S Putinem můžu sjednat mír! řekl konečně Ten Jediný. (Tedy – Ten Jediný, co to skutečně může dokázat.) Svět Tomáše Koloce
komentář
29.07.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Původně měli stát na fotografii Viktor Orbán a Volodymyr Zelenskyj, ale nepotkali se nám, nepotkali
Mezi „senzacemi“ posledních dnů (v čele se zadky olympijských maškar) poněkud zapadla zpráva-pointa, u níž nechápu, jak je možné, že jsme si jí nevšimli. Tu vám ale (jak to bývá zvykem u pointy, když se vypráví vtip) odhalím až na konci.
Čtenáři, kteří znají tuto mou rubriku, o mně vědí, že doktrinářské myšlení s oblibou rozbíjím skrze lidové anekdoty. V těchto dnech jsem si vzpomněl na jednu, která se vyprávěla za druhé světové války. O tom, jak místo sluhy u předního britského lorda tehdy přijal přistěhovalec z Maďarska…
Na pochopení onoho vtipu ale musíme nastínit, odkud tehdy onen sluha do Anglie přišel. Země uherská po zániku Rakousko-Uherska v roce 1918 musela odevzdat nově vzniklému Rumunsku, Jugoslávii, Československu, a dokonce i Rakouské republice dvě třetiny svého území, kde zůstala jedna třetina maďarského národa. Nový vládce Miklós Horthy, bývalý velitel rakousko-uherského vojenského loďstva, sice ponechal zmenšené zemi status království a sebe jmenoval správcem budapešťského trůnu Habsburků, ale jen proto, že jako regent měl daleko větší pravomoci než jako prezident. Když se bývalý císař Karel I. vypravil nechat do Budapešti korunovat, vyhnal ho Horthy ze země armádou. O dvacet let později Maďarsko (spolu s fašistickým Slovenskem, Chorvatskem, Bulharskem a Rumunskem) tedy zcela logicky doputovalo do náruče Hitlerovy mezinárodní nacistické koalice (Osy). Kde jinde mohla skončit země tradičně antisemitská a ani se svými ostatními národnostními menšinami nejednající nikdy v rukavičkách. Což jsou ostatně vlastnosti, které se v Maďarsku projevují dodnes.
…ovšem i Anglosasové za svým mořem už tehdy vykazovali své dnešní vlastnosti – v čele s typickým jevem, že o nás, co žijeme na našem složitém a nepřetržitě těžce zkoušeném evropském kontinentě, nevědí zkrátka nic. Během prvního setkání se proto mylord svého nového sluhy z Maďarska (který ho pozdravil hitlerovskou vztyčenou pravicí) začal vyptávat:
Lord: „Jak vidím, používáte árijský pozdrav. Jste tedy árijec neboli Indoevropan?“
Sluha: „No, mylord. My Maďaři nejsme Árijci, ale asijští Ugrofinové.
Lord: „Takže vaše republika leží v Asii?“
Sluha: „Nikoliv, je to království ve střední Evropě.“
Lord: „A jakpak se jmenuje váš král?“
Sluha: „Nemáme krále, mylord. Vládne nám admirál.“
Lord: „Takže jste přímořská země. Máte také čistě vojenské přístavy?“
Sluha: „U nás vůbec není moře, mylord.“
Lord: „Jak tedy chcete své vojáky dostat k břehům Anglie? Slyšel jsem, že jste nám vyhlásili válku.“
Sluha: „To vyhlásili, ale ve skutečnosti s vámi nebojujeme.“
Lord: „A s kým tedy v této válce bojujete?“
Sluha: „Se Sovětským svazem, mylord.“
Lord: „Máte vůči němu nějaké územní požadavky?“
Sluha: „Vůči němu ne. Územní požadavky máme vůči Rumunsku, Chorvatsku a Slovensku.“
Lord: „To jsou tedy vaši praví nepřátelé?“
Sluha: „Nikoli, vaše lordstvo. To jsou naši spojenci…“
V posledních dnech (zejména během čtení nejnovějších zpráv) mě napadlo, že tento vtip by mohl mít pokračování. Dejme tomu, že lordův vnuk opět přijímá nového sloužícího, ale tentokrát se na jeho národnost rozhodne přijít sám. A protože je hravý, udělá z toho kvíz. Takový, jaký si kdysi užívali soutěžící, co kladli otázky Marku Ebenovi ve finále Soutěže O poklad Anežky České – anebo účinkující dnešní Partičky:
Lord: Jste demokratická země? Máte svobodné volby?“
Sluha: „Něco na ten způsob. Od té doby, co náš nynější vládce se svou garniturou vypudil předchozí demokraticky zvolenou hlavu státu, se ale zuby nehty drží u moci, a dal se dokonce slyšet, že za extrémních okolností jsou volby zbytečné.“
Lord: „A jaký je ve vaší zemi vztah k národnostním menšinám?“
Sluha: „Popravdě řečeno hrozný, mylord. Za posledních deset let byly zavřeny státní školy v menšinových jazycích. Zvlášť zlé to u nás má jedna menšina, jejíž umělci jsou zamlčováni v učebnicích a jejich díla v médiích. Taky u nás odinstalovali řadu soch slavných příslušníků té menšiny, a vše, co se po nich jmenovalo, přejmenovali. Někteří politici dokonce chtějí neexistenci té menšiny zpečetit zákonem, a jedna poslankyně, povoláním lingvistka, dokonce veřejně prohlásila, že kdo u nás mluví jazykem té menšiny, by měl být zbit. Tu poslankyni ovšem minulý pátek zastřelil jeden spoluobčan, co se nechtěl odnaučit svému menšinovému jazyku. Takové jsou u nás poměry…“
Lord: „Aha… Jaký že je u vás v zemi poměr k Židům?“
Sluha: „Strašný, mylord. Po těch, co v minulosti Židy po tisících vraždili, se pojmenovávají ulice, stavějí se jim sochy a jejich obličeje se dávají na poštovní známky. Jejich narozeniny se slaví jako státní svátky…“
Lord: „A jaký je poměr vašeho státu k Rusku?“
Sluha: „Strávili jsme v jeho bloku spoustu let, takže naše vnitřní fungování se od toho v ničem neliší.“
Lord: „Respektujete aspoň zákaz nákupu ruských nerostných surovin?“
Sluha: „Nerespektujeme. Válka neválka, od Ruska kupujeme ropu a plyn, a dokonce to, že přes nás tečou k dalším sousedům a my na svém území máme kohoutky, čas od času je využíváme, když chceme neposlušné sousedy trochu umravnit. Úplně stejně, jako to dělají Rusové.“
Lord: „A jaký je poměr vašeho státu k pokračování války proti Rusku?“
Sluha: „Nejnověji hlava našeho státu 18. července v rozhovoru pro rozhlas BBC prohlásila, že je ochotna zasednout k jednomu stolu s Vladimirem Putinem a dojednat s ním mír. Náš vůdce doslova řekl:
„Můžeme se o to pokusit do konce tohoto roku. Plán bude v každém případě připravený. Neznamená to, že všechna území budou dobyta silou zpět.“
Lord: „Teď je mi všechno jasné! Vy jste z Maďarska!“
Sluha: „Nikoli, vaše lordstvo. Já jsem občan Ukrajiny…“
P. S. Důkaz, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj skutečně (a konečně!) řekl uvedené, najdete zde:
Zdroje: Seznam.cz, BBC.com, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc