Kolegy tahala z průšvihů, ti pak „ženu za pultem“ zavrhli. „Chce se mi z nich zvracet,“ prohlásila Helena Růžičková. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Jiřina Švorcová v roce 1950 ve své první filmové roli, v historickém dramatu Temno, natočeném podle románu Aloise Jiráska

Jedna z nejkontroverznějších hereček byla kovaná soudružka, když ale nemohla pomoct, nikdy prý nikomu neublížila. Po ‘sametu‘ jako jedna z mála 'nepřevlékla kabát', a tak se k ní někteří kolegové obrátili zády a uspořádali na ni štvanici. Dokonce i její bývalá kamarádka.

Mnozí jí nemohli přijít na jméno, někteří ji nemuseli jako straničku, ale měli ji rádi jako herečku. Podle jedněch byla Jiřina Švorcová kovaná soudružka, která si šla za svým, podle jiných skvělý člověk, který lidem pomáhal, jen věřil něčemu, co bylo nereálné. Málokdo ale tuší, jak to měla v životě těžké. Pořad z cyklu Po stopách hvězd, jehož režisérem byl Marek Škarpa, o ní Česká televize odmítla odvysílat, tehdejší tiskový mluvčí Ladislav Šticha to odůvodnil tvrzením, že dokument údajně působí jako obhajoba její komunistické angažovanosti v době minulého režimu. „Po zhlédnutí dílu o Jiřině Švorcové jsme museli bohužel konstatovat, že tento díl zcela vybočuje z žánru. Není to ani tak o kariéře Jiřiny Švorcové, ale o samoobhajobě některých z těch, kteří v díle hovoří. O době komunistické angažovanosti se v dokumentu hovoří jako o době velkých ideálů,“ uvedl Šticha. „Pomohla tolika lidem a ti dneska za to, když ji potkají, jdou raději na druhý chodník. Chce se mi z nich zvracet,“ říkávala její kamarádka, herečka Helena Růžičková.

S Jiřím Valou v roce 1959 v mistrovském krimi dramatu režiséra Karla Kachyni Král Šumavy

Udržela si svou tvář

Narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové, její otec byl stavební dělník a rolník, matka vedla hostinec. Po otcově smrti se rodina se čtyřmi dětmi odstěhovala do Prahy. Jiřina nejprve studovala na učitelském ústavu, ale po vzoru bratra, herce Václava Švorce, se přihlásila na pražskou Státní konzervatoř, která se krátce nato přejmenovala na DAMU. Žačka Ladislava Peška, Miloše Nedbala, Klementiny Rektorisové a Boženy Půlpánové působila po absolutoriu jednu sezónu na oblastní scéně v Hradci Králové, a pak byla dlouhých čtyřicet let členkou pražského Divadla na Vinohradech. Ve filmu hrála hlavně v 50. letech, nezapomenutelná je i ve snímku Král Šumavy. Širokou diváckou popularitu získala především rolí v televizním seriálu Žena za pultem, její Anna Holubová jí přinesla velkou slávu v řadě zemí. Přestože vytvořila mnoho rolí, vnímala ji velká část veřejnosti jako zapálenou komunistku a představitelku minulého režimu, který obhajovala i po roce 1989. Přitom jako jedna z mála ‘nepřevlékla kabát‘, na rozdíl od řady kolegů, kteří byli z prospěchu ve straně, někteří dokonce údajně i spolupracovali s StB, a pak se rychle ‘přebarvili‘ a začali hlasitě chválit demokracii.

V roce 1962 jako Božena Němcová s Vladimírem Rážem v životopisném dramatu režiséra
Otakara Vávry Horoucí srdce

Herečka a politička

Po potlačení pražského jara v roce 1968 byla považována za jednu z klíčových postav, řídících normalizaci v československé kultuře. V 70. a 80. letech byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců. Za svou práci byla v roce 1976 odměněna postem v ÚV KSČ a získala Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1967), Řád práce (1970), Stříbrnou jehlici Ligy přátelství mezi národy NDR (1970), Cenu Víta Nejedlého (1971), Zlatého krokodýla (1971), Cenu SČDU (1971), Múzu pražských filmových diváků Clio (1971), titul Zasloužilé umělkyně (1973), Cenu Československého rozhlasu (1975), Cenu Jaroslava Průchy (1978), Křišťálovou růži (1978), Řád Vítězného února (1978), Státní cenu Klementa Gottwalda (1980) za inscenaci „Matka“, Medaili J. K. Tyla (1983) a také a v roce 1984 titul národní umělkyně.

S Petrem Haničincem v seriálu Žena za pultem

Vyhrožovali jí Sibiří

Ne vždy to měla jednoduché. „Dneska už se tomu směju, ale byly doby, kdy jsem se zastávala kolegů či kolegyň, kteří měli tehdy distanc. A byli dva takoví, u kterých jsem byla přesvědčena, že je to opravdu zbytečné, a hodně jsem se tehdy s významným soudruhem pohádala. On se na mě podíval mezi dveřmi a řekl mi: ‘Soudružko Švorcová, co vám chybí? Chybí vám něco? Máte kde bydlet, máte co jíst, máte co točit, máte funkci? Máte! Tak si toho važte, protože třeba na Sibiři tohle nemají…,‘ a odešel. Pochopila jsem tehdy, co tím myslel,“ prozradila jednou herečka. Přesto po roce 1989 zůstala dál členkou komunistické strany, podílela se na jejích kampaních a akcích a v roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za Litoměřicko. „Když se dnes reprízují staré filmy z 50. a 60. let, tam v nich hrají všichni čeští herci, kteří nyní tvrdí, jak byli ublížení a trpěli, protože to byla doba temna a já nevím čeho všeho ještě. Zkrátka žili čtyřicet let v koncentráku nebo co. Vždyť je to absurdní! Nedávno jsem se dívala na seriál Chalupáři, kteří měli vymyšlený příběh, ale ta atmosféra vymyšlená nebyla, taková tenkrát opravdu mezi lidmi panovala,“ prohlásila v rozhovoru, který poskytla před lety deníku Blesk.

Na jevišti Divadla na Vinohradech v titulní roli Emilie Marty ve hře Karla Čapka Věc Makropulos

Kamarádka, nebo nepřítel?

Mezi umělci měla spoustu přátel a leckomu z nich pomohla. Například Janě Brejchové pomohla k získání bytu, dalším dostala děti na školu. Své mladší či s alkoholem spřátelené kolegy často tahala z jednoho průšvihu za druhým, jinak by skončili v base. „Jiřina byla vždycky charakter. Mimo to, že je to neskutečně hodná ženská, tak řadě z nás pomohla. A pokud někomu nepomohla, rozhodně neublížila,“ říkávala o ní její kamarádka Helena Růžičková. „Jiřina Švorcová nikdy nikoho neudala, nikomu neublížila. To, že věřila tomu, čemu věřila, byla jiná věc. Ale lidsky a povahově to byla neskutečně hodná ženská. Naopak jiní, kteří se dělali, by vám za rohem vrazili kudlu do zad. A ti byli nejhorší,“ zavzpomínala spisovatelka a scenáristka Markéta Zinnerová, z jejíhož pera vzešel slavný seriál My, všichni školou povinní, v němž si Švorcová rovněž zahrála.

S kamarádkou z konzervatoře Jiřinou Jiráskovou se později rozešly ve zlém, protože byly obě
zamilované do kolegy Jiřího Valy

Ze dne na den se stala vyvrhelem

Naposledy stanula na prknech Divadla na Vinohradech v inscenaci Hlasy ptáků, pak bylo svoláno herecké OF, kde se prý do ní kolegové pustili. „Museli se opravdu velice přemáhat, když se ještě před pár dny při děkovačce se mnou drželi za ruce. Hájit se, argumentovat, bylo nemožné a taky zbytečné, byla jsem náhle vyvrhel. Prostě parádní lustrační prověrka, jak vystřižená z 50. let. Podívejte, divadlo jsem milovala a své kolegy jsem měla ráda, ale v nepřátelské atmosféře se nedá dýchat, natož hrát a mít potěšení ze spolupráce. Neměla jsem jiné východisko než dát hodinovou výpověď a jít do důchodu,“ vzpomínala s trpkostí v hlase. Skvělá česká herečka zemřela 8. srpna 2011 v Léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách po dlouhodobých obtížích s oběhovým systémem. Trápilo ji nejen zdraví, ale i nespravedlnost a křivdy, které vůči ní někteří vyvolali. Dokonce i bývalá kamarádka Jiřina Jirásková, která byla sama letitou členkou KSČ, proti ní po Sametové revoluci vedla jakousi kampaň.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská