Nobelovu cenu Čechům nahradí Řehečská slepice a IQ jim zvýší japonští krtci

Foto: Se svolením Václava France (stejně jako snímky ve fotogalerii)

Popisek: Nejvýznamnější řehečský rodák, spisovatel a bytost mnoha tváří a identit, MUDr. Václav Franc

ROZHOVORY NA OKRAJI, FOTOGALERIE: V dnešním rozhovoru si podebatujeme s píšícím zubařem a známým beletristou MUDr. Václavem Francem. Ten je mimo jiné autorem humorně poučné prózy s výstižným názvem „Dvakrát vrtej a jednou trhej“. Kromě toho umí pružně měnit své pohlaví či celou osobnost a občas se identifikuje jako lenochod. Každoročně také moderuje proslulou literární soutěž s názvem Řehečská slepice – která nese čestné pojmenování po druhé nejvýznamnější obci České republiky, vesnici Řeheč na Jičínsku. (Tou první a nedůležitější samozřejmě jsou – a to bez jakýchkoli pochybností – Plasy na Plzeňsku, odkud pochází tazatel tohoto rozhovoru – toť nutné vysvětlení pro méně chápavé jedince, kteří by za nejvýznamnější obec Česka mohli nějakým nedopatřením pokládat třeba takovou Prahu, což by byl trapný omyl…). A jen tak mezi řečí odhalíme, a rovněž pochválíme, záslužný plán Tomia Okamury na zvyšování inteligenčního kvocientu občanů ČR, za nímž stojí přelomový objev několika plaských akademiků i všestranná podpora Okamurova institutu pro studium japonských krtků.

Václave, začal bych krutopřísně a bolestně upřímně hned na začátku, abychom nechodili dlouho kolem horké kaše… Nobelova cena, nejen za literaturu. Co je to pro Čecha taková Nobelova cena? Buďme syrově pravdiví a řekněme si to na rovinu! Koho vůbec zajímají ve Stockholmu nějací Češi? Kdo je tam zná? A kdo by je tam chtěl oceňovat? Nobelistů máme minimum, na žádné nové to nevypadá. A už vůbec ne za literaturu, i kdybychom světu nabízeli skvělá jména, jako jsou Čapek, Hašek, Kundera, Kohout, Urban, Tučková, Denemarková, Koloc, Beranová či Franc… Kašlou na nás, tak to je! Nač ztrácet čas s něčím, co nás už stejně nikdy v budoucnu nečeká? Proč se zabývat Nobelovkou, když se můžeme těšit z Řehečské slepice, že ano? Ta se za výkony literární uděluje každým rokem, a každoročně předvádí českému vesmíru – tedy nejdůležitějšímu vesmíru ze všech existujících – některé z našich literárních géniů! Řekni nám, prosím, abychom naplnili drobný znalostní deficit části naší čtenářské populace, od kdy se cena uděluje a kdo byl jejím historicky prvním nositelem?

Pravda – Stockholm je daleko a kdo ví, jak to tam vlastně udělují. Povídá se všelicos. Všude samá protekce – a když tam nemáš známého člověka v porotě, tak se nedočkáš, stejně jako se nedočkal ani takový velikán jako Vrchlický. Zato Řehečská slepice je neuplatitelná. Nakonec se u nás přece říká, že si musíme nahrabat každý sám, což slepice splňuje na sto procent. Řehečská slepice hrabe už od roku 2001 a jejím historicky prvním laureátem se stal literát Jiří Wilson Němec. Tenkrát napsal o nejkrásnějším autoservisu na světě, jenž se nalézá samozřejmě v Řehči.

V Řehči máme totiž všechno nejlepší, takže i naše literární ceny jsou jedinečné. Stát se Řehečskou slepicí nebo Řehečským kohoutem je nejvyšší uznání, jakého se může spisovatelům dostat! A to není vše. Málo se ví o tom, že právě Řeheč uspořádala Řehečské hry o rok dříve, než se konaly ty olympijské v Řecku. Svědčí o tom zápisky jednoho perského cestovatele. Bohužel při kandidatuře Řehče na olympijské hry v roce 2008 Číňané uplatili členy Mezinárodního olympijského výboru. Tím se vracím na začátek, takže podobně to bude i s tou Nobelovou cenou. Prostě, co si my, Řehečáci, neuděláme sami, tak to nemáme.

Každý národ má svá symbolická zvířata. Francouzi kohouta, německojazyčné země si potrpí na různé orlice, Rusové se ztotožňují s medvědem a my, v rozporu s našimi geografickými poměry, se bůhvíproč chlubíme lvem … a to ještě abnormálním kusem, jenž se narodil se dvěma ocasy, a navíc viditelně trpí priapismem, tedy permanentní erekcí. Ale vy –  v Řehči – jste symboliku našeho národa, jejž nám v moderní době obnovili nikoli šlechtici, nýbrž sedláci, dělníci a měšťané, odhadli mnohem realističtěji a historičtěji a jako v pravdě český symbol vám slouží kur domácí – ono drobné, přičinlivé a málo doceněné zvíře, které bezpočtu příslušníků národa dává den co den čerstvá vejce. Nu, řekněte, přátelé: Kdo v Česku chová lvy? Pouze zoologické zahrady. A snáší snad lvi vajíčka a jsou nám tím užiteční? Nikolivěk. Ovšem slepici, tu najdeme v Česku prakticky všude, i na okrajích velkoměst, Prahu nevyjímaje. – Kdo vlastně přišel v Řehči s tak geniální myšlenkou a vybral jako národní symbol vaší prestižní soutěže právě – všemi Čechy milovaného – kura domácího?

Jen tak pro pořádek, Francouzi toho galského kohouta taky okopírovali od Řehče! Píše o tom další laureát Řehečské slepice, Jiří Šandera, ve svém traktátu „Proč má Francie ve znaku galského kohouta?“, kde jasně ukazuje na jeho původ. – Vlastně to ani žádná geniální myšlenka nebyla, stačí se projít po některém z našich bulvárů a žádného lva nepotkáte, zato skoro na každém dvorku uvidíte slepice a kohouta. Takže má volba byla jednoduchá. Navíc slepice je vlastně geniální zvíře, nepotřebuje žádnou zvláštní péči, vypustíte ji na dvorek a sama si najde potravu. Snáší vajíčka, umí hopsat po žebříku do kurníku, a jak se podařilo zjistit řehečským vědcům, její IQ je překvapivě vysoké, dokonce se tvrdí, že  je vyšší než u sovy, která je všeobecně považovaná za moudrou.

Děkuji ti za vysvětlení. Řehečské zjištění potvrzuje též odborné bádání profesorů z plaského Akademického vršíčku. Ti konstatovali, že slepice má dokonce vyšší inteligenci než krtek – obecný, bělohlavý, východoamerický, čínský, rejskovitý, Klossův, ba rovněž jihočínský, kdežto jediný, jenž se jí inteligenčně vyrovná, je krtek japonský, jehož ze svého velkochovu nezištně daroval Plasákům na jejich výzkumy známý politik a podnikatel Tomio Okamura. Ale vidíš sám, Nobelovka pro plaské profesory pořád žádná. Upřímně to mrzí také Okamuru, jenž pro japonské krtky postavil na pražském Břevnově originální tubusovou množírnu. Chtěl z jejich masa vyrábět tzv. chytré „krtkoburgery“. Jejich pravidelnou konzumací se prý zvedne IQ českého občana až o 10 bodů! I to mu plaští specialisté – v nezávislém výzkumu placeném Okamurou – s vědeckou přesností a poctivostí potvrdili… Jest to zkrátka s těmi oceněními marné a nekonečné čekání…  Obávám se,  že v Řehči, skutečném rodišti českého génia Járy Cimrmana, to máte stejné. Samé geniální mozky jako v našich Plasech, jenže „prd z toho“...

Radovane, ten nedoceněný objev s japonskými krtky by se dal snadno vyřešit – skrze Cenu Řehecké vědecké společnosti nauk. A jistě uznáš, že, parafrázuji Cimrmana, „kam se hrabe Nobel, to se nedá srovnat!“

Já věděl, že s tvou pomocí úspěšně vyřešíme nejen toto, nýbrž i celkový český nedostatek Nobelovek v jiných vědních oborech. Tudy vede cesta! A konzumace Okamurových krtkoburgerů to ještě umocní a učiní náš národ schopnějším a mnohem chytřejším! – Ale vraťme se nyní k literatuře a Řehečské slepici! Jako historik musím uznat, že dlouholetý československý premiér, Masarykův spolupracovník a předseda agrární strany Antonín Švehla by dojetím zaslzel. A možná trpce lituje v hrobu svém, že už před 100 léty nedal Čechoslovákům do znaku – namísto lva a zdvojeného kříže – raději obětavého kura. – A to nemluvím o pohlavním výběru zvířete. I tady vnímám mimořádné politické, pokrokové a v pravdě evropské vidění věcí veřejných, které jste v malé Řehči mistrně projevili. V názvu soutěže není kohout, kterého by upřednostnili machističtí Francouzi či jiní zaostalí stoupenci patriarchátu – nýbrž slepice, tedy samice a příslušnice slabšího pohlaví. Slyšel jsem, že tato mimořádně uvědomělá pohlavní volba vzbudila nezvykle pozitivní reakce hned v několika spolcích českých feministek a úctyhodné pochvaly se jí dostalo dokonce od evropské komise na čele s Ursulou von der Leyenovou. Ta měla údajně prohlásit: „Kdybych nebyla vrchní führerkou Evropské unie, nebyla jsem političkou a něco pořádného bych v životě taky uměla, tak bych chtěla být talentovanou literátkou a vítěznou Řehečskou slepicí!“ Václave, neostýchej se napsat více a sděl našim čtenářům bližší údaje o všech těchto pochvalných reakcích a recenzích!

Nepochybuji, že Antonín Švehla se v hrobě pohybuje, protože kur by lépe vystihoval vlastnosti nás Čechů, nahrabat si… Ursula von der Leyenová opravdu řekla citovaná slova, dokonce celý rozhovor s ní vyšel v Řehečských novinách. Mimochodem tam píše, že si občas zobne i po ránu zrní a pak sedí u zrcadla a pozoruje, jestli jí neroste zobák. Ale kdyby raději psala, jak „jí zobák narost“, tak by udělala líp. Možná by poslala i nějaký ten příspěvek do naší soutěže, i když při četbě nudných vyhlášek a příkazů z pera Evropské komise si nemyslím, že by u nás měla šanci. Avšak nemusíme se ohlížet do zahraničí, také u nás v Česku máme hned několik političek, které se ve slepici zhlédly a snaží se ji kopírovat. Bohužel jim to zatím moc nejde, žádné vejce nesnesou a nesnesou, i když na bidýlku, pardon – v parlamentu, prosedí řadu hodin.

V dnešní době je zvykem neomezovat se na dvě fádní pohlaví, nýbrž jich mít hned několik desítek, v kurzu je LGBT, BDSM, ABDL, YHBT, transsexualita a měnění pohlaví, které se dá různě modifikovat, odřezávat a uřezávat, přemodelovávat a přešívat, nebo dokonce měnit jen tak v dokladech, i beze všech operací. Tento pokrokový a politicky mimořádně uvědomělý prvek však byl v případě Řehečské slepice propagován už tehdy, kdy to ještě nebylo moderním evropsko-americkým trendem. Ty osobně, Václave, měníváš během moderování své pohlaví celkem pravidelně. Prozraď, prosím, čtenářům, do kterých pohlavních rolí se rád přerozuješ a na které se v budoucnu teprve chystáš? Už sis mimochodem vyzkoušel také nebinární roli –  třeba jako doktorko Václavko Francko? 

Převtělování, nebo chceš-li, změna pohlaví, je u mě naprostou samozřejmostí, což jsem několikrát ukázal na veřejnosti. Je pravda, že jsem se převtělil do tety Máni nebo slovenské vědkyně světového formátu, která studuje život řehečského velikána Václava France, docentky Ljubice Kvočkuljakové.

Mám ještě rezervy, neboť zatím jsem nebyl za nebinární bytost, ale co není, může být. Právě v příštím roce, kdy naše soutěž oslaví 25. ročník, bych chtěl zkusit třeba pohlaví „Abimegender – nekonečné pohlaví, jež může být kombinováno s jiným“ – nebo „Mirrorgender – pohlaví se mění na základě osob v okolí, aby vyhovovalo každému kolem.“

Obdivuhodné! Ty se nakonec staneš idolem světových progresistů a ještě z tebe bude evropský komisař pro diverzitu! Nebo si tě pozvou přednášet na Harvard… Ovšem nedávno psali v novinách o Američance, která se identifikuje jako želva. A s krunýřem jsem tě zatím nepotkal. Po prvotním nadšení se začínám obávat, že Abimegender nakonec nemusí  stačit…

Evropský komisař pro diverzitu zní zajímavě, ale já svoji identitu zatím hledám. Ráno si někdy připadám jako automat, do kterého se hodí pár koleček salámu, a pak funguji dvanáct hodin. Večer se spíše přibližuji lenochodovi, ovšem mám i dotěrné otázky, takže bych mohl být případně moucha tse-tse.

Jsem si jist, že i tyto identity by v Bruselu, ba také za Velkou louží, na mnoha univerzitách, vysoce ocenili. Tvůj skromnější předchůdce, český herec Oldřich Kaiser, se už před léty nejen v divadle, ale i v civilu občas měnil v klíště. A my, dosud neosvícení duchem postmoderny, jsme v něm spatřovali „jenom“ herce, byť skvělého – a nedocházelo nám, že už tehdy byl mimořádně pokrokovou osobností a vizionářem, jenž hluboce předznamenával ducha budoucích dob. Kaiser byl v podstatě osvícený prorok diverzity… Podobně jako ty, Václave… Buď vzdána čest tvé záslužné práci pro lepší progresistické zítřky!... Jsem dojat… ba i zahanben!

A nyní odbočím dál. Zaslechl jsem taktéž cosi o plánech řehečských obyvatel na přesun hlavního města státu z Prahy právě do Řehče, který by mělo schválit celostátní referendum. Vzhledem k tomu, že Pražáků je v Česku oproti zbylým Čechům jen něco víc jak desetina a pragocentrismus je u většiny Čechů mimořádně nepopulární, prý má Řeheč slušnou šanci uspět. Ale údajně se hovoří též pouze o skromnější variantě, o přesunu prezidenta z Hradu do Řehče. Tam by místo obřího a na údržbu nákladného Pražského Hradu nafasoval menší chalupu, s tmavězelenou střechou a světlezelenou fasádou, což jsou údajně prezidentovy zamilované barvy – a tím by se celkově zmenšily náklady na prezidentské ubytování i na ochranku a hradní stráž. Stačilo by jen dohlédnout na to, aby pan prezident měl v Řehči dost propisovacích tužek a mohl své milované čtyřkoale včas a podle rozkazu podepisovat všechny její zákony. – V jaké fázi jsou tyto plány, Václave, pokud jsi o věci také informován?

Referendum se již chystá, pochopitelně nám Pražáci házejí klacky pod nohy, ale pokud bude zavedena korespondenční volba Řehečáků žijících mimo Řeheč, tak nepochybuji o výsledku. A názor zbytku Česka už nebude tak podstatný…

Vidíš, to je ta moje roztržitost, úplně jsem zapomněl, že polovina obyvatel Evropské unie má kořeny od vás – z Řehče. Takže výsledek referenda je opravdu jasný, není nutné pochybovat!

A přesun prezidenta je to nejmenší. Mohl by u nás za humny jezdit na své milované motorce a nikomu by to nevadilo, pokud by nedělal velký rámus. A pokud by mu došly propisky, máme v Řehči přece husí brka, takže může podepisovat od rána do večera, hlavně na podzim kolem posvícení, protože to bývá čas, kdy husy končí na pekáči.

A některé věci by se ani přesouvat nemusely, v Řehči máme náměstí Republiky a jezdeckou sochu Václava, tedy mne, v nadživotní velikosti. Vloni jsem se dokonce připravoval ve Slatiňanech pod vedením inženýra Hovory na svoji první Velkou pardubickou, ale zalekli se, takže mě nepustili na start. Nicméně my máme v Řehči Velkou řehečskou, která se jezdila už o dva roky dřív než ta v nějakých Pardubicích. A nakonec, kde to je, ty Pardubice? Nějaká díra u Opatovic nad Labem!

Činíš správně a ohleduplně! Takovou konkurenci by žokej Váňa ani jeho druhové nepřežili. Jen, prosím, milý Václave, zůstaň u Velké řehečské! Vykonáš tím nakonec dobrý skutek… Mimochodem už několikrát bylo v rámci jednotlivých ročníků Řehečské slepice zmiňováno Řehečské moře. V oficiálních geografických publikacích jsem ho ovšem nenašel. Má to nějaký skrytý důvod, například obranný? Stojí za tím BIS nebo kontrášové? CIA? Jde mi pochopitelně o to, abych nesděloval něco, co by mohlo sloužit našemu nepříteli a za co bych mohl dle nového zákona skončit v kriminále… Nebo se jen občané Řehče nechtějí dělit s ostatními a touží po tom mít u svého moře svůj svatý klid? V takovém případě ti nabízím velkorysé řešení – můžeme na tuto otázku zapomenout a dělat, jako že nikdy nebyla položena…

Možným důvodem je, že máš špatnou mapu. Ale na druhou stranu si svoje krásy chráníme a nechceme, aby k nám jezdili kdejací paštikáři a znečišťovali nám naše krásné moře. Ovšem jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu, takže z odpovědi raději takticky vycouvám, neboť jak nás učili na vojně, pozor, nepřítel naslouchá!

Jasně, rozumím. Předchozí otázka prostě nikdy nepadla, a vy naši, milí čtenáři,  jeďte, prosím, příště k moři zase do Chorvatska – anebo si zaleťte do Egypta! … A k literatuře… Nelze zastírat, že jména některých známých českých literátů mezi vítězi Řehečské slepice evidentně chybějí. Čím to je způsobeno, milý Václave? A jak dosáhnout toho, aby také oni ztratili ostych a zbytečnou bázeň? Aby nalezli odvahu se konfrontovat s bezpočtem dalších republikových borců a zároveň každoročních „slepičích tvůrců“, s pokorným vědomím, že v tak náročné celostátní konkurenci nemusejí ani oni automaticky uspět, ale že ono milé olympijské heslo „Není důležité vyhrát, nýbrž zúčastnit se!“ může platit také pro ně, pokud na čas zapomenou na svá zbytnělá literární ega a dají přednost svornosti a sounáležitosti s ostatními českými tvůrci ... Jako to ostatně se skromností sobě vlastní činím i já… neb v literárních soutěžích nevyhrávám nikdy nic. Jen se k vám jedu přátelsky nabaštit vynikajícími obloženými chlebíčky z dílny tvé sestry a při té příležitosti poblahopřeji geniálním slepičím vítězům…

Já si myslím, že se především bojí vstoupit do tvrdé konkurence předních Řehologů a přesně jsi trefil hřebíček na hlavičku. Jeden takový literát se před časem pokoušel, ale neprošel prvním sítem, což je něco jako první kolo v Řimbledonu, ovšem to je pro změnu naše světová tenisová soutěž, a ne literární. Nakonec se rozbrečel, stejně jako nedávno někteří evropští politici po projevu amerického viceprezidenta.  Pak si stěžoval a chtěl podat protest, ale ten jsme stejně zamítli, neboť nesložil potřebnou finanční hotovost k podání stížnosti. Chtěl to řešit u nestranného Ústavního soudu, ale to byl ještě ve funkci pan Rychetský, takže stejně neměl šanci, neboť ústavní soudci dostávají od velkoobce Řeheč gratis vejce a plácačky na mouchy již řadu let. Velmi si hlavně plácačky pochvalují a tvrdí, že se jim potom krásně plácá.

Vida, takže jsme nyní nečekaně vyřešili i záhadu, proč nám Ústavní soud funguje tak, jak „funguje“… Inu tušil jsem,  že v tom bude zase nějak zapojená vaše Řeheč… Ale to nejzásadnější si nechávám na konec. Některými internetovými kanály už před časem prosákly informace o tom, že významnou rekonstrukci svých výstavních exponátů chystá pražské Národní muzeum. Ze souboru muzejních soch zobrazujících významné Čechy budou odstraněny osobnosti, které už dnes beztak nikdo pořádně nezná, ba ani je neuctívá – jako jsou třeba Presl, Dubravius, Veleslavín, Hájek z Hájku, Jeroným Pražský, oba Purkyňové či Jan Erazim Vocel. Naopak jejich místa mají nově zaplnit někteří úspěšní autoři z uplynulých Řehečských slepic. Bylo by falešně skromné nezmínit, že vlastní sochu v nadživotní velikosti získáš v muzeu i ty, Václave, a že bude dokonce doplněna zubařským křeslem, vrtačkou a otevřenou knihou, a že speciální kus se chystá také pro literárního univerzalistu Jana Lipšanského, který píše prózy i fejetony, skvěle překládá a přispívá rovněž do legendárního Čtyřlístku. Lipšanský bude taktéž mírně naddimenzován a na ramenou jej ponesou sochy zajíce Piňdi a prasátka Bobíka. Leč víc zatím nevím. Kterépak další sochy slepičích vítězů jsou v plánu a o kterých se s vedením Národního muzea teprve jedná? Můžeš nám, napjatým zvědavcům, prozradit více?

Jak už jsem říkal, sochu mám již v Řehči a jezdeckou, ale tady v muzeu budu s křeslem a vrtačkou, pracovní model sochy už je hotov. Konečně v Praze vzali Řeheč na vědomí. Pochopitelně si řada řehečských literátů a laureátů tuto poctu zaslouží. Třeba již zmiňovaný Jiří Šandera a jeho epos „Návrat domů“ (myšleno do Řehče) nebo Veronika Miškaříková, ta se stala nejprve Řehečským kuřetem a později i Řehečskou slepicí, což se zatím žádné jiné autorce nepodařilo. Nepochybně dojde i na řehečské velikány z jiných oborů, například Františka Lapače, mnohonásobného mistra světa v plácání much, nebo profesora Alberta Hybrise, vedoucího katedry dlouhověkosti, ale až po úmrtí, což v jeho případě bude ještě za hodně dlouho, neboť se v příštím roce dožije teprve 200 let.

Děkuji ti za poodhalení muzejních plánů i za představení některých dalších řehečských velikánů. A závěrem se optám, na kdy se chystá vyhlášení vítězů letošního ročníku? – A ještě si dovolím přidat malou doplňující otázku, čerpám pouze z kuloárních zdrojů a mohu se samozřejmě mýlit – nicméně proslýchá se, že patron soutěže, hejtman Krasavec, prý na letošní slepici chystá svůj coming out – veřejné přiznání, že je ve skutečnosti hermafrodit, tedy se řízením náhody narodil s oběma pohlavími. Rád by se prý co nejdříve sám sebeoplodnil a odrodil vlastního potomka. Víš o tom něco bližšího? Zlí jazykové tvrdí, že si vše vymyslel a jedná se pouze o vychytralou strategii, jak si na svou stranu naklonit nejmladší voličskou generaci…

Letošní slavnostní předání laureátům se uskuteční 5. dubna a opět nebude chybět veřejnoprávní ŘT1 a další komerční televize. Bc. Ferdinand Krasavec, hejtman Řehečského kraje, znovu převzal záštitu nad celou akcí – a pokud jej manželka pustí, tak určitě přijde. Jinak pan Krasavec je geniální v různých oblastech, takže je pravděpodobné, že i v sexuální sféře kráčí zatím neprobádanými cestami. Na druhou stranu si myslím, že pokud bude mít pan hejtman hodně potomků, potom budou Řehečáci výkvětem naší společnosti, což už vlastně dnes jsou.

Ano, o tom si ani v koutku duše netroufám pochybovat, drahý Václave! – A pozoruhodné a pro běžného smrtelníka poněkud nezvyklé sexuální úchylky vašeho hejtmana – to by bylo téma na další, velmi obsáhlý a jistě nesmírně interesantní rozhovor. Ale na to již nemáme prostor, tak třeba příště. I když – míníme-li elitní obyvatelstvo a přední obce Zemí českých, nesmím samozřejmě, kromě Řehče, znovu opomenout ani mé skoro-rodné Plasy, abychom byli odborně důslední. Já doktor, ty doktor, to nás zavazuje k vědecké preciznosti! A pravda, moře tu sice nemáme, leč slepic je v Plasích taky habaděj. A když skrovně ponechám stranou nedávný plaský světodějný objev spojený s japonskými krtky, taktéž my – už celá staletí – vlastníme něco neobyčejného a mimořádného, v čem nad Řehčí i v celém českém vesmíru kardinálně trumfujeme. Za obcí se totiž nalézá naprosto jedinečná studánka – jménem Prdlavka. Nuž má-li kdo potíže s větry, větříky i pšouky zákeřnými druhu všelikého, voda z Prdlavky již usměrní jejich žádoucí průchod i správné vyvanutí na světlo Boží… A řekni sám, Václave, kdo jiný tohle v Česku má? – Nicméně, nepopírám, nemáme u nás Řehečskou slepici, jež bude po uveřejnění tohoto textu v národě českém nepochybně uznána za plně adekvátní náhradu k literární Nobelovce. A za tu ti budiž vzdána všechna čest, sláva i celonárodní vděk!… 5. dubna na viděnou!  

Vložil: Radovan Lovčí