Jára Cimrman měl předobraz – Rakušana Rudolfa Steinera. Svět Tomáše Koloce
komentář
01.04.2025
Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Popisek: Rudolf Steiner
O nedělním stém výročí úmrtí rakouského polyhistora a jeho reinkarnaci v Největšího Čecha Járu Cimrmana.
Von Zimmermann a Steiner
Robert von Zimmermann (1824 – 1898) byl pražský Němec. V Praze studoval práva a filosofii, ve Vídni fyziku, chemii a astronomii. Neměl rád Čechy, ale skončil jako člen Královské české společnosti nauk (předchůdkyně dnešní akademie věd), učil na moravské metropolitní univerzitě v Olomouci v době, kdy Olomouc metropolí Moravy již nebyla, během bouří roku 1848 stál na straně studentů, ale poté, co všichni ostatní profesoři, kteří stáli na straně studentů, museli odejít ze školy nebo i z monarchie, on skončil jako jediný císařem jmenovaný profesor vídeňské univerzity. Na ní pak učil jak Tomáše Garrigua Masaryka, tak Rudolfa Steinera. Na konci svého života napsal dílo Antroposofie – nástin systému ideálního světového názoru na realistickém základě (1882), z něhož Steiner převzal název své pozdější všeobsahující práce: antroposofie.
Tím ovšem spjatost těch dvou neskončila – 41 let po Steinerově smrti skupina českých umělců vzala příběh toho prvního (Rudolfa Steinera), pojmenovala ho příjmením toho druhého (Cimrman) a na příbězích tohoto jediného renesančního muže založila dodnes veleúspěšně fungující divadlo. To Cimrmana-Steinera nakonec proslavilo natolik, že v roce 2005 zvítězil v anketě Největší Čech (nicméně vrchnost dle cimrmanovské tradice tuto volbu kontumačně zrušila…)
Cimrman Steiner
Rudolf Steiner (1861 – 1925) byl Rakušan, který se narodil v Království chorvatském, vyrostl v Království maďarském a promoval ve Velkovévodství Meklenbursko-zvěřínském. Vévodství sasko-výmarsko-eisenašské, kde po většinu svého života jako ministr silničních prací pobýval J. W. Goethe (1749 – 1832), Steinera ještě během studií (v pouhých 21 letech) jmenovalo redaktorem Goethových přírodovědných děl, načež po působení v Německém císařství zakotvil ve Švýcarském spříseženství. Tak trochu natruc na dohled od města Basilej, v němž mají svá sídla světové korporáty na syntetické léky Novartis a Roche a agrochemický koncern BASF – ve dvojměstí Dornach-Arlesheim – si Steiner založil své světové sídlo alternativní přírodní farmacie, lékařství, zemědělství, pedagogiky, ekonomie a umění.
Hlavní stavbou své přírodní architektury učinil budovu Svobodné vysoké školy duchovních nauk Goetheanum – první betonový komplex na světě, v roce 1928 dostavěný, 90 metrů dlouhý a 37 metrů vysoký kubistický hřib, kolem nějž se v menším kruhu nacházejí menší podobné plodnice podpůrných budov, počínaje slavnou teplárnou ve tvaru čertích rohů. V tom mu pomáhali i jeho hlavní spolupracovníci a rozpracovávatelé jeho teorií: zakladatel antroposofické farmacie, vídeňský Čech MUDr. Rudolf Hauschka, zakladatelka antroposofické medicíny, indonéská Holanďanka MUDr. Ita Wegman, a zakladatelka antroposofické pohybové terapie, eurytmie, jeho lotyšsko-polská manželka Marie Steiner-von Sivers. Celá dnešní patnáctitisícová obec Dornach-Arlesheim (na základě Steinerova předpokladu, že pravoúhlost v architektuře navozuje líné pravoúhlé myšlení) je pod vlivem sto let mrtvého Steinera postavena v kubistickém stylu fakticky bez jediného pravého úhlu.
Práce osvobozená od mzdy aneb Sociální trojčlennost
Ač Rudolf Steiner byl osobním přítelem (první německou republikou zavražděné) komunistky Rosy Luxemburgové a přednášel ve spolcích, založených otcem jejího partnera Karla Liebknechta, rozpracoval teorii sociální trojčlennosti, vycházející ze zásad práv stanovených Velkou francouzskou revolucí (volnost v kultuře, rovnost před zákonem, bratrství ve věcech finančních), která měla být konkurencí tehdy populárního marxismu.
Ačkoli cíl Steinerovy sociální trojčlennosti měl být v zásadě stejný jako u marxismu: vzájemně podpůrná společnost zbavená otěže honby za financemi, prostředky k jejímu dosažení měly být radikálně jiné, především proto, že Steinerova teorie neobsahovala prvek násilí. Jeho učením o sociální trojčlennosti se jako jeden z prvních světových politiků nadchl Edvard Beneš, který v roce 1920 dokonce absolvoval celou mírovou konferenci v belgickém Spa se Steinerovým spisem v ruce. První praktický výsledek Steinerovy teorie striktního oddělení práce od mzdy (neboť pracovat má člověk protože je to jeho přirozená potřeba, ale prostředky k životu má mít, protože je to jeho právo) byl camphill. Hospodářská komunita založená roku 1940 jeho žáky, pedagogem Dr. Pietznerem a lékařem Dr. Königem ve městě Camphill ve Skotsku, kde spolu na statku žili a pracovali uprchlíci před Hitlerem, britští nezaměstnaní a postižení a podle potřeb jedince sdíleli vydělané prostředky. Od té chvíle se camphillské družstevně-komunitární hnutí začalo šířit po světě.
Druhým plodem Steinerovy sociálně trojčlenné teorie byly firmy, které se v 60. letech 20. století rozšířily po západním světě a které ze vzdoru vůči stávajícímu modelu kapitalismu začaly fungovat podle zásad jeho sociální trojčlennosti: firma je v komunitním majetku a vedena s komunitním rozhodováním a její zaměstnanci (družstevníci) jsou placeni nikoli podle pozice ve firmě, ale podle počtu dětí a zdravotního stavu. Tak vznikla například švýcarská kosmetická firma Weleda a německá Alnatura, německá banka GLS Bank Bochum, egyptská síť biofarem, výroben potravin a léčiv, podnikající též ve školství a zdravotnictví, SEKEM, ale také německý družstevní deník Die Tageszeitung, založený v roce 1978 v Západním Berlíně, jehož družstvo má v současné době okolo 14 tisíc družstevníků a jde o sedmý nejčtenější deník v Německu.
Nejznámější řetězcovou firmou, kterou její zakladatel Götz Werner v roce 1973 (1944 – 2022) založil na zásadách sociální trojčlennosti, je Dm-drogerie. Její zakladatel společnost po 35 letech (v roce 2008) opustil, aby se mohl plně věnovat novému modelu, vycházejícímu ze sociální trojčlennosti: nepodmíněnému základnímu příjmu. Ten žádá, aby každý občan daného státu dostával jednorázovou měsíční dávku, která by mu (dle práva každého člověka ukotvených v Listině základních práv a svobod) pokryla základní potřeby: střechu nad hlavou, potravu, zdravotní ošetření a vzdělání. Tím by byla mimo jiné eliminována i některá protispolečenská zaměstnání, která člověk vykonává jen kvůli úživě. Nepodmíněný základní příjem byl dosud zaveden v některých evropských městech (Utrecht, Lausanne, Barcelona, Livorno), v americkém státě Aljaška, kanadské provincii Ontario, Finsku a (na popud papeže Františka) i v covidem trpícím Španělsku.
Bez známek a represe: Waldorfská škola
Druhou světově známou aplikovanou teorií Rudolfa Steinera byla jeho teorie pedagogická, v určitém smyslu vycházející ze školy hrou našeho Jana Amose Komenského. Waldorfská škola je konceptem, který se od běžné školy navenek liší radikálními odlišnostmi, jako jsou neznámkování žáků (namísto něj se používá slovní hodnocení), nahrazení vyučovacích hodin epochami (jedno téma se učí až měsíc) a především důrazem na pojetí výuky všemi smysly: například během dějepisu si žáci zkouší stavět model bydlení doby, o níž se učí, obléknout se do tehdejších šatů, jedou se podívat na tehdejší památky, zpívají písně či hrají divadlo oné doby…
Waldorfská škola má však hlubší kořeny, počínaje předmětem „kreslení forem“, což je práce na synchronizaci mozkových hemisfér odvěkou formou kaligrafie, či eurytmií, což je z lidské přirozenosti vycházející pohybový systém, kopírující mluvené slovo. Primární účel všech těchto technik je uvolnit žákův intelekt a kreativitu z bloků dnešní doby – k čemuž patří i striktní nepoužívání jakýchkoli digitálních prostředků během výuky, neboť odřezávají žáka od prožívání světa celým smyslovým spektrem. V pedagogice je pak kladen důraz na vysoce vyvinutou osobnost učitele, který má mít tak vyvinutou vnitřní autoritu, aby nemusel používat represivní prostředky. Zejména v německy hovořících a anglosaských zemích funguje waldorfská škola na úrovni škol jak mateřských, základních, středních, vyšších odborných i univerzitního vzdělání.
Apríl?
Cimrmanovská osobnost Dr. Rudolfa Steinera, která spojila jeho vnitřní mystické dispozice s jeho špičkovým vzděláním, se však projevila v daleko více oborech. Mnohé aplikace jeho teorií poněkud spaly až do první světové války, po níž lidstvo zjistilo, že tak jako dosud už opravdu nemůže jít dál. Například: pro skupinu protestantských i katolických kněží Steiner v roce 1922 zreformoval církevní ritus, čímž vznikla nízkoprahová Obec křesťanů, která ve svých modlitebnách vítá, křtí, oddává i pohřbívá člena jakékoli křesťanské církve, ba i agnostiky, kteří upřímně směřují ke Kristovu učení.
Vzhledem ke své jasné vizi budoucna (pro kterou také už před první světovou válkou umístil srdce svého hnutí do neutrálního Švýcarska) ale Steiner rozpracoval už na přelomu 19. a 20. století i ekologickou nauku o biodynamickém zemědělství, z níž vychází nejen dnešní BIO hnutí, ale i provozovny jako je například v centru učení, Dornachu u Basileje, sídlící Weleda, jejíž kosmetické a léčivé výrobky se striktně vyhýbají jakékoli syntetice.
Steinerova jazyková teorie, která pojímá jak jazyk, tak národ jako bytosti, se používá nejen v léčebné logopedii, ale izraelský divadelník Yehuda Tagar rozpracoval novou vědu zvanou psychofonetika, která pomocí hlásek spojených s pohyby pomáhá léčit postižení na úrovni osobního, ale i kolektivního vědomí. Což souvisí i se Steinerovým pohledem na dějiny, které jsou podle něj rytmicky uzpůsobeny do přibližně dvoutisíciletých cyklů, během nichž tón světového vývoje udává vždy jistá národnostní skupina. Dnes podle něj po epoše indické, perské, egyptské, řecko-římské žijeme v době germánsko-anglosaské (kterou podle Steinera svým vědomým postojem k pravdě na koncilu v Kostnici paradoxně odstartoval Čech Jan Hus), ale (v čemž se Steiner shodne se svými německými učiteli Lessingem, Herderem, Nietszchem a současníkem Gröningem) v budoucích epochách přijde řada i na epochu slovanskou.
Co do cimrmanovské schopnosti všechny potkat a ovlivnit je známo, že jako k iniciátorovi svého díla se k němu vztahovali jak zakladatel německé nonsensové poezie Christian Morgenstern, tak na Ukrajině narozený zakladatel ruského hudebního neoromantismu Sergej Prokofjev (jehož rodina založila moskevské letiště Šeremětěvo a jehož vnuk byl léta Steinerovým nástupcem ve funkci ředitele vysoké školy v Goetheanu), ba i Albert Schweitzer, jehož odklon z dráhy varhaníka a teologa na dráhu charitativního lékaře v koloniální Africe spoluučil právě jeho korespondenční přítel Steiner. Tedy onen filosof, ekonom, zemědělec, teolog, pedagog, jazykovědec, historik, architekt, malíř – a svérázný sochař, jehož nejznámější sochu, devítiapůlmetrovou skulpturu „Reprezentant lidství“ korunuje malinká postavička znázorňující to, co si Steiner na lidství cenil nejvíc – HUMOR.
Pokud se vám tento text, vydaný 1. dubna, jeví jako vesele aprílový, vězte, že vše, co je v něm uvedeno, je od začátku do konce pravda.
Zdroje: Rudolf Steiner: Má cesta životem, Deklarace práv člověka a občana, Listina lidských práv a svobod, Databazeknih.cz, Akademietabor.cz, autorovo studium Akademie sociálního umění a jeho konzultace s její ředitelkou PhDr Anežkou Janátovou, Tomášem Boňkem, Doc. PhDr. Miluší Kubíčkovou, CSc., Prof. PhDr. Sylvií Richterovou z Univerzity v Římě, Prof. Ulrichem Röschem, MUDr. Cliffem Kunzem, MUDr. Petrem Mílkem, Natašou Kraus a Yehudou Tagarem, a ředitelem Akademie antroposofické medicíny Miloše Brabínka (primářem interního oddělení Nemocnice Chrudim) MUDr. Lukášem Dostalem
Vložil: Tomáš Koloc