Odešel na radnici, a už se nevrátil. Manželka ho šla hledat, také zmizela. Teď jejich osudy v ´masomlejnu´ 20. století připomínají Kameny zmizelých

Foto: město Jičín (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Pět nových kamenů zmizelých, pět zničených životů...

20. století bylo století hrůz, které se těžko chápou, protože svou krvelačnou zlobou překonávají i ty nejtemnější představy. Opravdu jsme jako lidé takové bestie? Ničíme se, likvidujeme se, vraždíme se s potěchou a bez hnutí svědomí? 20. století je takových křivd plné. Přesně takovým mlýnkem na maso 20. století si prošla rodina Goliathových z Jičína. Nyní jim Jičín vztyčil Kameny zmizelých. Abychom nezapomněli. Abychom si pamatovali. Abychom už nic podobného nedopustili.

Před časem se na radnici obrátil pražský právník JUDr. Martin Kryl, že by rád zasponzoroval umístění Kamenů zmizelých, které budou připomínat osudy rodiny jeho manželky. Radnice souhlasila, a tak bylo v úterý 5. října slavnostně odhaleno pět Kamenů zmizelých před domem na Valdštejnově náměstí čp. 3, kde rodina Goliathova žila a měla obchod se suknem. Kameny nesou jména Otty Goliatha, jeho manželky Arnoštky a jejich dětí, synů Karla a Františka a dcery Emílie Chvalovské rozené Goliathová. Tři její členové byli zavražděni, dvěma dalším se období nacismu a fašismu podařilo přežít. Odhalení kamenů provedl starosta města JUDr. Jan Malý a dárce JUDr. Martin Kryl. Do Jičína přicestovali i přímí příbuzní rodiny Goliathových.

Slavnostní odhalení se odehrálo 5. října za účasti radnice i rodiny 

Za každým kamenem je jeden lidský život

Donátor Martin Kryl si také připravil přednášku o jednotlivých členech rodiny. Uskutečnila se v bývalé židovské škole. Cílem přednášky bylo ukázat zejména studentům, že za každým kamenem je jedna tvář, jeden barvitý lidský život, jeden obyvatel města Jičína. Nacistická diktatura nezákonně, bezdůvodně a v rozporu se základní morálkou vytrhla tyto jičínské občany z jejich životů.

Rodina Goliathových byla za první republiky politicky činná. Otto Goliath byl ve vedení města Jičína. To se psal rok 1939. Zároveň měl v Jičíně obchod. Jednoho dne se vydal na radnici řešit místní záležitosti, už se nevrátil. Čekalo tam na něj gestapo a odvezlo ho. Jeho manželka, Arnoštka Goliathová, věděla, že je zle. Její manžel se nevracel, jak slíbil. Sebrala tedy veškerou kuráž a vyrazila ho na radnici hledat. Čekalo tam na ní gestapo a odvezlo i ji. Otto skončil v německém koncentračním táboru Buchenwald, kde byl zavražděn. Arnoštku převezl nelidský systém do německého koncentračního tábora Osvětim v Polsku. I Arnoštka byla zavražděna. Ve stejné době byl zatčen i jejich syn František. Byl převezen do Dachau a zabit. Provinění? Žid. A navíc politicky žijící. Komunální politikou.

JUDr. Martin Kryl měl v bývalé židovské škole přednášku o osudech rodiny Goliathových. Foto Židovská 100 Jičín

Děti a jejich rodiče

Doma nechal Otto a Arnoštka již dospělou dceru, Emílii Chvalovskou, rozenou Goliathovou, s dvěma dětmi, šestiletým Luborem a o tři roky starší Nadiou. „Pamatuji se, že maminka musela nosit židovskou hvězdu, to si pamatuji jako dnes. Židé měli úplně jiná práva než normální lidé. Nesměli například do obchodů či jinam. Nesměli tam vstoupit. Přesně už si to nepamatuji, ale vím, že maminka měla takovou kabelku, a když šla, tak si to tou kabelkou zakryla, aby hvězda nebyla vidět, když třeba šla do obchodu,“ vzpomíná po web Političtí vězni.cz Lubor po letech.

Gestapo přišlo Emílii zatknout o půl roku po jejích rodičích. Cílová stanice – sběrný tábor Terezín. Syn Lubor a dcera Nadia zůstali doma sami. Ta hrůza musela být děsivá. Lubora se ujali vzdálení příbuzní z Podmokel u Poděbrad. Starší Nadia našla bezpečí v Jičíně u známých. Naštěstí Němci neměli potřebu, pro jednou, mstít se na dětech, ty tedy prožili zbytek války v relativním klidu. Zatklo gestapo Emílii jen proto, že byla židovského původu? Ne, měli další důvod. Její manžel byl Josef Chvalovský.

Až půjdete kolem, na chvilku se zastavte

Odboj proti Němcům

Luborův a Nadin otec Josef Chvalovský byl voják z povolání. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Ale jelikož mu už v roce 1939 bezprostředně hrozilo zatčení gestapem, přesunul se do Polska, odkud pokračoval v odboji. Jenže marně, Polsko padlo a Josef musel utíkat dál. Dostal se do Francie, následně do Velké Británie. Tam se stal jedním z velitelů československého pozemního vojska. Na podzim roku 1944 se pak jako zástupce velitele Československé samostatné obrněné brigády zapojil do obléhání francouzského přístavu Dunkerque.

Bolševik a jeho zásah do rodiny

Po válce se Josef vrátil do osvobozeného Československa a usadil se s rodinou v Jičíně, poté přesídlili do Hodonína. Ale přišel únor 1948 a komunistický převrat. Rodina se zase ocitla v hledáčku totality. Další. V roce 1949 začalo Josefovi hrozil zatčení. Už v červnu 1949 se mu podařilo uprchnout do americké zóny v Německu. V říjnu jej měl následovat zbytek rodiny. K pokusu došlo. Přejít dokázala Nadia. Emílii s Luborem, kteří hranice překračovali o den později, zatkla pohraniční stráž. Lubor si pobyl ve vězení dva měsíce, pak byl jako nezletilý propuštěn. Jeho matka vyfasovala 6 let natvrdo. Propuštěna byla v roce 1953. V roce 1955 opět zatčena, ortel – 20 let natvrdo. Mstivá totalita. Později propuštěna kvůli podlomenému zdraví. Lubor také zatčen, ortel dva roky, propuštěn, protože se na něho vztahovala amnestie.

Ústav pro studium totalitních režimů nabízí školám k zapůjčení putovní výstavu  ´Židé v gulagu. Českoslovenští Židé v sovětských pracovních táborech v období II. světové války´, jejíž součástí je i příběh Karla Goliatha, který je sám o sobě nesmírně zajímavý, bohužel přesahuje rozměr a téma našeho článku. Foto ÚSTR

Strýček v gulagu

Aby toho nebylo málo, na své si přišel i další syn Otty a Arnoštky, Karel Goliath. Byl spoluzakladatelem KSČ, které byl velký zastánce. Jenže zastánce srdcem, komunista přesvědčením. Nikoliv bolševik, kterými pohrdal. V letech 1924–1928 napsal Goliath tři knihy s výmluvnými názvy: Katastrofa leninismu v Evropě, Dnešní stav Komunistické strany Československa – diktatura aparátníků, nebo demokracie dělníků? a Proč nejsem bolševikem. To mu rozhodně vrátka do přízně stalinistů neotevřelo. Zastával se chudých, chtěl demokracii dělníků, nikoliv diktát dělnické třídy.

Když Karel Goliath viděl, že se v roce 1939 blíží černá smrt z Německa, utekl do Polska, kde se v Krakově připojil k Česko a Slovenskému legionu. Když padlo Polsko, vydal se směr Sovětský svaz. Co jej v něm čekalo? 16 let v gulagu, čímž se stal v gulagu nejdéle vězněným Čechem. Po návratu soudruhům zatápěl dál. Místo vězení ho tentokrát čekala několikaměsíční ´ochranná´ léčba na opavské psychiatrii. Zemřel nezlomen v roce 1985.

Pamatujme si takové příběhy, nezapomínejme na ně. Jsou to příběhy lidí. I my jsme lidé. I my se můžeme zbláznit a začít provádět podobná svinstva. Není to tak dávno, kdy právě takové příběhy se děly v naší zemi. Na dosah ruky. Doby, kdy jsme si navzájem nesmyslně ubližovali.

Vložil: Kamil Fára