Rozum je jen v Mexiku, buenos dias... Svět Tomáše Koloce
komentář
25.11.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Mexiko
Z Kolocova deníčku – kalendária posledních dní. Světové velmoci to berou od podlahy, my to dnes vezmeme odzadu.
Úterý 19. listopadu 2024: Den, kdy začala „třetí světová“
co bude po apokalypse?
mrtvými městy budou jezdit
duše tramvají
(můj verš na dnešek)
Po „dárku“ amerického prezidenta Bidena 1000. dni rusko-ukrajinské války (ve skutečnosti šlo o 3880. den konfliktu, který začal coby válka mezi ukrajinskými občany ukrajinského a ruského jazyka 6. dubna 2014), prezidentovy zelené ke střílení na Rusko zbraněmi, které doposud podléhaly konvenci, byla dnes z Ukrajiny vypálena první úspěšná raketa systému ATACMS, která zasáhla armádní sklad v ruském Karačevu. Vzápětí ruská strana (půl hodiny po telefonickém upozornění americké administrativě!) vypálila mezikontinentální balistickou raketu s poetickým názvem Orešnik (Lískový oříšek), která je schopna nést atomovou nálož (nicméně nesla „jen“ konvenční nálož) a zasáhla továrnu na výrobu raket Južmaš v ukrajinském Dněpropetrovsku. Provozovnu, která byla významná i v rámci SSSR, kdy tamní rakety vyvíjel Leonid Kučma, který byl v letech 1994-2005 druhým ukrajinským prezidentem. Řada světových komentátorů dnešní den nazvala svůj sloupek „Třetí světová válka“…
Týž den se magistrát města Tel Aviv pokryl videomappingem v podobě ukrajinské vlajky. To by pro autora tohoto kalendária bylo pochopitelné dejme tomu za vlády ukrajinského prezidenta-konstruktéra raket Kučmy. Nicméně za dnešní ukrajinské administrativy, která za svého ideového otce pokládá i Bohdana Chmelnického (který v letech 1648-1649 pobil kolem 100 000 Židů) a také pány Banderu, Šuchevyče, Sydora, Luckého a další nacisty druhé světové války, kteří mají židovských životů na svědomí neméně, je to paradox. Paradox nikoli poslední, když si uvědomíme, že tohle vše se děje za prezidenta Ukrajiny, který je také ze židovské rodiny (a je navíc vnukem plukovníka Zelenského, který v sovětské uniformě proti nacismu vítězně bojoval).
Ostatně něco takového by nebylo možné ani za minulého izraelského premiéra Naftaliho Bennetta, který měl k Ukrajině stejně racionálně odtažitý vztah jako k Rusku, a jako takový se (bohužel neúspěšně) předloni pokusil stát prvním mírovým vyjednavačem ve válce, která nám přerůstá ve válku světovou. Mimochodem, nevlastním bratrem primátora Tel Avivu Rona Chuldaje, který dnešní „barvoslávu“ inicioval, byl světoznámý izraelský spisovatel Amos Oz, jenž by něco takového svým příbuzným, co prošli holocaustem, taky nikdy neudělal. Bratři ovšem, jak víme, nemusí být vždy ve shodě. Ať už se jmenují Amos a Ron, Žid a Arab – anebo Ukrajinec a Rus...
Pondělí 18. listopadu 2024: Zítra vstanu, opařím se čajem a veškeré příměří bude deziformace
Švédsko rozeslalo svým občanům příručku „Pokud přijde krize nebo válka“, jejíž první verzi rozeslalo během 2. světové války. Na rozdíl od předchozích verzí je ale hned na první stránce výrazným písmem zdůrazněna podivná snová vize: „Jestliže bude Švédsko napadeno jakoukoliv zemí, nikdy se nevzdáme. Veškeré informace, vyzývající k zastavení odporu, budou lživé…“ Zvláštní předjímání něčí budoucí okupace a následných dezinformací je o to pikantnější, že „svou“ předposlední okupaci a válku, tedy tu s Francií za Velké revoluce (kdy Francie okupovala severoněmecké provincie, patřící švédskému impériu, k němuž tehdy patřily i severní Norsko, Finsko, Lotyšsko, Estonsko a několik zámořských kolonií) Švédsko vyřešilo tím, že donutilo svého krále, aby francouzského revolučního maršála Bernadotta adoptoval za svého syna a odkázal mu svůj trůn.
Od roku 1809 pak následovala dvě staletí švédské neutrality, jíž se Švédsko následně vzdalo a 7. března letošního roku (téměř rok po své bývalé kolonii Finsku) vstoupilo do NATO. Jediné evropské země, kterým můžeme závidět neutralitu (jež byla mimo jiné hlavním požadavkem jak Maďarů v roce 1956, tak Čechoslováků za Pražského jara 1968), jsou tedy dnes bůhvíproč už jen kvarteto Švýcarsko, Rakousko, Irsko a Malta. Mezinárodně stanovené zásadní povinnosti neutrálních zemí (být v případě konfliktů „lazaretními“ státy, které se starají o raněné, přičemž mají povinnost léčící se vojáky všech válčících stran internovat do konce konfliktu) jsou zřejmě (na rozdíl od první a druhé světové a studené války, kdy se konkrétně Švédsku neutralita velmi vyplatila) pro mnoho dnešních států méně „sexy“ než střílet, bombardovat a umírat. (V tomto případě neplatí cherchez la femme, ale cherchez le complexe militaro-industriel...)
Pátek 15. listopadu 2024: Kulturu našeho dětství nám nevezmou
Odcházejí, ale v nás zůstávají, protože nám dali něco, co se nedá vyvážit ničím jiným, než že jejich vklad pošleme dál. Dnes zemřela Kornelie Němečková (1932-2024). Postavila celý svůj výtvarný styl na tradiční slovácké vystřihované grafice. Její znělka ke Zpívánkám (pořadu, jímž nás děti „komunistická“ ČST chytře naučila národní písně české, moravské, slezské i slovenské tím, že je dávala před Večerníčkem) je v naší generaci tak hluboko, že kdekoli poznám každé dílo paní N. Taky si nepamatuju jiný pořad vedle Zpívánek/Spievanok, který by měl „federativní“ titulek.
Podle mě to vycházelo i z kořenů paní Němečkové na valašsko-slováckém pomezí, které má v sobě něco od obou národů našeho rodného Československa. Kdysi jsem díky svému šéfovi-kamarádovi Jirkovi Plockovi při jednom putování Kulturních novin měl tu čest pobývat u velké lidové pěvkyně Vlasty Grycové přímo na moravsko-slovenských hranicích, v Květné pod Javorníkem (jako spolubydlící na mě vyšel redakční kolega Petr Kovář a pro našince z Čech je až neuvěřitelné, že jsme se slováckou pohostinností byli uloženi v manželské posteli Grycových!), a když jsme ráno vstali, málem jsem se skácel, vida na zdi originál obrazu od tvůrkyně svého dětství = kamarádky paní Grycové. Z chřipky jako z praku mě to vzkřísilo skoro víc, než léčebná snídaně paní Grycové, guláš, úplně zakrytý cibulí. Paní Němečkové i paní Grycové (+2021) za sebe i celou naši generaci děkuji...
Sobota 2. listopadu 2024: Dušičky hodné, přimluvte se za nás…
Na tom, že tyto dny jsou svátkem duší zemřelých, se shodli naši křesťanští předkové i keltští druidové. Přístup k nim měli ovšem opačný. Keltský Samhain (ze kterého vznikl anglosaský Halloween) se snažil odpudit ty zlé starou známou metodou ještě většího zohavení vlastního vzezření, domovů a většího křepčení, než jak by to dokázala obávaná strašidla. Pro naše předky se naopak svátek zemřelých pojil se svátkem svatých = duší hodných, které nás chrání. S nimi se snažíme spojit, když chodíme na „svaté pole“, jak se dříve synonymně říkalo hřbitovu. I toho nejzarytějšího ateistu přece někdy napadlo: „Tuhle pomoc mi musel shora seslat táta, který mě zachraňoval už za života...“ My věřící víme, že tam jsou, že se za ně můžeme přimluvit a oni se můžou přimluvit za nás. Tak se za Vás přimlouvám a Vy se přimluvte za nás. Potřebujeme to teď dvojnásob…
Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí:
+Tereza Junková, +Vladimir Jalovega, +Josef Socha, +Soňa Tomašových, +Věra Kunderová, +Ladislav Županič, +Jaroslav Bašta, +Peter Demetz, +Dušan Grúň, +Jana Hlaváčová, +Josef Laufer, +Hana Brejchová, +Simona Postlerová, +Vlastimil Harapes, +Jan Kačer, +Jan Schmid, +Françoise Hardy, +Rudolf Jelínek, +Alain Delon, +Karel Heřmánek, +Karel Sýs, +Věra Plívová-Šimková, +Norbert Lichý, +Ľubomír Paulovič
Úterý 1. října 2024: Zářící strom mexický
Mexiko má ode dneška novou hlavu státu, první prezidentku v dějinách. Claudia Sheinbaum (Scheinbaum = německy Zářící strom) je po otci potomkyně německy mluvících aškenázských Židů z Litvy a po matce španělsky mluvících sefardských Židů z Bulharska. Prezidentka na svou inauguraci pozvala prezidenta USA Bidena, ale nepozvala nikoho z „mateřského“ Španělska, protože se neomluvilo za svou krvavou kolonizaci Mexika. Nepozvala ani kolegy z hispánského Peru a Ekvádoru, kteří se svých dříve socialistických zemí ujali jako tvrdá pěst neoliberalismu, zato pozvala ruského Vladimira Putina a kubánského komunistického prezidenta Díaze-Canela.
Putina pozvala, přestože Mexiko je součástí Římského statusu Mezinárodního trestního soudu, smlouvy zemí, které začátkem války na Ukrajině podepsaly slib Putina (bude-li v jejich dosahu) zatknout. Jenže mezi těmi podepsanými je třeba i Mongolsko, které v září ruský prezident navštívil, tj. přišel i svobodně odešel po červeném koberci. (Mimochodem, USA, jak je jejich zvykem, zmíněnou smlouvu iniciovaly, ale nepodepsaly…) Díaz-Canel byl pozván jednak proto, že kubánské zdravotnictví (založené naším „mužem, který stál v cestě“, Františkem Kriegelem) je pro svou kvalitu nemocnicí, bez které se nikdo ze sedmisetmilionové latinské Ameriky už dnes nemůže obejít, ale taky protože Kuba, vzdorující americké blokádě, vzbuzuje v celém latinskoamerickém regionu zvláštní druh respektu (což mi potvrdil i Ondřej Kašina, který v regionu sloužil jako diplomat ČR třicet let). Z Venezuely pak prezidentka Mexika (nejlidnatější hispánské země s populací skoro jako Rusko) pozvala legálního socialistického prezidenta Madura, nikoli neoliberalistického „vzdoroprezidenta“ Guaidóa…
Skoro by se chtělo říct, že jestli jsou dnes na světě nějaké prozřetelné Spojené státy, jsou to (nejspíš až do Trumpovy druhé inaugurace) Spojené státy mexické. A pokud má dnešní svět nějakou prozřetelně myslící židovskou hlavu státu, tak je to (minimálně do odchodu Benjamina Netanjahua) jedině Claudia Sheinbaum.
Zdroje: Seznam.cz, Ceskenoviny.cz, Reuters.com, Aktuálně.cz, Denik.cz, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc