Putování za vládcem Orlických hor, do míst, kde vládne Rampušák. Český poutník
18.03.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Poutník s Rampušákem
FOTOGALERIE Pokud chcete poznat profesně nejmladšího vládce českých lesů a strání, musíte se vypravit do Orlických hor. Právě zde vládne Rampušák, mladší bratr Krakonoše a Praděda. Tento dobrý duch Orlických hor „oslavil" v loňském roce teprve své pětapadesáté narozeniny. Jeho rodištěm je podhorská víska Rampuše a právě do jejího okolí vás zvu na dnešní výšlap.
Přeposlední putování letošní zimy začínám v Liberku. Dominantou obce, která je prvně zmiňována již v roce 1310, je bezesporu dřevěný kostel svatého Petra a Pavla z roku 1692. Za touto unikátní stavbou se sjíždějí obdivovatelé lidové architektury ze všech koutů republiky. Takových kostelíků je v Čechách bohužel už jen velmi málo. Technicky a umělecky vzácnou památku doplňuje dřevěná stupňovitá zvonice a roubená fara. Cenná památka lidové architektury má sedlovou střechu, barokní interiér s kazetovými stropy a na dřevě malované obrazy.
Z obecní kroniky se následně dozvídám, že ještě před tímto kostelem zde stával mnohem starší, který tvořil součást hradu Rychmburk. Obě stavby ale už odvál čas, byly zbořeny v roce 1458.
Po ledové cestě za Rampušákem a Rampepurdou
Z Liberka se vydávám po červené turistické značce do Rampuše, rodné vísky vládce Orlických hor. Právě podle ní dal v roce 1962 redaktor Československého rozhlasu Jiří Dvořák „vlastnoručně" vymyšlené postavě jméno.
Cesta vede mírně a posléze i trochu prudčeji do kopce, což přidává mému výletu na dramatičnosti. Přes den tající a v noci opět namrzající sníh vytvořil na některých místech z turistické trasy kluziště. Když se během krátké doby ocitám na kolenou už potřetí, začínám si prozpěvovat text písně Ivana Hlase Na kolena, na kolena, na kolena… Naštestí se mi daří kluziště překonat bez úrazu a po hodině a půl stojím v centru Rampuše. A potkávám i Rampušáka. Vytesaného z kamene, s fajfkou a holí.
Bylo nás pět má kořeny v Rampuši
Ovšem Rampušák není jediný, koho můžete v osadě Rampuše potkat. Jen o pár metrů dál má svoji sochu asi nejslavnější skutečná rodačka Elisabeth Dušánek. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vězte, že jde o služtičku Kristýnu zvanou Rampepurda z románu Karla Poláčka Bylo nás pět. Tato dívka se skutečně narodila a žila na Rampuši. Její pomník je dílem akademického sochaře Michala Moravce z Hořic.
První zmínky o osadě Rampuše se datují rokem 1544. O vzniku názvu obce panují mezi pamětníky různé dohady. Jedni tvrdí, že vzniklo spojením slov „dělat uhlí“ a „les“ (německý překlad), jiní, což připadá pravděpodobnější, dokládají výkladem z historických slovníků, kde slovo „rampuše“ znamená pivní půllitr. Takže Rampuši by měli určitě navštívit i všichni milovníci „tekutého chleba.“
Tajemnými legendami opředený Kačerov
Opouštím Rampuši a po silničce směřuji do osady Kačerov, jejíž dominantou je pozdně barokní kostel svaté Kateřiny, postavený v letech 1796 až 1798. Zmínky o horské osadě, která katastrálně spadá pod obec Zdobnice, pocházejí už z roku 1571. Vesnice pravděpodobně vznikla v souvislosti s přemístěním sklárny z nedaleké Kunčiny Vsi.
Tento Kačerov samozřejmě nemá nic společného se strýčkem Skrblíkem, znají ho především milovníci záhad, kteří se sem před několika lety sjížděli ve velkém. Tehdy se psalo o různých paranormálních jevech, které měly způsobovat například samovolné couvání aut do kopce nebo zjevování záhadných postav. Mně se ale bohužel nic zvláštního nepřihodilo, a tak musím pouze spoléhat, že legendy nelžou...
V Kačerově mé dnešní putování končí. Unavené nohy večer naložím do vany s trochou francovky a brzy vyrazím na další putování. Zatím přeji krásné prožití posledních zimních dnů!
Vložil: René Flášar