Oslava osvobození Osvětimi bez osvoboditele a vyšetřování Masarykovy vraždy, které (už zase?) nenajde vraha. Svět Tomáše Koloce
komentář
30.01.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Vstupní brána Osvětimi
Z Kolocova deníčku na okraj aktualit tohoto pondělí a úterý.
Pondělí 27. ledna 2025: Den, kdy na 80. výročí osvobození v Osvětimi byl každý – nepozvali jen osvoboditele a nezmínili se jen o úloze SSSR na přežití evropských Židů.
V nejhorším vyhlazovacím táboře nacistickým Německem prováděného holocaustu, Auschwitzu, se slavilo 80. výročí osvobození. Zúčastnily se ho hlavy Polska, Francie, Británie, Ukrajiny, Nizozemska, Belgie, Dánska, Norska, Španělska, Kanady, Lotyšska, Lucemburska, Česka, ba dokonce přijely i obě hlavy Německa (!) – chybělo zastoupení právě jen těch dvou zemí, z nichž pocházeli ti, jejichž příslušníci Osvětim osvobodili:
27. leden nevybrala OSN pro Mezinárodní den památky obětí holocaustu náhodou. V ten den byl německý koncentrační tábor Auschwitz v okupovaném Polsku osvobozen 322. střeleckou divizí Rudé armády pod vedením Rusa Sergeje Ivanova a Dagestánce Chajrbeka Zamanova. Pro dokreslení situace dodám, že nejmladším členem útvaru byl tehdy čtrnáctiletý Bělorus Jurij Ždanko, který byl (po částečném vyvraždění své rodiny německými vojsky) jako desetiletý (!) přijat do Rudé armády zprvu jako telefonista, ale byl povýšen a nasazen do bojových akcí, když o dva roky později (to už mu bylo dvanáct!) pod německou palbou vyvedl svou jednotku z obklíčení, přičemž byl několikanásobně zraněn. Kupodivu ale neskončil jako důstojník sovětské armády, nýbrž jako svářeč dnes nežádoucího plynovodu Bratrství ve všech zemích, kam vedl, včetně Československa.
Za Stalinovy vlády probíhaly čistky mezi politiky, inteligencí a vedením armády, jejichž terčem byli často prominenti židovského původu a i během další existence bývalého Sovětského svazu měli sovětští Židé problémy se studiem a profesním uplatněním – ale v době, kdy v Evropě probíhalo organizované vyhlazování Židů a v okupované části SSSR německé, italské, pobaltské, a bohužel i ukrajinské nacistické jednotky na východní frontě vybíjely celé židovské vesnice, sovětská vláda zachránila většinu svého židovského obyvatelstva evakuací do týla svého obrovského státu. Bez tohoto kroku by z evropských Židů nezbyl vůbec nikdo...
…tohle podle mě na pondělní tryzně mělo zaznít (a nezaznělo) – kromě pravdivé informace, kdo osvobodil Osvětim, která se stala symbolem holocaustu, protože v ní bylo za čtyři a půl roku zavražděno a spáleno na půl druhého milionu lidí, kteří, ať svou národností, životem či světovým názorem, neodpovídali v tomto případě tehdejší „zákonné“ definici vyhovujícího občana: Židů, Poláků, Romů, Sovětů, komunistů, sociálních demokratů, liberálních demokratů, homosexuálů, Svědků Jehovových...
Úterý 28. ledna 2025: Nově otevřené vyšetřování smrti Jana Masaryka aneb Nevyšetřit nic, nebo vyšetřit propagandu?
Smrt Jana Masaryka je mystériem. Byla vyšetřována v roce 1948, 1968 – 69, 1993 – 96, 2001 – 2003 a 2021, a vyšetřování bylo vždycky spokojeně odloženo s rozumnou konkluzí, že na Masaryka se má vzpomínat jako na člověka, který byl zaživa jedním z mála, ne-li jediným politikem, který myslel na lidi a ne na sebe: viz jeho virálně se šířící slova z knihy jeho válečného tajemníka Viktora Fischla Hovory s Janem Masarykem (která jsou neprávem přisuzována Janu Werichovi, jenž je ovšem z knihy pouze čte):
Názor „ve smrti Masaryka nešťourat“, stejně jako verzi sebevraždy vždy souhlasně šířily osobnosti jak komunistického, tak i antikomunistického režimu, které oba ostatně shodně Masaryka nenáviděly za to, že se snažil komunisty s antikomunisty smířit, což je nad intelektuální i morální chápání obou režimů. Šířili ho ale i dobří lidé kolem kauzy, které jsem osobně znal, dubčekovsko-komunistický vyšetřovatel Masarykova případu z roku 1968 JUDr. Jaroslav Holý, stejně jako Masarykův osobní tajemník z roku 1948 Doc. Antonín Sum, který po listopadu 1989 ve výroční den Masarykovy smrti pořádal v ministrově bytě vzpomínkové akce (jedné z nichž jsem se zúčastnil) a který se až do smrti držel verze sebevraždy.
Vnučka protikomunistického bojovníka a vězně z let 1949 – 1964 Oty Tulačky, badatelka Ing. Václava Jandečková v posledních deseti letech ovšem dostala do ruky (a ve svých dvou knihách zveřejnila) dvě významná svědectví: od původního vyšetřovatele Masarykovy smrti z roku 1948 Vilibalda Hofmanna a diplomata MZV Jana Bydžovského. Z nich vyvstává skutečnost, že Masaryk byl zavražděn nikoli sovětskou NKVD, jak zněla verze svědectví příslušnice služby Jelizavety Paršinové, ale nejpravděpodobněji třemi Čechy, kteří byli možná napojeni jak na rozvědku čs. komunistů, tak na britskou CIC – což je zřejmě důvod, proč ani po roce 1989 neproběhlo důsledné a v jasné vysvětlení ústící vyšetřování.
Nejnovější vyšetřování je prý vázáno na nová svědectví příslušníka americké vojenské tajné služby, která jsou ovšem z třetí ruky (měl mu je sdělit někdo, komu cosi sdělil Masarykův komorník Bohumil Příhoda) a byla nalezena loni v diplomatických archivech Velké Británie, USA a Francie. Při dnešní míře ochrany oficiální doktríny, která má dokonce i svého (Fialovou vládou jmenovaného) oficiálního ochránce (stejného křestního jména jako byl dědeček paní Jandečkové) jsem osobně připravený na všechno – jen ne na pravdu. Tou se ze všech, kdo jsou za její hledání placeni, podle mě zabývá jen nikým neplacená inženýrka Jandečková.
Zdroje: Seznam.cz, Ct24.ceskatelevize.cz, Mzv.gov.cz Npr.org, Kdyne.cz, Václava Jandečková: Tři muži proti totalitě. Odbojář Ota Tulačka, pilot RAF Josef Hýbler a americký diplomat Walter Birge v boji s StB, Svědectví o smrti Jana Masaryka, Wikipedia

Vložil: Tomáš Koloc