Kristina Ringlová, nevinná vizionářka, nebo zákeřná vražedkyně? - 1. díl. Záhady života

Málokdo si vzpomene na tuto záhadnou a současně rozporuplnou postavu českých dějin, a přesto by její osud stál přinejmenším za filmové zpracování. Kristina Ringlová se ve své době totiž proslavila dvěma zcela protichůdnými způsoby. V mládí stála za rozpoutáním náboženské horečky, založené údajně na tajemných vizích a sděleních Panny Marie. O deset let později pak byla obviněna z nesmyslné vraždy své kamarádky. Jak to bylo se životem, tajemnými zážitky a údajnou (ne)vinou této pozoruhodné a nešťastné Češky?

Mezi stromy se pomalu prochází čtrnáctiletá dívka. V teplém letním odpoledni si Kristina Ringlová utírá pot z čela a rozhlíží se kolem sebe. Ve zpola plném košíku nese lišky obecné, známé též pod lidovým názvem kuřátka. Její hladová rodina by však ocenila více chutných hub. Proto děvče dál bloumá Ticháčkovým lesem neboli Šolcákem (první název souvisí s majitelem lesa, statkářem Ticháčkem, druhý s přezdívkou zdejšího statku – pozn. redakce). Vzápětí se Kristina otočí a ztuhne úlekem. Spatří totiž na nedaleké lesní cestě vysoké ženské zjevení.

Postava má na sobě černý, dlouhý plášť a hlavu zahalenou v červeném šátku. Její tmavé oblečení tvoří kontrast k bledému obličeji bytosti, podobnému vzdáleně smrtce. Vzápětí se prý neznámá přiblíží k dívce. Modrýma očima se na ni upřeně podívá a pozdraví: „Pozdrav Pán Bůh!“ Šokovaná Kristina už na nic nečeká a rychle utíká domů, do skromné chalupy v Suchém dolu. Z jakého důvodu? Děsivá osoba se totiž vznáší nad lesní pěšinou jako duch! Jenže koho překvapená dívka onoho 10. srpna roku 1892 vlastně spatřila? Šlo o zjevení samotné Bohorodičky, nebo o zcela jinou bytost?

Děsivé zjevení v černém

„Mlázím tím vedla pěšina a příjemný vonný chlad občerstvoval chodce tudy jdoucího. A právě blíže této pěšiny vyskytla se znenadání Kristině Ringlové vysoká, štíhlá postava v černém, až na zem splývajícím rouše, které těsně k tělu přiléhalo,“ napsal o záhadném setkání v suchodolské školní kronice řídící kantor Jan Stahl. Tento muž byl současníkem suchodolských mystických událostí a zároveň učitelem Kristiny Ringlové. Můžeme tedy předpokládat, že je zdokumentoval poměrně nezkresleně. Kromě jiného se Stahl zmínil, že dívka byla po návštěvě Šolcovny řádně vyděšená. A lze se tomu divit, pokud spatřila tak příšerné zjevení?

„Hlavu měla zahalenou červeným šátkem, tak, že ani vlasů viděti nebylo. Líce byly vpadlé, bledé, oči skelné, kterými ani nepohnula – hotová mrtvola. Zjev… přiblížil se k děvčeti až na tři kroky a pronesl tato slova v přestávce dvakráte: Pozdrav Pán Bůh! Ustrnutím a vyděšením zmámené děvče dalo se na útěk k domovu a zaslechlo za sebou potřetí: Pozdrav Pán Bůh!“ popsal dramaticky konec prvního setkání Ringlové s neznámem opět učitel ze Suchého Dolu. Spatřila tedy Kristýna (a později ještě mnohokrát poté) jakousi přízračnou bytost z jiných světů? Snad zbloudilou duši, či dokonce démona?

Brána do jiných dimenzí

Možná není náhoda, že o nedalekých Broumovských stěnách stejně jako o Ticháčkově lese se odjakživa tradují duchařské historky. Pojednávají o přízracích zabitých vojáků, nebo jiných cizinců, objevujících se ve zdejších pohraničních hvozdech. Další vyprávějí o takzvaném divokém lovci a jeho doprovodu ohnivých psů, známém v němčině jako Waldjäger. Šlo o jakousi ochrannou duchovní bytost zdejších lesů, či démonickou entitu ? A aby toho nebylo málo, nedaleko oblasti údajných mariánských zjevení stojí skála nazvaná Čertova. K pochopení kontextu dodejme, že tajemný lesík se nachází mezi východočeskou vesničkou Suchý Důl a Policí nad Metují. Jde o malebnou oblast s krásnou přírodou a mohutnými skalami, která leží na dosah současné státní hranice ČR s Polskem (v roce 1892 šlo o hranice Rakousko-Uherska a Německého císařství – pozn. redakce).

Ale zpátky k záhadám, nejen Čertovy skály. Po čertech a satanáších jsou často pojmenovány lokality s nepříliš dobrou (a někdy i paranormální) pověstí či špatnou energií. Nebo je vše mnohem složitější a jde o jedno z mnoha míst světa, které občas pro vnímavé jedince fungují jako brána do paralelních dimenzí? Podle některých domněnek může vše souviset s přítomností vysokého počtu skalních útvarů. Fungují vysoké skály jako zesilovače okolních energií, nebo dokonce časoprostorové portály? A co mezitím dělá Kristina?

Další přízračné setkání

Po nevšední příhodě doběhla domů s očima navrch hlavy. Tam vyprávěla matce Anně i bratru Františkovi, co se jí v lese přihodilo. Zůstalo ale jen u toho? Ne. O svém zvláštním zážitku údajně povahově poněkud jednodušší a kamarádské děvče řeklo i mnoha suchodolským známým. Nakonec o setkání s vyzáblým přízrakem věděla většina její rodné vesnice i lidé z okolních obcí, což zavdalo příčinu k mnoha spekulacím a drbům. Snad i proto Kristině matka zakázala do nebezpečného lesa chodit.

Rodičovský zákaz neposedné slečně však v procházce do Šolcovny alias Šolcáku dlouho nezabránil. Už po dvou týdnech se tam 25. srpna 1892 znovu sama vypravila na procházku. A opět se to údajně neobešlo bez setkání se záhadnou entitou…

Přízračná postava měla být tentokrát oblečena do šedého pláště a její krásné kaštanové vlasy nebyly ničím zahaleny. Celý vzhled údajné Panny Marie byl prý během druhého setkání mnohem krásnější a vznešenější. Působila údajně i mnohem vstřícněji a byla hovornější. Proč došlo k takové změně? Mohlo jít během druhého setkání přímo o Bohorodičku, jak se měla záhadná entita dívce představit?

Důvěrná sdělení vznešené paní

„Krásná, vznešená Paní silné vysoké postavy, plného obličeje, něžné bílé pleti, růžových lící, blankytných očí, malinkých úst a korálových rtů. Husté kaštanové vlasy vlní se jí po zádech. Celé vzezření jeví božskou dobrotu… Přiblížila se až na tři kroky k ní, jala se k dívce takto mluviti: ,Neboj se děvčátko, neboj. Věříš v Boha? Co ses bála, jak jsem se ti ukázala? Neboj se děvčátko, já ti něco povím: já jsem slovo boží! Dříve to byl posel. To místo ať lidé za postrach nemají. Na tom místě ať se modlejí,“ zapsal údajné okolnosti druhého setkání se suchodolským zjevením nám již dobře známý učitel Stahl.

Autor předchozích řádků také neopomněl dodat, že po výše zmíněných slovech se údajná Bohorodička rozplynula jako pára nad hrncem. Poté se Kristina prý přestala zjevení bát. Z jakých důvodů? Má být uchlácholena, že jde o samotnou Pannu Marii. Od té doby mělo také děvče od záhadné bytosti dostávat důvěrná sdělení, určená jen pro ni samou, a tyto zprávy si pečlivě zapisovala. Čeho všeho se ona tajemná poselství týkala? To nesměla prý dívka, až na výjimky, ostatním lidem prozradit. Nikdo jiný také v Ticháčkově lese záhadnou bytost nespatřil. Naznačuje to, že byly její vize poněkud sporné? Kristina totiž popis údajných zjevení občas zvláštně měnila…

Bůh, nebo cestovatelé časem?

Každopádně všechna mariánská zjevení nemůžeme jednoduše zařadit do škatulky výmyslů horlivých záhadologů nebo náboženských fanatiků. Řešením většinou nejsou ani halucinace nebo projevy běžných přírodních fyzikálně chemických procesů. Na podobně jednoduchá vysvětlení provází většinu z těchto fenoménů totiž až příliš mnoho objektivně zachytitelných paranormálních sil. Mezi ně patří například zvýšená radiace, naměřená u hercegovinské vísky Medžugorje, konkrétně v okolí tamních mariánských vizionářů. Bylo něco takového zaznamenáno i v okolí Kristiny Ringlové? Kupodivu ano, ale k tomu se ještě dostaneme…

Může se tedy jednat o Boží vůli, či projevy technologicky vyspělé inteligentní civilizace (mimozemšťany, lidstvo cestující z budoucnosti zpět časem nebo příchozí z paralelních vesmírů)? Výjimečná je mezi jinými mariánskými případy zmínka o tajemném poslu z prvního vidění. Stejně tak podivná je i jistá banálnost suchodolského mariánského vyprávění. Kristina zajisté znala příběh, odehrávající se v první polovině roku 1858 ve francouzských Lurdách. Jeho hlavní aktérkou byla stejně jako Ringlová čtrnáctiletá Bernadetta Soubirous. Inspirovala se tedy dívka z východních Čech kauzou Lurdy a napodobila ji? Nebo najdeme mezi vizemi Ringlové další nepřímé důkazy, že se skutečně v lese setkávala s čímsi, co se nachází mimo naše běžné chápání?

Náboženská euforie vypukla v celé zemi!

O pět dnů později, 30. srpna 1892, se Kristina do tajemného lesa vrátila a tentokrát si s sebou nesla malý svatý obrázek. Chtěla jej, stejně jako předtím už jiní vesničané z okolí, přibít poblíž místa zjevení na strom. Bohorodička se měla objevit i tentokrát a požádat děvče o své pravidelné uctívání v Šolcovně.

„Počne přitloukati hřeb do smrčku a při 4. udeření, kde se vzal, tu se vzal, byl tu zjev opět. Vznešená paní byla prý té samé podoby, jako při zjevu druhém, však ne v šedém, nýbrž v bílém oblečení. Aniž by sebou pohnula, jala se takto hovořiti: Neboj se děvčátko, já žádám, abych na tomto místě byla ctěna a chválena zpěvem a nejsvětějším růžencem… Buď mojí pěvkyní na tomto místě. Neboj se, děvčátko, neboj se!… Za tři měsíce přijď zase v tento pravý čas,“ popsal v kronice celou událost náš starý známý, učitel ze Suchého Dolu. A jak vše pokračovalo?

Dívka v lese vytyčila pomocí šňůry, větví a kamenů prostor, kde měla být údajná Madona křesťany uctívána. Co bylo výsledkem třetího suchodolského zjevení? Dalo by se říci, že vyvolal doslova náboženskou euforii nejen v Čechách a na Moravě, ale také v dalších částech Rakousko-Uherska i v nedalekém (tehdy převážně německém) Slezsku. Do Suchého Dolu se začaly vydávat davy poutníků, kteří Šolcovnu vnímali jako neoficiální křesťanskou svatyni!

„Zprávy o zjeveních se s úžasnou rychlostí rozlétly po okolí a způsobily mezi lidem neobyčejný rozruch. Na místě, které děvče označilo, počali lidé vykonávat pobožnosti. Mnozí s sebou přinášeli zasklené obrazy a připevňovali je na kmeny stromů. Netrvalo dlouho a místo bylo přeměněno v lesní svatyni,“ uvádí oficiální web obce Suchý Důl. A sláva lokality se měla brzy ještě rozšířit…

Vyléčil dceru zázrak?

Počáteční náboženská euforie stovek lidí vzápětí nabrala ještě vyšší obrátky, u některých začala dokonce hraničit až s nezdravou posedlostí. Co tento boom vyvolalo? Rodačku Annu Klimšovou ze Suchodolu totiž napadlo využít hlínu z místa údajných zjevení jako léčivého prostředku. A výsledek? Její malá dcerka se skutečně až podivuhodně rychle uzdravila.

Projevil se tímto způsobem zázrak, způsobený vyšší mocí? Vždyť pokud by šlo jen o náhodu, zůstalo by něco takového výjimečným, jenže podobně zázračných uzdravení se měly během následujících měsíců a let v Ticháčkově lese odehrát desítky. A to dokonce i u osob, které předtím nemohly chodit, byly smrtelně nemocné, nebo nad nimi lékaři zlomili hůl. Bylo místo vskutku obdařeno jakousi podivuhodnou silou, nebo svou roli sehrála i silná víra v uzdravení? Každopádně zhruba od té doby (konec podzimu a začátek zimy roku 1892) příliv poutníků do lesa narostl až na několik tisíc denně.

Majitel lesa Václav Ticháček dokonce Kristinou určené okolí nechal oplotit a umístil tam vstupní branku. Později tu přibyla i socha Panny Marie s kaplí, zasvěcenou této světici. A ke slávě místa přispěly i dvě útlé brožury, vydané tiskem. O údajných vizích Kristiny Ringlové se je rozhodli sepsat dva učitelé, pocházející z okolního regionu. Oba s dívkou a dalšími svědky tajemných událostí několikrát mluvili, takže jde o poměrně věrohodné zprávy.

První z nich, rozsahem útlý Výpis školní kroniky suchodolské o zjevování se Panny Marie v lese Šolcově od Jana Stahla ze srpna 1893, vyznívá pro zázračná vidění a samotnou Kristinu příznivě (snad i proto, že učitel dívku dobře znal a sám ji v Suchém Dole roky učil – pozn. redakce). Přesvědčil se o tom, že dívka nelhala a svým viděním bez pochybování věřila?

Schizofrenie, nebo podvod?

Naproti tomu konkurenční a obsáhlejší knížka nabízí jinou verzi událostí. V Tajemných zjeveních matičky Boží v Suchodole předkládá její autor Karel Jánský skeptický pohled na údajné zázraky, ale i samotné děvče. Ringlová prý byla postižena těžkými halucinacemi a ve své bujné fantazii se domnívala, že vidí neexistující osoby a události. Podle Jánského bylo sice děvče o viděních silně přesvědčeno, ale mělo trpět duševní chorobou.

Další lidé včetně části suchodolských sousedů pro změnu podezírali Kristinu a její matku z účelového mariánského podvodu. Motivem mělo být získání peněz. Celá rodina se totiž po smrti otce Františka Ringla (Kristině byly v té době pouhé čtyři roky – pozn. redakce) ocitla v těžké finanční nouzi a vydělávala si, jak se dalo. Nelze tedy říci, že by se Ringlovým štědré dary a peníze, které k nim začaly ve velké míře proudit v době největší slávy údajných zjevení a zázraků, nehodily.

Navíc matka Kristiny měla být podle dobových svědectví lakotnou ženou a dceru začala ponoukat k zištnému jednání. Od konce roku 1892 byly totiž v celém okolí Suchého Dolu plné hostince a i další živnostníci si přišli na své. Dráhy dokonce musely výrazně posílit vlakové spoje. Ale že by byla hamižnost jediným a prvotním důvodem tajemných jevů u Suchého Dolu? Vždyť v případě Kristiny šlo o sice přátelské a vstřícné, ale poměrně povahově prosté a impulzivní děvče. Mohla by si vymyslet podobně složitý plán a vše dlouhé měsíce předstírat s vidinou velkého zisku?

Postrach úředníků a církve

Nezdá se to pravděpodobné už z toho důvodu, že se dívka během údajných vizí opravdu upřeně (jakoby v transu) dívala do jednoho místa a s někým neviditelným hovořila. Proto (kromě možné duševní poruchy) zůstávají logičtějším vysvětlením jevů v Šolcovně skutečné paranormální jevy. Ke všemu se Kristina od srpna do prosince roku 1892 zúčastnila několika různých přezkoumání svého zdraví a soudnosti civilními komisemi. V nich zasedali kromě lékařů a vědců také vážení občané z nedalekých měst a vesnic. A jak to dopadlo?

Během těchto rozhovorů a přezkoumání duševního stavu dívky bylo zjištěno, že Kristina nelže a její psychický stav je v naprostém pořádku. Jak to zapadá do toho, že o necelé dva roky později byla dívčina tvrzení o zjeveních zpochybněna nejen oficiálními zástupci římskokatolické církve, ale také civilní zprávou Rakousko-Uherska?

Mnoha mocným lidem se zřejmě suchodolské události v době rozjitřených národních emocí mnohonárodnostního Rakousko-Uherska takzvaně nehodily do krámu. A zejména pak skutečnost, aby se obyčejná Češka z chudé rodiny stala slavnou mariánskou vizionářkou. Proč? Mohla by získat nevítaný vliv na ostatní osoby a nechtěně tím narušovat jednotu mocnářství i dominanci dvou hlavních národů (Rakušané a Maďaři). Možná i nezpochybnitelnou autoritu představitelů největší křesťanské církve a její monopol na vše zázračné a svaté…

Dost na tom, že slečnu ze Suchodolu začali současníci považovat za světici a nazývat ji Svatou Kristinkou. Kvůli tomu, jak se ještě dozvíte, na ni a účastníky lidových procesí dokonce poštvali četníky. Nelze však vyloučit, že Kristina sice cosi tajemného pravidelně viděla, ale některé detaily vizí si přibarvila, nebo dokonce vymyslela…

Mrazivé proroctví o velké vodě

Ke vzteku zatvrzelých skeptiků a oponentů někdejších i současných se během některých ze suchodolských zjevení odehrály tajemné události. Jevy, které lze pouze obtížně vysvětlit pomocí takzvaně racionálního myšlení. Jaké to byly a jak mezitím vize Kristiny pokračovaly?

Už během čtvrtého setkání s Pannou Marií v Ticháčkově lese 17. listopadu 1892 se odehrálo něco, co bylo přinejmenším podivné. V deset hodin dopoledne měla dívka spatřit Bohorodičku v bílých šatech, která ji vyzvala, ať se modlí za zkažený a pyšný svět. Důvodem mělo být budoucí potrestání lidstva „… velkým zatopením“. A toto sdělení si neměla tentokrát nechat Kristina pro sebe. Ponurá věštba způsobila nemalý rozruch nejen mezi místními lidmi, ale i dalšími věřícími ze střední Evropy. Toto údajné proroctví si lidé většinou vykládali tak, že brzy dojde k ničivým záplavám vlivem protržení přehrad. K tomu sice nedošlo, ale opravdu byla tato vize chybná a nevyplnila se?

Varování pro budoucí generace?

Téměř každý si vzpomene na rok 1997 a 2002, kdy se mnoha místy Čech, Moravy a Slezska prohnaly ničivé povodně. A velké povodně nebo ničivé tsunami se v posledních třiceti letech vyskytují na mnoha místech světa poměrně často. Navíc vlivem tání ledovců se také začíná mluvit o možném zaplavení pobřežních území a států, například Holandska. Nešlo tedy o varování lidstva s větším časovým předstihem, než jak jej lidé tehdy pochopili?

Ono velké zatopení mohlo mít i více metaforický a hrůzný význam. Co když šlo o pomyslné zatopení lidstva problémy a krví během obou světových válek ve 20. století? Vždyť patřily k nejhorším a nejděsivějším konfliktům lidských dějin a v první světové válce přišla Kristina o bratra Františka. Možná jde o až příliš velkou fantazii, každopádně během některých z dalších (celkem jich mělo být 23 – pozn. redakce) spatření Bohorodičky v Ticháčkově lese měla být kolem dívky spatřena záhadná záře. Tedy podobně jako v okolí Francouzky Bernadetty Soubirous z Lurd.

Každopádně další život této prosté a přitom výjimečné Češky vystihují záhadná slova, která si měla vyslechnout během jedné ze svých mariánských vizí: „Budeš velmi trpět za tento svět!“ Ale o tom si povíme příští týden, kdy se pokusíme rozluštit další mystéria jejího osudu. Zavraždila kamarádku?

Petr Koutský

(Převzato z časopisu Záhady života)

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Kristina Ringlová,