Co radí rusky píšící ukrajinský buditel a čerstvý nebožtík. Svět Tomáše Koloce
komentář
28.08.2023
Foto: Kamil Fára
Popisek: Jevgenij Prigožin, vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Autorova reflexe zpráv těchto dní, reálných zážitků a dvou rad mužů zvěčnělých.
(Ne)hujer čte denní tisk
Karel Purkyně se už v roce 1860 proslavil obrazem, na kterém uprostřed své dílny tento archetyp představuje jeho přítel, kovář Josef Jech: Čech, čtoucí noviny a (nehledě na svou třídu či úroveň vzdělání) se snaží si přeložit, co v nich vlastně čte. Tento zjev je archetypem i dnes, kdy papírové noviny už ustoupily displeji. A co si po přečtení jednotlivých zpráv říkám já?
Eurozprávy: Vyšetřovatelé potvrdili, že Jevgenij Prigožin zahynul v letadle.
Já: Uvěřitelné asi jako to, že Usáma bin Ládin zahynul v Pákistánu během operace, na kterou se Obamova vláda USA dívala v přímém přenosu. Což mě vede k otázce mnohem globálnější a důležitější než žoldák Prigožin. Opravdu si doktrína těch kterých velmocí o některých zprávách myslí, že o jejich pravdě přesvědčí byť i jednoho jediného člověka, anebo jim vlastně vůbec nejde o to, aby jim lidé věřili, nýbrž stačí jen, když se tak budou tvářit a přitom držet …. a krok?
Aktuálně.cz: Potkají-li Moskvané v hromadné dopravě uniformu s distinkcemi pluků, které bojují na Ukrajině, ukazují si prstem a říkají: Fuj, vrah.
Já: Tak tohle Pražané nikdy nedělávali. Ti české vojáky vždy uvědoměle vítali, ať už se vraceli ze sebenespravedlivější války či nasazení. Ať už to byli oficíři lombardsko-benátského místokrále Radeckého, anebo Vládního vojska kolaborantského protektorátního premiéra Krejčího, kteří v 50. letech devatenáctého anebo v 40. letech dvacátého století na povel vraždili rakouskou a německou vrchností okupované Italy (čest dezertérům…), či českoslovenští velitelé chystané „internacionální pomoci Varšavské smlouvy“, která byla v zimě 1980 na hranicích připravena vojensky potlačit odborářské bouře Solidarity v hladovějící PLR. My holt nejsme „RuSSáci“…
Guardian: „Bůh je skutečný. Existují jen dvě pohlaví. Fosilní paliva jsou podmínkou prosperity lidstva. Obrácený rasismus je taky rasismus. Otevřená hranice není hranice. Rodiče určují vzdělání svých dětí. Nukleární rodina je nejlepší známá forma společnosti. Kapitalismus nás pozvedá z chudoby,“ zakončil svou debatu republikánský kandidát na amerického prezidenta Vivek Ramaswamy, národností indický Tamil, náboženstvím hinduista, povoláním farmaceutický a finanční oligarcha.
Já: Takové věci jsem z tak vysokých míst už dlouho neslyšel. S pěti vyřčenými větami beze zbytku souhlasím, se dvěma s výhradami, s jednou vůbec ne, ale každopádně je škoda, že dostatečně nahlas toto dnes mohou říkat jenom oligarchové.
iDnes: 16. 8. bouřka poškodila Sloup Nejsvětější Trojice na pražském Malostranském náměstí. Blesk se trefil přímo do zlatého Božího oka na vrcholu sloupu, kde v horní části vyrazil kus kamene, který pádem poškodil další části. Došlo i k výraznému poškození sochy svatého Václava a menšímu poškození kamenné římsy těsně pod ním. „Upadlý zlatý meč českého národního světce i jiné fragmenty zjistil náš restaurátor,“ sdělila vedoucí odboru kultury, sportu a zahraničních vztahů Prahy 1.
Já: Co už k tak doslovné zprávě z Nebes říct…
Reportér Chlestakov píše příteli
Znáte slavný (vedoucím místní pošty otevřený) dopis příteli, díky němuž se prozradí podvod Chlestakova, „revizora“ ze stejnojmenné divadelní hry, nejslavnější hry nejslavnějšího divadelního satirika všech dob (který, jako by to tenkrát udělal naschvál, byl dnes zakazovaná sorta: rusky píšící Ukrajinec)?
Zkusil jsem si, jak by ten dopis asi vypadal, kdybych ho dnes psal já:
Příteli můj!
Plynu máme dost, ale jak tak vařím, zjistil jsem dnes, že se mi po deseti letech hladkého provozu a předběžné údržby ucpaly hořáky. (Není plyn jako plyn...) Právě jsem taky na webové televizi klikl na „Přeskočit reklamy“ a objevily se – reklamy. Připomnělo mi to mého kamaráda, který v jedné své povídce z blízké budoucnosti napsal: „Začal vyplňovat další elektronický dotazník. První otázka byla: Líbilo se vám to? a možnosti: ano/ano.“
Odpoledne jsem šel nakoupit do největšího obchodního domu krajského města našeho liberálně kapitalistického státu. Ve středu v 19 hodin, hodinu před zavřením, jsi tam mohl vidět takovýhle výjev: Už není otevřená jediná pokladna, a tak se jediná obrovská fronta tvoří před platebními přístroji, u nichž nás ale polovina stojí jako tvrdé Y, protože s nimi neumíme zacházet, a jediná přepracovaná paní z obsluhy to (za rozchechtané ignorance tří „sekuriťáků“) všechno nestíhá. Starší pán za mnou kysele poznamená, že by majitelé měli obchoďák vrátit těm, co ho postavili: komunistům. Ti toho sice v krámech tolik neměli, ale dokud bylo otevřeno, na pokladnách měli pokladní. Po deseti minutách vzrůstající nervozity, která hrozí přerůst v revoluci, se pak objeví oficiálně vyhlížející paní (asi vedoucí), která zasedne za jednu z deseti pokladen. Nekonečná fronta i nekonečný hněv se snesitelně vydělí dvěma...
(Vzpomněl jsem si u toho, jak jsem před časem mluvil s pánem, který sám v tomtéž úspěšném nadnárodním obchoďáku obsluhuje celé patro, obsazené pěti různými sortimenty, od papírnictví až po oděvy. „Nemyslíte, že by vás mělo být víc?“ zeptal jsem se. „To si tedy myslím. Ale když oni nedávno všechny ostatní prodavače z tohohle patra propustili pro přílišné náklady…“)
Pak jsem šel na návštěvu k přátelům. V obýváku se kamarádka dívala na televizi, kde běžel dánský detektivní seriál, v němž se vyšetřovatelé konečně dopracovali pravdy: Hrdina zabíjel ze žárlivosti, když viděl, že si s jeho milou užívá jiný, což on nedovede, protože (tak nějak lapidárně to řekl vyšetřovatel): dole je ve skutečnosti ženská. Kamarádka to okamžitě přepnula na jiný kanál. Tam zrovna běžela scénka s vizionářským dialogem Ivy Janžurové a Felixe Holzmanna:
zprostředkovatelka seznámení: „Poslyšte, vy si přece nemůžete vzít za ženu nějakého muže.“
žadatel: No, tak nemožný to taky zas neni.“
zprostředkovatelka seznámení: „To nemyslíte vážně, to by přece nebylo žádné normální manželství.“
žadatel: „No tak moje sestra si například taky vzala mužskýho a je to normální manželství.“
V tu chvíli na mě z kuchyně volal kamarád, abych se na jeho chytrém telefonu podíval na bývalého herce, dnes „influencerskou“ hvězdu české kuchyně. Byl to muž, který přeháněným slezským nářečím (dost možná ve skutečnosti je to Chod, jenže chodština v dnešním showbyznysu a marketingu nefrčí) skrze obraty, jako „smrdi to jako psi kule“, vzbuzoval chuť na jistou pomazánku, přičemž během pěti minut neopomenul třikrát zmínit číslo svého účtu, na který mu diváci přispívají…
Cestou od kamarádů jsem se pak ještě stavil v samoobsluze. Pokladna tentokrát obsazena byla (i když jen jedna z deseti), ale když přišlo na placení, zjistil jsem, že jsem si na návštěvě zapomněl peněženku s doklady. Rychle jsem pro ně uháněl, a když jsem se vrátil a celé frontě a všem zúčastněným se udýchaně omlouval, milá a krásná dívka, paní pokladní, s úsměvem a s upřímnou vřelostí v hlase pravila: „To nic, to se vydrží. Hlavně vy se nesmíte nervovat.“ Teprve teď jsem si prohlédl frontu, a opravdu: Všichni byli klidní. Jen jedna paní, která právě dotelefonovala, dojatě sdělovala kamarádce: „Kontroloval mě. Jsme spolu patnáct let a on pořád ještě žárlí. To je tak krásný.“
Vzpomněl jsem si na ve čtvrtek zemřelého tvůrce dokumentárních řad Úsměvy českého filmu a Příběhy slavných Pavla Taussiga (1949-2023). Kdysi, když jsem psal recenze na každý díl seriálu Bohéma, snažil jsem se jeho tvůrce kvalifikovaně usvědčit z nepravd a diletantismu i s jeho pomocí. Pan doktor Taussig mi tehdy sice předal několik faktických rad, ale tou nejdůležitější je zakončil: „Pokud vám můžu poradit, nechte to být.“
Podle mě pravdu měli Nikolaj Vasiljevič Gogol i Pavel Taussig. Je dobré poukazovat na nepravosti a za jejich odstranění se bít, ale když už vám i zdraví říká, že by vás v tom boji měli vystřídat i jiní, nechat to jim. Sám to nechat být a zas si všímat dobré kultury či věcí, o jakých (spolu s dojatou paní, která to dotáhla až do křišťálové svatby se svým šťastným manželstvím) můžete říct: To je tak krásný…
Zdroje: Eurozprávy.cz, Aktuálně.cz, Guardian, iDNES.cz, Česká televize, Youtube, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc