Nobelovka pro vynálezce covid-vakcíny. Zase jedna autorita v háji… Svět Tomáše Koloce
12.10.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Nobelova cena; ilustrační foto
My „dezoláti“ často slýcháme, že naše představa o postupně upadajícím světě je dána tím, že si své názory na něj sestavujeme z dezinformačních médií. Pokud nějací takoví jsou, já k nim rozhodně nepatřím. Ke skeptickému pohledu na svět mi úplně stačí informační zdroje, které jsou zcela mainstreamové.
Minulé pondělí jsem se kupříkladu dočetl, že Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství dostali americký imunolog Drew Weissman a maďarsko-americká biochemička Katalin Karikóová, která je zaměstnankyní firmy BioNTech, která vyrábí vakcínu Pfizer. Cenu získali za objev „modifikace nukleotidů v mRNA, které vedly k řešení dosavadního problému bouřlivé imunitní reakce na vakcínu mRNA“, který učinili v roce 2005. Když pomineme, že oceňovaný objev je zpravidla aktuální, a tento byl učiněn už před 18 lety (!), ocenění objevu spojovaného s vakcínou proti covidu je zřejmě nejdiskutabilnější Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství za posledních 122 let jejího udílení. Posuďme sami:
K lednu 2022 jen Evropská léková agentura (!) evidovala 913 330 případů nežádoucích účinků po očkování vakcínami proti onemocnění covid-19 jen u vakcín Pfizer BioNTech, AstraZeneca, Moderna a Janssen. Na základě této skutečnosti byl poslanci Evropského parlamentu opakovaně podán návrh na zřízení fondu pro odškodnění obětí očkování proti onemocnění covid-19, v jehož zdůvodnění se mimo jiní uvádí, že europoslanci neměli přístup ke smlouvám, jež Evropská komise uzavírala s farmaceutickými společnostmi, které pro státy EU zajišťovaly vakcíny proti covidu-19. V létě 2022 studie vycházející z dat z Norska, Dánska a Finska, zveřejněná v prestižním časopise JAMA, vydávaném Americkou lékařskou asociací, zjistila souvislost mezi vakcínou proti covidu-19 a vyšším výskytem jak mozkové žilní trombózy, tak i trombocytopenie...
Pravým eldorádem nobelovské politické motivace jsou ale ceny míru. To, že cenu právem získal třeba takový Albert Schweitzer (uznávaný teolog a hudební virtuóz, který v pozdním věku znovu zasedl ke studiu medicíny, načež odjel na misijní stanici Lambaréné v Gabonu, kde desítky let pracoval jako lékař v oblasti, kde lékařské ošetření byla vzácným božím darem) bylo dávno znehodnoceno cenami mimo jiné pro vůdce bojujících Palestinců a Izraelců Jásira Arafata a Šimona Perese, kteří okamžitě po obdržení ceny znovu započali válečnou eskalaci (jak aktuální…), anebo Henryho Kissingera a vietnamského generála Lê Ðức Thọ ještě během války ve Vietnamu – jíž se generál vzdal s odůvodněním, že nemá za co dostávat cenu, když se ještě bojuje (třetí muž tehdejších válčících USA Kissinger ovšem přijal). Namísto tichých spasitelů jako byl Schweitzer nebo Matka Tereza byla cena naopak opakovaně devótně udělena zprofanovaným organizacím jako je Evropská unie (2012) nebo Organizace spojených národů (2001), jejíž různé dílčí orgány navíc dostaly cenu několikrát zvlášť a během svého úřadu ji dostal i jeden generální tajemník OSN.
Kromě toho byli nobelisty jmenováni dva úřadující prezidenti USA, kteří během udělení vedli válku, jmenovitě Theodor Roosevelt a Barack Obama (třetí nobelista z Bílého domu, Jimmy Carter, byl v době získání alespoň už exprezidentem, známým svými mírovými projekty) a jeden bývalý viceprezident, Al Gore – za svůj příspěvek k popularizaci globálního oteplování, změn klimatu a bezpodmínečného vyžadování všech regulačních prostředků. Ocenění syna slavného senátora státu Kentucky a zakladatele nového druhu podnikání jménem „Green Deal“ se stalo nejen námětem filmu Simpsonovi, ale i oblíbeným námětem vtipů Američanů, kteří o Gorovi vědí, že mimo jiné vlastní soukromý tryskáč (který za jeden kilometr letu vyprodukuje stejnou uhlíkovou stopu, jakou vyprodukuje za rok pět průměrných lidí z euroamerické civilizace – které Gore učí o tom, jak se mají omezovat), vydržuje si tři rozsáhlé rezidence, v nichž během jeho nepřítomnosti „na plné pecky“ žije početný personál, na jeho pozemku je provozován neekologický zinkový důl, vlastní akcie ropného koncernu Oxy, jehož ropné vrty neberou velké ohledy na životní prostředí, a v neposlední řadě tento bojovník proti nadvládě fosilních paliv nedávno prodal svůj televizní kanál ropnému emirátu Katar.
O tom, jak daleko od ideálu svého zakladatele se dostala nejprestižnější světová cena (kterou švédský vynálezce dynamitu jako pokání za svůj zkázonosný vynález vymyslel pro ty, kdo přinesou věci lidstvu příznivé), se člověk, který se zajímá, může dozvědět na každém kroku i v tak neškodné disciplíně jako je krásná literatura. V roce 1953 byla kupříkladu Nobelova cena za literaturu udělena – Winstonu Churchillovi (a jeho spisům, za jejich literární úroveň a „beletristickou čtivost“ by se nemusel stydět ani Václav Klaus).
Ze skutečných spisovatelů nám ale budiž příkladem „nobelovského mechanismu“ třeba i náš Jaroslav Seifert. Ten byl na cenu sice nominován celkem sedmkrát (poprvé už v roce 1953), ale nikdy to nevyšlo – až v roce 1984, kdy byl favoritem Milan Kundera, po dotazu, který nobelovský výbor vznesl na Chartu 77, byl Milan Kundera (zejména pro vzájemné nepřátelství s Václavem Havlem) zamítnut a cenu získal Seifert, který byl v paradoxním postavení držitele nejvyššího režimního kulturního titulu národní umělec (exkomunista, který ze strany vystoupil už v roce 1929 a opakovaně vystupoval proti kulturní politice zákazů je od liberalizujícího se režimu získal v roce 1966), zároveň byl ale jako signatář Charty 77 normalizátory do té míry zamlčovaný, že jeho díla ve vlasti mohla vycházet jen v samizdatu. Nemocný umělec, který cenu nedostal za svého aktivního mládí či dokud ještě psal (a který musel do Stockholmu poslat dceru a tamní děkovnou řeč o patosu pod jeho jménem napsal zeť, překladatel a dramatik Dalibor Plichta), byl ve svých 84 letech pro nobelovský výbor ve skutečnosti jen prostředkem, jak ukojit naděje natěšených Čechů na cenu pro ostrouhavšího Milana Kunderu a podráždit normalizační administrativu, která před svým lidem cenu pro zakázaného chartistu nemohla utajit.
Tempus fugit. Z jinocha, co byl rodiči vychováván k úctě k váženým mezinárodním institucím, které musel respektovat i geopolitický blok, ve kterém žil, jsem se stal realistou, který by Organizaci spojených národů stejně jako Nobelův výbor nejradši přihlásil coby nejzkorumpovanější mezinárodní organizaci do Guinnessovy knihy rekordů. Věřím totiž, že alespoň Guinnessův výbor je zatím nestranný.
Zdroje: Evropská léková agentura, Evropský parlament, Journal of the American Medical Association, Guardian, rozhovory s Ing. Daliborem Plichtou, Nobelprize.org, UN.org
Vložil: Tomáš Koloc