Lidi, které zruinovaly automaty, byli blázni již předtím, řekl nám bývalý senátor Petr Fejfar z Náchodska

Foto: Archiv PF

Popisek: Petr Fefar

ROZHOVOR Za mne se jelo mimo jiné po vlně snahy řešit prostituci. Našemu výboru pro veřejnou správu příslušely návrhy zákonů, jež se týkaly nejstaršího řemesla. Pamatuji si tu hrůzu většiny kolegů, aby se náhodou nestali zpravodaji tohoto zákona, který dodnes nemáme, uvedl někdejší člen horní komory Parlamentu za US-DEU Petr Fejfar.

Byl jste jedenáct let starostou města Česká Skalice ve východních Čechách. Být dnes v čele města, jak byste se postavil k dlouhodobému tažení proti hernímu průmyslu?

Já nesnáším, když se cokoliv reguluje a, nedej bože, zakazuje, což je případ herního průmyslu. Třeba v našem městě přijalo zastupitelstvo v čele s nezkušeným a ambiciózním starostou Martinem Staňkem vyhlášku o veškerém zákazu heren. Ale přitom s nimi žádný problém nebyl. Důvody byly pouze populistické. Já bych to nikdy neudělal. Mám velkou obavu, že města, která na populistické vlně půjdou proti hazardu takto tvrdě, tak v nich především vymizí samotné provozovny, kde herny byly. Pokud si starostové myslí, že namísto heren se budou otvírat samé noblesní restaurace s kuchaři, kteří mají michelinskou hvězdičku, tak se šeredně pletou. Provozovny zůstanou prázdné. Menší města jsou specifická. Máte tam seriózní obchůdky, ale řekněme třeba i nálevny, když to řeknu lidově. Patří to k tomu. Všem bych doporučil, aby podporovali i ten nejmenší obchůdek, ale i ten pajzl. V opačném případě taková města zůstanou slepá.

Zažil jste v období své senátorské pozice v letech 2000 až 2006 nějakou podobnou diskusi, která se dnes vede ve sněmovně i v horní komoře parlamentu o hazardu?

Za mne se jelo mimo jiné po vlně snahy řešit prostituci. Našemu výboru pro veřejnou správu příslušely návrhy zákonů, jež se týkaly nejstaršího řemesla. Pamatuji si tu hrůzu většiny kolegů, aby se náhodou nestali zpravodaji tohoto zákona, který dodnes nemáme. Já jsem jim říkal: chlapi, když to nechcete, já si ten zákon vezmu. Ale každý mi dáte dva tisíce a já to tady v Praze obejdu, abychom věděli, jak to s tou prostitucí je…

Ale to moc souměřitelné s hazardem není, že?

Ne tak docela, četl jsem, že v hazardním průmyslu pracuje asi šedesát tisíc lidí. Když se budou rušit herny, tak přijdou o práci. No, a to si představte, že v oblasti sexuálního průmyslu je těch lidí ještě víc. A teď regulujte a zakazujte. Zákonodárci by měli, když už jsem zmínil prostituci, hledět hlavně na zdravotní problémy. To by bylo smysluplnější než se věnovat hazardu.  Chybí prostě znalost problémů zezdola. Něco se zmedializuje a už se za tím všichni ženou. To je případ i mého města, jak jsem řekl na začátku.

Co si myslíte o tom, že současná vládní koalice hodlá zvýšit zdanění takzvaných klasických herních beden mnohem víc než třeba sázení na internetu, kde navíc stát přichází díky nelegálnosti o obrovské peníze?

Normální selský rozum velí, že by ta sazba měla být minimálně stejná.

Co se týče hazardu, národní protidrogový koordinátor poukazuje na to, že tzv. patologičtí hráči se objevují v mnohem větší míře u těch jedinců, kteří sází v anonymitě přes internet. Co si myslíte o patologických jevech v oblasti hazardu?

Pane redaktore, já to zas tak úplně vážně neberu. Sám jsem přece také patologický hráč. Čtyřicet let sázím každý pátek sportku. A když kdysi nebyl terminál na každé pumpě, tak jsem neváhal a jezdil podat tiket až do Hradce, kde sběrna otevřená byla. Ale já nakonec vůbec nevím, zda existuje nějaké skutečné patologické hráčství. Myslím, že lidé, které zruinovaly automaty, byli blázny již předtím a patřili do Havlíčkova Brodu. Byla jejich zodpovědnost, jak naložili se svými penězi. Je to totiž stejné, jako kdyby na náměstí nějaký člověk rozhazoval hrstmi peníze. Za chvíli by pro něj patrně přijela sanitka s Chocholouškem.

Hezký příměr…

Asi jo. Ale závěrem. Já když jdu po městě, tak třeba chci mít v ruce kelímek s pivem u zahrádky, a ne to strkat do papírového pytlíku jako třeba v New Yorku. Já si chci zakouřit a to chtějí taky zakazovat. Víte, byl jsem před rokem 1989 takový menší disident. A myslím si, že skutečné omezování svobody občana začíná na takovýchto zdánlivých maličkostech. V tomto smyslu se bojím budoucnosti. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .cz');.

Vložil: Lucie Bartoš