Romantické výhledy, úžasné borůvkové knedle, zpocená těla: Vivat Sněžka. Český poutník

Foto: René Flášar

Popisek: Pohled ze Sněžky

FOTOGALERIE Říká se, že každý Čech by měl alespoň jednou za život vystoupat pěšky na Sněžku. Na nás toto „poselství“ čeká právě dnes. Tak batoh na záda, energetické sušenky do kapsy a vzhůru na nejvyšší horu Česka!

Po výstupu z autobusu nás vítá přeplněná Pec pod Sněžkou. Všude plno automobilů, karavanů a hemžení lidiček, kterých tu je jako mravenců v mraveništi. Kupujeme povinnou vizitku, pár pohledů, vodu na pití a raději mizíme v krkonošských lesích. Z divoce pulsujícího města nás vyvádí zelená turistická značka, která začíná přímo naproti informačního centra.

Občerstvení u studánky

Jak se postupně vzdalujeme Peci pod Sněžkou rozprostírá se kolem nás ticho, stoupáme vzhůru a jen sem tam potkáme jiného turistu, který se vrací ze svého výstupu. Přibližně po hodině a čtvrt se ocitáme u studánky pod Růžohorkami. Doplňujeme lahve s vodou a dopřáváme si krátkého vydechnutí. Pak opět bereme batohy na ramena a prudce stoupáme k prvnímu dnešnímu cíli, k němuž dorážíme po zhruba patnácti minutách.

Borůvkové knedlíky, jaké neumí nikde jinde na světě

Děčínskou boudu by neměl minout žádný turista stoupající ku Sněžce. Horská rodinná farma nabízí nejen úžasné mléko od kraviček, které se pasou jen pár metrů od vás, ale také pohodovou domácí atmosféru, a hlavně své největší lákadlo, pověstné borůvkové knedlíky. Lahoda pro duši i bříška!

Po výborné krmi se nám nechce hned vydávat na cestu, sedíme před Děčínskou boudou, název získala podle svého původního provozovatele, kterým bylo ČSAD Děčín, a kocháme se nádhernými výhledy do krajiny. K tomu pijeme domácí kefír a je nám dobře…

Konec lelkování, pokračujeme…

Všechno ale jednou končí, tak i naše lelkování musí přestat, znovu nasazujeme batohy na záda, mažeme nohy alpou a vydáváme se opět na cestu ke Sněžce. Opouštíme zelenou a napojujeme se na žlutou turistickou značku. Počet turistů začíná houstnout, ale pořád to tu nevypadá jako na jedné z nejrušnějších turistických tras českých hor.

Psali jsme

Naučný výlet do skanzenu ve Vysokém Chlumci. Vítejte u předků. Český poutník

Co nás čeká za lidský mumraj začínáme tušit ve chvíli, kdy naše cesta vede pod lanovou dráhou z Růžohorek na Sněžku. Všechny kabiny lanovky jsou zaplněné do posledního místečka. My ale nemáme moc sil přemýšlet, co nás čeká na vrcholu, aktivizujeme všechny své síly, abychom zvládli závěrečné prudké stoupání po kamenitém svahu. Potíme se jako v sauně, ale vítězství je naše. Po čtyřech a půl hodinách, i se zastávkou na Děčínské boudě, stojíme na vrcholu nejvyšší české hory. Vivat Sněžka!

Psali jsme

Králové jej milovali, ale pak přišel Karel IV. a všechno se změnilo. Český poutník

Přeplněná, ale stále krásná Sněžka

Ze samé radosti ani nevnímáme to všechno lidské hemžení kolem nás, teprve po chvíli si uvědomujeme, že je tu snad víc lidí než na Václaváku. Mluví se tu česky, polsky, německy… Každý se fotí a kupuje suvenýry. V nové budově poštovny je takový nával, že člověk se slabší povahou by mohl propadnout depresi a strachu, že bude ušlapán.

Naše putování je zdárně u konce, představovat někomu Sněžku by asi bylo takříkajíc nošením dříví do lesa. Ostatně nejúžasnější je vidět tohle vše na vlastní oči. Tak neváhejte, ještě máte pár týdnů čas, než Sněžku i cesty k ní přikryje bílá peřina. Putování zdar!

Vložil: René Flášar