Jsem nadpoloviční dezolát. A co vy? Svět Tomáše Koloce

Foto: Hans Štembera

Popisek: Demonstrace na Václavském náměstí

Musím se přiznat, že přestože vím, že jde o silně pokřivený odraz nedigitální reality, navíc marketingově ovlivňovaný a (jak všichni, kdo tam jsme, zažíváme) cenzurovaný, pohybuji se na sociálních sítích. Kdo dokáže odstínit informace se skutečnou hodnotou od „informací“, které žádnou hodnotu nemají (a ty dnes, přes režimní diskurz, pocházejí zejména z mainstreamových médií), tomu se na sítích dostává několika výhod. Počínaje tím, že se tam dostane k zprávám daleko rychleji než v médiích, a je-li například nějak zdravotně nebo sociálně diskvalifikovaný, může v nich nahlédnout i do prostředí, do nichž by se v běžném životě nikdy nedostal.

Nedávno jsem v jednom seriózním článku, který se posílal po Facebooku, na vlastní oči viděl, že se jistý „odborník“ vyslovil, že existují „dezinformace“, které jsou složeny z čisté pravdy, uvedené do nebezpečných souvislostí. Ty prý jsou nejnebezpečnější. Lapidárně řečeno, dnešní vedení už je na tom tak, jako byl komunistický prezident Antonín Novotný, jenž kdysi na adresu necenzurovaných zpráv Svobodné Evropy, které demaskovaly neschopnost jeho administrativy, upřímně prohlásil: „My nikdy nebudeme padat na kolena před fakty!“ Čímž charakter režimu i svůj nezaměnitelně odhalil. Pro mě, někdejšího studenta sémantiky, je speciální informační disciplínou lidový vtip, který – když člověk pochopí – má v sobě mnohdy hutnější zprávu o naší společnosti, než to nejpravdivější nezávislé zpravodajství. Příklad: Na Facebooku nyní koluje tohle humorné desatero, které dokonale kopíruje uvažování naší dnešní „demokratické“ věrchušky:

Lidový autor tohoto shrnutí, tak nebezpečně připomínajícího doktrínu, která se na nás dnes valí z úřadů, soudů i médií, mě velice potěšil a zároveň mě napadlo zkusit vzít jeho seznam jako klasický test deset z deseti. Takhle by vypadalo moje vyhodnocení:

Minus půl: Nemám esúvé ani neposlouchám ničí úvé, ba ani výkonnou radu. Nemám ani brýle s úvé filtrem. Dokonce nemám vůbec žádné auto, a protože díky genealogovi Zdeňku Hornerovi znám svůj rod do 17. století, mohu zodpovědně prohlásit, že ho nikdy neměl vůbec nikdo z naší rodiny po meči.

Minus 1: ...ergo jezdím na kole úplně všude. Když můžu. (Nyní je to kvůli chorobě nemožné, a tak jezdím MHD.)

Minus půl: Nevysmívám se všem neziskovkám, dokonce jsem v několika byl zaměstnán, všechny se staraly o postižené a žádná z nich nebyla sponzorovaná za to, že je zajedno s nějakým režimem. Vysmívám se jen těm neziskovkám, jejichž jedinou idejí je viset na rtech naší vládě co do naplňování všech rysů její doktríny, aby ji mohly pumpnout o prachy.

Minus půl: Neodmítám legální migranty, dokonce proti názoru naší vlády (a vlastně i prezidenta, který se vyslovil, že všichni Rusové, žijící na Západě, by měli být monitorováni) prosazuji, aby do nich byli se všemi právy zahrnuti uprchlíci z dnešního Ruska před režimem Vladimira Putina. Zato odmítám fundamentalistické migranty a ilegální migranty, jimiž jsou (respektive donedávna byli) dle evropské dohody Dublin 3 všichni, kdo nepožádali o pobyt v první zemi EU, které dosáhli. U nás v ČR jsou podle této (dosud nezrušené!) mezinárodní dohody legálně všichni ti, kdo o pobyt požádali na našich zastupitelstvích ve svých zemích (na což dnes stačí i internet) nebo přiletěli letadlem.

Minus půl: Maso jím velice zřídka, a když, tak rybí nebo drůbeží.

Psali jsme

Černochová je náš táta. Svět Tomáše Koloce

Zbytek bodů mám plus, přičemž bych chtěl dodat k jednomu z nich: Po Praze bych samozřejmě chtěl jezdit mnohem rychleji než 30, ale průměrná rychlost pražské tramvaje je 18, autobusu 24 a metra 36 km/h.

Suma sumárum jsem dezolát s výsledkem šest a půl z deseti. A co vy?

Zdroj: Dohoda Dublin 3

Vložil: Tomáš Koloc