Vinklář a jeho chalupa v Jinolicích: Jak mu Sovák provedl kanadský žertík, který stál doktora Cvacha málem infarkt! Exkluzivně ze série Chalupáři stříbrného plátna

Foto: Archiv

Popisek: Josef Vinklář na své milované chalupě

UKÁZKA Nakladatelství Čas vydává zajímavou knihu, kterou napsal Radek Laudin. Jmenuje se Chalupáři stříbrného plátna (aneb Výlety k chatám a chalupám slavných českých herců): s podtitulem „tipy na výlety po celé ČR na místa, kde trávili odpočinek přední čeští herci 20. století“. Dnešní ukázka je o Josefu Vinklářovi, který si vybral pro chalupaření kraj svého dětství…

Přestože se Josef Vinklář zabydlel jako chalupář v Jinolicích, stále chodil za známými do rodné vísky na kafe či na zahradu. A na chalupě trávil čas se syny a vnoučaty. V Podůlší mu bylo dobře i v hospodě Na Jívě, která funguje už od devatenáctého století. Tam měl svůj baculatý půllitr, který zdědil po tatínkovi. Ten ho zase vyprazdňoval v hospodě v nedaleké Libuni. Herec si dával Na Jívě pivo nebo třeba salám s cibulí či utopence. S kamarády si zahrál mariáš a probral hlavně sportovní dění, často zápasy Slavie. Hráčům v sešívaném dresu fandil seriálový inspektor Bouše odjakživa.

V hospodě ho zajímaly čerstvé zprávy z obce a okolí, lidé naopak rádi poslouchali jeho příběhy z herecké branže. „Vždycky říkal:  ´odpovím na všechno, ale nedrbu,‘ “ řekla jedna ze sousedek.

Vinklář se ve svých milovaných vesnicích zapojoval do běžného života. Dorazil třeba na hasičskou soutěž, pořádal besedy, sháněl pro místní lístky do divadla v Praze. Ti pak zaplnili autobus a vydali se do hlavního města za kulturou.

V roce 1999 si Podůlší připomnělo šest let od založení. Slavný představitel doktora Cvacha tehdy během červnové slavnosti převzal čestné občanství obce. Spolu s ním dostal toto ocenění in memoriam místní rodák a spisovatel Josef Knap.

Do míst Vinklářova dětství patřila i blízká vesnička Libunec, kde se narodila jeho maminka. Byla z pěti dcer, které navštěvovaly školu v sousední Libuni. „Bohužel měly jenom jedny boty, takže každá chodila do školy jen jednou týdně a navzájem si předávaly látku, kterou se naučily,“ popsal kdysi Vinklář v Novinách Jičínska.

Když byl malý, vyprávěla mu maminka takzvané vyvzpomínačky. Tak doma říkali milým příhodám z maminčina dětství. Ve všech těchto vesničkách to měl Josef Vinklář velmi rád. Tam patřil, tam měl kořeny. Když vyšetřil třeba jen jeden volný den, odjel z Prahy na Jičínsko. Stálo mu to za to. Prázdniny trávil na chalupě celé. Zdejší pobyt ho naplňoval klidem a silou do dalšího hereckého snažení. „Koukám tady do zelenýho a hraju mariáš. Doktoři říkají: ,Musíš tak dlouho koukat do zelenýho, až se začneš nudit. Teprve potom si odpočineš.‘ Je tady kolem horda kumštýřů, se kterými se scházím, a vůbec prima lidi,“ řekl kdysi v Právu.

Ještě v polovině devadesátých let neměl na chalupě záměrně televizi. Žil jen rybníkem a zahradou. „Je to nejhezčí místo na světě. Není náhoda, že se jmenuje Český ráj,“ říkával. A užíval si i toho, že mu na vsi nikdo neříká „Mistře“, ač patřil ke špičkám Národního divadla.

Jednou se nechal parádně nachytat od kolegy Jiřího Sováka. Ten se při natáčení náhodou dostal k Vinklářově milované chalupě. Když se dozvěděl jméno majitele, hned zbystřil. Pak poslal Vinklářovi úředně se tvářící doporučený dopis, že přijde o kus zahrady kvůli stavbě pionýrského tábora. Předtím vyznačil budoucí zabrané území červenobílými tyčkami. Vinklář šílel. Obíhal vyděšeně úřady, kde potvrdili pravost razítek na dopise. Zároveň kroutili hlavami, že o stavbě tábora nevědí. Až o několik dní později zavolal do Jinolic rozesmátý Sovák s otázkou: „Tak co říkáš rozhodnutí geografického úřadu? To se nezlob, já to musel udělat. Takový místo je pro jednoho člověka opravdu škoda,“ vysvětlil smějící se recesista. Byl nadšený, že se mu fór povedl. A prozradil Vinklářovi, jak se mu podařilo ve vsi přemluvit úřednice na národním výboru. Ty mu pak půjčily hlavičkový papír i razítka.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová