Guru Jára (a další) slaví svátek, vůdcem svobodného světa je Vladimir. Svět Tomáše Koloce
komentář
06.05.2025
.jpg)
Foto: Pixabay
Popisek: Volodymyr Zelenskyj dorazil na návštěvu ČR...
Z Kolocova deníčku-kalendária událostí posledních dnů.
Neděle 27. dubna 2025: Mystifikátoři slaví svátek (všichni se jmenují Jaroslav)
Dnes by měl svátek Jaroslav Hašek, který ve čtvrtém díle svého slavného románu, v kapitole Švejk v transportu ruských zajatců, píše:
„Ruský zajatec, kterému to Švejk vyprávěl, díval se na něho s plným porozuměním, že z celé řeči nerozumí ani slova.
Ne ponymat, já krymsky tatárin, Allah achper.
Tatar sedl si, zkříživ nohy, na zem, složiv ruce na hruď, začal se modlit:
Allah achper – Allah achper – bezmila – arachman – arachim – málinkin mustafír.
Tak ty seš tedy Tatar, soustrastně řekl Švejk, ty jsi se vydařil. Pak mně máš rozumět a já tobě, když seš Tatar. Hm – znáš JAROSLAVA ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natřel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy kluci tatarský, z Moravy svinským krokem. Patrně vás ve vašich čítankách neučejí, jako nás to učívali. Znáš hostýnskou Panenku Marii? To se ví, že neznáš – ta byla taky při tom, však voni vás, kluky tatarský, tady v zajetí pokřtějí.“
Gratulant Tomáš Koloc k tomu dodává: Jaroslav ze Šternberka v roce 1241 údajně velel vojsku, které vyhnalo z území našeho státu dosud nejrozlehlejší souvislý státní útvar světových dějin, Zlatou hordu, kterou založil Čingischánův vnuk Bátúchán a která v době bitvy sahala od nás z Moravy až do Koreje. Vojsko i vítězná bitva u Olomouce byly realitou, legendou ale byla pověst o Panně Marii Hostýnské, která bouří donutila Tatary k ústupu (tato událost dala vzniknout poutnímu místu Svatý Hostýn). Jaroslava ze Šternberka si pak, jak už se dnes ví, středověcí kronikáři bohapustě vymysleli a největší popularitu mu obstarala báseň Jaroslav ze zfalšovaného (!) Rukopisu královédvorského, knihy údajně ze 13. století, kterou roku 1817 vytvořil slavista Václav Hanka.
Jméno Jaroslav bylo původně východoslovanské. Jeho první (v tomto případě historicky doložený) slavný nositel Svatý JAROSLAV, 1071 – 1129, byl kníže muromsko-černigovsko-rjazaňský (právě z oblasti, kde dnes bojují dva později vzniklé národy) a byl prohlášený za svatého, protože svým pohanským poddaným odpustil, že mu zabili syna, když se mezi nimi snažil šířit mír a křesťanství. Namísto trestné výpravy se kníže za nimi vydal sám s ikonou Bohorodičky, načež se poddaní uklidnili a nechali se od něj pokřtít (!).
U nás do 19. století zcela nepoužívané jméno se od doby Hankovy mystifikace stalo jedním z nejpopulárnějších českých mužských jmen a tato mystifikační historie se zázračně stala synchronní kmotřenkou všech největších českých mystifikátorů: od zmíněného JAROSLAVA Haška (1883 – 1923, který si už v časopise Svět zvířat vymýšlel neexistující zvířata, a stranickým tajemníkem pro národnosti 5. Rudé armády, která měla milion členů, se stal i proto, že se vykázal neexistujícím vysvědčením z Diplomatické akademie ve Vídni, kterou nikdy nestudoval), přes jeho kolegu z kabaretu Červená sedma, herce JÁRU Kohouta (1904 – 1994, který v říjnu 1948 napovídal pohraničníkům z Aše, že jim sehraje estrádu, přijel s celou svou rodinou a o přestávce té estrády na níž byli skoro všichni strážci hranic z širého okolí, přešel v kostýmu kohouta hranice do Bavorska) – až po herce JAROSLAVA Duška (nar. 1961, který spolu s mexickým spisovatelem Miguelem Ruizem postupně vytvořili legendu o indiánském národě Toltéků, kteří skutečně žili v Mexiku 10. – 12. století – ale z jejich kultury, která neznala písmo, se do dnešních dnů nedochovalo vůbec nic).
Když ponecháme stranou extrémní případ, jehož „terapeutické legendy“ se zvrhly až v soudem „oceněnou“ trestnou činnost (jako je v těchto dnech opět „slavný“ evergreen jménem JAROSLAV Dobeš alias Guru JÁRA, nar. 1971), vzpomeňme i vůbec Největšího Čecha a nejslavnější literární mystifikaci našich dnů – JAROSLAVA da Cimrmana (nar. 1966), a z případů nejnovějších třeba spisovatele a expolitika JAROSLAVA Čejku (nar. 1943), který vyvedl aprílem nejen většinu svých přátel, ale i (jak mainstreamová, tak nezávislá) média, když se nedávno prohlásil za mrtvého, aby se na „své kremaci“ 1. dubna 2025 objevil živý a veselý.
Jak říkával největší český televizní scenárista a fabulátor všech dob JAROSLAV Dietl (1929 – 1985): „Koho zajímá pravda? Lidi zajímají poutavé příběhy…“
Sobota 3. května 2025: Zabraňme nové severské vraždě!
Nemám doma televizi, ale tak jednou za měsíc vidím její obrazovku u kamarádů. Dnes jsem zjistil, že se před Velikonoci na obrazovku vrátil dánský detektivní seriál Severské vraždy, který se (asi jako tahák pro ty diváky, kteří ještě vědí, co napsal Shakespeare) odehrává ve městě Elsinor (dánsky Helsingør). Pro venkovského Čecha je mimo jiné stále ještě exotické vidět nerůznější „Dány“. Ačkoli jsme na vlastní oči viděli dnešní pestrobarevný Berlín a další metropole, s kamarády jsme se shodli, že až taková etnická rozmanitost i na malém dánském městě je nejspíš přibarvený výmysl autorů seriálu, kteří chtějí být patřičně korektní a učinit tak dílo politicky průchozím a prodejným.
Abych předešel dnešním módním obviněním ze strany progresivistů, kteří oč míň se o menšinové národy zajímají, o to víc si z nich dělají klacek na bití svých konzervativních oponentů: opravdu nejsem rasista, právě naopak: u nás v zapadlém-zaprdlém jednonárodnostním krajském městě jsem si i za tím účelem, abych byl v kontaktu se světem, udělal přátele třeba i z pana doktora původem z Botswany, paní výčepní z Moldavska, dvěma kluky instalatéry z Ukrajiny (z nichž kupodivu ani jeden nemluví ukrajinsky; ten ze západu mluví rusínsky a ten z východu rusky), dvou majitelů gyrosárny, z nichž jeden je afghánský Tádžik a druhý alžírský Berber... A kupodivu i kamarád z Alžírska mi (mezi našimi hovory o tisíce let starých jeskynních kresbách jeho předků v Tassili n'Ajjer a výtvarné kráse berberské abecedy) potvrdil, že lidi se selským rozumem myslí všude na světě stejně. Ten rodilý Alžířan mi totiž řekl „Cizinci se do zemí pouštět mají, ale s rozumem. Teď jsem byl v Lyonu a na ulici jsem nepotkal jedinýho Francouze. Svý děti bych tam na ulici nepustil.“
A teď zpět k dánskému seriálu: hlavní díl, který mě zaujal, byl kluk model ( = manekýn) s asijskými rysy, ale divně neasijsky vysoký, šlachovitý... zkrátka, etnolog ve mně začal přemýšlet, odkud by mohli pocházet jeho rodiče – když tu mě napadlo, že právě on by vůbec nemusel být do Skandinávie naplavený! Málo se ví, že ten nejvzdálenější skandinávský sever a ruský severovýchod Evropy je obydlen uralskými národy, které jsou původně mongoloidních rysů a jen jejich potomci, kteří během stěhování národů odešli dál do středu světadílu (tj. Finové, Estonci a Maďaři) se neustálým křížením s jinými národy (především germánskými a slovanskými) vzhledově poevropštili, takže z asijského Uralu jim dnes zůstaly už jen jazyky (míněno nikoli anatomicky, nýbrž lingvisticky). Sám nejsevernější národ evropské pevniny, Sámové neboli Laponci, je ale stále rysově-rasově mongoloidní. Kluk byl rodilý Laponec, jehož předkové žili ve Skandinávii dřív než vikingští Norové, Švédové…
Chudák, pomyslel jsem si. Jeho vlast, Laponsko, je pro dnešní dobu dost nešikovně rozdělena mezi území severního Norska, Švédska, Finska – a Ruska. Pokud by začala ta Bruselem a možná i Moskvou kýžená válka mezi evropskými NATO-zeměmi a Ruskem, tak by „hoši Laponci“ (kterých – včetně „jejich děvčat“ – je už tak málo: maximálně 130 tisíc) stáli v nepřátelských uniformách proti sobě se zbraní v ruce a s rozkazem se zabíjet.
Papež František už tu není, a tak v jeho zastoupení říkám: Zastavme tu válku! Už kvůli Laponcům.
Neděle 4. května 2025: „Svobodný svět“ Vladimira Alexandroviče
Na státní návštěvu Prahy (za poslední tři roky již potřetí) přiletěl ukrajinský prezident Zelenskyj, načež se titulky českých mainstreamové deníky začaly hemžit výrokem ministra zahraničí Jana Lipavského, že host je „lídr svobodného světa“, což po něm zopakovala i řada našich vládních politiků. A je to dobře – aspoň vidíme, jak má podle vedení našeho státu vypadat SVOBODNÝ SVĚT. Zrekapitulujme: Lídrem „svobodného světa“, vzývaného našimi politiky, je prezident, který měl loni podstoupit druhé prezidentské volby, ale bez náhradního data prosadil jejich zrušení.
Prezident, který (po 23 letech, kdy se Ukrajina k menšinám chovala jako standardní demokracie) udržuje zemi ve stavu, kdy nejen rusky mluvící, ale ani další menšiny nově nemají (Listinou práv a svobod zaručené!) právo na své menšinové školství, kulturu, veřejné nápisy, o zapírané rusínské menšině (jejíž hlavní území, Podkarpatskou Rus, před 80. lety našemu ČSR odňal a k Ukrajině připojil Stalin, a jíž jako samostatný národ a jazyk uznávají zákony Chorvatska, Maďarska, Rumunska, Polska, Srbska, Slovenska a Bosny, jen „mateřská“ Ukrajina jejich existenci popírá) ani nemluvě.
A v neposlední řadě jde o prezidenta, který nepouští ze země své protivníky ani z vlastní názorové strany – jeho předchůdce, prezident Porošenko, chtěl 1. 2. 2023 vycestovat do Maďarska, ale byl vrácen na hranicích. A když chtěl 31. července 2023 zemi opustit opoziční novinář Gonzalo Lira, na hranicích byl zatčen a 12. ledna 2024 se svět dozvěděl – že ve vězení „náhle zemřel“.
Poslední prezidentův výrok, který obletěl svět (a který by člověk od lídra svobodného světa, jak si ho představuji já, nechtěl slyšet), byl, že „nemůže zaručit bezpečnost těch, kdo se 9. května zúčastní moskevské přehlídky na počest 80. výročí vítězství nad nacismem v Evropě“. Přemýšlet nad tímto výrokem nyní mohou ti, kdo letošní pozvání do Moskvy oficiálně potvrzeně přijali: což kromě hlav Číny a Běloruska učinili také hlavy netotalitních demokratických států jako je Brazílie a Slovensko, ba i vůdčí hlavy jak Palestiny, tak Izraele (že by příležitost započít ve Svaté zemi mírová jednání?). Za mě mezi většinou praktik toho, kdo ony hlavy na oslavu zve (Vladimira Vladimiroviče) a toho, kdo jim vyhrožuje (Vladimira Alexandroviče, od převzetí úřadu novým jménem Volodymyra Olexandrovyče) není vůbec žádný rozdíl. Ve světě, jemuž vládne jeden jak druhý prezident s mateřským jazykem ruštinou, bych nechtěl ani na minutu žít – natož aby mě někdo donutil takový svět nazývat „svobodným“.
Zdroje: iDNES.cz, Seznam.cz, ČT24, Lolita Bellstar: Severské vraždy, díl Malá naděje, Vladimír Baar: Národy na prahu 21. století – Emancipace nebo nacionalismus?, Aleš Klégr, Petr Zima: Světem jazyků, Václav Hanka: Rukopis královédvorský, Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Jaroslav Dušek: Čtyři dohody, Fenwick Gallagher: Volodymyr Zelenskyj, archiv Jaroslava Dietla
Vložil: Tomáš Koloc