Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Za tohle bych vás, Čechy, někdy nejradši poslal do… Svět Tomáš Koloce

komentář 29.02.2024
Za tohle bych vás, Čechy, někdy nejradši poslal do… Svět Tomáš Koloce

Foto: Pixabay

Popisek: Rozhovor u piva vede vždycky k zajímavým vývodům

Nejen o vzniku cimrmanovské hry Dobytí severního pólu a tragických výpravách, které dobře dopadly.

Sešli jsme se v hospodě. Dva Češi a jeden cizinec. Po letech. Tři kamarádi. Přesně tak se jmenuje ten román od pana Remarqua, který si po (německé) první světové válce dal francouzský pseudonym – aniž by kdy zapíral, že je Němec.

Já s cizincem jsme jedli, další kamarád trochu víc pil. Pak se začal rozohňovat na téma válka. Ruská válka. „Rusové, ti Slovani…“ odfrkl pohrdlivě směrem na mě a na cizince (kteří jsme se oba na vysoké škole specializovali na slavistické obory – vědu o slovanských jazycích a kulturách). On prý nedávno četl v novinách – řekl ten kamarád – že podle těch haploskupin, které u nás v ČR máme v krvi, jsme převážně Germáni. Takže on je odteďka Germán a jeho holka Germánovo dcera, kterou bude učit mluvit germánsky – pravil dialektem jihočeským. Načež se vztekle omluvil, že ho ta dcera doma už čeká. Zůstali jsme sami dva, já Čech a můj dávný přítel, francouzsky mluvící Švýcar, který ve Švýcarsku vystudoval český jazyk a literaturu a u nás léta učí na prázdninových kurzech. Jeden kamarád odešel – a my, zbývající dva, jsme s jeho odchodem načali dialog:

Švýcarský slavista: „Co to bylo?!“

Český pesimista (já): „Asi ta válka…“

Švýcarský slavista (užívaje si nespisovnou češtinu, kterou za léta hostování na českých školách nabral od svých studentů): „Tak já chápu, že jí cítíte intenzivnějc, když první střely z Ruska dopadly až do Podkarpatí – na území Masarykova Československa. Proč za to ale nenávidět všechny Rusy? Copak Navalnyj, o kterým teď všude čteme, nebyl Rus? Copak od začátku války z Ruska neutekl milion lidí? My ve Švýcarsku bereme raněný i uprchlíky z obou stran a když se to jistýmu prezidentovi z vaší části Evropy nelíbilo, tak mu náš ministr zahraničí řek, že my jsme neutrální země už od Napoleona, nebyli jsme na žádný straně ani za druhý světový, a kvůli tomu, že ten pan prezident nezná povinnosti neutrální země, to teď měnit nebudem. On toho ale ten pan prezident brzo nechal. Když se rozhodlo, že Švýcarsko povolí, aby se mu zbraně prodávaly přes nás, protože ve francích, který neklesaj, bude všechno levnější. Což (mezi náma) určitě budou moct použít i ty druhý. To je holt taky neutralita. Konkrétně kšeftneutralita...“

Český pesimista (já): „Chápu. Máme sankce, ale kšeft se vším i mezi frontama funguje dál. Akorát ten kšeft musí projít přes třetí stranu, která žádný sankce neuzavřela, nejčastějc ve Střední Asii. Což je šikovnej stroj na ekonomickej růst. Něco jako prohibice za třicátých let: chlastalo se dál, akorát to bylo dražší a celé státy se na tom tiše hospodářsky postavily na nohy. Jen ti, co o ty nohy přišli, už nemohli. A proti mrtvým ve válkách prohibičních gangů je jich dneska v té skutečné tisíckrát víc…“

Dopili jsme svá piva a objednali si další.

Švýcarský slavista (po prvním loku): „Přesně. Ale já se vrátím ještě k tomu našemu volovi, co zdrhnul, aby se nemusel bavit s námi slavisty. Já beru svoje studenty slavistiky ze Švýcarska s sebou na kurzy do východní Evropy. V Bosně jim tamní studenti vykládaj, že by chtěli bejt Turci, v Chorvatsku zase Italové, vy chcete bejt Germáni, protože máte v krvi nějakou germánskou haploskupinu (což je mimochodem blbost, protože haploskupiny jsou skupiny potomků pramatek, který tu byly o tisíce let dřív, než byli vůbec nějaký Germáni nebo Slovani…). Jasně, když někdo po přečtení ňákýho článku chce najednou bejt Germán (i když nemá žádný německý, holandský a nevímjaký příbuzný, žádným z jejich jazyků nemluví a o nic germánskýho se v životě nezajímal), furt je to lepší, než chtít bejt myš, mít přidělaný uši a celou přednášku hryzat sýr (taky takový studenty ve třídě mám…), anebo si vynaleznout vlastní nový pohlaví. Ale co mám pak vyprávět rodičům jinejch studentů, co celej život šetřili, aby si jejich dětičky splnily sen, že budou studovat slovanský jazyky, a pak se jim děti vrátěj ze stáže na východě domů s tím, že sice nějaký slovanský kultury a jazyky někde fakt sou – ale tam, co sou, s nima ani ty, co tam sou, nechtěj nic mít..?“

Český pesimista (já): „Já vím, tohle je hrozný. A nejhorší je, že ta válka to teď všechno strašně zhoršila.“

Švýcarský slavista: „Hele, já chápu i to, že když teď Putin říká, že patříte do jeho části Evropy, tak se spíš vzpomíná na okupaci v srpnu 68 a snadno se zapomene, kterej stát předtím nejvíc přispíval na národní obrození a že ten, co velel armádě, která z největší části od vás vyhnala Hitlera, se menoval Koněv. Co už chápu míň, je, že tomu Koněvovi jeho sochu sundáte a ulici přemenujete – ačkoliv neměl nic s tou vokupací v roce vosumašedesát. Co ale vůbec nechápu, proč najednou nechcete bejt Slovani. Já bejt Ukrajinec, tak řeknu tomu ruskýmu náckovi Duginovi: My sme měli stát se slovanskou řečí, kterou se mluvilo na kyjevským dvoře i v kostelách daleko dřív než vy – takže jestli je tu někdo Slovan, tak sme to my! Hele, my ve Švýcarsku máme čtyři jazyky a držíme všichni při sobě stejně jak helvítská víra (pozn. tady se radostně usmál, jak trefně se mu podařilo použít českou hříčku, týkající se jeho země). Když ale přijde na to, že jsme na západě Románi… Víš, jak se říká oblasti, kde se ve Švýcarsku mluví francouzsky? ROMANDIE. Fakt. Úředně Suisse Romande = Románský Švýcarsko. My jsme opravdu rádi, že mluvíme jazykem, kterej vyšel z latiny a že nás to spojuje s italskejma Švýcarama na jihu a s Rétorománama na západě. To románství nám všem pomáhá i v tom slavným federálním hlavním Deutschsprachiges Bernu, když nám tam vyčítaj, že je u nás míň bank, samý pole a žádná továrna. Neříkej, že ti to trochu nepřipomíná, jak zase s váma jednaj ve vašem mateřským Bruselu.“

Český pesimista (já): „No dost. Ale řekni mi, co nám tady teď pomůže, když si uvědomíme, že jsme Slovani?“

Švýcarský slavista: „Spíš ti řeknu, v čem nám tam pomáhá, že my jsme Románi. Tak za prvé: německy mluvící Švýcaři maj tradičně s Německem, vlastí svýho jazyka, vztahy strašlivý. Už vod doby, kdy se vod ní vodtrhli. My a italský Ticinci máme s románským světem naopak vztahy dobrý. (Přestože okupací od Italů a Francouzů už jsme zažili nepočítaně – akorát teda od tý poslední je to u nás už dvě stě let.) A díky těm dobrejm vztahům můžeme Bernu říct: Velký bratře, my víme – ty máš svý továrny, a my jenom šarm. Ale výrobky z těch tvejch továren sou drahý, protožes je chválabohu zatím nepřesunul do Indonézie a furt platíš pracovníkům důstojný, ale vysoký švýcarský mzdy. Tak my ti to s tím naším románským šarmem zas domluvíme s odbytem (tedy sociální inteligencí a kontaktama). Léky z Basileje (i když sou dražší než ty z Číny) prodáme ve francouzsky mluvící Africe, a do Brazílie, kde je to samej Ital, pošleme s měřícíma přístrojema (i když jsou dražší než ty z USA) někoho z kantonu Ticino. Vy Češi to máte podobný: po těch staletích ve společný Římsko-německý říši a Rakousku-Uhersku taky patříte s Rakušákama i Bavorákama do jednoho kadlubu: máte stejnou architekturu, dechovku, Ježíška, ovocný knedlíky... Ale pamatuju se, že v jednom z těch článků, co mi posíláš, jsi taky psal, že když ten váš diplomat Polreich v roce 1967 zorganizoval první mírový setkání na nejvyšší úrovni mezi SSSR a USA v Glassboro, tak ten Rus, co vedl misi SSSR v OSN, si liboval, že tohle šlo udělat jen díky tomu, že ta schůzka byla vyjednaná ČEŠSKIMI GUBAMI. A kde dneska máte takovýhle diplomaty, co dokázali využít svou slovanskou gubu? Poslali jste je do hajzlu a místo nich se o tohle snažej Maďaři, kterejm nikdo nerozumí v Moskvě, v Bruselu ani v DC… My jsme tak trochu potvory: s bernskejma jsme Švýcaři, s latinskejma Románi – umíme to využít. Ale vy jste takoví grandi, že si můžete dovolit nebejt hrdý na svý středoevropanství a nebejt hrdý ani na svý slovanství a nevyužívat z toho vůbec nic…“

Český pesimista (chabě se brání): „Vám se to poučuje, když ta vaše švýcarská Romandie je z celýho románsky mluvícího světa ekonomicky nejsilnější kraj.“

Švýcarský slavista: „Ale zase ze všech nejmenší. Rozlohu máme jako Plzeňskej kraj. A taky jsme historicky dost zapadlí vlastenci. My sme v Ženevě měli jen Kalvína, kterej protestoval proti katolíkům tím, že je začal upalovat, a pravověrnejm kalvinistům zakázal všechno příjemný – a za dvě stě let musel přijít Rousseau, a tím svým učením o svobodě to tam po Kalvínovi všechno zase napravit. Jasně: to, že Cyril a Metoděj 500 let před angličtinou spisovnej slovanskej jazyk a mši, kterou teď praktikuje celej východ, vytvořili zrovna u vás na Moravě – vo to jste se nějak zvlášť nezasloužili. Ale že váš Hus vytvořil písmo pro polovičku slovanskejch národů a Havlíček udělal první slovanskej sjezd v Praze a Tolstoj svoje myšlenky o nenásilí našel ve vašem Chelčickým a Dobrovský vytvořil ruskou slavistiku a že jste všem Slovanům založili komplet cukrovanickej, pivovarnickej, tramvajovej a na východě i ten hokejovej průmysl – to je tradice, kterou kdybysme měli my, tak bysme to uměli jinak prodat! Vy se umíte akorát tvářit, že ste tam nikdy nebyli, jako ten váš slavnej gólman Hašek. Anebo: když furt chcete patřit na západ, tak u nás na západě první školu, kde se děti učily jinak, než předčítáním z knížek furt dokola, založil váš Komenský. Kdo to ale o vás ví? Němci mají v každým evropským hlavním městě Goethův institut, Španělé Cervantesův – a co máte vy? Máte pár Českejch center a ty jedno po druhým rušíte. Na rozdíl od toho Komenskýho, kterej mimochodem (stejně jako předtím Hus) dřív než dal Evropě knížku v latině, tak ji zveřejnil nejdřív česky. Ať byl ve Švédsku nebo v Anglii. A teď mi tady vysokoškolsky vzdělanej člověk řekne: Páč se mi nelíbí, co dělaj Rusové, sem Germán a budu mluvit německy!“

Český pesimista (chce něco namítnout…)

Švýcarský slavista (po vypití třetího panáka): „Nepřerušuj mě! Hele, něco ti řeknu: Nedávno se mě studenti ptali, vodkaď až pokaď ty slavný slovanský země vlastně sou. Tak jsem jim na mapě udělal takovej vobdélník mezi těma extrémníma slovanskejma místama. Jedno z nich asi víš: Nejzápadnější slovanský území – Krásná u Aše. Když letí letadlo z Berlína do Mnichova, proletí nad Chebem, ale ne nad Krásnou – protože ta leží ještě 20 kilometrů dál na západ. Protože původně šlo o Schönbach, kterej Václav I. s celým krajem získal pro Český království jako věno od svého tchána, krále Německa. O slovanskou obec jde sice teprve od roku 1945, kdy odsud byli vysídlený Němci – ale ta Krásná je asi fakt dneska krásnější, protože jinak by se asi (i když je v nejzápadnějších nejzapadlejších Sudetech) v roce 2015 nestala Obcí roku...

Ale tohle asi vědět nebudeš: Nejsevernější slovanský území je Rudolfův ostrov v arktickým souostroví Země Františka Josefa. Výpravu, která souostroví v roce 1873 jako první popsala, zaplatil baron Wilczek, co jeho rod pocházel z Dobré u Frýdku-Místku – a převažovali v ní Češi. Podle týhle výpravy Cimrmani napsali hru Dobytí severního pólu. Od Rudolfova ostrova je to totiž na pól jen 911 kilometrů, což je skoro přesně tolik, kolik mělo napříč Československo, který vám pak založil Masaryk. Tohle ale ještě nebyla výprava československá, nebyla dokonce ani rakousko-uherská, ale byla soukromá. Přesto objevitelé ostrovy pojmenovali devótně po členech habsburské rodiny a jen pár z nich po slavných polárnících. Až útvary těch ostrovů si dovolili pojmenovat po svým, takže tam dodnes u Teplické zátoky najdeme Šanovský nebo Brněnský mys. A když to Češi všechno objevili a zakreslili, to nejsevernější souostroví východní polokoule (o kterým se už tenkrát tušilo, že kolem něj leží naleziště ropy a plynu!) zůstalo ležet ladem na 53 let, než ho v roce 1926 bez překážek a jakýchkoli protestů zabral Sovětský svaz. Proč? Protože Češi si jako vždycky (jako ten Cimrman) nedokázali udržet a prodat, co za velkejch obětí dokázali. Nikoho tam už nikdy znovu neposlali – jenom se navždycky vrátili domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny… Za tohle bych vás Čechy někdy nejradši poslal do…“

Český pesimista: „Já taky...“

Zdroje: European Environment Agency, Seznam.cz

 

QRcode

Vložil: Tomáš Koloc