Jak jsem generálu Řehkovi způsobil nekomfort. Svět Tomáše Koloce
komentář
21.12.2023
Foto: Se svolením Armáda ČR
Popisek: Karel Řehka: Návštěva předsedy Vojenského výboru NATO
Doučování pro náčelníka generálního štábu.
V době globálního šílenství, zesíleného ještě konzumní horečkou konzumně pervertovaného Adventu, nedokážu dělat nic lepšího než číst Haškova Švejka. V něm se popisuje, že když se za první světové války polská pevnost Přemyšl dvakrát dostala do ruky Rusům a dvakrát zpět Rakušanům a Němcům (tehdy ještě mocnosti své boje na cizím území neoutsourcovaly), aby se pak po tisících obětí zjistilo, že boj byl bezpředmětný, jeden rakouský brigádní generál se z toho zbláznil a začal na všechny strany fronty telegrafovat rozkazy tohoto typu: „Všemu mužstvu rozdat patnáct deka ementálského sýra a patnáct deka uherského salámu! Vyplatit po šesti korunách jako zvláštní odměnu za Přemyšl! Zároveň nařizuji, aby z těch šesti korun každý muž složil v kanceláři dvě koruny na válečnou půjčku! Výzvědná služba se zrušuje! Bližší v novinách.“
S výjimkou onoho zrušení výzvědné služby (což bylo tehdy i dnes stejně nepravděpodobné) mi tato rozkazová mánie cosi připomněla… Nástupce našeho pana prezidenta (P. Pavel tuto funkci vykonával v letech 2012 – 15), současný náčelník generálního štábu ČR, generálporučík Karel Řehka se loni v listopadu vyjádřil: „Jestli budeme potenciálně s někým v dohledné době válčit ve velké válce, tak to bude Rusko… Krize nám ukázala, že je potřeba to fakt vzít vážně a SAKRA to urychlit.… Bude se muset zapojit celá společnost, bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé nebo věcné zdroje materiálu“. A zřejmě aby to „sakra urychlil“, tak už letos v únoru dodal: „Tři dekády svobody, míru a bezpečí jsou v (naší) novodobé historii spíš anomálií než pravidlem.“
Zatímco jsem marně přemýšlel, kdy že jsme to prožili těch 30 let svobody (které bychom si věru zasloužili), náčelník před týdnem v pořadu Aktuálně.cz s názvem SPOTLIGHT konečně přišel s více než rok očekávanou pointou: „Dnes máme problém dávat dvě procenta z HDP do obrany. Kdyby Ukrajina padla, bude to zásadně více. Mělo by to velké dopady na MEZINÁRODNÍ POŘÁDEK... My máme problém si odepřít kousíček BRUTÁLNÍHO KOMFORTU, VE KTERÉM ŽIJEME, a o tom to celé je. Pro kolektivní Západ nemůže být Rusko soupeř ve všech ukazatelích, ve všech číslech Rusko prostě není problém, problém je naše vůle a LEADERSHIP.“
Toto poslední vyjádření pana generála se ve mně konečně aktivizovalo reflex z doby, kdy jsem byl školen pro odbornost vyučujícího žáků druhého stupně základní školy – a vytvořil jsem si pro pana generála následující závazné osnovy:
Za prvé – Didaktický rozhovor
Ač sám nediplomat, pohovořím s panem generálem o svém zesnulém učiteli, co do mezinárodního výsledku jeho kariéry patrně nejúspěšnějším českém diplomatovi JUDr. Miroslavu Polreichovi (1931 – 2019), v letech 1991-2 našem velvyslanci při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, který v roce 1967 jako první tajemník naší mise při OSN dojednal první schůzku USA-SSSR na nejvyšší úrovni v Glassboro. Stejně, jako by to udělal doktor Polreich, pak panu generálovi vysvětlím, že Ukrajina rozhodně nepadne – v případě, že na obou stranách urychleně odstoupí z funkcí velitelé druhu válečný štváč a budou nahrazeni lidmi, kteří studovali mezinárodní právo natolik, že vědí, že jediným, kdo má právo na světové vedení, je Organizace spojených národů – a ta jediná má právo na LEADERSHIP. Pak teprve bude obnoven skutečný MEZINÁRODNÍ POŘÁDEK.
Za druhé – Doučování
Vzhledem ke svému aprobačnímu zaměření na český jazyk nabídnu panu generálovi i pánům z Aktuálně.cz doučování češtiny, během nichž se dozvědí, jak se česky řekne SPOTLIGHT, LEADERSHIP, že KOMFORT se v této souvislosti se česky řekne pohodlí, a to nikdy není „brutální“. Alespoň v češtině ne…
S čímž souvisí: Za třetí – Exkurze
Jako bývalý vojín sociální práce v první linii, dnes v důchodu s trvalými následky (což je u mě pouze kýla z tahání pohybově postižených a komplikace po v práci prpdělaném covidu – nikoli latentní tuberkulóza, kterou si z noclehárny pro bezdomovce odnesl můj kolega) nabídnu panu generálovi setkání s některými svými bývalými klienty. Můžeme začít u dvou bezdomovců, co za covidu ukradli v samoobsluze jeden čtyři housky a ten druhý dvě koblihy a patnáct čokolád. Ten první dostal rok a půl a ten druhý dva roky a dva měsíce. Oba (jak se v jejich komunitě říká) „na vejce“ (tedy natvrdo).
Pak bychom se mohli vydat za manželi K. Než se v kapli našeho domu pro bezdomovce vzali, oba prožili podobný příběh. Když se ve svých prvních manželstvích rozvedli, nechali veškerý majetek včetně bytu partnerovi a v prvních marných měsících honu za místem, kde složit hlavu v podmínkách zákonem nijak neregulovaného, BRUTÁLNĚ předraženého bydlení se vydali do rukou lichvářů. Proto je nyní dohání exekutoři, kteří od nich podle exekučního zákona 120/2001 mají právo na konci exekučního procesu žádat klidně i stokrát víc, než byl původní dluh. Bydlí tedy na jediném místě, kde je to za těchto okolností možné: v noclehárně. Nikdy ale nevypadli z pracovního procesu: on vstává ve čtyři, ona v pět, on odjíždí na kole do obchodního komplexu, ona do nedalekého velkostatku, jehož majitel je v noclehárně časným návštěvníkem. Nabírá tu nádeníky, kteří za dumpingové ceny pracují na jeho farmě. Manželé jsou za každou takovou práci či melouch vděční, protože je to práce načerno – z legální mzdy jim totiž exekutor strhne tolik, že pokud by měli pracovat legálně, v dohledných letech by neměli výhled alespoň na podnájem. Zatím jim manželství funguje tak, že když se po celodenní práci sejdou ve frontě na malou společnou noclehární kuchyňku, kde si uvaří jediné teplé jídlo dne. Podle regulí domova pak spolu mohou strávit přesně dvě hodiny: neboť o desáté mají být oba na svých pokojích: on na mužském, ona na ženském. S takovými dvojicemi mají asistenti noclehárny většinou dohodu: když to neprozradí oni, mohou spolu strávit noc na hadrech v čisticí místnosti, která je jediným místem v budově, co skýtá aspoň trochu soukromí…
Kdyby panu generálovi nestačilo ani tohle, mohl bych ho seznámit ještě s paní R. Tu terénní pracovník zařízení našel na ulici v pokročilém stadiu Parkinsonovy choroby, ve stavu, kdy se bez přestání klepala po celém těle a byla stěží schopna udělat krok. Z doby, kdy ještě žila běžný občanský život (předtím, než prohrála v automatech celý svůj majetek), měla předepsaných několik desítek léků denně, které ji asistenti denně viděli pojídat bez jakéhokoli systému, aniž s tím mohli cokoli udělat, protože nejpřísnější standard sociálních služeb se týká zákazu práce s léky u pracovníků bez zdravotnického vzdělání. (Asistenti podle nových standardů, založených na GDPR, nesmějí totiž znát dokonce ani chorobopis nebo kriminální minulost klienta – a to ani v případě, kdy je klientova anamnéza může přímo ohrozit!) Trvalo několik let soustředěné práce řady pracovníků, než se povedlo dostat paní R. k odborníkovi, který jí provedl operaci mozku, po níž se ve viditelně lepším stavu vrátila zpět do desetilůžkového ženského pokoje v noclehárně. Že by si v každodenní vyšší poptávce po lůžcích, nežli je jejich nabídka, „nevylosovala“ (a musela jít tedy na ulici), se pak už stalo jen málokdy…
Byl jsem (budiž mi to jednou přičteno k dobru) součástí týmu, který proboxoval úřední cestu k její operaci. Nejtěžší bylo dokládání klientčiny identity v době, kdy už ze svého života zapomněla celá desetiletí, a přitom neměla žádné doklady ( = občanka je to první, co vám na ulici ukradnou, protože je to to jediné zboží, které podsvětí koupí od ulice za dobré peníze a vždy), takže bylo potřeba projít s ní cestu osobních identifikací. Když se dozvěděla, že je bývalou profesionální důstojnicí České armády, byla paní R. překvapená úplně stejně jako já.
Čímž bych (protentokrát) milosrdně ukončil generálskou exkurzi. Nechci si vysloužit indiánské jméno: Štátskripl, co velkému náčelníkovi i v míru způsobil BRUTÁLNÍ NEKOMFORT…
(Pro ty, kdo si při vaření či balení dárků mají zájem poslechnout klidné povídání proložené předvánoční hudbou na téma sociálních poměrů v době Adventu a Vánoc v naší zemi, a porovnání s poměry v jiných zemích demokratického světa, jsem natočil tento rozhlasový pořad.)
Zdroje: Seznam.cz, Aktuálně.cz, Idnes.cz, Ceskenoviny.cz, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc