Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Bezcharakterní kariérista, svině. Tak vidí řada kolegů populárního herce, kterého diváci milovali. Jaký by doopravdy a proč nikdy nedosáhl svého snu? Tajnosti slavných

09.05.2015
Bezcharakterní kariérista, svině. Tak vidí řada kolegů populárního herce, kterého diváci milovali. Jaký by doopravdy a proč nikdy nedosáhl svého snu? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: O Josefu Vinklářovi kolegové říkali, že má 'komplikovanou' povahu, a leckdo ho neměl rád. Diváci ho ale zbožňovali.

Legendární doktor Cvach byl tak trochu potvora i v soukromí. Potrpěl si na pohodlí, své zájmy a zábavu, ostatní pro něj zůstávali vždy až těmi druhými. Přesto mu život uchystal tvrdé rány, jakoby ho chtěl probrat. Jenže to moc nefungovalo.

V podstatě byl velký sobec, nikdy si kvůli druhým nedokázal odříct své zábavy a požitky. Josef Vinklář snil o mimořádně tolerantní ženě, s níž bude pohromadě, jenom když on bude mít chuť a náladu. Která ho nebude obtěžovat ‘zbytečnými‘ otázkami, ale zato mu zajistí stoprocentní ‘full servis‘ čtyřiadvacet hodin denně. A ještě s roztomilým úsměvem. Odkoukal to už jako kluk od svého otce, který dokázal flámovat do rozednění, zatímco maminka si přivydělávala jako služka a z této profese nevyšla od rána do večera ani doma. Ty, které ho milovaly, opouštěl Vinklář kvůli těm, co nemohl mít, a tak nakonec zůstal sám.

Doktor Cvach (Josef Vinklář) a primář Sova (Ladislav Chudík) v Nemocnici na kraji města

Doktor Cvach (Josef Vinklář) a primář Sova (Ladislav Chudík)
v Nemocnici na kraji města

Stal se hercem díky požáru

Narodil se 10. listopadu 1930 v romantickém Českém ráji, v malé vesničce Podůlší, kterou rozděluje napůl silnice mezi Turnovem a Jičínem. Když mu ale v roce 1946 vystavoval tamní farář duplikát rodného listu, popletl data narození u něj a jeho bratra a o čtyři dny ho ‘omladil‘. Když mu bylo pět, zažil obrovský požár, při němž přišla jeho rodina o všechno. Ve čtvrt na jedenáct večer zoufalí rodiče zachraňovali před plameny domácí zvířata, když si vzpomněli, že vlastně v posteli spí dva kluci. Přenesli je k sousedům, jejich domov vyhořel do základů a ráno se už všichni stěhovali do Prahy, kde do té doby nikdo z nich ještě nikdy nebyl.

Poprvé před kamerou – v roce 1946 v historické komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář

Poprvé před kamerou – v roce 1946 v historické komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář

Rodinná tragédie paradoxně odstartovala Josefovu budoucí kariéru. Jeho tatínek byl zednický mistr a velký milovník piva, maminka služka a kluky vychovávali velmi přísně. Když mu bylo jedenáct, v bytě se ztratilo padesát haléřů, tehdy slušná částka. Maminka Pepu podezřívala, že peníze vzal, a tak mu sbalila věci a vyšoupla ho za dveře. Stál prý v tmavé chodbě a třásl se hrůzou. Když pak maminka padesátník našla pod stolem, dostal od ní jako odškodné korunu na kolotoč. A tatínek když zjistil, že šel místo školy na fotbal, dal mu řemenem na holou.

Vyhlášený grázlík

Všechny jeho lumpárny se odehrávaly na Malé Straně a občas byly tak ‘výživné‘, že po partě pubertálních darebáků šli i policajti. Třeba se bavili tím, že skákali z mostu po hlavě do Vltavy, navíc v dámských šatech, aby způsobená panika byla výživnější, nebo se místo padáku vybavili deštníkem. Po absolvování ‘měšťanky‘ nastoupil Pepa do jednoročního učebního kurzu a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v patnácti letech působil jako host v Divadle satiry a pak se dva roky učil hereckému řemeslu v Divadle Voskovce a Wericha. A naučil se tam i spoustu dalších ‘důležitých‘ věcí – kouřit, pít pivo, hrát mariáš, číst knížky a chodit na ryby.

Jak čert Lucius s Alenou Vránovou v roce1956 v ladovské pohádce Hrátky s čertem

Jak čert Lucius s Alenou Vránovou v roce1956 v ladovské pohádce Hrátky s čertem

Pohledný mladý herec neměl o obdiv žen nouzi, nejednou se prý ale i jemu stalo, že právě ta, která se mu líbila, jeho zájem neopětovala. Již v raném mládí prožil svou první velkou lásku, byla jí prý herečka, o nějaký ten rok starší než on. Vyprávěl o ní vždy velmi poeticky a říkával, že byla jednou z nejkrásnějších žen, které bylo možné v naší zemi potkat. O koho šlo, to ale nikdy neprozradil.

Pro manželství zcela nevhodný

Být manželem se pokoušel třicet let, pak prý dostal rozum a rezignoval. Nesnesl představu, že by ho měl někdo nebo něco omezovat. Poprvé se oženil s herečkou Janou Dítětovou a měli spolu syna Jakuba, manželství však skončilo krachem, protože se Vinklář zamiloval do herečky Realistického divadla a úspěšné spisovatelky Ivanky Deváté. Okouzlil ji prý především svým smyslem pro humor, a tak se kvůli němu rozvedla s kolegou Milošem Hlavicou. Jejich manželství začalo jako romantická pohádka, v níž to neustále jiskřilo. Měli spolu syna Adama a brali se a rozváděli dvakrát. „On měl schopnost udělat ze všedního dne neděli. Tak strašně jsem mu podlehla, že to doteď nemůžu pochopit. Byla jsem úplně ochrnutá. Podlehla jsem mu naprosto ve všem, a ještě ráda,“ přiznala po letech herečka serveru ahaonline.cz.

S první ženou Janou Dítětovou a synem Jakubem v roce 1957

S první ženou Janou Dítětovou a synem Jakubem v roce 1957

Po prodělané žloutence a následném těhotenství se Ivanka stáhla do pozadí. Vytvářela Pepovi zázemí, pročekala dlouhé noci, než se vrátí z opileckého tahu nebo z postele jiné ženy. „Měla jsem tenkrát 49 kilo, na těle úplný díry,“ říká. Manžel se totiž zamiloval do Jany Březinové. Takové soužití Devátou úplně vyčerpalo. Nakonec se zhroutila v divadle a skončila na psychiatrii. Poté ji Pepa odprosil a ona s tím ještě dva roky vydržela, než ho definitivně opustila. „Máme spolu syna a to je všechno,“ říkávala o něm.

Skončil s kamarády u piva

„Ženské to se mnou mají těžké, jsem na ně zlej,“ říkával sebekriticky a dodával: „Proto je lepší, když jsem sám.“ Přesto ta osudová láska ho potakala až v důchodovém věku a ani popularita mu nepomohla – nová partnerka mu vrátila všechna příkoří za ženy, kterým předtím ublížil on. Úplně bezhlavě se zamiloval do české lékařky, žijící v Kanadě. Kvůli ní byl ochoten dokonce odejít z divadla a emigrovat za Velkou louži. Jenže jeho vyvolená byla vdaná a rozhodla se, že se kvůli milostnému románku rozvádět nebude. „Cvrnkla do mě jako do kuličky a já se kutálel,“ komentoval to herec.

S druhou manželkou Ivankou Devátou v roce 1979 v detektivce Kdo přichází před půlnocí

S druhou manželkou Ivankou Devátou v roce 1979 v detektivce Kdo přichází před půlnocí

Jedinou láskou v jeho životě tak nakonec zůstalo divadlo, fotbal a milovaná Kampa, kde zapíjel s přáteli radosti i starosti pěnivým mokem. „Víte, co je zajímavé? Nikdy jsem sám v sobě nevyřešil dilema, zda je pro mě vztah se ženou hodnotnější než kamarádi. Bez kamarádů neumím žít,“ prohlásil v jednom z posledních rozhovorů.

V kolektivu neoblíbený

Přátele si vybíral z řad lékařů, malířů či milovníků mariáše na chalupě v Českém ráji. Mezi kolegy jich vzhledem ke své povaze moc neměl. Nejvíc tíhl ke Stelle Zázvorkové, spíš šlo ale o společné vzpomínky na Wericha než o přátelství. Choval se jako velký profesionál, na zkoušky chodil dokonale připraven a žádal to i od ostatních. Ke kolegům byl netolerantní, nestrpěl jakékoli nedostatky, případně na ně zbytečně důrazně upozorňoval. Na divadelních zkouškách bývalo kvůli němu dusno.

S Jaroslavem Marvanem v legendárním seriálu Hříšní lidé města pražského

S Jaroslavem Marvanem v legendárním seriálu Hříšní lidé města pražského

Řada kolegů ho považovala za bezcharakterního kariéristu, který dokázal jít kvůli roli ‘přes mrtvoly‘. „Pepa byl svině. Měl diář, kam si psal poznámky, co kdo kdy a kde řekl. To aby měl všechny v šachu. Pak se jednou ožral, zapomněl ho v divadle na záchodě a manžel ho našel. Máme ten diář doma, ale já ho nikomu nedám. Jsou v něm informace o lidech, kteří ještě žijí nebo dožívají, a když ho nezveřejnil Míla, neudělám to ani já,“ prozradila o něm teprve nedávno spisovatelka Mirka Besserová, vdova po Vinklářovu kolegovi Vilému Besserovi.

Povodeň ho málem spláchla

V polovině 90. let ho skolila mozková příhoda, měl ale štěstí a za dva měsíce už zase stál na jevišti. „Taková událost má jednu výhodu, rychle vás vzpamatuje,“ řekl později. Velké štěstí měl nakonec i v roce 2002, když při povodni přišla Vltava nahlédnout až téměř do jeho oken. Nebál se o sebe, ale o krásné obrázky, které celý život sbíral: „Nejde o to, že bych přišel o majetek, ale ty obrázky by už nebyly, nikdo nikdy by se na ně nemohl dívat. Neumím si bez nich představit den,“ posteskl si. Naštěstí se voda zastavila, když k okennímu rámu u jeho bytu v prvním patře chybělo dvacet centimetrů.

Pár měsíců před smrtí, jako bývalý stranický kádr Saša Machonin v seriálu Hraběnky

Pár měsíců před smrtí, jako bývalý stranický kádr Saša Machonin v seriálu Hraběnky

Své poslední představení odehrál Josef Vinklář v únoru 2007 v Národním divadle jako dědeček Dubský v inscenaci Naši furianti. To už ale bojoval s rakovinou plic, které 18. září vpodvečer podlehl. Do 77. narozenin mu zbývaly necelé dva měsíce.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace