Prigožinův princip aneb (Velká) zvířátka a vágnerovští. Svět Tomáše Koloce
komentář
26.06.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Gripen jako součást
„Tak už bychom tu měli Putinovy Rusy, Prigožinovy Rusy, o kterých teď není jasný, jestli jsou proputinský nebo protiputinský, ani našemu ministrovi zahraničí, pak jsou tu protiputinský Rusové a Rusandy ze Svazu výborů matek ruských vojáků, hnutí Rospartizan a Legie Svoboda Ruska, asi jeden milion ruskejch emigrantů před touhle válkou, který sou politisch verdächtig, pak jsou tu ty protiruský Rusové Mitrofanov, Fištejn, Romancov –
plus jeden zbouranej pražskej Rus Koněv a s ním desítky zbouranejch Puškinů, Dostojevskejch a Tolstejch na Ukrajině, vesměs z bronzu, a pak ještě ti Rusové, co vo nich ta atomová Dana Drábová řekla v Českým rozhlase, že vyhodili Kachovskou přehradu do povětří už za druhý světový války, ačkoliv ta přehrada byla postavená až v roce 1956. A aby toho nebylo málo, je tu ještě jeden Prigožin (i když se rafinovaně podepisuje Prigogine), co neutek 2023 do Běloruska před Putinem, ale 1927 do Belgie před Stalinem, moratoria EU se na něj ještě nevztahovaly, a tak svýmu novýmu belgickýmu domovu, kam ho vzali, vyhrál Nobelovou cenu za to, že vynašel takzvanej Prigožinův princip, co říká, že když se něco dostane do bodu, že je v tom už přílišnej bordel, začne se to samo organizovat. Jeden českej inženýr, co to dotáh hodně vysoko, si prej z toho Prigožinova principu teď vzal mustr a ve Svobodný Evropě odhodlaně prohlásil, že by všechny ty Rusy zorganizoval tak, jak Američani za druhý války zorganizovali Japonce. Chtějí vědět, pane obrlajtnant, jak je tam tenkrát zorganizovali?“ ptal se Švejk.
„Ježišmarjá, Švejku, mlčte!“ chytal se za hlavu nadporučík Lukáš, který byl, jak bylo jeho zvykem, loajálním důstojníkem nadnárodního svazku smíšených jednotek ze západní i východní Evropy.
„Poslušně hlásím, že už mlčím. Já taky ty Rusy nijak nevobhajuju, mně už tenkrát, když jsem se u toho rybníčka převlík do ruský uniformy, bylo jasný, že je to nějak málo civilizovaná země, kde si člověk může vydělat jen tím, že občas svrhne cara a sám se za něj prohlásí. To my v Česku-Evropsku jsme civilizovanější. Našim vágnerovcům stačilo založit si OSu a můžou si cařit v mezích zákona. Zrovna nedávno mi ten známej Koloc vykládal, jak když dělal v ústavu pro postižený, koncertovali jim tam ten jistej písničkář Dědeček, Merta, a taky ten Nos (co s ním tudle byl v Krajskejch listech rozhovor), a všichni tomu Kolocovi podepsali, že se honoráře vzdávají, ale ta vágnerovská OSina z těch postiženejch ty prachy stejně vymohla i proti vůli těch zmíněnejch písničkářů. Dát dohromady pár kriminálníků a hnát je tu na Kyjev, tu na Moskvu jako ten ruskej Vágner je proti tomu rasovina, která je našim českejm evropskejm hodnotám cizí. To už říkal starej Corleone, že prostřílet se umí i Barzini, ale zorganizovat se, nechat se schválit guvernérem a pracovat v bílým límečku umí jenom inteligent. Tomu já říkám Prigožinův princip!“
„Uvědomte si, že směšujete věci naprosto nesměsitelné!“ snažil se nadporučík Lukáš pro formu logicky bránit Švejkovým výkladům. Ale jako obyčejně neuspěl:
„To máte pravdu, pane obrlajtnant, že jsou na světě věci naprosto nenesitelné. Příkladně ten velvyslanec v Izraeli Stropnický, co teď skončil jako ten jeho Vendelín Malina, když se chtěl v tom seriálu trhnout od svýho Cirkusu Humberto. Manželka si našla jinýho ženatýho, syn mu podepsal tu chcimírskou petici Mír a spravedlnost a milenku teď nemá z čeho živit, protože se vyfotil s poslancem jedný český strany, která je sice v parlamentu, ale nahoře mu řekli, že není poslanec jako poslanec a strana jako strana, a tahle není dost košer némlich pro velvyslance v Izraeli. Tak ho za to vyrazili.“
„To už si Švejku ale vymýšlíte! Česká republika je parlamentní demokracie!“
„Já si, pane obrlajtnant, taky myslím, že ten důvod, co mu oficiálně udali, je trochu přitaženej za vlasy. Podle mě je za tím něco jinýho. Já mám v Izraeli dva známý, který na to velvyslanectví choděj, ňákej doktor Grünstein a feldkurát Katz, a ty mi říkali, že na ten barák teď (jako na všechny naše ambasády) podle ňákýho novýho nařízení kromě český a evropský pověsili i ukrajinskou vlajku, a kvůli tomu tam denně zbytečně přijde tolik lidí, co si myslej, že je to velvyslanectví Ukrajiny, že ten Stropnický teď musel přijmout jednoho vrátnýho navíc, jen aby těm lidem vysvětloval, že je to všechno vomyl a že jsou tam špatně. A Stropnický, jak se v tom Izraeli už aklimatizoval, tak ho nejspíš odmít platit ze svýho…“
„Švejku, vy už zase blbnete!“
„Já mám na to, pane obrlajtnant právo, já jsem pro blbost superarbitrován, ale víte, co řek ten pražskej houbovej primátor, když ve středu vypustil tu propagační ukrajinskou tramvaj a ještě ten den se s ní srazilo auto? Řek doslova tuhle větu: Naštěstí to byl podle dostupných informací jen nevinný ťukanec, a ne sabotáž s geopolitickým podtextem. Na to už by se podle mě z armády dostal. Stejně jako jeden generál, o kterým se vypráví vtip, že se během předvolební kampaně v jednom městečku ptal místních, co jim chybí, a když mu řekli, že v celým kraji chybí zubař, zdvih telefon, vydal několik povelů, pak ho zase položil a řek: Zařízeno! Jenže když se jich pak ptal, co jim ještě chybí, řekli mu, že v celým kraji chybí mobilní signál. A víte, pane obrlajtnant, co ten generál dělá dneska?“
„Ale už!“ zaburácel nadporučík Lukáš.
„Teď jste, pane obrlajtnant, pěkně zařval! Stejně jako v Brně ten místní vajda na toho kmotra jedný ukrajinský rodiny. Víte, pane obrlajtnant, co mi taky vyprávěl ten jistej Koloc? Že na rozdíl od východu, kde se teď navzájem zabíjej lidi, co mluvěj úplně stejným jazykem, na západě Ukrajiny jsou celý kraje, co mluvěj úplně jiným jazykem: maďarsky, rumunsky, turecky, bulharsky, ale kupodivu i arménsky. A že tendle tejden v nákupním středisku potkal uprchlickou rodinu arménsky mluvících Romů ze západní Ukrajiny, který mu řekli, že oni tedy u nás mají odůvodněný azyl už desítku let, ale že nevědí, na kterou stranu se teď maj postavit v tý naší malý český válce menšin, která tu teďka vypukla kvůli tý velký východní, co to chce dotáhnout dál a vejš a bejt západní a světová. Nevíte to náhodou vy, pane obrlajtnant?“
Styčný důstojník největšího leteckého cvičení NATO Air Defender nadporučík Lukáš a ani Švejk už ale neřekli nic, protože je oba ohlušila rána, která kromě toho, že vydula okenní tabulky v celém Hradci Králové, shodila ze zdi hodiny. To ze základny v Čáslavi přiletěl další gripen, který nad polskou hranicí nabral rychlost na sonický třesk. Švejk si všiml, že na spadlých hodinách se čas zastavil přesně v 11:55…
Zdroje: iROZHLAS, Seznam.cz, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc