Válka o posledního mrtvého z dob komančů. Natočila režisérka jen verzi vrahů z StB? Tohle dílo by měli rovnou hodit do popelnice, zlobí se diváci
25.12.2016
Foto: archiv
Popisek: Pavel Wonka
FOTO Natočila dokument o disidentovi a mučedníkovi Pavlu Wonkovi – a zdá se, že spoustě lidem šlápla na kuří oko. Režisérka Libuše Rudinská za film Pavel Wonka se zavazuje čelí nenávisti i trestním oznámením. Byl Wonka hrdina, kterého nelze zpochybnit?
Kdo byl Pavel Wonka? Disident, který byl za své názory vězněn komunistickým režimem celkem třikrát. Poslední pobyt v královéhradecké věznici se pak stal pětatřicetiletému Wonkovi osudným. Naposledy byl vězněn v Hradci Králové od 5. dubna 1988 pro maření výkonu rozhodnutí soudu o ochranném dohledu. V tamním vězení skončil s vážně podlomeným zdravím krátce poté, co strávil pět měsíců ve smutně proslulé minkovické věznici. Podle svědků tam byl vystaven bití a šikaně a na jeho stavu se zřejmě podepsalo i to, že odmítal stravu. Dne 26. dubna 1988 za nevyjasněných okolností umírá. Za jeho smrt nebyl doposud nikdo potrestán. Wonka byl poslední obětí komunistického režimu a jako takový byl také oslavován.

Snímek z filmu: Strašný pohled na mrtvého Wonku
Agent, nebo hrdina?
Až doteď. Nyní se dokumentaristka Libuše Rudinská pokouší zpochybnit Wonkovu osobnost. Podle jejího filmu se prý zapletl s StB a byl jejím agentem. Její film je složený z citací archivních materiálů a výpovědí Wonkových přátel i bývalých členů Státní bezpečnosti a tvrdí, že Wonka nebyl ani tak disident, jako aktivní člen tajných služeb. A když tohle režisérka naznačila, strhla se mela. Proti tomuto vidění ikony disentu vystoupila řada historiků, kteří podle Lidových novin Rudinské postup označují za absolutní nepochopení historie a manipulaci s archivními dokumenty.
Historikové nesouhlasí
Oslovený historik Pavel Blažek tvrdí, že si tvůrkyně účelově vykládá vybrané dokumenty a vše směřuje do předem vybraného cíle, potvrzené spolupráce s StB. „Upozorňuje například na skutečnost, že ‘spolupracovník‘ StB Wonka skončil ve vězení, kam mu pomohl právě důstojník, se kterým měl spolupracovat,“ píšou Lidové noviny.
Bratr disidenta podal žalobu
Není divu, že je na Rudinskou podaná žaloba. Podal ji Pavlův bratr Jiří. „Ano, policie mne kontaktovala, jde už snad o desáté trestní oznámení na mne, podává je bratr Pavla Wonky,“ řekla režisérka serveru Lidovky.cz. Policie prý případ zatím uzavřela.
Hrdina, kterého stvořila až jeho smrt
A proč se dokumentaristka rozhodla zpracovat právě Wonkův osud? „Stal se symbolem revolty proti režimu, ale nikdo nezkoumal jeho příběh. Hrdinu stvořila jeho smrt. A když byla na začátku devadesátých let snaha ji vyšetřit, vyhřezly informace, které já teď zpracovávám – ovšem historikům se tenkrát nehodilo je zveřejnit,“ tvrdí Rudinská v rozhovoru pro Novinky.cz.

Režisérka Rudínská
Na spolupráci s StB se mělo zapomenout
„Když se přišlo na to, že Wonka byl komplikovaná osobnost a měl styky s StB, byla tu tendence nechat to být a potichu na něj zapomenout. A vypadalo to, že se na něj opravdu zapomene, nebýt jeho bratra Jiřího, který se rozhodl zúročit Pavlův příběh ve svůj prospěch a začal vytvářet jeho kult. Disidenti, kteří byli v obraze, Jiřího neusměrnili a dali ke všemu tiché svolení. Václav Havel podepsal souhlas, aby se Pavel Wonka stal čestným občanem Hradce Králové, a přitom se sám vyhnul tomu, aby ho vyznamenal,“ podotýká filmařka.
Vyznamenal ho až Zeman
Státní vyznamenání nakonec Wonkovi udělil až prezident Miloš Zeman. Za co? Možná za to, že se Wonka v roce 1986 pokusil kandidovat jako nezávislý kandidát, čímž světu ukázal, že československý režim nedodržuje vlastní zákony. Podle Rudinské se ale ve stejné době intenzivně stýkal se svým řídícím důstojníkem. „Vadí mi zištnost jeho pohnutek. Nedělal věci, aby někomu pomohl, ale aby se vytahoval. Možná jeho čin ovlivnil nějakou generaci, ale já to tak nevnímám,“ tvrdí režisérka.
Snaží se ji zastrašit
Kvůli jejímu filmu je pěkné haló. „Je tu Wonkův bratr, který hlídá Vrchlabí, aby nikdo neřekl, co s Wonkou zažil, protože toho negativního bylo víc než pozitivního. Během natáčení nám říkal, s kým se máme a nemáme bavit, čekal na nás v bytě, kde nás ubytoval, chtěl jezdit s námi... Navíc po udělení státního vyznamenání chce Wonkovu špatnou stránku bagatelizovat skupina historiků. Snaží se mě vystrašit, abych svůj film dementovala nebo se stáhla do ústraní,“ říká Rudinská.

Snímek z filmu
Nechtěla jsem říkat, že to byl bídák
Spousta toho, co Rudinská tvrdí v rozhovorech pro tisk, ale ve filmu není. „Spoustu věcí mi řekli lidé, kteří na kameru promluvit nechtěli. Některé informace mám ze spisů. Ale potřebuju vysvětlit zásadní věc – nechtěla jsem o Wonkovi ve filmu říkat, že byl bídák. Chtěla jsem říct, že byl komplikovaný člověk. A nejvíc mě zajímal příběh jeho závazku. Ten tady zkrátka je a musí mít nějakou interpretaci. Ovšem nepočítala jsem s tím, že se celý příběh rozroste na tolik let – protože začíná Wonkovou spoluprací s Veřejnou bezpečností kolem roku 1970 a končí jeho smrtí.“
Říkají mi rudá štětka
Ve filmu to vypadá, že Wonka spolupracoval bůhvíjak dlouho, jenže podle svědectví příslušníka VB došlo řadu let před podepsáním závazku k ojedinělému kontaktu. A režisérka se opět zaklíná tím, co jí kdosi řekl mimo záznam. „Wonka si bezpochyby s StB zadal, znal telefonní číslo svého řídícího důstojníka a učinil pokus telefonovat mu z vězení. Agenturní číslo se nedávalo jen tak. Od StB dostal finanční odměnu. To nikomu nevadí, ale dokument, který zatím skoro nikdo neviděl, je interpretován jako vítězství starých struktur, kvůli tomu, že v něm mluví bývalí estébáci. A nakonec jsem to já, kdo o sobě musí číst, že je ‘rudá štětka‘, a komu je vyhrožováno,“ stěžuje si Rudinská.
Příběh z perspektivy vrahů
Té je asi nejvíc vyčítáno, že ve filmu nechala mluvit bývalé důstojníky STB. „Kdo nám podá nejobjektivnější svědectví o skutečném utrpení vězňů v koncentračním táboře? Jedině bachaři – a taky gestapáci, kteří je do koncentráku poslali. Vskutku pozoruhodná tvůrčí metoda,“ komentuje film divák Přemek na serveru ČSFD. A jeho kolega se připojuje: „Wonka byl možná udavač, to klidně beru a rád to skousnu. Ale rádoby investigativní forma, která všechny rozhovory snímá a la šmírácká kamera, je stejně tak trapná, jako podepřít svoji tezi zejména na výpovědích bývalých estébáků. Ostatně co by Wonkovi nepřisolili. Pojďme se radši bavit o tom, proč a k čemu jsou nám hrdinové a jejich vyznamenání? Máš k tomu něco, Libuše,“ ptá se divák.
„Toto dílo by měli rovnou zahodit do popelnice. Je odstrašující, co je možné po pětadvaceti letech (v ‘demokracii‘) natočit o člověku, kterého ZABIL režim a ukazovat verzi vrahů – STBáků,“ rozčiluje se další divák. Zdá se, že se tenhle film nepovedl. Chtěl bořit mýty, ale ke slovu pustil jen jednu stranu – tu, které těžko věřit… Jestli byl Wonka hrdina, nebo měl jisté mouchy, zda to byl vejtaha, co to hrál na obě strany, nebo to celé bylo ještě jinak, to je otázka, kterou si Rudinská neklade. Stačí jí, že ‘odstřelila‘ jednu ikonu…
Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .
Vložil: Dáša Vrchotová