Žila s manželem i milencem v jednom bytě, chlapy střídala jako fusekle a kopačky dávala zásadně ona. Kompenzovala si tak tragédii, s níž se nedokázala vyrovnat. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Luba Skořepová v dokumentu České Televize Třináctá komnata

Splnění největšího životního snu se nikdy nedočkala, a tak si alespoň užívala života. Pamatovala si ale jen počátek a pak konec. Ten střed se jí prý nějak z hlavy vytratil. Nejspíš protože neustále na něco čekala. Zázrak se ale nedostavil.

Když začínala hrát v Národním divadle, byla to ještě novostavba – prohlásil o ní s nadsázkou kolega David Prachař. Přeháněl opravdu hodně, nic to ale nemění na faktu, že od chvíle, kdy paní Luba Skořepová poprvé stanula na jevišti Zlaté kapličky, již uplynulo více než sedmdesát let. Mimořádná herečka s jedinečným temperamentem i osudem nás navždy opustila pouhých pár hodin před Štědrým dnem a smrt byla pro ni vysvobozením. Bylo jí devadesát tři let.

S Felixem le Breux v roce 1947 v dramatu Podobizna

Místo medicíny divadlo

Známá herečka, spisovatelka a dlouholetá členka činohra Národního divadla říkávala v posledních letech, že si toho ze svého života zase až tak moc nepamatuje. Nejvíc tu první, a pak poslední část. „Ten střed, od čtyřiceti dál, ten si nějak nepamatuju. Moc jsem si to neužila. Pořád jsem čekala, že něco přijde, a ono nakonec přišlo to stáří,“ prohlásila v jednom rozhovoru. Narodila se 21. září 1923 v Náchodě, kde byl její otec uznávaným majitelem pily, a dostala jméno Libuše. Od dětství jí ale říkali Lubo, a už jí to zůstalo. Dětství trávila u babičky v Podkrkonoší, kde se v přírodě rodila její první představení, která hrála sama sobě. V náchodské taneční škole pak získala osvědčení, že tanec může sama učit. Rodiče z ní chtěli mít lékařku, ji ale lákalo herectví a nenechala si to rozmluvit. Nakonec uzavřela s tatínkem dohodu – když odmaturuje s vyznamenáním, bude moci do Prahy na konzervatoř.

S Olgou Scheinpflugovou (vlevo) v roce 1958 v klasické satirické komedii ruského dramatika
Nikolaje Vasiljeviče Gogola Revizor

Přes šedesát let v Národním

Po osvobození působila v legendárním Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND. Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou souboru Národního divadla. Hrála v něm neuvěřitelných šedesát let a za tu dobu ztvárnila zhruba 140 rolí. Své poslední představení odehrála 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Téměř nepostradatelnou se stala pro film a televizi. První malou roli jí nabídl v roce 1946 režisér Vladimír Slavínský v komedii s Jaroslavem Marvanem Právě začínáme, a pak už šla z jedné role do druhé. Zahrála si v mnoha seriálech, filmech a inscenacích, od legendárních Sňatků z rozumu přes řadu pohádek až po Hospodu či Stopy života. „Mám od života spoustu darů a za ty jsem musela něco obětovat,“ říkávala paní Skořepová.

S Josefem Kemrem v roce 1970 v dramatu režiséra Rangela Valčanova Tvář pod maskou

Láska i neštěstí

Díky divadlu potkala i svou první velkou lásku, nezapomenutelného herce a loutkáře Josefa Pehra. Poprvé se setkali za okupace, vzali se po osvobození, když bylo Lubě třiadvacet. I když byla mnohem temperamentnější, měli mnoho společného. Především ale lásku k dětem. Na ty se Luba těšila vlastně odjakživa. Snila, že bude mít spoustu dětí, a dokonce si vybrala v kalendáři několik jmen. Splnění svého snu se ale nikdy nedočkala a vlastně za to zprostředkovaně mohlo zase divadlo. Jednoho dne totiž jela na vystoupení s kolegy z Národního divadla a cestou se stala vážná dopravní nehoda. Havaroval náklaďák, který je převážel, a většina jejích kolegů skončila velmi špatně. Také Luba byla zraněna, a právě kvůli tomu později nemohla otěhotnět. Vyzkoušela všechno možné, co bylo v té době dostupné, podstoupila řadu operací, všechno ale bylo marné. Byla to pro ni obrovská rána, která navíc zničila i manželství s Pehrem. Stesk a smutek pak zaháněla prací, naštěstí jí Národní divadlo nabízelo mnoho krásných rolí.

Ve slavném představení Mydlibaba

Náhradní máma i hříšnice

Do druhého manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem oba vstupovali s vědomím, že děti mít nebudou. Navíc se krátce po jejich svatbě rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny, a tak je všechny vzali k sobě. Herečka kluky milovala jako vlastní a i oni ji vnímali jako druhou mámu. „Dnes jsem ráda, že nejsem nikým svázaná, cítím se o moc svobodněji ve své profesi. Takže pocit životního krachu určitě nemám,“ prohlásila v rozhovoru u příležitosti svých devadesátin pro iDnes.cz a dodala: „Co mě ale nepřestane bolet, je to, že se mi nepodařilo mít dítě. Vždycky jsem si přála hodně capartů. Nesmírně jsem se k tomu upínala, podstoupila spoustu lékařských vyšetření. Marně. Člověk asi nemá chtít nic křečovitě.“ Nucená neplodnost, s níž původně vůbec nepočítala, ale poznamenala její vztahy k mužům. Netajila se tím, že jí věrnost ani dlouhodobý vztah vůbec nic neříkaly, a podle vlastních slov měla víc milenců, než dokázala spočítat. S jedním z nich dokonce žila nějaký čas ve stejném bytě, který obýval i manžel Pavel Hanuš. „Každou chvíli jsem mu byla nevěrná, ale ctila jsem jeho spisovatelskou vášeň. Proto dostal pokoj sám pro sebe, aby měl klid na tvorbu. Ale asi to moc nešlo, protože jsem si do našeho bytu nastěhovala svého milence a on byl nucen jeho přítomnost snášet,“ přiznala. Až na jedinou výjimku se s ní nikdy nikdo nerozešel, vždycky ‘kopačky‘ rozdávala ona.

S Dalimilem Klapkou v seriálu televize Barrandov Stopy života

První bitvy se zdravím

Až do devadesátin se herečka mohla pochlubit mimořádnou fyzickou kondicí. V roce 2012 sice podstoupila náročnou operaci tlustého střeva, odmítala ale připustit, že by neměla být v pořádku. Počátkem léta 2014 byla v plné síle, pak ji postihla lehká mozková příhoda. Léčbu a pobyt v nemocnici však odmítla, a tak se alespoň vydala do lázní v Třeboni. Kromě herectví byla také uznávanou spisovatelkou. Například v knize nazvané Nebe, peklo, ráj vzpomínala na slavnou gardu Národního divadla a přiblížila v ní odvrácenou stranu herecké slávy. „U žádné jsem se tolik nezasmála a nebrečela, jako při téhle. Nemám ráda vzpomínky, spíš si ty události z let minulých přitahuji a prožívám je znovu. Stávám se opět mrnětem, malou holkou z kašičky, pubertální slečnou na gymnáziu,“ prozradila při jejím křtu v roce 1999. Ještě loni osobně představila v kavárně Nové scény svoji osmnáctou knížku Maminčina kuchařka, která vznikla podle stařičkého sešitu receptů, opatrovaného v rodině stovku let. Zabývala se také odhalováním tajů přírody, astrologií, numerologií, sbíráním léčivých bylin či polodrahokamů, a říkávala o sobě, že je čarodějnice. A také říkávala, že se nebojí smrti, jen kdyby prý věděla, kam se potom vlastně jde.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská