Četnické humoresky se ve skutečnosti odehrávaly v Hradci Králové a televize přejmenovala Arazima

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Na snímku ze slavného seriálu ČT je Karel Arazím, Béďa Jarý a fotograf Čenda Němec (herec František Švihlík již bohužel zemřel). Předlohou pro seriálová jména byli členové hradecké pátračky Josef Arazim, sloužil zde i četník Jarý...

V souvislosti s připravovanou výstavou Četnické humoresky v Salonu republiky pátrá Muzeum východních Čech po jakýchkoliv materiálech o četnících, kteří sloužili v Hradci Králové v letech 1918–1945. Uvítá informace, osobní památky, nejrůznější předměty i dobové fotografie.

Pokud se ve vašem příbuzenstvu objevil příslušník československého četnictva, který v této době v Hradci Králové sloužil, můžete kontaktovat Mgr. Jana Hrubeckého (e-mail: ) či Mgr. Miloše Bernarta (e-mail: ) z hradeckého muzea. Výstava samotná je plánována na říjen 2022.

Na co se můžete těšit

Výstava odkazuje na stejnojmenný seriál České televize, který se stal fenoménem již dvou generací televizních diváků. Hradecké muzeum teď chce poukázat nejen na to, že se příběhy zakládají na osudech skutečných československých četníků, ale především na fakt, že se řada seriálových případů ve skutečnosti odehrála ve východních Čechách třicátých let 20. století. Předlohou se mu totiž staly právě osudy četnické pátrací stanice Hradec Králové.

„Četnické humoresky vycházejí z případů četnické pátrací stanice Hradec Králové. K téhle přesmyčce došlo tím, že roku 1996 autor námětu, dnes plukovník policie Michal Dlouhý, oslovil s režisérem Moskalykem pražské Kavčí hory. Ty však neměly o námět zájem, proto oslovil brněnské studio České televize, a tam se námět ujal. Ovšem s podmínkou, že se bude cyklus odehrávat na Moravě a budou to moravští četníci. Navíc došlo k určité, řekněme, umělecké licenci při ztvárňování scénáře. Takže třeba z Josefa Arazima, z té ústřední postavy, kterou ztvárnil Tomáš Töpfer, se stal Karel Arazím. Zkrátka příjmení byla zachována, kontury případů byly zachovány, ale kulisy jsou zcela jiné,“ uvedl pro Český rozhlas Hradec Králové historik Jan Hrubecký.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Foto se svolením MVČ

Další program

Na výstavě se seznámíte s fungováním a každodenností četnického sboru coby primární bezpečnostní instituce první republiky, těšit se ale můžete i na několik doprovodných akcí: služební obchůzku s četníky, četnickou školu, exkurzi do původní budovy hradecké četnické pátrací stanice, vernisáž či konferenci s odbornými příspěvky k tematice četnictva. 

Při příležitosti výstavy bude slavnostně odhalena i přemístěná pamětní deska, věnovaná skutečné postavě Josefa Arazima. Ta byla podle mluvčí muzea Lucie Peterkové dosud umístěna v lokalitě, která s hradeckými četníky neměla žádnou souvislost. Nově bude umístěna v ulici ČSA,⁠ tedy přesně tam, kde sídlila hradecká pátračka. Na původním místě byla pamětní deska odhalena v listopadu 2016.

Jak to bylo s hradeckým četnictvem

„Hradec Králové patřil po celé období první republiky do té skupiny měst, kde sloužilo četnictvo. Šlo o vojensky organizovaný sbor, vykonávající veškerou bezpečnostní agendu, na kterou bylo jen možné pomyslet. Pro četníky byl roku 1896 na náklady města postaven dům č. p. 284 na někdejší Jiříkově třídě, dnes třídě ČSA. V něm se nacházelo velitelství, služebny, arest, ale i četnická kasárna tvořená několika ubikacemi,” vysvětluje pro magazín Quartier ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.

„Ve třicátých letech se z Hradce Králové stalo jedno z hlavních četnických center v republice. Roku 1928 byla zřízena pátračka, tzv. četnická pátrací stanice Hradec Králové, jež byla nejprve tvořena velitelem a dvěma muži, přičemž její početní stav postupně narůstal až na deset mužů. Hradecká pátračka nebyla jen tak ledajaký četnický útvar, jde totiž ve skutečnosti o onu slavnou pátračku z televizního seriálu Četnické humoresky. V jejím mužstvu se pak nacházeli četníci se známými příjmeními Ambrož, Šebestík, Jarý, Turko či televizním divákům dobře známý Josef Arazim. Ten zde sloužil jako psovod mezi léty 1928–1936,” dodává Grulich.

Vložil: Andrea Morkusová