Musk před pár dny zachránil Rusa v americkém skafandru, což málokdo ví. Svět Tomáše Koloce
komentář
10.04.2025
Foto: Pixabay
Popisek: SpaceX
Z Kolocova deníčku – kalendária posledních dnů. Tentokrát ještě drzejšího, než obvykle!
Úterý 18. března 2025: Musk zachránil ohrožené astronauty včetně jednoho Rusa (ale pst – nahlas o tom nemluvit)
Přes svou válku na Ukrajině, kterou obě mocnosti započaly v roce 2014, respektive 2022, existuje místo, kde Američani a Rusové už od sovětských dob bez pauz oficiálně spolupracují – ve vesmíru. S původním plánem pobytu na deset dní uvízli na Mezinárodní vesmírné stanici ISS Sunita Williamsová (59 let) a Barry Wilmore (62 let), kteří jsou rekordmany v tom, že během života letěli všemi dostupnými typy amerických a ruských vesmírných plavidel. Letěli jak americkým státním raketoplánem NASA Space Shuttle, tak Crew Dragonem Muskovy Space X, Starlinerem společnosti Boeing i ruským Sojuzem (díky čemuž jsou jak astronauty, tak kosmonauty – jak se nazývají všichni, kdo letěli na sovětské/ruské lodi z kosmodromu Bajkonur).
To se jim ale stalo i osudným, když je loď Boeingu Starliner Calypso, který je teprve ve fázi testování, loni 6. června dopravil k ISS, kde jejich mise Expedice 72 měla strávit jen pár dní – po těch je ale už nedopravila zpět, protože bylo vyhodnoceno, že druhý let s lidskou posádkou by mohl být pro životy cestujících riskantní. Vesmíroplavci tak museli na ISS strávit půl roku, během nějž se na ně poněkud pozapomnělo. Respektive jejich let zpět se nastal prioritou, což bylo v jejich věku (během pobytu ve vesmíru, který obsahuje spánkovou deprivaci, úbytek svalové hmoty atd.) silně riskantní až fatální. Záchranu nakonec vykonala Muskova loď SpaceX Crew 10, která kromě nich z ISS dopravila zpět na Zem i Nicka Hague (49 let) a palubního inženýra Alexandra Gorbunova (34 let) – prvního ruského občana, který letěl do vesmíru v rámci amerického programu. (Stal se tak prvním ruským astronautem – zatímco od roku 2001 vyletěla do vesmíru z Bajkonuru více než stovka Američanů-kosmonautů...)
Za jiných okolností by z toho byl dojemný příběh pro celou planetu typu Apollo 13 – kdyby majitelem společnosti, která se zasloužila o happy end, nebyl Elon Musk, kterého globální tisk nesnáší, a kdyby nebylo nepříjemného faktu, že v době deklarovaného nepřátelství se americké mise zúčastnil i Rus. Mediální pokrytí záchranné mise bylo minimální a z posádky záchranné lodi byli v drtivé většině zmiňováni jen senioři Williamsová a Wilmore – Gorbunovův příběh si nadšenci pro kosmonautiku (tak jako já) museli dohledat v nezávislejších periodicích…
Úterý 25. března 2025: 40 let od ocenění nejznámějšího českého filmu. A co na ceny říká slavný Brit…
Během udílení cen Americké filmové akademie za rok 1984 dostal Formanův film Amadeus 8 Oscarů, díky čemuž se ocitl na 4. příčce nejúspěšnějších oscarových filmů, kterou drží dodnes. Miloš Forman udělal z filmu (založeného na zápletce divadelní hry A. S. Puškina Mozart a Salieri) přes jeho americkou produkci fakticky nejúspěšnější český film. Kromě Oscarů Miloše Formana za režii, výtvarníka Theodora Pištěka mladšího za kostýmy a architekta Karla Černého za výpravu, byli velice ceněni i (Formanův někdejší spolutvůrce z Laterny magiky) Zdeněk Mahler za svůj podíl na scénáři (za odměnu si zahrál roli biskupa) a Miroslav Ondříček za kameru. Ve filmu (zejména v inscenacích Mozartových oper) hrály skoro kompletní soubory divadla v Karlíně a Semaforu: premiérového Dona Giovanniho zpíval Limonádový Joe Karel Fiala, a ukázala se tu i známá jména jako Pavel Nový, Hana Brejchová, Molavcová, Effa, Lír, Pohan, Riehs, Srstka, Pokorná (Lásky mezi kapkami deště), Vávrová (Ať žijí duchové), papeže si zahrál režisér Svitáček…
Američtí maskéři se na Barrandově dělili o materiál s těmi českými, právě vytvářejícími pohádku podle Jana Drdy O princezně Jasněnce a létajícím ševci v režii Zdeňka Trošky. Ten si na Jasněnku „odskočil“ z asistování Barbře Streisandové, která v ČSSR zrovna točila svůj film Jentl… Zkrátka: Až vám zase některý z českých umělců bude vyprávět o 80. letech jako o letech útlumu české národní kultury, zasmějte se – a ocitujte mu, co v těchto dnech celosvětově oblíbený britský satirik Ricky Gervais poradil politizujícím laureátům hollywoodské filmové ceny Zlatý glóbus:
„Pokud dnes večer získáte cenu, nepoužívejte ji jako platformu pro politický projev. Nejste v pozici, abyste o čemkoli poučovali veřejnost. O skutečném světě nic nevíte. Většina z vás strávila ve škole míň času než Greta Thunbergová. Takže jestli vyhrajete, přijďte sem nahoru, převezměte si svou malou cenu, poděkujte svému agentovi a svému Bohu a jděte do p*dele, jo?“
Sobota 29. března 2025: Zemřel Havel, co se zasloužil o pravdu. (Ale jinak, než ten s lavičkou…)
Dnes zemřel Jiří Havel (1942 – 2025). Tak jako každý obor, i ten divadelně-audiovizuální má svou pěchotu, a i ta herecká je často v uniformě. Jiří Havel byl často v policejní či vojenské, tou první, v níž jsem si ho všiml, byl ale bílý plášť doktora záchranky v úplně první scéně seriálu Nemocnice na kraji města – a tou poslední zas sutana a kolárek patera ministra Jan Šrámka v seriálu České století. Pravidlem osudu herců malých rolí ale taky je, že většinou alespoň jednou za život dostanou hlavní nebo aspoň významnou roli. Když ne ve filmu, tak v dabingu. Pro slušňácký typ Jiřího Havla to byl hlas farníka Neda Flanderse v Simpsonových...
Simpsonovi jsou (nejen podle mě) jediným tak přesně mířeným dílem, v němž jejich američtí autoři sami odhalují zlořády, pod nimiž trpí jejich zem (v ještě větší míře, než jak to dělal hraný seriál M.A.S.H.). Po 35 letech své existence jsou ale už i historickým dokumentem. Jak všech politických průserů, které předpověděli, tak vlastně i českého herectví. My, jejich příznivci, jsme se těžce loučili s Homerem Vlastimila Bedrny (1929 – 2018), a následně Lízou, která se postupně stala sestrou legendární Máničky Heleny Štáchové (1944 – 2017). Teď se tedy budeme loučit i s Flandersem (jehož příjmení mimochodem anglicky i česky znamená totéž – u nás se mírně zfanatizovanému věřícímu taky říkávalo flanďák) Jiřího Havla. Život i Simpsonovi jdou dál – Vlastimil Zavřel a Ivana Korolová jako nový český otec Homer a dcera Líza ukázali, že jsou „právi svých velkých předchůdců“. Teď uvidíme, kdo s nimi po předání štafety nastoupí na běžeckou trať v dráze českého hlasu Neda Flanderse. (I) po Jiřím Havlovi to bude muset být hlas prvotřídního herce...
Středa 2. dubna 2025: Tři stovky nejslavnějšího (a „nejpotentnějšího“) „českého Itala“
Historii českých zemí tvořili Italové často. Počínaje kardinálem Cesarinim, který vedl proti husitským Čechám křížovou výpravu, přesvědčený, že musí vyhrát. Když jeho křižáci začali utíkat už před bojem, když husiti začali zpívat Ktož sú boží bojovníci a on musel prchat v převleku za prostého vojáka, potěšil náš kraj dvakrát: jednak kardinálským kloboukem, který tu zapomněl a husiti ho pak vystavili, a jednak výrokem, že Čechy nelze porazit, dá se s nimi jen domluvit (kéž by tak moudří byli i dnešní „kardinálové“…) Ale byla tu i dcera sicilské matky = zakladatelka české medicíny, svatá Zdislava z Lemberka, barokní architekti Santini, Aliprandi a Lurago, matematik Bolzano, filosof Brentano, teolog Braito, bohemista-pragensista Ripellino, čecho-italští výtvarníci Chitussi, Kristofori, otec a syn Demartini…
Nejslavnější z „českých Italů“, světově slavný Giacomo Casanova (1725 – 1798), se ale narodil před 300 lety v Benátkách a po bouřlivém životě strávil s malými přestávkami posledních 13 let svého života na zámku v Duchcově jako host hraběte Josefa z Valdštejna, který se díky němu jako druhý Valdštejn v dějinách dostal do literatury. Rozdíl mezi archetypem smyšleného Dona Juana a skutečného Casanovy byl v tom, že zatímco „Donšajn“ byl erotoman závislý na sexu, Casanova naopak vyhledával zamilovávání, většinou ale zmizel ještě před „činem“ samým – což ale ve svých rozsáhlých pamětech neprozradil. Jako literát žil ze své legendy o neúnavném milovníkovi. Mozartovi a jeho libretistovi, knězi (!) da Pontemu, byl dokonce poradcem při vzniku slavné operní adaptace juanovského příběhu Don Giovanni. Ubytoval se v Praze přes ulici proti nim a Mozarta budil tím, že mu ráno házel na okno mandarinky, a když měl Mozart práce už dost, odreagovával ho Casanova tím, že ho učil zacházet se svou oblíbenou hračkou – jíž byl nově vynalezený bublifuk…
Nejslavnějším českým ztvárnitelem Itala Casanovy (který se celý život za šlechtice jen vydával – jeho rodiče byli herci ze slavného Goldoniho skupiny) byl herec Felix Le Breux (jehož prapraděd byl skutečný šlechtic, Belgičan):
Pátek 4. dubna 2024: Země EU se ke svému podílu na osvobození Bratislavy od nacismu nepřihlásily…
80 let od slavného okamžiku pořádal slovenský premiér Doc. JUDr. Robert Fico, CSc. v památníku na Slavíně tryznu za oběti osvobození Bratislavy a Slovenska. Ač oslovil všechny státy, které se osvobození Slovenska v letech 1944-5 zúčastnily, osvoboditelské země z Evropské unie se nezúčastnily. Nepřišel velvyslanec Rumunska (možná ze strachu, že skončí jako sice zvolený prezident Rumunska, ale namísto inaugurace rozhodnutím EU odstavený Călin Georgescu), a to ačkoli rumunská armáda spoluosvobodila celé západní i střední Slovensko a při osvobozování ČSR padlo celkem 33 tisíc Rumunů pod velením generála Burduloie. Nepřišel ani velvyslanec Francie, ač slavná jednotka kapitána Barazera de Lannurien, která uprchla z maďarského zajateckého tábora, aby se zúčastnila Slovenského národního povstání, byla i se svými diplomatickými zastupiteli i za minulého režimu (!) přítomna na všech oslavách. Nepřišel ani velvyslanec Bulharska, ač mohutná síla armády generála Dimitrova Stojčeva (který svrhával kolaborantského cara Borise III., načež pomáhal osvobozovat Bělehrad a posléze Vídeň) se v jednotlivých případech také „zatoulala“ a posílila osvoboditele Bratislavy. Nepřišel ani velvyslanec náš, ač i my jsme nástupnickou zemí Svobodovy Československé zahraniční armády v SSSR, která během osvobození ČSR ztratila 3000 mužů. Vzhledem k tomu, že až do průchodu Volyní byla nejpočetnější národnostní skupinou Svobodovy armády složka židovská, je třeba požalovat, že nepřišel ani velvyslanec Izraele. Jediní, kteří se tryzny zúčastnili, byly velvyslanci Ruska a Běloruska - nástupnických států tehdejší hlavní osvoboditelské síly – Sovětského svazu s jeho Rudou armádou...
Jeden z osvoboditelů Bratislavy, viceadmirál Dunajské válečné flotily, Bělorus Georgij Nikitič Cholosťakov kdysi vzpomínal:
„Bratislava ze strany Petržalky je velice krásná. Nevím, dá-li se to tak říci, ale Budapešť je krásná jako muž, ale Bratislava, ta je krásná jako žena. Dokonce i velitel dělostřelectva, takový velice přísný velitel, dal příkaz nestřílet hned sem, hned tam, to znamená na památníky a krásná místa. Takže Bratislava byla díky své kráse uchráněna před zničením.“
I viceadmirál Cholosťakov zemřel v boji. Bohužel ne za druhé světové války proti nacistům, ale o půl století později proti zlodějům starožitností, kteří se za přítomnosti jeho rodiny doma (!) vydali vykrást jeho byt v Moskvě. Byla to jedna z „prvních vlaštovek“ takovýchto loupeží, které se pak za formální vlády a faktického bezvládí Borise Jelcina v RF velmi rozmohly. To už ovšem bylo po „pádu všeho zla“ ve východní Evropě, tedy už doba jakou (z mainstreamového tisku) známe my: svornost, demokracie, svoboda…
Zdroje: Seznam.cz, Novinky.cz, iDNES.cz, Plus. rozhlas.cz, FDb.cz, Glossary of aerospace engineering, udílení Zlatých glóbů za rok 2024, autorovy rozmluvy s historiky Zdeňkem Mahlerem a Josefem Brtkem
Vložil: Tomáš Koloc