SSSR poslal do vesmíru i prvního černého Američana, Němce, Francouze, Japonce, Brita. A dvě desítky Ukrajinců. Svět Tomáše Koloce
komentář
06.03.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Kosmonaut
Zajímavé souvislosti kolem nedělního 47. výročí letu první Čecho-Slováka Vladimíra Remka do vesmíru.
Mise Vladimíra Remka z 2. března 1978 následovala po projektu Sojuz-Apollo v roce 1975, který propojil vesmírné lodi SSSR a USA. Ten zas následoval po předchozím tři desítky let trvajícím tvrdém boji o vesmír, který se projevil dokonce i v terminologii. Pro člověka, který je vycvičen na vesmírného poutníka a v lepším případě se vesmírem opravdu prošel, totiž zvolila každá velmoc jiný termín: Američané ASTRONAUT, tedy plavec po hvězdách (prvního, Johna Glenna, tam vyslali roku 1962), Sověti přesněji KOSMONAUT, plavec po vesmíru (kde byl poprvé v roce 1961 Jurij Gagarin) – což je o 40 let později i doslovný překlad čínského TCHAJKONAUT (první tchajkonaut ve vesmíru byl roku 2003 Jang Li-wej).
Ale zpět k projektu Sojuz-Apollo: Kromě jiných vstřícných gest byli do projektu vybráni účastníci, kteří dokonale ovládali jazyk druhé výpravy a dle propozic po celou dobu dvoudenní práce smíšeného týmu mluvili Američané jen rusky a Sověti anglicky (první případ se dnes, v době protiruského kulturního šovinismu, který se projevuje i v rušení kateder ruského a vůbec slovenských jazyků na západních univerzitách, jeví už dost řídký, druhý případ je dodnes běžný…). Let byl dohodnut dva roky po podepsání smlouvy o ukončení vesmírného soutěžení na nejvyšší úrovni mezi americkým prezidentem Richardem Nixonem a sovětským premiérem Alexejem Kosyginem v Moskvě. I na tomto střetnutí už měl podíl Čech – první tajemník československého velvyslanectví při OSN v New Yorku Miroslav Polreich, který v roce 1967 zorganizoval schůzku na nejvyšší úrovni mezi SSSR a USA mezi Nixonovým předchůdcem Johnsonem a Kosyginem v Glassboro (stát New Jersey).
Nejdřív vlastní menšiny
Po dalším setkání (Brežněv-Nixon v Moskvě v roce 1972), jehož cílem bylo snížení počtu raket na obou stranách a vůbec oteplení studenoválečných vztahů mezi bloky se Sovětský svaz namísto bezhlavých vesmírných závodů začal i ve vesmíru více zaměřovat na jiné cíle. A nešlo jen o mírový projekt Sojuz-Apollo. Přítomnost neruských národů ve vesmíru byla ambice, která byla v sovětském vesmírném programu přítomna od počátku. Přestože sovětský vesmírný program až do jeho smrti tajil identitu svého vesmírného programu Sergeje Koroljova (1907–1966), byl to i on, kdo byl u zrodu potřeby, aby v letech do kosmu byly zapojeny všechny národnosti – neboť byl sám rodáka z Ukrajiny, jehož otec byl Bělorus a matka Ukrajinka. Navzdory dnešnímu mediálnímu diskurzu, který podává Sovětský svaz jako antiukrajinský, nejdéle od smrti Stalina byl opak pravdou:
První člověk ve vesmíru z národnostní menšiny byl Ukrajinec Pavel Popovič, který letěl v roce 1962, čtvrt roku po Gagarinovi, raketou SSSR Vostok 4 a během Remkova letu do vesmíru v roce 1978 měl Popovič službu na zemi jako velitel letu. Po něm postupně letěly více než dvě desítky ukrajinských kosmonautů. Ukrajinský astronaut je zatím jen jediný, Leonid Kadeňuk, který letěl v roce 1997 24. letem raketoplánu Columbia. (USA vyslaly jako svou první autochtonní menšinu do vesmíru Johna Herringtona z indiánského kmene Čikasó až o čtyřicet let později, v roce 2002.)
Přejděme ale k dalším rekordům, kterým by se v dnešních pozdě bycha honících USA řeklo „woke“ (ačkoli to slovo jsme v někdejším východním bloku neznali):
První žena ve vesmíru byla Valentina Těreškovová, letěla v roce 1963 raketou SSSR Vostok 6. (První ženou USA ve vesmíru byla až o dvacet let později Sally Ride v roce 1983.)
První rodilý Asiat ve vesmíru a zároveň první člověk, vystoupivší z rakety do vesmírného prostoru, byl Alexej Leonov, který se narodil ve vesnici Listvjanka u Tomska na Sibiři a letěl v roce 1965 raketou SSSR Voschod 2. V roce 1974 se také jako člen dvojice Leonov-Kubasov zúčastnil zmíněné první mezinárodní mise Sojuz 19-ASTP Apollo.
První Žid v kosmu byl Boris Volynov, letěl v roce 1969 raketou SSSR Sojuz 5. (V USA byla za patnáct let jeho ekvivalentem Judy Resnik v roce 1984. Zahynula během nešťastné mise Challenger STS-51-L v roce 1986.) A tak dále a tak dále…
Východní Němec, Polák, Čechoslovák…
Po setkání v Moskvě v roce 1972 a mírovém sovětsko-americkém Sojuzu-Apollo pak přišel na řadu další ambiciózní projekt, jímž se Sověti v oblasti mezinárodní otevřenosti dostali ještě dál dopředu: šlo o to, po vlastních menšinách pozvat do vesmíru i cizince.
Země „prvního výsadku“ v programu Interkosmos byly vybrány nejen pro svou technickou úroveň, ale také protože šlo o země, s nimiž měl Sovětský svaz traumatickou minulost, kterou tímto programem hodlal symbolicky narovnat: Československo, Polsko a Východní Německo. Z jejich občanů, kteří byli už od roku 1972 školeni na Vojenské letecké akademii v Moninu u Moskvy a později v blízkém Hvězdném městečku, byl původně plánovaným prvním člověkem ve vesmíru mimo občanů SSSR i USA Mirosław Hermaszewski z Polska (což měla být sovětská kompenzace za Stalinovu okupaci východní části Polska roku 1939, obydlenou Ukrajinci, Bělorusy a Litevci). Svou roli sehrálo i to, že Hermaszewski se v roce 1941 na území, zabraném SSSR, narodil (narodil se tedy jako Sovět), a jistě i to, že jeho otec byl generálem polského armádního letectva. Pro Čechoslováka bylo (asi i díky tomu, že tehdejší vůdce SSSR Leonid Brežněv zakončil druhou světovou válku jako osvoboditel českého Vysokého Mýta) nakonec rozhodnuto kvůli okupaci ČSSR v roce 1968, mělo jít o kompenzaci právě v rok desátého výročí zmaření Pražského jara.
Remek je maďarsky Výborný
Stejně symbolické byly i motivy „rozstřelu“ mezi dvěma finálními kandidáty letu do vesmíru z ČSSR, Oldřichem Pelčákem a Vladimírem Remkem. Tak jako u volby mezi těmi, kdo byli cvičeni, aby se stali vůbec prvními lidmi ve vesmíru (Germanem Titovem a Jurijem Gagarinem), i tentokrát sehrály roli vnější faktory. Titov měl německé křestní jméno a jeho otec byl učitel, což se tehdy nehodilo – to, že celý SSSR věděl, že příjmení Gagarin patří šlechtickému rodu carských velkoknížat nevadilo, hlavně, že měl ruské křestní jméno a otce truhláře. „Rozstřel“ Pelčák-Remek ovšem už nebyl zdaleka tak vyrovnaný: Remek měl v sobě obě národnosti naší tehdejší federace, jeho matka byla Češka, otec Slovák, což se velmi hodilo – ale je třeba říct, že ani to ještě nebylo všechno. S otcem sice Remek od své puberty (během níž, stejně jako autor tohoto článku, absolvoval gymnázium v Čáslavi) nežil, ale fakt, že otec, generálmajor Jozef Remek byl v letech 1973-1975 náměstkem federálního ministra obrany pro protivzdušnou obranu a 1976-1989 pak velitelem vojenského letectva ČSSR – to platilo daleko víc, než symboly. Každopádně symboly byly přítomny, aniž by to bylo plánováno - první nesovětský i neamerický člověk ve vesmíru následoval přesně po 43 vesmírných letcích sovětského a 43 amerického občanství.
Mise Sojuz 28, probíhající mezi 2. a 10. březnem 1978, kterou vedl zkušenější a o 17 let starší Alexej Gubarev, měla za cíl spojit se s vesmírnou stanicí Saljut 6 a pomoci její tehdejší posádce Juriji Romaněnkovi a Georgiji Grečkovi (mimochodem oba byli po rodičích Ukrajinci) s výzkumy ve vesmírných podmínkách a provést vlastní výzkumný program Morava-Splav (splav je rusky slitina) se slitinami kovů, které pro ně připravil jeden ze dvou ústavů na světě pro takové výzkumy (jedním byl fyzikální ústav Československé akademie věd, druhým pracoviště v USA!). Příznivce zdravé výživy asi potěší, že jedním z dalších výzkumných programů mise byl i Program Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella ve vesmírných podmínkách. Oba členové posádky, Remek i Gubarev, měli taky výcvik ve vrtání zkažených zubů, ale Grečko, kterého zuby bolely, si je vyvrtat nenechal, když se dozvěděl, že jejich výcvik trval jen deset dní.
Mise měla samozřejmě i své (jak bychom řekli dnes) PR-úspěchy. Vladimír Remek jako „kosmická národnost číslo 3“ se dostal nejen na poštovní známky v ČSSR a v SSSR, ale třeba i v Severní Koreji. S Asií byla ostatně mise spojena i tím, že (jak samozřejmě ví každý fanoušek vesmírných letů) se nelétalo (a nelétá) z evropské částí Ruska, ale z městečka Bajkonur (což kazašsky znamená „Bylinatá země“) ve Střední Asii, u hranic tehdy sovětského Kazachstánu s Uzbekistánem (ostatně ani dnešní rakety EU nelétají z Evropy ale z kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně).
To, že kosmonautovo původně maďarské příjmení Remek znamená Výborný už určitě na výběr vliv nemělo – stejně jako Remkův slovenský původ po otci, který Slováci, protože Remek žil v Čechách, neuznávají. Oficiálně slaveným prvním Slovákem ve vesmíru je Ivan Bella, který z Bajkonuru vyletěl až za 21 let – v roce 1999. V tom možná mělo prsty i to, že jediný československý kosmonaut sám sebe se Slovenskem nikdy nespojoval, i partnersky se spojil s českou kulturou a diplomacií, když si vzal herečku Hanu Davidovou, jejímž otcem byl čs. ministr zahraničí z let 1953 – 68 Václav David. Jejich dcera Anna si pak vzala herce Ondřeje Brouska z divadelního klanu Brousků, Mixů a Potměšilů a čímž se kosmonautův vnuk František stal potomkem nejvyšších postav českého letectví, kosmonautiky, umění diplomacie i politiky…
I Remek sám se po listopadu stal obchodním radu a posléze šéfem našeho velvyslanectví v Moskvě a nakonec i europoslancem. Mezi svými kolegy z vesmíru nebyl žádnou výjimkou – i oni se časo stávají politiky v oborech nějak vázaných na vesmír. Francouzka Claudie Haigneré byla ministryní pro výzkum a technologie, přičemž stejné místo získal Pedro Duque ve Španělsku a Marcos Pontes v Brazílii, Mongol Džugderdemidín Gurragčá byl ministrem obrany a Marc Garneu z Kanady je ministr dopravy. Nejvýš to dotáhla kanadská astronautka Julie Payette, která byla v letech 2017-2021 generální guvernérkou, což je formálně nejvyšší představitel Kanady, sídlící na území státu. Jen u Sigmunda Jähna (1937 – 2019) u funkce hlavy sjednoceného Německa (které se zde fiktivně sjednotilo ne pod vedením Západu, ale Východu!) jen při legendární filmové komedii Good Bye, Lenin! (2003).
Hola, cizinci – na Bajkonur!
Program Interkosmos, který „otevřel „náš“ Vladimír Remek, posléze zaregistroval další společenská prvenství sovětského a později ruského mezinárodního vesmírného programu:
První německý kosmonaut nebyl ze SRN, ale byl to Sigmund Jähn z NDR, který letěl v roce 1978 půl roku po Remkovi raketou SSSR Sojuz 31. (První západoněmecký astronaut a zároveň první astronaut-Neameričan byl v roce 1983 Ulf Merbold, který byl ale paradoxně také původně z NDR, odkud emigroval na Západ těsně před vystavením Berlínské zdi. V roce 1994 letěl do vesmíru také na ruské lodi Sojuz TM-20/19, a stal se tak prvním astronautem a zároveň kosmonautem v dějinách.)
První kosmonaut-občan asijské země byl Phạm Tuân z Vietnamu, letěl v roce 1980 raketou SSSR Sojuz 37. (První astronaut-občan asijské země byl v roce 1992 Japonec Mamoru Mohri. Toho ovšem jako první japonský občan ve vesmíru předstihl jeho krajan-kosmonaut Tojohiro Akijama, který vyletěl do vesmíru už roce 1990 raketou SSSR Sojuz TM-11.)
První černoch a zároveň první občan americké země mimo USA ve vesmíru byl kosmonaut Arnaldo Tamayo Méndez z Kuby, letěl v roce 1980 raketou SSSR Sojuz 38. (První černý astronaut byl v roce 1983 Američan Guion Bluford. První a dosud jediný občan africké země v dálném kosmu byl Mark Shuttleworth z JAR, letěl v roce 2002 raketou Ruské federace Sojuz TM-34. Jenže – Shuttleworth je běloch. Na rozdíl od černých obyvatel amerického kontinentu kosmonautů i astronautů, černý Afričan zatím do vesmíru nevyletěl ani ve vlasti hnutí Black Lives Matter ani nikde jinde!)
Vůbec první občan západní země a zároveň první francouzský občan v kosmu byl ale Jean-Loup Chrétien, který letěl v roce 1982 raketou SSSR Sojuz T-6. (Jak jsme zmínili, v americkém programu letěl až o rok později Ulf Merbold ze SRN. Prvním francouzským astronautem na americké lodi byl po řadě Francouzů-kosmonautů na sovětských a ruských lodích až o téměř třicet let později, v roce 2021, Thomas Pesquet na Muskově SpaceX Crew-2, který ovšem svůj první let do vesmíru absolvoval už v roce 2016 na ruském Sojuzu MS-03!)
První indický občan ve vesmíru byl Rakéš Šarma, letěl v roce 1984 raketou SSSR Sojuz T-11.
První občankou Spojeného království ve vesmíru byla Helen Sharman, letěla v roce 1990 raketou SSSR Sojuz TM-12
První (a dosud jediný) brazilský občan ve vesmíru byl Marcos Pontes, letěl v roce 2006 raketou Ruské federace Sojuz TMA-8.
První americký občan ne astronaut, ale kosmonaut, byl Dennis Tito, který letěl v roce 2001 v raketě Ruské federace Sojuz TM-32, a po něm ještě desítky dalších amerických kosmonautů. Sovětský ani ruský občan neletěl na americké lodi do vesmíru (a nestal se tak prvním ruským astronautem) nikdy a čínskou lodí dosud vůbec nikdy neletěl Nečíňan. Na sovětských a ruských lodích dále vyletěli do vesmíru také občané zemí, které americký vesmírný program nikdy nezahrnul: Rakouska, Dánska, Brazílie, Jižní Koreje (severokorejský občan do vesmíru nikdy neletěl, snad proto KLDR vydává s kosmonauty alespoň známky), Spojených arabských emirátů, Malajsie, Sýrie, Saúdské Arábie, Slovenska Maďarska, Bulharska, Polska, Rumunska, Vietnamu, Kuby, Afghánistánu a Mongolska. Z bývalého SSSR vyletěli z Bajkonuru do vesmíru také občané deseti z patnácti tehdejších svazových republik včetně rodáků z dnes s Ruskem znepřátelených zemí jako je Litva či Gruzie.
Poslední zahraniční kosmonautkou, letící z Bajkonuru na ruské lodi, byla 23. března minulého roku běloruská občanka Marina Vasilevskaja, a poslední rusko-americká posádka vyletěla z Bajkonuru 15. září 2023, tedy rok a půl po vypuknutí rusko-ukrajinské války. Při dnešním mezinárodně politickém vývoji očekávám, že se ve vesmíru brzo objeví nejen další rusko-americké, ale i rusko-ukrajinské smíšené posádky. Otázky se vznáší snad jen nad vesmíroplavci z Evropské unie, jejíž vedení se po volbě Donalda Trumpa zdá být jak proti RF, tak proti USA. Z eurokosmodromu v guyanského Kourou ale do vesmíru ještě žádný člověk nevyletěl a je docela možné, že dříve do něj vyletí první indický VJUMANAUT (v překladu rovněž – vesmíroplavec). Zatím poslední evropský astronaut, Španěl Jesús Calleja, vyletěl do vesmíru přesně před týdnem (na „Vítězného února“) z texaského kosmondromu Corn Ranch na Bezosově soukromé raketě Blue Origin NS-30 …
Zdroje: knihy Karla Pacnera, 100+1, Vojenstvi.cz, Reflex, ČRo, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc