Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Já od něj odcházel úplně vysátej, pochroumalo se mi vidění světa, vypráví Fanánek. O magických šestkách, o tom, co zažil s Karlem Svobodou, než se zastřelil, o docentu politických věd Davidu Kollerovi… Hodně otevřený rozhovor

11.06.2016
Já od něj odcházel úplně vysátej, pochroumalo se mi vidění světa, vypráví Fanánek. O magických šestkách, o tom, co zažil s Karlem Svobodou, než se zastřelil, o docentu politických věd Davidu Kollerovi… Hodně otevřený rozhovor

Autor: Facebook Petr Homolka,

Popisek: Lou Fanánek Hagen nyní žije v Rokytnici nad Jizerou.

Říká si podle dvou svých idolů z mládí, Lou Reeda a Niny Hagen. Občanským jménem je František Moravec a letos, v půlce června, mu bude padesát. Se skupinou Tři sestry hraje už jednatřicet let, do toho ale píše šmoulí texty a muzikály kdysi pro Karla Svobodu, dnes pro Michala Davida. Se dvěma ženami má pět dětí a před časem se definitivně odstěhoval z Prahy. Jak je na tom padesátiletý Fanánek, zjišťoval magazín Reportér.

Šestka je pro něj zdá se osudové číslo. V roce 1986 mu vlak ujel kus nohy. A o deset let později při nehodě zahynul bubeník Tří sester, tehdy se kapela málem rozpadla. A když mu bylo čtyřicet, před deseti lety, zastřelil se Karel Svoboda. Tahle smrt ho hodně poznamenala a změnila mu život. „Úplně mě to vyřídilo. My spolu tehdy skládali muzikál Golem, a to pod obrovským tlakem, protože producenti stanovili premiéru na den, kdy se po rekonstrukci otevře Palác U Hybernů, a přes ten termín nejel vlak. Měli jsme na všechno necelý rok, což je dost náročné, a obzvlášť pro skladatele Karlova formátu, který o hudbě hloubal, chtěl si o ní povídat, na všechno potřeboval spoustu času. V tomhle se diametrálně lišil například od Michala Davida, který je rychlý, flexibilní a s ničím se nemaže. Takže to byla hrůza, navíc Karel už měl velké psychické problémy. Toho léta roku 2006 byl hodně zvláštní, dlouze vzpomínal na staré časy, ta společná práce se změnila v celodenní návštěvy,“ vzpomíná na dobu těsně před smrtí populárního skladatele. 

Karel mi byl vzorem

„Já z těch návštěv odcházel úplně vysátej, pochroumalo se mi vidění světa. Navíc jsem byl v té době na vrcholu svého pití, jistě jsem patřil do alkoholické reprezentace a myslel jsem, že to tak už bude pořád. Toužil jsem po jediné metě – po tom, že budu populární, to přinese peníze, které mi umožní kupovat všechny ty hračky, které mám rád, a zabezpečí mi to rodinu. No a právě Karel pro mě byl vždycky vzorem, protože už za komunismu míval velké příjmy; od dětství jsem ho v Jevanech vídal jezdit v nádherných autech. Ale teď jsem najednou pochopil, že ten člověk vůbec není šťastnej, naopak, on byl úplně rozesranej, pro jeho stavy neexistuje jiné slovo. Občas vůbec nejedl, tři dny nevyšel z baráku a já si říkal: Co se stalo špatně?“

Frontman Tří sester

 Fanánek se svou nohou problémy opravdu nemá...

Krize středního věku

A pak se Karel Svoboda zastřelil. Fanánek ještě chvíli frčel na pijácké vlně. „Kolem čtyřicítky jsem měl deprese. Mohl za to ten zážitek s Karlem, mohla za to nejspíš i krize středního věku a mohl za to alkohol. Už mi nedával takové radosti jako dřív, protože jsem si skoro nic nepamatoval, já většinou někam spadl a usnul. Snažil jsem se pít kvalitní věci, že to takhle ošidím, ale nepomáhalo to, kocoviny jsem měl pořád horší, byl jsem v nich celej pomuchlanej… Ono ani není divu – já do té doby opravdu neměl limity a brzdilo mě vlastně jen to, že jsem rád jezdil autem, však mě taky občas policajti chytli,“ přiznává. 

Zdravý horský vzduch

Krom průšvihu s Karlem mu pomohlo, že se z Jevan odstěhoval. Do hor, do Rokytnice nad Jizerou. „Pomohlo až to, že jsem se odstěhoval do Krkonoš a začal tady dělat smysluplné věci, například stavět chalupu. Taky to, že se nám narodila holčička Mariana, tedy spíš Mařenka, Maruška, Mariánka. No a v neposlední řadě ty pořád horší nechutě z alkoholu – najednou se zadrhl zhruba třicetiletý mejdan, během kterého se mi sice přihodilo pár dětí, ale o ty se starala paní a já sháněl obživu, což mejdanu nikterak nevadilo. Těžko říct, jakou nejdelší dobu jsem po těch třicet let vydržel nepít, čímž myslím chlastání do mrtě – tak deset dní? Já neuměl odcházet z hospody.“ 

Za sympatie ke skinheadům se nestydím, za chlast ano

Znamená to, že přestal pít? „Docent Nešpor z bohnické léčebny by mě jistě označil za alkoholika, protože za koncert vypiju pár piv, střiků a panáků, což je pro někoho silvestrovská spotřeba, ale oproti dřívějšímu dennímu penzu je to v podstatě abstinence… Tehdy krátce po čtyřicítce můj organismus vlastně zkolaboval – kdybych nebral prášky na spaní, neusnu. Tou dobou jsem dokázal vypít karton vína za koncert. Zpíval jsem jako robot, kymácel se a potom mě buď odnesli, nebo jsem se dopotácel na hotel,“ vzpomíná zahanbeně. „Já se třeba vůbec nestydím za jakési sympatie ke skinheadům v časech kolem revoluce, to patřilo k době, přirovnal bych to k úletům mladého Pavla Kohouta, ale za to, že jsem svojí životosprávou působil spoluhráčům nepříjemnosti, za to se stydím dost.“ 

Praha mi vadí

Na horách bydlí už čtyři roky, se svou druhou ženou a jejich dětmi. „Před těmi čtyřmi lety šlo hlavně o to, že jsem začal bydlet se svojí novou ženou, s Veronikou a jejími dvěma chlapečky. Všechno bylo čerstvé, krásné a mě v podstatě nezajímalo, jestli jsou kulisami Krkonoše, nebo něco jiného. Ale dnes vím, že bych už nikam jinam nechtěl – i přes ty větrné zimy a pochmurné dny, které tu občas zažíváme.“ Praha mu, zdá se, vůbec nechybí. „Praha je úplně pitomá, a jestli je tam nějaká poetika, tak já ji nemůžu najít. Vadí mi moc lidí, vadí mi doprava, vadí mi reklamy na blbosti a důraz na luxus, vadí mi ta spousta zbytečností. Například mě štvou neziskovky, které se snaží dělat politiku – paraziti současné společnosti. Tady na horách potkáváte tesaře nebo zedníky, ale na pracovníka neziskovky, naštěstí, nenarazíte,“ mudruje Fanánek. 

Koller? K smíchu!

Z horské samoty sleduje politiku i své kolegy muzikanty. „Když třeba zahlédnu předávání nějakých hudebních cen, tak si připadám jako člověk z úplně jiné planety. Vidím tam akademiky a muzikanty, kteří si dávají sošky, ale nemůžu se zbavit pocitu, že spolu zřejmě chodí na kafíčka a utvrzují se v tom, že právě oni jsou ti jediní kvalitní. Když slyším veřejně promlouvat třeba docenta politických věd Davida Kollera, tak nevím, jak vám, ale mně to připadá za hranou vkusu a moc se tomu nemůžu smát. Protože tihle lidi mají Zemana za svého fackovacího panáka. Jejich prezidentem měl být pan kníže, který by pozdvihl národ služek a lokajů do výše, ale místo něj máme hrozného a vulgárního Zemana, což je prý tragédie… No, nevím. Já bych spíš řekl, že David Koller ustrnul v roce 1989 – vždyť on pořád bojuje proti Rusku! Z Ruska podle něj nic dobrého nepřišlo, zato ovšem hrajeme na americké kytary,“ rozčiluje se. 

S padesátkou na krku sám prý do ničeho mluvit nechce, po ničem neprahne. „Chci, abych byl ještě dlouhou řadu let ve formě, vydržel hrát ve Třech sestrách, postaral se o dětstvo a jinak žil tak, jak žiju teď. Kdyby se nic neměnilo, budu rád,“ uzavírá Fanánek rozhovor.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

 

Vložil: Lucie Kolouchová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace