Geniální konstruktér Janeček: Nejen král motorek Jawa

Foto: Wikimedia Commons / Volné dílo, curid=46137921

Popisek: František Janeček (1878 - 1941), český konstruktér a zakladatel firmy Jawa.

ČASOSBĚR: Za nějakých sto padesát let českého a československého průmyslu se našlo jen několik značek, naplňujících definici pojmu „lovebrand“. Vnímáme je jako národní dědictví, nedáme na ně dopustit a jsme pyšní, když na jejich jméno reagují i lidé v zahraničí. Jeden takový si stojí za to připomenout právě nyní.

Přelom 19. a 20. století byl mimořádnou dobou, která přinesla českým zemím nebývalý rozkvět. Hospodářské dějiny šly ruku v ruce s dějinami techniky a motorem byla i rivalita mezi českým a německým kapitálem. Doba byla jedinečná v tom, že se s nadáním a podnikatelskými vlohami dalo vypracovat k úspěchu. Ale trocha štěstí byla samozřejmě potřeba taky.

Zásadní změny začaly zejména po roce 1867, kdy  se podunajská monarchie transformovala do soustátí Rakousko-Uhersko, zatímco loajálnější Češi se své státnosti nedočkali. Ve Vídni zklamání Čechů podle mého názoru bylo vnímáno a na císařském dvoře se přemýšlelo, jak jej aspoň trochu nahradit. Místo politické autonomie tak byl podpořen ekonomický a podnikatelský rozvoj země.

Nakonec to bylo výhodné pro obě strany, kombinace velmi dobrého technického vzdělání a podmínek pro inovace z nás udělala nejprůmyslovější část monarchie. Když pak vzniklo samostatné Československo, patřilo mezi deset průmyslově nejvyspělejších zemí na světě.

Do tohoto světa se 23. ledna 1878 narodil v Klášteře nad Dědinou František Janeček. Jeho školní léta byla nepochybně zajímavá, ale zásadním životním zlomem byl nástup do zaměstnání v Kolbenových továrnách.

Stačí se podívat jen na jména tehdejších spolupracovníků – Viktor Machytka, Arnold Král či Vítězslav Kumpera. Dva prvně jmenovaní se stali řediteli Kolbenových závodů a ten poslední  majitelem Waltrovky. Všichni měli bystrou mysl, podnikatelského ducha a elitní technické vzdělání. Není divu, že na vrcholu svých kariér budou hrát prim v hospodářském životě mladé Československé republiky. Do jejího vzniku ale ještě zbývá dvacet let.

Mladý Janeček v roce 1901 nabral směr do Nizozemska, kde dohlížel na stavbu celé továrny na dynamoelektrické stroje. Já bych asi neodolala tuto zemi procestovat křížem krážem, patří k mým oblíbeným, ale ambiciózní manažer měl se svým časem jiné plány. Právě zde přihlásil svůj první patent a současně s řízením průmyslového projektu se zapsal ke studiu Vysoké školy polytechnické v Delftu.

Po třech letech se vracel do Čech, aby se v Kolbence stal šéfem všech továrních dílen. Ne jedné, ale všech, a to v osmadvaceti letech! Z Holandska si přivezl manželku, což byl příběh jak z pohádky. Jednou jej tam při cestě na kole srazilo auto a řidič jej odvezl do domu svého zaměstnavatele. Tím byl shodou náhod místní starosta, který k péči o zraněného přivolal svou dceru…

S harmonickým rodinným zázemím se pustil do práce, v Kolbence postavil první Martinskou pec, zkonstruoval generátory, které v elektrárně fungovaly následujících 30 let. Jeho ambice ale byly ještě jinde. Po několika letech manažerský post u Kolbena opustil, zakoupil si velkostatek a stal se vášnivým nimrodem. Současně si zakoupil motocykl značky FN a na něm procestoval Benelux plus Německo a Anglii. Nejezdil tam však na dovolenou, navštěvoval továrny, nasával technický um a vynalézavost místních výrobců. Roku 1912 založil první vlastní dílnu naproti pražskému Mánesu a dal v ní práci dvanácti dělníkům.

Mnoho bystrých lidí v té době tušilo, že svět spěje do války. Hromadilo se napětí, přibývalo konfliktních situací mezi velmocemi, na Balkáně se bojovalo už od počátku století. Janeček se v této atmosféře rozhodl zaměřit na vývoj zbraní. V oboru měl úspěch, do roku 1918 si podal na šedesát patentů. Byl technik, takže jako hospodářský historik pouze konstatuji, nesoudím morální aspekty.

Jen bych doplnila, že za války ekonomika přechází vždy na válečnou. Armáda se stává hlavním odběratelem a velké zakázky od ní dostávají firmy napříč celým hospodářstvím, od zbrojovek přes automobilky až po textilky a obuvníky. Zhroucení nastává, až když válka a válečná ekonomika skončí. U nás byl tento „bod nula“ a nový začátek spojen i s novou republikou a mnoha reformami.

V této situaci se ocitla i Janečkova firma. František v ní už nepůsobil sám, slovo zde měl i syn Karel, narozený roku 1904. Právě on otce přesvědčil, že by jejich výroba měla vsadit na motocykly.

V roce 1922 zakoupil bývalý zájezdní hostinec v Praze na Zelené lišce, kde měla sídlo společnost JaWa – Janeček a Wanderer. To byla německá společnost, vyrábějící kola, motorky a auta. Janeček od nich koupil licenci na výrobu jednostopých dopravních prostředků.

Ke změnám došlo i v jeho soukromém životě, manželé Janečkovi se rozvedli a oba vstoupili do nových manželství. Z druhého manželství se Františkovi narodila v roce 1929 dcera Dagmar a roku 1931 syn Marcel.

Raději zpátky do továrny, licenční výroba se rozeběhla roku 1929 a o výrobky byl obrovský zájem. Lidé si motocykly Jawa doslova zamilovali, bylo potřeba rozšířit výrobu, od roku 1931 se vyráběly produkty značky nejen v Praze, ale i v továrně v Týnci nad Sázavou.

Ani to Janečkům nestačilo, poháněla je touha po technické dokonalosti a kolem sebe viděli, že motorky jsou fajn, ale vrcholem jsou automobily. Třicátá léta dvacátého století totiž přinesla rozmach motorismu. A v českých zemích měl automobilový sektor dlouhou tradici, už od předválečných časů na přelomu století. Jenže výroba byla rozdrobená, mnoho výrobců, drahý produkt. Rozvoj odvětví paradoxně podpořil krach na newyorské burze a hospodářská krize, která se přelila i do Evropy.

Po krizi z mnoha značek zůstalo jen pár největších, za kterými stály silné koncernové finance. Janeček pochopil, že množstvím vyrobených automobilů nemůže konkurovat značkám jako Praga či Škoda, které zaváděly pásovou výrobu a těžily z úspor z rozsahu. Jeho konstrukční génius však přesto stvořil jedinečný automobil. Jawa 700 se po silnicích poprvé prohnala v roce 1934. Výroba automobilů byla prostorově náročnější než motocyklů, proto Janečkové zamířili do Kvasin. O této obci už jste asi v souvislosti s výrobou aut slyšeli a tušíte správně, dnes je v Kvasinách jeden z výrobních závodů Škoda Auto. Jak se továrna dostala od Janečků ke Škodovce, to je zase jiný pozoruhodný příběh z dějin českého průmyslu.

Teď jsme ve druhé polovině třicátých let a v Československu se přiostřují národnostní spory. Ty končí podřízením diktátu rozpínavých německých ambic, čemuž se musí přizpůsobit i továrník Janeček.

Výroba v jeho továrnách byla převedena na válečnou, Protektorát Čechy a Morava, někdejší nejprůmyslovější část bývalé monarchie, se i v berlínské říši stal nepostradatelnou výrobní kapacitou na vše, co bylo třeba pro válečné úsilí. V Jawě se tak začaly vyrábět elektrocentrály či benzinové pumpy.

Zakladatel impéria byl v té době už vážně nemocný a konce války se nedožil, zemřel před 85 lety, 4. června 1941 v Praze. Neviděl tak, jak jeho firma byla znárodněna na základě Benešových dekretů. Příběh motocyklů Jawa se psal dál, ale už s jiným vlastníkem.

Nic nepomohlo, že zaměstnanci za války rozjeli velmi zdatnou partyzánskou činnost, schovávali před Němci díly a zvládli jich okupantům pod nosem skrýt tolik, že se z nich dalo vyrobit na 9 tisíc motorek a 700 aut.

Toto a mnohem více se můžete dozvědět na kvasinském zámku, kde je Františku Janečkovi věnována výstava. A navštívit se dá i továrna, s velmi osobitým výkladem místních průvodců. Ten jsem testovala sama na sobě a můžu doporučit. 

Zdroje:Wikipedia

https://www.tipcars.com/magazin/nase-tema/jawa-motocykl-vyroci-95-let.html

https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/prumysl/frantisek-janecek-prumyslnik-a-zakladatel-znacky-j

https://www.jawa.eu/historicke-mezniky

Vložil: Radka Vosáhlo