Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zničená matka namalovala obraz mrtvého syna, z něhož mrazí. Skončil pod hromadou harampádí, dokud ho neobjevila Garda s cerekvickým starostou. A pak to celé začalo…

12.08.2021
Zničená matka namalovala obraz mrtvého syna, z něhož mrazí. Skončil pod hromadou harampádí, dokud ho neobjevila Garda s cerekvickým starostou. A pak to celé začalo…

Foto: Garda města Hradec Králové (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Restaurátorka Dana Barvová a předseda Gardy města Hradec Králové Radek Balcárek studují rozsah poškození obrazu

Dnes už to, v době youtuberů a influencerů, příliš nechápeme, ale ještě před stoletím a půl byla čest zemřít za svého panovníka na válečném poli. Byla to ‘youtuberská‘ kariéra tehdejší doby. Nepoměřovali se ‘lajky‘ pod videem, ale šrámy a pocty z války. Rodina padlých byla hrdá, že její potomek padl na poli cti. A jeden takový příběh se odhalil před očima předsedy Gardy města Hradce Králové Radka Balcárka. Působivý obraz, který namalovala olejovými barvami matka padlého syna. Příběh, který by určitě stál za podrobný vědecko-historický výzkum, protože na něm lze ukázat nejen jímavý příběh, ale hlavně část našich dějin. Prozatím se pátrání a rozplétání nitek celého příběhu chopila hradecká Garda a Komitét 1866, konkrétně pánové Radek Balcárek a Jiří Synek.

Od 23. června do 15. července léta páně 1866 proběhla prusko-rakouská válka. Na našem území svedly armády řadu bitev. Klíčovou pro příběh našeho obrazu se stala bitva o les Svíb, která se odehrála u Hradce Králové 3. července. Jedna z nejkrvavějších bitev krátké války si vzala oběť -  právě i podporučíka Eugena Sauer-Csáky von Nordendorf. 3. července byl střelen v bitvě do břicha, 5. července pak zemřel v lazaretu.

 

Ani nedostudoval a už se hnal za zbraní

Garda města Hradce Králové, což je, jak bude ještě dále vysvětleno, již 31 let fungující vojensko-historický spolek, vydal k obrazu a jeho dobrodružnému příběhu svým nákladem velmi zajímavou brožuru. Zde se o mladém padlém podporučíkovi mimo jiné píše (redakčně kráceno): Mladý Eugen studoval Orientální akademii ve Vídni, ale začátkem května 1866 vstoupil do armády a byl v hodnosti podporučíka 2. třídy přidělen k 5. setnině uherského pěšího pluku arcivévody Josefa č. 37. Sbor se přesunul do blízkosti královéhradecké pevnosti a Poeckhova brigáda tábořila východně od Nedělišť. V den bitvy u Hradce Králové 3. července 1866 byl Festeticsův sbor vtažen do nepřehledného a velmi krvavého boje s pruskou 7. pěší divizí generálporučíka Eduarda von Franseckyho o les Svíb. Poeckhova brigáda byla nasměrována po 9. hodině okolo Máslojed k jihovýchodnímu výběžku lesa.

Rakouská důstojnická čáka vz. 1862 pro podporučíky a nadporučíky pěchoty

Při útoku na les byla brigáda rozdělena, neboť druhému sledu nebyl doručen rozkaz následovat čelo brigády, které vstoupilo do porostu a v průběhu zuřivého boje utrpělo těžké ztráty. Pluk arcivévody Josefa se do útoku dostal teprve až okolo 13. hodiny. Proti lesnímu okraji zaútočil celkem třikrát a napotřetí se mu podařilo proniknout hustou nepřátelskou palbou hlouběji do lesa. Po půlhodinovém velmi krvavém boji byl nucen ustoupit a stahoval se za zbytkem brigády do prostoru mezi Máslojedy a Neděliště. Bitva u Hradce Králové přinesla pluku opět značné ztráty a ze stavu musel odepsat 14 důstojníků a 527 mužů.

V boji o svíbský les utrpěl podporučík Sauer-Csáky střelné zranění a byl převezen do lazaretu na zámku v Cerekvici nad Bystřicı́, kde však 5. července 1866 zemřel.

Cerekvická náves v roce 1866, foto Josef Lorenz

Teprve po delší době se rodina dozvěděla o jeho úmrtí a až ve čtvrtek 8. listopadu 1866 byla za zemřelého sloužena zádušní mše v dominikánském kostele ve Vídni, jak o tom napsal dobový tisk: „8. listopadu v 10 hodin dopoledne byla ve farním kostele u Dominikánů uspořádána slavnostní zádušní mše za podporučíka Eugena Sauer-Csáky-Nordendorf od 37. řadového pěšího pluku arcivévody Josefa padlého u Hradce Králové. Castrum doloris (dočasná a často značně velká dekorativní a zdobená stavba budovaná pro uctění památky významné osoby stavěná v katedrálách nebo velkých kostelech) byl krásně vyzdoben trofejemi a zbraněmi, a hudba, velkolepé Requiem C-moll od Drobische za spoluúčinkování akademického pěveckého spolku, byla zahrána s dokonalou precizností. Kromě velkého množství vojáků všech hodností se dostavila orientální a tereziánská akademie, ze které zemřelý pocházel, a početné publikum všech stavů. Před začátkem smuteční mše položil jeden důstojník od 37. pěšího pluku na oltář věnec ze slaměnek. Ztráta nadějného mladého muže všechny přítomné hluboce dojala.“

 

Obraz s padlým synem

Ještě ten rok Eugenova matka Virginie Marie Sauer-Csáky von Nordendorf (7. 3. 1826 Praha – 13. 4. 1895 Vídeň) namalovala obraz k uctění památky svého syna. Ten věnovala do hřbitovní kaple a na jeho údržbu darovala farnosti šest zlatých. Cerekvická obecní kronika o tom učinila zápis: „Matka padlého zde Eug. Sauer Czaky z Nordendorfu vymalovala zde vlastnoručně obraz, kterýž v kapli sv. Štěpána na hřbitově na pravé straně oltáře na zdi pověšen jest, na kterémž syn její tak jak po válce nalezen byl, namalován jest.“

 

Pomník Eugena Sauer‑Csáky von Nordendorf u cerekvické hřbitovní kaple sv. Štepána

„Úžasné je, že matka namalovala obraz během půl roku po smrti syna, zařídila jeho pověšení v hřbitovní kapli a dala peníze na udržování obrazu a každoroční mši na výročí 5. července. Navíc nechala zbudovat pomník svému synovi. Což krátce po válce nemohlo být nic snadného,“ dodává pro Krajské listy.cz předseda Gardy města Hradec Králové Radek Balcárek (mimochodem, jeho nadšení pro historii je nakažlivé, doslova) a který spolu se starostou Cerekvic Milanem Tobolkou obraz objevili. Fascinující je pak také skutečnost, že Eugenova matka Virginie byla dcerou ševce a provdala se do novopečené šlechtické rodiny, což tehdy nebylo zrovna obvyklé. Též neobvyklý je její um olejomalby, patrně prošla nějakým školením, o této dámě se ale Gardě nepovedlo více zjistit – to je určitě zajímavý úkol pro historiky a badatele, prameny asi budou k dohledání v Rakousku… Sám obraz je velmi zajímavý spíše než svým provedením nečekaným a atypickým námětem, kde horní část zobrazuje celkem klasicky Krista a světce, zato dolní část padlé vojáky. Nejde nezmínit, že podobný svým námětem je světově oceňovaný oltář Otto Dixe Válka, který visí v galerii v Drážďanech. Ten vznikl ale o víc než půlstoletí později.

Objevení obrazu

Obraz v kapli visel celých 125 let. Nad příběhem se uzavřely vody zapomnění. Nikdo už pořádně nevěděl, proč obraz na stěně kaple visí. A tak když se v roce 1990 kaple rekonstruovala, skončil v obecním skladišti zasypaný haraburdím. A pak se na něj zapomnělo. Náhoda tomu chtěla, že se loni na podzim na místo vydal předseda Gardy města Hradec Králové Radek Balcárek. Zajímal se totiž o detaily bitvy u Svíbu. A tam jeho kroky směřovaly na věž cekevického kostela. Jenže ouha, je zamčeno a veřejnost nemá přístup.

 

Obraz z cerekvické hřbitovní kaple sv. Štěpána (stav před restaurováním)

„Věž byla a je pro návštěvníky uzavřená. Pan starosta byl ale velmi ochotný a vstup mi umožnil. Když jsem vystoupal na věž kostela, naskytl se mi úžasný výhled na les Svíb. Řekl jsem si hned, že odtud měl pruský generál Francesky skutečně výborný přehled o bojišti. Spojil jsem se se znalcem bitvy Jiřím Synkem a o své dojmy i nadšení se s ním podělil. Pan Synek se při rozhovoru zmínil, že četl o obrazu s bitevním výjevem, který namalovala matka padlého vojáka a dříve visel ve zdejší kapli. Ale netušil, kde je teď. To mě zaujalo, oslovil jsem starostu s dotazem na obraz. Nevěděl o něm, ale jeho ochota byla obrovská. Začal po obrazu pátrat,“ zavzpomínal pro Krajské listy Radek Balcárek.

Zpočátku bylo hledání marné. Pak ale přišla další náhoda. Starosta Milan Tobolka si vzpomněl, že při rekonstrukci kaple podobný obraz kdysi zahlédl. Pod nánosem haraburdí a poničený hlodavci se nakonec dílo našlo. „Kaple se opravovala, obraz měl jít na chvíli do úschovy. A nikdo už si nevzpomněl, proč k jeho navrácení na stěnu kaple nedošlo. Bylo štěstí, že se našel pamětník v osobě nynějšího starosty. Bez něho by byl obraz nejspíš ztracen navždy. Zub času a myši se totiž na obrazu dosti vyřádily a ještě pár let a z obrazu by nic nezbylo. Druhý den od mé návštěvy věže kostela mi pak pan starosta volal, že obraz je na světě,“ řekl Krajským listům Radek Balcárek, stále ještě z objevu nádherně a nakažlivě nadšený.

 

Obraz mateřské bolesti

V brožuře Gardy dále stojí: Olejomalba vytvořená Virginií Sauer-Csáky o rozměrech 96 x 65 cm je kompozičně rozdělena do dvou částí. Horní dvě třetiny plátna zabírá postava zmrtvýchvstalého Ježíše Krista na nebesích oděného v červeném rouchu, držící v pravé ruce palmovou ratolest a v levé bílý praporec na dlouhé žerdi vlající ve větru (oba tyto atributy jsou symbolem vítězství nad smrtí a vzkříšení). Po obou stranách Krista klečí světci odění do římské legionářské zbroje – napravo sv. Jiří a nalevo sv. Martin (jejich jména jsou také uvedena v transkripci St. Georg a St. Martin na černé nebeské klenbě, která malbu zakončuje). Pod okrajem bílých oblaků tvořících nebesa vévodí vyobrazenému úzkému pásu zvlněné krajiny značně stylizovaná veduta obce Cerekvice nad Bystřicí. Na tom by nebylo nic zvláštního, takových – a povedenějších z rukou profesionálů vznikly stovky a tisíce…

Detail obrazu - padlý Eugen Sauer‑Csáky von Nordendorf

Naprosto unikátní je však spodní část obrazu, která zobrazuje půdní profil se znázorněnými mělce pohřbenými těly padlých rakouských vojáků. V podstatě jde o idealizovaný řez hromadným hrobem, kde ústřední motiv tvoří mrtvé tělo rakouského důstojníka, jehož bílý kabát je na levém boku zbrocen krví. S největší pravděpodobností se jedná právě o podporučíka Eugena Sauer-Csákyho s naznačeným zraněním z boje. Dá se předpokládat, že tvář mrtvého je také realisticky zpracována a ukazuje nám 22letého mladíka s krátce střiženými černými vlasy a jemným knírkem pod nosem. Jeho pravá ruka spočívá podél těla a levá se nachází v upažené poloze. Leží na tělech dalších dvou rakouských vojáků, z nichž vidíme pouze jejich hlavy a horní části ramen v šedých pláštích. Tělem kryje také císařský černožlutý prapor s dvouhlavým orlem a u nohou ohnutých v kolenou leží skrčené tělo dalšího rakouského vojáka v plášti. Sám je zakryt posledním padlým Rakušanem s kompletní výstrojí včetně bílého řemení, který má na prsou položenou pušku systému Lorenz s nasazeným bodákem.

Autorství obrazu a jeho motiv zcela jasně určuje text, který je velkými písmeny černou barvou napsán na zadní straně plátna: „Von der Mutter des am / 3ten July 1866 gefallenen / Lieutnants Eugen Sauer-/ Csáky v. Nordendorf / gemahlt u. gewidmet. / Virginie.“ Překlad: Namalováno a věnováno matkou poručíka Eugena Sauer-Csáky von Nordendorf padlého 3. července 1866. Virginie.

Jak napovídá zápis v cerekvické kronice, truchlící matka Virginie Sauer-Csáky von Nordendorf zachytila na svém obrazu zemřelého syna Eugena tak, jak byl nalezen zraněn na bojišti. Může se dokonce jednat i o zobrazení těla padlého, nalezeného po válce v některém z cerekvických hromadných hrobů, snad i s realisticky namalovanou polohou dalších pohřbených vojáků. Vzhledem k nedostatku písemných důkazů se však v tomto případě jedná o pouhou hypotézu.

 

Střežíme ho všichni společně

Ale co teď s obrazem? Byl notně poničený. „Plný emocí ze šťastného nálezu a především matčina vzkazu na rubu obrazu jsem panu starostovi nabídl, že se o téměř zničenou malbu postaráme,“ vzpomínal pro Krajské listy pan Balcárek. Po dohodě tedy obec obraz zapůjčila Gardě města Hradce Králové na padesát let a ta se zavázala, že ho nechá odborně restaurovat, bude ho uchovávat ve vhodných podmínkách a kdykoliv ho nechá vystavit na akcích spojených s tématem prusko-rakouská válka. „Což činíme. Vozíme ho každou chvíli jako Monu Lisu,“ směje se předseda Gardy. A co se děje s obrazem, když zrovna není přítomen na žádných akcích? „Obraz je putovní, což v realitě obnáší, že si ho třicet členů Gardy půjčuje mezi sebou a visí v jejich domácnostech,“ dodal Radek Balcárek.

 

Zrekonstruovaný obraz

Rekonstrukce stála za to

Po dohodě s ředitelem Muzea východních Čech v Hradci Králové Petrem Grulichem byl značně poškozený obraz převezen do muzejní konzervátorské dílny, kde se mu dostalo důkladné péče z rukou zkušené restaurátorky Dany Barvové. Náklady za restaurování a zarámování obrazu šly na účet Gardy, stálo to cca 30 tisíc. Členové se prostě složili z vlastních rodinných rozpočtů na to, aby obraz přežil a příběh nebyl zapomenut. Obdivuhodná oddanost dějinám i vlastnímu svědomí.

Restaurování obrazu bylo zahájeno vyčištěním od hrubých nečistot a fotodokumentací jeho výchozího stavu. Následovalo sejmutí plátna z rámu a zažehlování voskopryskyřičné směsi z rubu, jímž došlo k fixaci uvolněných částí malby. Nejvíce poškozená spodní část obrazu musela být z rubu podložena pruhem malířského plátna. Dalším krokem bylo dočištění malby, zatmelení poškozených míst a jejich jemné dobroušení do požadované výšky a nakonec obraz podstoupil retušování akvarelovými barvami. Po finální povrchové úpravě došlo k vypnutí plátna zpět na rám, který byl chemicky ošetřen proti hmyzu a nalakován. Celý proces i se zarámováním obrazu a výrobou repliky pak přišel Gardu na nějakých 40 tisíc. Ale výsledek rozhodně stojí za to.

 

Slavnostní zavěšení kopie obrazu padlého podporučíka ve hřbitovní kapli sv. Štěpána. Na snímku je zleva starosta Cerekvice Milan Tobolka, předseda Gardy města Hradec Králové Radek Balcárek a předseda Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 Miroslav Suchý. Foto Komitét pro udržování památek z války roku 1866

Replika je vystavená ve hřbitovní kapli

Zrestaurovaný obraz, jak výše řečeno, nevisí v kapli. Přesto jej tam můžete spatřit. Garda nechala totiž vyrobit i repliku obrazu, která byla zavěšena 19. června na původní skobu ve hřbitovní kapli sv. Štěpána v Cerekvici nad Bystřicí. Takže kdokoli, kdo bude mít zájem, se může po dohodě s obcí Cerekvice přijet na obraz podívat. Zajímavostí je, že replika je vyrobena z materiálu, ze kterého se dělají například volební plachty. V kapli je vlhko a klasická replika by tam nepřežila. Jak ale říká pan Balcárek, replika je od obrazu k nerozeznání.

 

Spolek Garda města Hradce Králové

Garda města Hradce Králové dnes volně sdružuje kolem 30 zájemců o historii, kteří tak mají možnost realizovat svého náročného koníčka ve vlastních projektech nebo v akcích po celé Evropě. Členové Gardy jsou často vyhledáváni filmaři, pro svoje kvalitní dobové vybavení, výcvik, zbraně a techniku.

V roce 1990 zakládají Radek Balcárek a Pavel Urban pobočku České společnosti vojenské historie - Hradec Králové, jako vojensko-historické občanské sdružení. Když později pražský ústřední orgán ČSVH zaniká, hradečtí mění svůj název a přehodnocují svou dosavadní činnost. Od roku 1998 se prezentují jako Garda města Hradce Králové. Tento soubor se zabývá především realizací vzpomínkových akcí na bojišti z roku 1866 u Hradce Králové, souhrnně nazvané Projekt Königgrätz 1866 a organizováním dalších vojensko-historických akcí.

Veřejnosti se představuje v šesti druzích historických uniforem. První představují městskou gardu z roku 1600, 26. pluk pruské pěchoty z roku 1740, 1. pěší pluk pruské gardy z napoleonských válek, z roku 1866 s historickou muzikou a z 1. světové války.

Ve všech historických obdobích kterými se Garda HK zabývá, gardisté ovládají chladné a palné historické zbraně, jízdu na koni, obsluhu historických vozidel a především ovládají povelovou techniku ke každé uniformě v daném jazyce.

 

Lidová malba, ocenil znalec

Krajské listy se obrátily na Radka Balcárka a pátraly po dalších informacích stran obrazu. Z pana Balcárka vypadla i informace o tom, jak se na hodnotu obrazu kouká znalec. Na kolik obraz ocenil? Podle znalce se prý jedná o lidovou malbu, která má cenu nanejvýš 5000,-. Hodnotil ovšem nezrestaurovaný obraz. Znalec se díval na techniku, na použití barev a jejích odstínů a volbu motivu, ve znalecké zprávě pak píše: „Hodnota obrazu je dána spíše dobovou souvislostí s událostmi roku 1866 a pietou rodiny padlého, což převažuje nad jeho uměleckou hodnotou. Jako zajímavý dokument zasluhuje restaurátorskou péči a zachování.“ Krajské listy jsou ale toho názoru, že hodnota obrazu je – díky unikátnímu námětu – mnohem vyšší.

 

Slavnostní vystavení zrekonstruovaného obrazu, foto Komitét pro udržování památek z války roku 1866

Obraz byl poprvé po restaurování slavnostně vystaven 19. června v Cerekvici při vzpomínkové akci na padlého Eugena Sauer-Csákyho a Královéhradecký kraj tento slavnostní den podpořil dotací ve výši 30 tisíc Kč. V rámci 155. výročí bitvy se obraz dočkal dalších čtyř výstav. Ač se Garda snažila najít příbuzné rodiny padlého vojáka, nepodařilo se jí to. Snad práce pro muzejní nebo univerzitní badatele, pro které by mohl a měl být příběh obrazu nádhernou záminkou k ukázání dějin, a tedy i boje o les Svíb? Další vystavení obrazu se plánuje na říjen v Tovačově. Do té doby, i dále, jej bude střežit Garda. A tam bude opravdu v dobrých rukách. Vždyť jen díky jí nebyl příběh padlého vojáka zapomenutý, nebyl zapomenutý ani smutek jeho matky.

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace