Co stojí za houby u nás a co na Západě. Svět Tomáše Koloce
komentář
25.03.2024
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jedna z věcí, která se nám nepovedla
Jedněmi z důvodů, proč jsme před 34 lety uvítali příchod kapitalistického režimu, byly znovupříchod svobody podnikání a restart fungování služeb. Ty se však posunuly do netušených intencí. S jedním kamarádem poctivým podnikatelem jsem si o tom nedávno povídal.
Řekni, kde ty stromy jsou
„Státní zakázka, vole,“ řekl mi kamarád, poctivý živnostník, když jsme spolu seděli v hospodě, „to je jediná věc, která dneska potěší státního úředníka i podnikatele. Úředníka protože dostane všimný a podnikatel kšeft. Protože velkej vejvar už je rozebranej, tak se dneska vyškrabuje, co se dá. I stromy. V devadesátých letech se křičelo: Komunisti káceli áleje, nejsme jako oni. Frčelo ošetřování stromů a podle toho mohlo mít i ceny. Teď móda hojení přestala, máme dobu radikálních řešení, a tak zvýšily i ceny kácení. Jeden českej měsíční minimální plat za jeden pokácenej strom. Zároveň se samozřejmě všude začalo psát, jak stromy ohrožujou, že padaj na lidi. Najednou jsou místo álejí samý pařezy stromů, co stály desítky let, a že z nich občas během vichru spadla větev, nikdo neřešil. A radost maj dřevorubci, úředníci i novináři. Z něčeho se to máslo za padesát korun v domácnosti holt musí zaplatit.“
Škola hračkou (vlastně hrou…)
Kamarád-poctivý živnostník pokračoval: „Další zaručenej vejdělek v době, kdy chemičky ani masokombináty už nezprivatizuješ, jsou kurzy. Sám jsi přece vyprávěl o tom svým kamarádovi, co po jazykovým gymplu nejdřív na vejšce vystudoval magistra hudební výchovu a technický práce, pak bakaláře sbormistrovství a varhanictví, ale když pak chtěl učit na hudební škole klavír, musel jít zpátky na konzervatoř, protože bez ní na ZUŠce dneska učit nemůžeš. Každej úřad i firma má dneska kvótu, kolik kurzů musej jeho zaměstnanci ročně odstudovat, a je na to tvrdá kontrola. Jakejch kurzů, to už je vedlejší, hlavně že se lektorům za hodinu málokdy platí pod litr.
To je ale ještě slabota. Sousedi od nás z chalupy kdysi odešli na Gibraltar. To je taková evropská Florida pro bohatý Angličany, kde se každej našinec, co ho tam pustěj, dobře uživí. Tam se sousedům narodil syn, kterej se teď rozhod, že chce studovat medicínu a že ji chce studovat u nás. Že se aspoň naučí češtinu a pozná starou vlast. Neměl sice český občanství, ale jejich vláda na studium v zahraničí dává dotaci, když je ta škola v angličtině a má akreditaci. A u nás akreditaci dycky seženeš, zvlášť když ti na ministerstvu dělá aspoň jedna spolužačka Vendulka (znáš to z Básníků).
Kluk přijel a po pár měsících studia zjistil, že quasi vysoká je vlastně taková mimoškolní aktivita jedný party doktorů po jejich běžnejch fakultních přednáškách. Nemá ani budovu, a protože těch kámošů, co tu šubyduby školu vytvářej, zatím není moc, učí se vlastně jen tři předměty. Na ostatní chodíš na běžnou fakultu, ale spíš si je dostudováváš z učebnic. Ne z ledajakejch učebnic. Nám kluk ve škole nabízel, že si učebnice okopíruje od českýho bratrance, kterej studuje na běžný fakultě – ale ani náhodou! Naše šubyduby „euroškola“ má smlouvu s jednou britskou firmou, která se za těžký prachy zabejvá prodejem svých vlastních e-učebnic, a kvůli tomu e-nakladatelství naše škola ve skutečnosti existuje. A k tomu, brachu, čtyři sta tisíc školnýho ročně na ruku. To už se vyplatí, ne? Naše školství dodá světu spoustu erudovanejch doktorů…“
Chytře 2.0
„Heslem dne je taky modernizace,“ řekl kamarád, když jsme šli z hospody naším městem domů. „Vzpomínáš si, jak u nás v MHD zavedli ty bejvalý čtečky na městský karty, jak dobře fungovaly? Teď ale přišel systém NOVEJ, LEPŠÍ. S tím si už sice nejde kartu dobít na každý druhý stanici jako dřív (a tak jsou denně kilometrový fronty před prodejnou MHD), čtečky ve vozech nefungujou (takže řidiči, aby dodrželi jízdní řád, pouštěj lidi do autobusů a trolejbusů radši zadarmo), ale zato máme systém od tý správný firmy.
Se semaforama je to, jak víš, stejný už léta. Co je to zelená vlna, už dneska nikdo neví, s novým dokonalým digitálním systémem se s autem musíš zastavit na každý červený a jako chodec dojdeš na zelenou na ostrůvek uprostřed silnice, a tam máš červenou a čekáš dál. A běda, když se ti stane to, co nedávno mně, že jsem se zamyslel a koukal na ten semafor na druhý straně ulice, a ne na ten na mezistrůvku. Viděl jsem zelenou, vykročil a jenom ňákej strážnej anděl v lidský podobě mě o centimetry zachránil před přejetím, protože na semaforu v půlce přechodu byla pořád červená.
A to máš všude. O těch novejch, na dálku řízenejch vodoměrech, co se začaly otáčet na druhou stranu, takže mířily k nule spotřebovaný vody, už jsi psal a o dialogu s robotama, který se s tebou bavěj a předávaj tě jeden druhýmu, taky. Brzo to bude tak: Chceš si promluvit s živejma lidma? Připlať si.
Už dneska je to tak. Chceš mít pořád starej tlačítkovej mobil? Prosím, ale neexistuje tarif, kde bys nemusel platit internet, kterej na něm není. V některých obchodech nedostaneš slevu, protože ta tam funguje jen skrze aplikace. Chceš poslat zásilku do boxu některejma službama? Myslíš, že dostaneš kód esemeskou jako dřív? Kulový. Zásilka už jde, ale ty se dozvíš, že ji nevyzvedeš bez aplikace. Dokonce jsou už i techniky focení, které nenajdeš na žádných foťácích, jen na mobilních aplikacích. Chceš si pořídit pěknej obrázek mraků? Pořiď si chytrej mobil. Ten, co se, na rozdíl od tvýho tlačítkovýho, zaviruje, a dobře ti přes něj vytunelujou účet…“
Domov a cizina
„Tuhle zemi ať mě nikdo neučí znát,“ řekl mi kamarád-poctivý živnostník, připoutaný ke svému veřtatu (s pohledem na prostý tlačítkový mobil, kde ale nechyběly hodiny, co mu ukázaly, kdy se musí vrátit do práce), „ale tys byl na tom západě. To by mě zajímalo, co z toho tam nemaj a co tam taky maj.“
„Jsou věci, pro který je příjemný tam být. Kupříkladu tam neexistuje, aby po tobě v krámě chtěli drobný. Otázka Nemáte třicet korun? tam neexistuje. Taky tam není takovej ten fenomén To tu přece každej zná, že ty šraňky blikaj obráceně! (Jak to hezky ukázali v Okresním přeboru.) Jezdil jsem za tátou kdysi jednou za měsíc do Mostu a mezi dvěma návštěvama tam začal jezdit autobus z opačný strany ulice než dřív. Stál jsem tam, co dřív, a on mi ujel. V Kladně zase přestavujou nádraží. Nevěděl jsem to, přišel jsem tam, když už byla tma, budova byla zamčená, nevěděl jsem kudy na nástupiště a ujel mi vlak. My se jim smějeme, že maj všude všechno napsaný (i že v mikrovlnce se nesuší pes), ale někdy se to hodí.“
„To je fakt!“ žasnul kamarád. „A ještě něco z těch našich s...ček nemají?“ zeptal se lapidárně.
„Je tam daleko těžší šidit lidi tak okatě, jak se to dělá u nás. Když už se za covidu zavřely prodejny (proč vlastně, to už je zase jiná diskuze), tam by bylo fakt těžký prosadit, aby květinářství zůstaly otevřený jen proto, že květinářskej řetězec má premiérova manželka. Nemaj tam exekuce jako u nás, o kterých ti deset let neřeknou, a pak ti po jedný výzvě za nezaplacenej poplatek za popelnici zabavěj barák. (Protože na dluh se většinou ze zákona upozorňuje hned, nemůže se zvětšit víc než na dvojnásobek a exekutor tam na rozdíl od nás není oligarcha, ale průměrnej úředníček, kterýho platí stát.)
Není tam možný, že když si chceš něco objednat, řeknou ti, že je na to sleva, a pak se dozvíš, že tu slevu máš, protože tě zapsali jako spolupracovníka pyramidovýho obchodu. A jejich zákony na rozdíl od těch našich vylučujou, aby postižení nebo bezelstní důchodci někam zavolali, objednali si něco, na co je někdo bez dostatečných informací zlanařil, a pak to i bez jakýkokoli podpisu smlouvy museli splácet.“
„Jsou na tom vůbec v něčem hůř..?“ vydechl kamarád.
„V něčem jo. V někerejch zemích na západě ti sice (na rozdíl od nás) nenapařej pokutu, když chceš prodat vánoční cukroví, ale nesmíš napsat, že je vánoční, protože všechno, co ve veřejném prostoru připomíná křesťanství, je nekorektní propagace kdysi monopolní víry Evropy. My si stěžujem, že textovej editor ani po desetiletí, kdy pracuje v češtině, neví, že český měsíce začínaj malým písmenem, ale v některých západních zemích se všechno, co v textu připomíná ženský nebo mužský rod, zakrývá hvězdičkou. Výjimkou je spolková země Bavorsko, která od dubna tohle prznění jazyka zakáže...“
Tím jsem ale pomalu končil: „Jsou ale věci, ve kterejch jsou na tom úplně stejně. Ve všech zemích, kde je zdravotní pojištění beztak povinný, maj zdravotní pojišťovny taky postavený z mramoru a mosazi, i když jsem nikdy nepochopil, k čemu nám vůbec jsou. Všude maj stovky druhů nabíječek, který musíme pořád dokolečka kupovat, i když by podle velikosti napájecího kabelu v zásadě na všechny spotřebiče stačily dvě nebo tři. A všude má zelenou umělá inteligence, díky níž je a bude tohohle CHYTRÝHO PODNIKÁNÍ denně ještě víc…“
„A k…a!“ usekl kamarád, načež se vrátil do své dílny.
Zdroje: seznam.cz, aktuálně.cz
Vložil: Tomáš Koloc