Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kašlete na Euro, v něm už se nehraje na národy ani čest. Máme tu soutěž, co křísí starou dobrou Evropu! Svět Tomáše Koloce

komentář 01.07.2024
Kašlete na Euro, v něm už se nehraje na národy ani čest. Máme tu soutěž, co křísí starou dobrou Evropu! Svět Tomáše Koloce

Foto: Pixabay

Popisek: Fotbalový míč

Po našem pátečním vyřazení z fotbalového mistrovství Evropy v Německu se jeden můj čtenář strašně naštval a napsal mi. Pro problém postmoderního sportu jsme nakonec našli překvapivé řešení.

Čtenář mi napsal: „Už mě ta angloimperiální cochcárna se*e! Dělají si, co chtějí, i ve sportu! V hokeji předem diskvalikovali Rusko (čímž nám, pravda, přihráli titul) a ve fotbale, namísto aby hráli jako my všichni za svůj stát, se naklonujou na čtyři týmy. Chci stejný práva pro všechny – od zejtřka v tom lunaparku, kterej se beztak pořádá jen kvůli reklamnímu vejvaru, za nás nastoupí Morava!“

Odepsal jsem mu, že v tomhle chápu jeho, ale i Brity. Hokej se zrodil v Kanadě, a tak v něm soutěží spořádaně britský tým, ale fotbal se zrodil v Británii, a tam je tradice, že tamní národní týmy jsou skutečně národní. A Britové národ nejsou. Británie má čtyři země: Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko, a každá z nich má svůj původní národ. Podle téhle tradiční logiky by si u nás Morava mohla zasoutěžit leda s českým Mělnickem – v našem tradičním národním oboru vinařství.

Čtenář se jaksi melancholicky odmlčel. Tím, co jsem napsal potom, jsem mu ještě pohoršil, ale nakonec vylepšil náladu.

Tolik, psal jsem, tedy pokec o tradici, o tom, co bylo. Ve skutečnosti je dnešní fotbalové Euro skoro stejně národní, jako budou naše nadcházející volby, v nichž bude moci volit i člověk, který nejenže se v ČR nenarodil, ale ani tam nikdy nebyl. Stačí mu, že měl jednoho českého pradědečka. V Euru je to tedy jen dědeček, ale podle téhle logiky v současném turnaji kupříkladu ve skotském národním týmu nastoupilo devět (!) hráčů, kteří nejenže se ve Skotsku nenarodili, nepůsobili a nebydleli tam, ale kteří v turnajích podle pravidla prarodiče-občan mají podle nových pravidel možnost hrát i paralelně za jiné týmy, než Anglii a Skotsko. Kupříkladu Tino Livramento kromě zmíněných dvou týmů za Portugalsko a Siriki Dembélé za Pobřeží slonoviny. Tumáš, čerte, kropáč!

„Tak to se teda na to … !“ vydechl užasle můj čtenář: „A není ta soutěž dneska už vlastně na …, když už po tom, kvůli čemu vznikla (tedy to, že se hlásíme k nějakému národu, a ty národy se utkají o to, kdo z nich je lepší) je úplně fuč? Když jako v tom Cimrmanově záskoku je člověk jeden den Vlasta Machová, druhej den Vlasta Mach a stylem switch si to střídá, jak kdy chce?“

Přiznal jsem svému čtenáři, že mám tentýž názor na dnešní tekutou modernitu. (Tak tomu říkal velký filosof Zygmunt Bauman (1925 - 2017), který byl sice židovského původu a po vynuceném exilu většinu života strávil v Anglii, ale jako člověk, který se narodil a do svých 43 let žil v zemi všech svých dohledatelných předků, v Polsku, dle všech svých odpovědí v rozhovorech a dotaznících vždy uváděl: „Jsem Polák! Polák! Polák!“)

 

Dva Poláci volbou, symbolicky zleva Zygmunt Bauman a Adam Michnik; foto Tomáš Koloc

Abychom se ale na emotivně obohacující sportovní podívanou (která je koneckonců v našich krajích už taky tradicí, vždyť sportovní přenosy sledovali už naši pradědečci) nemuseli úplně vy…, jak můj přítel navrhoval, vytáhl jsem z rukávu alternativu:

Konkurenci fotbalového Eura, fotbalovou Europeadu (mistrovství Evropy národnostních menšin), založila sice oficiální organizace FUEN (Federální unie evropských národností), která byla na začátku své existence (byla založena v roce 1949) spojena s Radou Evropy, ale přesto jí dnes po mém soudu jde spíše o věci dobré. FUEN (sídlící v německém Flansborj, hlavním městě menšinových Frísů, kteří žijí v dnešním Nizozemsku a Německu) má přes sto členských národních organizací a na svých stránkách skromně připomíná, že jeden z každých sedmi Evropanů je příslušníkem národnosti, která nemá to, co velké národy (z nichž pochází ostatních šest Evropanů) považují za samozřejmé. Svůj vlastní stát.

Pozor! Je zásadní rozdíl mezi novými menšinami, kočujícími dnes Evropou, a autochtonními menšinami, sdruženými ve FUEN a hrajícími na Europeadě. Zatímco těm novým se dodnes dostává všestranné mediální podpory (lépe řečeno cílené propagandy, tedy na čtenáře/diváka/posluchače cílené mediální masírky), o autochtonních menšinách se skoro neví, protože se o nich ani nemá vědět. Přestože (nebo právě proto, že?) ty jsou ve svých krajích už stovky let doma, ale nějak se jim během těch stovek let nedostalo pro nás, příslušníky velkých státních národů samozřejmých věcí, kterých se my, velké, státní národy teď vzdáváme - zatímco oni za ně stále bojují!

Nemají často své tabulky na nádražích, silnicích a ulicích měst. Nemají jména těchto svých měst, vesnic a řek znázorněná na mapě a hlášená ve vlacích a autobusech v jazyce, který je v těchto místech doma. A nemají někdy ani školy, v nichž by děti ve svém rodném jazyce četly z knih, které jsou v něm vydané. Zatímco my máme všechno, ale polovičku popisků v našich veřejných prostorech dobrovolně píšeme už jen anglicky, oni jsou slabí jako mravenečci. Ale v tom je zároveň i jejich síla. Podobní mravencům dosud neztratili vědomí národní sounáležitosti, s níž tisícovka jednotných lidí dokáže víc, než milion nás nejednotných, rozdělených postmoderností doby. Být malý jako mraveneček znamená taky být méně viditelný a sledovaný – i proto s naší dobou dokáží daleko efektivněji bojovat.

Chcete je podpořit? Udělejte to, co oni. Vykašlete se na euroslavnosti reklamního kšeftu a dívejte se na soutěž, kde skutečně o něco jde, na Europeadu. Minulý pátek (tedy ve stejný den, kdy nás Čechy na Euru vyřadili) začala v zemi jménem Šlesvicko, rozdělené mezi Německo a Dánsko (hraje se vždy v menšinovém regionu země, kde se odehrává i velké Euro), Europeada už pátá. A bude se hrát až do neděle. Třeba za nás (na Euru už vyřazené) nastoupily kluby dokonce dva. Reprezentace Čechů a Slováků z Rumunska a reprezentace českoněmecká, složená z potomků těch Němců, kteří u nás (zejména pro svůj antifašismus) po roce 1945 směli zůstat.

Chcete vědět, které další národy si vykopaly nominaci? Vypíšu vám je sem, a pokud budu vědět, doplním i jejich nejslavnějšího příslušníka/příslušníky. Vy je pak můžete podpořit aspoň tím, že se na ně už ve vyhledavačích podíváte sami stejně jako na stránky fotbalové Europeady:

- chorvatští Srbové (dnes exilový národ, který byl bohužel v letech 1995-1998 z Chorvatska prakticky celý vyhnán za nepoměrně krvavějších podmínek, než byl odsud sudetských Němců. Pocházel z něj i vynálezce Nikola Tesla.)

- Dánové z německého Šlesvicka (malíř Emil Nolde)

- Kimbrové z italského regionu Furlánsko-Julské Benátsko (Německy mluvící národ, pocházející ze starověkých Bavorů. Pochází z něj skvělý básník a spisovatel Franco Azzalini.)

- v německém Sasku a Braniborsku žijící Lužičtí Srbové (třeba i filozof Friedrich Nietzsche, na jehož 180. narozeniny letos v listopadu v této rubrice chystám samostatný text o jeho lužickosrbských kořenech)

- rumunští Bulhaři (nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti)

- Pomáci (národ, vytvořený v 15. století z Bulharů muslimského vyznání; pochází z nich například herečka Rita Wilson, manželka Toma Hankse)

- Furlánci z italského regionu Furlánsko-Julské Benátsko (spisovatel Italo Svevo)

- němečtí Frísové (herec Henry Fonda)

- Chorvaté z rakousko-slovensko-moravského trojhraničí (pocházel z nich třeba i Gustáv Husák):

- švýcarští Rétorománi (herec Jim Caviezel)

- německojazyční Tyroláci z italského regionu Furlánsko-Julské Benátsko (horolezec Reinhold Messner)

- francouzští Provensálci neboli Okcitánci (tak se jim říká, neboť mluví jazykem, kde se ano místo OUI řekne OC; Je jich půlka Francie, ale za všechny: Honoré de Balzac a Gilbert Bécaud)

- Ladinové z italského regionu Furlánsko-Julské Benátsko (režisér Luis Trenker a historik Peter Demetz):

- maďarští Slováci (zakladatel moderní maďarské státnosti Lájos Kossuth, ale třeba i zakladatel moderní maďarské poezie Sándor Petőfi či hudební skladatel Ferenc Liszt)

- italští Slovinci (patrně nejslavnější italský divadelník Giorgio Strehler)

- dánští Němci (režisér Lars von Trier)

- Němci ze Slezska (to bych tu byl do rána, ale za všechny třeba spisovatel Ota Filip):

- rumunští Romové (světoznámá hudební skupina Fanfare Ciocărlia)

- maďarští Němci (objevitel horečky omladnic Ignaz Semmelweiss nebo hlava Maďarska v letech 1956-1988 János Kádár)

- rumunští Maďaři (tady budu radši jmenovat českého vzdorokrále, zetě Jiříka z Poděbrad, Matyáše Korvína, i když bych samozřejmě mohl i Drákulu…)

Nakonec dva týmy, které v mém výčtu mají jediného zástupce

- Slovinci z rakouského Korutanska

a

- Aromuni (Pozůstatek starověkého latinsky mluvícího římského obyvatelstva Balkánu, mluvící dnes jazykem, podobným rumunštině. Kromě dnešní vlasti tohoto jazyka žijí v Řecku, Severní Makedonii, Albánii, Srbsku, Černé Hoře a Bulharsku.)

Z aromunského otce a korutanskoslovinské matky se narodil pravděpodobně nejslavnější světový dirigent všech dob Herbert von Karajan.

P. S. Přiznávám, že v mém výčtu slavných rodáků těchto národů jsem uplatnil pravidlo (pra)dědečků, které bude uplatňováno v příštích českých volbách a které se uplatňuje i na Euro 2024. Tohle pravidlo ovšem na Europeadě neplatí stejně jako pravidlo, že sport je dnes kšeft. V Europeadě hráči hrají zadarmo a ve své zemi chtějí žít. Na ty se dívejte. Zítra v 15 hodin hrají naši (rumunští Češi a Slováci) s rumunskými Romy!

Zdroje: Seznam.cz, iDNES.cz, Wikipedia, UEFA.com, Scotsman.com, Europeada.eu

 

QRcode

Vložil: Tomáš Koloc