Geniální český podvodník, který oblafl i Al Caponeho. Záhady života

Foto: Se svolením The National Museum of Organized Crime & Law Enforcement

Popisek: Profesionální podvodník Viktor Lustig, muž, který prodal i Eiffelovu věž. Dvakrát.

Jsou cesty přímé, jsou cesty lehce se klikatící a pak jsou stezky natolik zašmodrchané, že na první pohled nikam nevedou. Ale nenechte se zmást.

Nacházejí se mezi námi tací, kteří se dokážou po těch klikyhácích pohybovat s naprostou jistotou. A nejednou i s úsměvem. Dojdou elegantně do cíle, dosáhnou svého a je jim jedno, že někomu zůstanou oči pro pláč.

Už jste někdy byli v Hostinném? Nevíme, jak dnes, ale v roce 1890 tu muselo být po čertech svěží povětří. Protože kyslík, který posílaly zcela nové, růžovoučké plíčky do mozečku novorozeného Viktora Lustiga, dozajista již od útlého věku prokazoval budoucímu géniovi podvodu výbornou službu...

Studium, ale hazardu

Symbolem chytráctví, které překračovalo hranice času i logiky, byl syn poměrně zámožných rodičů. Proto celkem logicky nic nenasvědčovalo tomu, že z chlapce vyroste muž, který dokáže vodit za nos banky, prodá Eiffelovu věž a současně se stane jednou z nejpřitažlivějších postav zločinu 20. století.

Život Viktora Lustiga se nesl ve znamení jeho jediné vášně: oklamat, ale s elegancí. Nevystupoval jako bezohledný lupič, ale jako umělec. Byl to herec, mistr převleků, muž se šarmem, výborným jazykovým nadáním a neomezenou představivostí.

Psali jsme

Letos budeme potřebovat bylinky na nervy, říká astrolog. Záhady života

O Lustigově mládí panuje množství legend. Jako mladík měl prý mimořádný dar na jazyky, hrál karty a už na univerzitě v Paříži se spíše než studiu věnoval hazardu. Raná zkušenost ho naučila, že největší výhrou není ta u herního stolu. Skutečné bitevní pole je v lidské hlavě a výhra znamená, že přesvědčíte soupeře, aby uvěřil.

Brzy se Lustig vydal na cesty po Evropě a svou skutečnou identitu skrýval pod desítkami jmen. Uměl se obléct jako aristokrat, mluvit jako vzdělanec a působit jako člověk velmi dobře obeznámený s penězi. Objevoval se v luxusních hotelích, na palubách zaoceánských parníků a v saloncích, kde se rozhodovalo o velkých obchodech. Tam začal budovat svou pověst.

Jedním z jeho prvních velkých triků byl „penězostroj“, malá skříňka, která údajně dokázala kopírovat bankovky. Lustig měl v rukávu jednoduché kouzlo. Pomocí rafinovaného systému falešných přihrádek předváděl, že vloženou bankovku přístroj „okopíruje“ a po několika hodinách vyjede další, zcela identická.

Podvod samozřejmě fungoval jen jednou či dvakrát, dokud se mu nepodařilo zmizet i s vyplacenou odměnou. Když pak chtěli napálení nešťastníci další „kopie“, byl dávno pryč. Skříňka byla jen herecká rekvizita, ale její nositel byl natolik přesvědčivý, že někteří obchodníci byli ochotni zaplatit jmění, aby měli zázrak doma. Tento podfuk z něj udělal legendu transatlantických lodí. Kapitáni ho znali, hostesky milovaly, bohatí pasažéři obdivovali. A přátelé si šeptali: „Pozor, to je ten, co umí tisknout bankovky.“

Psali jsme

Takové pohádky by děti slyšet vůbec neměly. Záhady života

Prodal Eiffelovu věž

Vrchol Lustigovy kariéry přišel v roce 1925. Paříž tehdy řešila problém, Eiffelova věž rezivěla a vyžadovala drahou údržbu. V novinách se dokonce objevily spekulace, že by mohla být jednou zbourána. Lustig si toho všiml a v jeho mozku se zrodil geniální plán.

Vytvořil falešné dopisy na hlavičkovém papíru ministerstva pošt a telegrafů. Oslovil několik vážených obchodníků se šrotem a pozval je na tajnou schůzku do luxusního hotelu. Tam jim oznámil, že Paříž se rozhodla Eiffelovku prodat na šrot a že transakce musí proběhnout diskrétně, aby se předešlo veřejnému pobouření.

Jeden z obchodníků, Ambroise Lefèvre, se chytil. Zaplatil zálohu, velkou částku, a čekal na povolení k demontáži. To samozřejmě nikdy nepřišlo, Lustig zmizel. A co je největší kuriozita? Podvedený muž se styděl natolik, že neoznámil zločin policii. Nechtěl se stát terčem posměchu. Proto se mohl Lustig vrátit ještě jednou, s podobným trikem. Podruhé už měl méně štěstí, ale dokázal uprchnout. Jeho legenda dál rostla.

Psali jsme

Domy duchů co by kamenem dohodil. Záhady života

Oklamal i slavného mafiána

Lustig našel nové pole působnosti v USA. New York, Chicago, Kansas City, všude se objevoval jako rafinovaný hráč s vybranými způsoby. Dokonce se mu podařilo oklamat Al Caponeho, nejmocnějšího gangstera Ameriky, a to svou charakteristickou metodou. Slíbil mu výhodnou investici, nic s penězi neudělal, po dvou měsících je vrátil a řekl, že se obchod nezdařil.

 Al Capone ocenil jeho „čestnost“ a odměnil ho. Ve skutečnosti Lustig vydělal bez rizika. Nebyl to hrubián ani pistolník. Byl umělcem psychologického nátlaku, mužem, který spoléhal na důvěru a iluzi. V Americe ovšem rozjel i další velký podnik, falešné bankovky. Se svým komplicem Williamem Wattsem tiskl perfektní duplikáty dolarových bankovek. Rozsah byl tak obrovský, že se po jeho stopě brzy vydala FBI.

V roce 1935 pak byl Viktor Lustig zatčen. Podařilo se to díky zradě ženy, která s ním žila, prý z uražené lásky. Byl odsouzen k dvaceti letům za padělání a poslán do Alcatrazu, nejtěžší věznice Ameriky. Tam zemřel v roce 1947 na zápal plic. V úmrtním listu stálo lakonické: „mistr podvodník“.

Na Lustigovi jsou fascinující dvě věci. Nejenže dokázal být nepředstavitelně vynalézavý, ale zároveň si zachoval jakousi etiketu zločinu. Neokrádal chudé, nebodal, nestřílel. Jeho zbraní byla slova, psychologie, herectví. Nebyl to zločinec z ulice, ale podvodný lev salonů.

Jeho slavný seznam „10 pravidel pro podvodníka“ zahrnoval např. body jako: nikdy se nechlub, buď vždy elegantně oblečen, pozoruj lidi kolem a velmi praktické, přiměj své oběti, aby věřily, že ony podvedly tebe. Zní to skoro jako návod pro šarmantního hráče pokeru. A možná jím i byl. Jen hrál s mnohem vyššími sázkami...

Jan Silvanus Dubský

Převzato z časopisu Záhady života

Vložil: Redaktor KL