Myslela jsem si, že ho nějak přechytračím, prozradila Babišova bývalá šéfredaktorka. O šéfovi ANO vám ještě řeknu, co všechno jsem s ním zažila

Foto: Zuzana Koulová

Popisek: Sabina Slonková na besedě se studenty

REPORTÁŽ Opravdu jsem si myslela, že ukočíruji působení v Mafře ve vlastnictví Andreje Babiše, prohlásila novinářka Sabina Slonková na půdě Filozofické fakulty královéhradecké univerzity, kam si ji ve čtvrtek odpoledne přišlo poslechnout přes čtyřicet studentů. Věřila jsem, že to přechytračím a uhraju a ono to z podstaty uhrát nejde, prohlásila ke svému odchodu z Mladé fronty Dnes.

V úvodu zmínila vliv opoziční smlouvy z roku 1998. „Je to přesně sedmnáct let, co Václav Klaus a Miloš Zeman podepsali opoziční smlouvu. Ačkoliv se to řada politiků snaží interpretovat jako standardní krok, kdy se dva ze dvou pokusili nastavit stabilní politické řešení po patové situaci, tak si myslím, že nešlo o standardní krok. Opoziční smlouva ovlivňuje naše životy dodnes,“ řekla Sabina Slonková s tím, že tehdy vymazala faktickou opozici, což je kontrolní mechanismus, pod kterým musí sedět každá vláda. Upozornila, že podle smlouvy neměla ODS vyvolat žádné hlasování o nedůvěře vládě, což pro Zemana znamenalo vystavení bianco šeku. Kdyby udělala vláda cokoliv, nebylo možné ji sesadit.

Řada politiků využívá politiku k vlastnímu obohacení

Důsledky na sebe podle zakladatelky serveru Neovlivni.cz nenechaly dlouho čekat, záhy se na povrch dostaly politické tendence a praktiky, které vidíme dodnes. Sociální demokracie a ODS si prý rozparcelovaly vliv na ministerstvech i ve státních společnostech, což se ukázalo jako velmi nebezpečné nejen kvůli vytahování peněz ze státního rozpočtu na své aktivity. „Dopady vidíme dodnes. Vidíme to i na hnutí ANO, které šlo do politiky s jiným stylem vládnutí, že skončí s prospěchářstvím, aby se politika nestávala výtahem k moci. Řada lidí ale využívá politiku k vlastnímu obohacení a aby se dostali k největšímu počtu trafik,“ uvedla Slonková.

Zmínila také mapování ruského vlivu v České republice, které tento rok provádějí. Ukázalo se totiž, že neexistuje ucelená databáze ani souhrn, jaký vliv má Rusko v České republice. Většinu času věnovala Sabina Slonková odpovědím na otázky studentů: „V polovině devadesátých let jste se stala terčem útoků a nátlakových akcí, rád bych slyšel vaši osobní reflexi, co se tehdy dělo a co se děje dnes, kdy jste začali odkrývat stopy ruských služeb u nás. Nemáte strach z něčeho podobného?“ zeptal se jeden z poslouchající studentů. „Kdybych neměla strach, tak jsem blázen a měla bych být zavřená. A kdybych si ho připouštěla, tak tu práci nemohu dělat. Někde vzadu tu věc máte a snažíte se s ní nepracovat. Občas vás napadne, že se může něco stát, ale myslím si, že Karla Srbu (bývalý generální sekretář ministra zahraničí odsouzený za přípravu vraždy Sabiny Slonkové, pozn. red.) potká člověk v životě jen jednou. Zatím je to pravda,“ odvětila novinářka.

Politický vliv v novinách se nedá přechytračit

Další otázka směřovala k odchodu Slonkové z Mladé fronty, kterou vlastní Andrej Babiš, kvůli údajnému nátlaku. „Pro mne je to uzavřená kapitola, já jsem tam strávila půl roku. Neříkám, že šlo o nejklidnějšího půl roku v mé kariéře, ale nepovažuji to za ztracený čas. Minimálně jsem měla možnost poznat fungování nejmocnějšího politika v zemi, jakého nyní máme,“ vysvětlila Slonková a zdůraznila hlavní důvody. Uvedla, že ve chvíli, kdy existuje taková kumulace moci, není možné, aby noviny fungovaly nezávisle. Majitel má ideu, kam mají noviny směřovat a asi těžko do sebe nechá kopat. „Nemůžete se vyhnout kritickým informacím o majiteli novin, když je vicepremiérem a ministrem navíc. To je neslučitelná role. Jestli jsem si myslela, že to lze vybalancovat a jestli jsem si myslela, že lze někoho přechytračit, tak nelze. I proto, že to není fér vůči lidem, kteří tam pracují, z nichž někteří se jen snaží dělat poctivě práci, jak nejlépe umí. Nemají chuť, odvahu, odhodlání, nebo prostě proto, že mají ty noviny rádi, tak nechtějí odejít někam jinam,“ popsala Slonková.

Podotkla zároveň, že na práci těchto novinářů je pohlíženo přes toho, kdo je vlastní. Ať udělají cokoliv, tak vždy ten dotyčný člověk, kterého se to týká, to může shodit ze stolu s argumentem, že to je na popud majitele, který si to objednal. „A to zase nemusí být vůbec pravda. Co jsem tam byla, tak jsme do novin nepustili věc, pod kterou bych se nemohla podepsat. Stejně, když jsme řešili případ sporné privatizace dolů OKD, které jsou nejslabším místem současného premiéra, nevyhnuli jsme se otázkám, zda jde o kampaň, kterou si zaplatil majitel a vicepremiér Babiš. Nebylo to tak, ale chápu, že v ten moment nastává situace, kdy můžete říci: ne, není to pravda, ale tu druhou stranu nepřesvědčíte,“ sdělila Sabina Slonková.

Kdo řekne Babišovi ne, stává se nepřítelem

Jedna ze studentek se ptala na její pohled na dokument o Andreji Babišovi, ve kterém všechny, kdo se tam vyjadřovali, včetně Slonkové, označoval za lháře a osočoval je. Slonková odpověděla, že dokument neviděla. Podle jejích slov jde o jeden z charakteristických rysů Babiše, ve chvíli, kdy mu někdo dá košem, kdy přestoupí na druhý břeh, tak se stává nepřítelem. „Zažila jsem to mnohokrát, kdy se snažil někoho získat buď do svých firem, nebo pro politiku. Když dotyčný člověk řekl, že ne, nebo se postupem času rozmyslel, vyvinulo se to v nasazování psí hlavy od Babiše. To je standardní postoj ke všem lidem, kteří odpadnou,“ řekla. Ondřej ze třetího ročníku politologie chtěl vědět, jestli se Slonková skutečně domnívala, že zvládne ukočírovat Mladou frontu v době, kdy bylo zřejmé, že kumulace Babišovy moci bude nejen mediálně-ekonomická, ale i politická.

„Je to přesně tak, jak říkáte. Věřila jsem, že to přechytračím a uhraju a ono to z podstaty uhrát nejde,“ odpověděla stručně Sabina Slonková. Další dotaz se týkal jejího názoru na českou mediální scénu včetně České televize. Novinářka sdělila, že televizi nesleduje a noviny příliš nečte. „Máte pravdu v tom, že novináři na jednu stranu rádi přeexponovávají a straší Ruskem. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že toto strašení má opodstatnění, protože si máme připomínat tyto věci dnes a denně. Souhlasím s tím, že se to děje v přeexponované póze.“

Během dotazů došlo i na povolení či zakázání diskuzí pod články, kde se mohou objevovat nenávistné reakce. „Na to mám strašně extrémní názor, který nelze brát za bernou minci. Já bych diskuze zrušila, ale chápu, že pro spoustu lidí je důležité konfrontovat se s názory ostatních, takže nějaký prostor by existovat měl,“ řekla novinářka. Připomněla rok 2005, kdy vznikal web Aktuálně.cz a kde řešili stejný problém. Nakonec ji dovolili s editorem, který diskuzi moderoval. „Nenávistné komentáře mazat, rušit, zablokovat," dodala.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová