asi 1200 zvířat, další musel podle dohod přenechat jiným zoologickým zahradám. Jeho transporty, které řadu zvířat skutečně zachránily „za pět minut dvanáct“, vynikaly také odborností a profesionalitou provedení, měly ztrátovost pouhých 1,8 procenta. Konkurenční záchranné akce západních společností měly úmrtnost až 50 procent. V omezených podmínkách, ve kterých pracoval, se to zdá jako zázrak.
Přesto se odehrávaly i smutné příběhy. Například v roce 1975 muselo být postříleno celé stádo žiraf, u kterých se objevil virus slintavky a kulhavky. Brutální exekuce otřásla všemi zaměstnanci a přiznávám, že i mně se dělá nevolno při představě zabíjení těchto majestátních zvířat. K žirafám mám blízký vztah od doby, kdy mě jedna svým černým jazykem olízla na čele. Ve Dvoře králové byly žirafy celebritami, před nešťastnou událostí šlo o světově největší žirafí stádo v zajetí a tři žirafí krky se dostaly i do loga zahrady.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla odklepnuta přestavba podle projektu ředitele Vágnera. Celková suma na safari se vyšplhala téměř na 120 milionů korun československých. Budování se téměř pravidelně dostávalo do skluzu, řešil se nedostatek všeho možného. V roce 1983 musel ředitel Vágner skončit ze zdravotních důvodů.
Jeho následovníci přijali vizi Afriky v srdci střední Evropy plně za svou. Od roku 1993 se safari dostalo i do názvu zahrady, kde je dodnes. Pokud někde chcete zažít atmosféru afrického kontinentu, tak právě ve Dvoře Králové. Odchov fauny byl nakonec tak úspěšný, že zoo africké druhy vrací do jejich původní domoviny.
Turista zde nachází stále širší paletu zážitků a může zde i přenocovat. V nabídce jsou i akce jako Ošetřovatelem žiraf na jeden den, kde kromě zážitků se zvířaty dostanete i lekci respektu a pokory k přírodě. Podle mě je to nepřekonatelný zážitek, dozvědět se o chování zvířat z první ruky. Já bych za něj peníze klidně dala.
Výročí se ve Dvoře Králové samozřejmě slaví ve velkém. Vzpomíná se na mnoho zvířat i na ředitele Vágnera, který se v předčasném důchodu vrhl na psaní a popularizaci afrického života. Loni obdržel in memoriam medaili za zásluhy o stát v oblasti životního prostředí. Přímo v ZOO má stálou expozici Velké africké transporty Josefa Vágnera a od roku 2021 i pomník.
Prázdniny se kvapem blíží, tak se zajeďte podívat na jedinečnou podívanou a ušetříte za letenku do Afriky.
Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas (ZDE), ekolist.cz (ZDE)
Vložil: Radka Vosáhlo