Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pochází slavný Frankenstein z Čech? Záhady života

27.08.2023
Pochází slavný Frankenstein z Čech? Záhady života

Foto: Se svolením Universal Pictures

Popisek: Britský herec Boris Karloff jako nejproslulejší monstrum ve filmu Frankenstein z roku 1931, který je považován za bezkonkurenčně nejlepší horor všech dob

Asi 40 kilometrů od východočeského Broumova se nachází nenápadné městečko Ząbkowice Śląskie. Přestože je dnes součástí Polska, po mnoho staletí patřilo k územím Českého království. A to pod vám jistě známým německým názvem Frankenstein. Stejně se totiž jmenuje i slavný hororový román s prvky sci-fi Mary Wollstonecraft Shelley. Byl jeho děj inspirován ponurými událostmi, ke kterým v městě došlo v roce 1606? Zdá se to být téměř jisté! A znáte i další související mystéria?

Prázdnou noční ulicí kráčí hrobník. Veze na dřevěné káře nebožtíka, který je přikryt plachtou. Muž zatlačí dvoukolák s mrtvolou ke dveřím honosného domu, před vchodem se opatrně rozhlédne a vchází do budovy i se svým choulostivým nákladem. Když projde chodbou do rozlehlého sálu, čekají na něj zde jeho komplicové a přátelé. Jeden z nich pečlivě prohledá kapsy přivezeného nebožtíka, postaršího muže. U mrtvoly však nachází jen jednu stříbrnou minci.

Poté jeden ze zločinců uchopí do ruky dlouhý nůž a přistupuje k dřevěné lavici. Na ní leží další nehybné lidské tělo. Nekromant zkušeným pohybem zaboří do břicha mladé dívky čepel a následným řezem otevře její útroby. Během podivného mumlání zvláštních formulí ostatních přítomných z jejího těla vyjímá žaludek a játra. V průběhu krvavého magického rituálu se však jednomu z přítomných měšťanů udělá mdlo, proto z místa nechutného obřadu odchází pryč. Je to způsobeno jen jeho slabými nervy? Když se totiž naposledy ohlédne, zdá se mu, že na něj mrtvá dívka mrkla! Ale někdy je lepší vše svést na hru stínu nebo halucinace…

Vyprávíme vám fiktivní příběh, na němž nenajdete ani zrnko pravdy? Nikoliv! Podobné události se totiž měly odehrát v slezském městě Frankensteinu (česky Frankenštejnu  pozn. redakce) v době panování římského císaře a českého krále Rudolfa II. Habsburského, konkrétně počátkem 17. století. Proč připomínají zápletku klasického románu Frankenstein neboli moderní Prométheus, který poprvé vyšel v roce 1818 v Anglii? Mohla tento příběh jeho autorka Mary Wollstonecraft Shelley znát?

Pojídali srdce nenarozených dětí

„Osm hrobníků, kteří byli chyceni ve Frankensteinu ve Slezsku, šest mužů a dvě ženy, se po mučení přiznalo k četným otravám místních obyvatel… Z domů ukradli nejen peníze, ale i různé cennosti. Své oběti svlékli ze šatů, které potom prodávali,“ zní počátek dobového popisu hrůzných zločinů v augsburských novinách Newe Zeytung. K nim mělo docházet v zmíněném Frankensteinu (od roku 1945 jde o polské město Ząbkowice Śląskie pozn. redakce), který byl nejen v tehdejším 17. století součástí zemí Koruny české. Ale jak pokračuje dobový text z novin, který jsme před chvílí opustili?

Neméně děsivě a s uvedením rituálů černé magie, kanibalismu a nekromancie: „Rozřezávali též břicha těhotných žen, vyjímali plody a jedli srdce nenarozených dětí. Z obětí sušili údy, a ty potom prodávali jako léčivé prostředky, část jich používali pro své čáry…“ Skupina těchto výtečníků z Frankensteinu údajně zpočátku unikala pozemské spravedlnosti. Z jakého důvodu? Jejich řádění přikryly neblahé události v bohatém městě, patřícím tenkrát do Kladského hrabství. Na počátku roku 1606 tam totiž vypukla epidemie moru a vlny této tehdy neléčitelné infekční choroby pravidelně decimovaly středověkou, ale i raně novověkou Evropu. Co tedy bylo na této epidemii černé smrti zvláštního?

Proč zemřely více než dva tisíce lidí?

V tomto případě šlo o neskutečnou rychlost, s níž se ve Frankensteinu smrt (nebo i choroba) šířila. Brzy zemřelo přes 2000 osob, dospělých i dětí, a tento počet tehdy představoval zhruba třetinu města, ležícího na důležité obchodní stezce mezi Prahou a Vratislaví. Mnozí měšťané propadli až fobickému strachu, proto se mezi nimi brzy začalo povídat o jakýchsi temných spolcích, které prý za vším stojí.

Již brzy poté se rozjelo pátrání, které mělo určit viníky celého hrozivého neštěstí. A z početných vražd, loupeží, černé magie, zohavení mrtvol, nekromancie, sexuálního násilí na mladé ženě a ještě několika dalších údajných zločinů bylo obviněno už zmíněných osm osob, zabývajících se pohřebnictvím. Po jejich zatčení následovalo kruté mučení a doznání všech zúčastněných. A poté i veřejná poprava, která se ve Frankensteinu konala 4. října 1606. Byli ale hrobníci odsouzeni spravedlivě, nebo na ně jen padla zloba sousedů za množství mrtvých, které zabila nelítostná nemoc? Vždyť proces byl zřejmě ovlivněn předsudky a strachem z neznámého nebezpečí. Navíc se v časech útrpného práva téměř každý zatčený člověk raději ke všemu přiznal. Než ale zkusíme na předchozí otázku odpovědět, uveďme si stručně základní informace o zmíněné knize od spisovatelky Mary Shelley.

Trefné varování z 19. století

Později mnohokrát modifikované (a světoznámé) dílo Frankenstein neboli moderní Prométheus vypráví údajně zcela fiktivní příběh vědce Viktora Frankensteina. Mladý, ambiciózní a poněkud bezcitný badatel Viktor v něm s pomocí zvrácených pokusů vytvoří nadlidsky silnou a krutou umělou bytost, podobnou statnému muži. Nevzhledného monstra se však lidé bojí a nechtějí se k němu ani přiblížit. Tento fakt způsobí jeho osamělost a nenávist k nim stejně jako ke svému stvořiteli. Proto umělá bestie postupně zavraždí několik lidí včetně snoubenky Viktora Frankensteina, krásné Elisabeth.

Samotná a uměle vytvořená zrůda je v románu nazývána monstrem či bytostí, což bylo později pozměněno na Frankensteina. Ale co je na této knize natolik zvláštního a záhadného? Jde například o na svou dobu (rok prvního vydání 1818  pozn. redakce) přímo prorocké sdělení autorky románu. A o trefné varování čtenářům a budoucím generacím, že by si žádný člověk neměl pomocí vědy nebo magie hrát na stvořitele. Ať už jde o naše genetikou vytvořené klony, nebo roboty, vybavené umělou inteligencí a obří silou.

A nezačínáme mít v poslední době právě s příliš dokonalou umělou inteligencí a výsledky genetických pokusů problémy? „Život a smrt mi připadaly jako pomyslné hranice, které nejdříve prolomím, abych později šířil proud světla naším temným světem. Nový druh by mi požehnal jako svému stvořiteli… Žádný rodič by si nemohl tak plně nárokovat vděčnost svých dětí, jako já bych si zasloužil jejich,“ čteme udiveni románovými slovy Shelley, která je jako jen devatenáctiletá spisovatelka vložila do úst Viktoru Frankensteinovi.

Kdo navrátí život mrtvým

V ději tohoto temného knižního vyprávění nalezneme i další šokující shodu, a to právě s krutým příběhem z města u českých hranic. „Mohl bych vrátit život těm tělům, která již smrt zjevně vydala jejich nevratnému rozkladu,“ zní následující část knihy. Tato pasáž kromě nelidských druhoválečných pokusů některých německých a japonských vědců (a jejich dalších, podobně nelítostných kolegů) připomíná i okultní obřady pro oživení mrtvých lidských ostatků. Jde pouze o sci-fi, nebo k podobně děsivým schopnostem opravdu někdy dospějeme?

A nebudete ochuzeni ani o již slíbenou část knihy, která až podezřele připomíná události z Frankensteinu roku 1606: „Kdo si dokáže představit hrůzy mého tajného úkolu, prohrabávat se vlhkou temnotou hrobů nebo trýznit nějaké živé zvíře, aby se pokusilo oživit neživé bahno? … Sbírat kosti z hrobek a svatokrádežnými prsty porušovat ohromná tajemství lidské povahy… Většinu materiálů mi poskytla pitevna a jatka. Často jsem se cítil znechucen svou prací, ale hnán neustále sílícím popudem jsem svůj úkol plnil,“ popisuje v románu Viktor Frankenstein děsivou cestu k vytvoření hrozivého monstra, které však nikdy nemohlo být úplnou lidskou bytostí.

Může být pouhá náhoda, že v již zmíněném městě se stejným jménem se několik zločinců chtělo pomocí vražd a zneuctění lidských ostatků nejen zbohatnout, ale také praktikovat okultismus a nekromancii? A mohla Shelley během vytváření své knihy o Frankensteinovi o těchto událostech něco bližšího vědět? Kupodivu mnohé nasvědčuje tomu, že ano. Městečko Frankenstein, ač několik staletí patřící Českému království, bylo totiž dlouhá staletí spojeno s německým obyvatelstvem. Koneckonců němečtí osadníci sídlo koncem 13. století založili, aby v dobách sepsání knižního Frankensteina opět patřilo Němcům, konkrétně Pruskému království.

Inspirovala sepsání románu německá mytologie?

Jak ale hororové dílko s prvky vědecké fantastiky od volnomyšlenkářské autorky vlastně vzniklo? Na rozdíl od zástupu jiných knih to víme poměrně přesně. Mladá Mary, tehdy ještě nesoucí příjmení Wollstonecraft, se svým milencem a pozdějším manželem Percym Shelleym ráda a často cestovala po Evropě. Stejně tomu bylo i během výjimečně studeného a deštivého pozdního jara a léta roku 1816. Tehdy budoucí manželský pár odjel na dovolenou do pronajaté chaty u Ženevského jezera ve Švýcarsku. Jejich společníkem byl slavný britský básník a současně jejich přítel, lord Byron.

Kvůli špatnému počasí trávila naše společnost hodně času nejen plavbou po jezeře a procházkami, ale především dlouhými sezeními u krbu, psaním a společnými rozhovory. Jakými? Kromě poněkud znepokojivé diskuze o pokusech italského vědce a fyzika Luigi Galvaniho s elektřinou, kterou Galvani ovlivňoval stahy svalů mrtvých žab, došlo i na další zábavu. Naše skupinka bohémů si předčítala povídky ze sbírky strašidelných příběhů Fantasmagoriana. Co je na tom pro náš příběh zajímavého? Právě tyto povídky, vycházející z německých pověstí a mytologie, navedli přítomné umělce k nápadu na soutěž o vytvoření nejlepšího strašidelného příběhu. A přesně to nakonec vedlo k vzniku rozsáhlého románového Frankensteina.

Výstřední alchymista se zálibou v mrtvolách

Byly tedy prvotní inspirací autorky, kromě rozhovoru o Galvanim, právě staré příběhy z germánského jazykového okruhu? A dozvěděla se později zvídavá Mary také o lupičích a nekromantech ze zapadlého městečka nedaleko Broumova? Nelze to rozhodně vyloučit… Vždyť s podivným výzkumem románového Viktora a zneuctěním mrtvých těl se události z roku 1606 částečně shodují. Navíc je zarážející i další identické prolnutí. A to samozřejmě ve vědcově fiktivním příjmení Frankenstein a původním názvu sídla (kdysi patřícímu českému panovníkovi) ve slezském Kladsku, obydleném převážně Němci. Toto město je totiž mnohem starší, než kniha nadané Angličanky, a pochází již z dob jeho středověkého založení, asi z 13. století. Jenže nenabízí se i jiné řešení tohoto mystéria?

Podle některých badatelů měla Shelley jméno hlavního románového hrdiny Viktora Frankensteina a jeho děsivý příběh odvodit ze životních osudů jiného Němce. Byla její předlohou osoba a poněkud pochybné výzkumy německého teologa, lékaře, alchymisty a současně okultisty Johanna Conrada Dippela (1673-1734)?

Tento agresivní dobrodruh s povahou bezcitného rebela a anarchisty zabil v souboji svého protivníka, ale mohl se pochlubit i mnoha dalšími spornými a krutými činy. Byl mnohými nenáviděn kvůli pohrdání tradičními křesťanskými hodnotami, což však bylo to nejmenší. Proslavilo jej jeho (nikdy nedoložené) tvrzení, že se mu podařilo vyrobit elixír mládí. A stejně neobvyklá, tehdy i dnes, byla Dippelova záliba v anatomii a zkoumání útrob živočichů i lidí. Tu se nezdráhal využívat pro své pochybné experimenty. Nejenže mrtvá těla rád zkoumal, řezal a pitval, ale prováděl prý s nimi i další zvláštní zvrhlé pokusy a magické rituály. Zahrával si snad také s černou magií?

Kradl ostatky z hrobů?

Mezi Dippelovy pokusy patřily i experimenty s oživením mrtvých jedinců! Navíc se narodil na hradě Frankenstein u Darmstadtu v německém Porýní (Hesensko). Může tedy v případě tolika podivných shod s románem o Frankensteinovi jít pouze o náhodu? Dippel navíc sám o sobě tvrdil, že pomocí lektvaru, vytvořeného z vařených zvířecích kostí, masa a speciálního trychtýře dokáže přenést duši z mrtvého tvora na jiného.

Kvůli podobně ďábelským činům, ale i náboženským názorům se ocitl na černé listině nejen tehdejší římskokatolické církve. A bylo něco pravdy i na tom, co si o něm šuškali zlí jazykové? Tento alchymista a nekroman měl totiž kvůli šíleným experimentům krást i lidské ostatky z hrobů. Jednalo se tedy o blázna a šarlatána, posedlého alchymií a okultismem, nebo dodnes zneuznaného génia? Vždyť o vytvoření nových umělých bytostí se vědci pokoušejí i dnes…

Každopádně neblahá pověst tohoto Němce předcházela už za života a mělo se mu podařit vytvořit zcela nový způsob výroby modré barvy. Pro své kontroverzní názory a pokusy měl však Dippel do mnoha evropských míst zcela zapovězen vstup. Zaslechla autorka románového Frankensteina o tomto muži cosi víc během cest po západní části Německa, jak tvrdí například Radu Florescu, spisovatel rumunsko-amerického původu a profesor historie na Boston College?

Inspiroval Frankensteina jeden z bratří Grimmů?

Jak Florescu připomíná ve své knize Hledání Frankensteina (In Search of Frankenstein), v oblasti Porýní se hrůzostrašné příběhy o Dippelovi staly ústně tradovanou klasikou. A anglická spisovatelka Mary Shelley? Ta je od místních lidí prý osobně slyšela a použila pro své monumentální dílo.

Může mít ale pravdu také německý historik Walter Scheele? Podle něj měla Mary společně s nevlastní sestrou v roce 1814 navštívit přímo hrad Frankenstein u Darmstadtu a její rodina měla mít kontakt na slavného německého sběratele pohádek a spisovatele Jacoba Grimma (jednoho z bratří Grimmů). Grimm byl prý v kontaktu s její nevlastní matkou, spisovatelkou a překladatelkou jeho děl do angličtiny Mary Jane Godwin, a sdělil jí příběh o Dippelovi...

I když Scheeleovy teorie většina dějepisců zpochybňuje, může na nich být zrnko pravdy? Co když Mary Shelley znala jak Dippelův příběh, tak události z města Frankenstein u českých hranic, a pro svůj slavný román čerpala znalosti z obou? Vzhledem k podobnosti všech příběhů se to zdá přinejmenším pravděpodobné. V jejím slavném díle, které bylo mnohokrát napodobováno, upravováno a také zfilmováno, jako by se prolínala Dippelova rozporuplná, urputná a bezcitná osoba v podobě Viktora Frankensteina s možností spáchat obludný zločin s okultním pozadím. A ten přece pro změnu známe z dávných událostí ze Ząbkowic Śląských!

Doba plná nenávisti a černé magie

Náš příběh hrobníků v roce 1606 skončil tím, že v domě jednoho z obviněných bylo údajně nalezeno velké množství zetlelých lidských ostatků. V obydlích dalších obviněných pak neměl chybět ani podivný prášek. Opravdu ho údajní zločinci vyráběli z mrtvol, nakažených morem, a potírali jím kliky, klepadla, stoly a další části domů, čímž po městě šířili nákazu? Přestože o jejich vině a všech zločinech i kvůli krutému mučení a tehdejšímu pohledu na hrobníky jako na podřadné občany lze částečně pochybovat, možná na ní něco bylo. Vyšetřování ve Frankensteinu se totiž účastnilo i několik lékařů.

Před soudem vypovídali také další nezúčastnění svědci, kteří by odsouzením hrobníků nic nezískali. Každopádně toto období na rozhraní končící renesance a počátku baroka jako by podobně hrůzným činům přálo. Ne náhodou byl tehdejší panovník Rudolf II. nazýván císařem alchymistů. Šlo o překotnou éru, plnou nových poznatků a bádání, ale také mnoha válek a vyhrocených náboženských sporů mezi evangelíky a katolíky, Evropany a Turky.

Převzato z časopisu Záhady života 

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL