Luděk Ševčík: Podle Pavla Vrabce z Neovlivní.cz jsem žumpa. Vaše dopisy
07.06.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Dva proti sobě, ale teď s absurditami doby
Frustrace začíná narůstat. Zdražuje se, lidé to cítí ve vlastních peněženkách čím dál víc. A do toho chodí pohrdlivé výkřiky z kavárenského prostředí, že ti, kteří si stěžují a začínají používat pro popis svých strázní jadrnější výrazy, jsou žumpa. Jaké to pohrdání, jaká to nadřazenost. A lidé vidí, slyší a pamatují si. Na podobnou rétoriku upozornil Luděk Ševčík.
„Po přečtení článku ,Ať prodají drahá auta. Okamura souzní s žumpou sociálních sítí‘ jsem zjistil, že jsem žumpa,“ začal hned zostra Luděk Ševčík a pokračoval:
„Přesto, že celý produktivní život pracuji. Přesto, že podnikám od roku 1993 a k tomu mám ještě zaměstnání. Přesto, že jsme vychovali 4 děti, z nichž 3 mají vlastní domek (sice s hypotékou) a všechny 4 pracují (a jejich zákonní partneři samozřejmě taky). A tyto děti mají své děti, o které se řádně starají. Přestože máme zahradu, sad, vinohrad, drůbež, králíky, ovce, což je samozřejmě nemalá práce navíc. Přesto, že jsem nebyl nikdy soudně trestán. Přesto, že jsem nikdy nic neprivatizoval, ani nic nevydžusoval. Přesto, že se o sebe celý produktivní život starám sám a nestojím ve frontě na pracáku. Přestože bydlím ve svém domě a nepobírám žádné dávky sociální pomoci. Přestože jsem léta pomáhal a pomáhám bezúplatně lidem v nouzi. To ve stručnosti.
Přesto jsem podle Pavla Vrabce z Neovlivní.cz žumpou. I já totiž nesouhlasím s tím, aby se peníze pro Ukrajince vyplácely plošně. I já se domnívám, že přístup k nim by měl být stejný jako třeba v Rakousku nebo Německu. My všichni (tedy my dole) se musíme kvůli Ukrajincům uskrovnit. Nevidím tedy důvod, proč by se neměli uskrovnit i oni. Když si jde Ukrajinec s autem za několik milionů vybrat dávky pomoci, je to výsměch našim nízkopříjmovým občanům, kteří se na něj musí nutně skládat.
Můj nejstarší bratranec v roce 68 pláchl do Rakouska. Musel do lágru. Spal na pryčně, myl se ve vojenské koupelně, pro jídlo si chodil s ešusem. Když jsi skutečný uprchlík, musíš být vděčný za jakoukoliv střechu nad hlavou, za jakoukoliv skývu chleba. Po nějaké době si jej předvolali před komisi. Nabídli mu buď práci, nebo domů. Ovšem práce byla jen v Austrálii nebo Kanadě. Zakrátko byl doma. Toto na první pohled tvrdé řešení bylo ve skutečnosti velmi účinným sítem. Ukázalo, kdo je skutečným uprchlíkem, kdo má skutečně nárok na pomoc. Určitě by zabralo i zde.
Je to můj názor. Ovšem pro Pavla Vrabce z Neovlivní.cz je to jen názor žumpy.
Již dlouhou dobu pozoruji mentorování všech těch rádoby novinářů a kavárníků. Vládnoucí politiky nevyjímaje. Jak ze svých morálních výšin se znechucením pozorují nás, žumpu. Aby se nad námi mohli ještě výše povznést, měl bych pro ně jednu radu. Když už námi takto veřejně a hlasitě pohrdají, měli by od nás přestat brát peníze na své bohulibé projekty. Měli by si je hradit sami. Konat dobro za cizí a ještě dárci pohrdat, může totiž leda šmejd. Proti němu je žumpa Chanelem 05. To raději tu žumpu,“ zakončil své psaní Luděk Ševčík.
|
Vláda, snad záměrně, mluví z cesty, hrdě se hlásí k budoucí porážce Ruska, o které sní, a lidé, ač zpočátku s Ukrajinci solidární a vítající je s otevřenou náručí, se prohýbají pod tíhou, která se na ně naložila. Je to pochopitelné. Zdražuje se. Ale ne jen tak trochu, aby to obyčejný člověk zvládl. Zdražuje se tak, že se lidé začínají do budoucnosti koukat s hrůzou. A když svou frustraci vyvětrají někde na sociálních sítích, zvednou se supi a začnou do nich klovat.
Jo, tak ty závidíš honosná auta, ty nulo z žumpy, závidíš bohatství, nechceš být solidární, začínáš si stěžovat. Nikdo na tebe není zvědavý, jsi nic, které tu jen čeří Okamurovy preference, bezvýznamná špíno. Pohrdání, odpor, dlouho potlačovaná frustrace zase z druhé strany, která se provaluje stejně jako frustrace těch, kteří přestávají zvládat své účty, ale předstírají, že oni jsou mravními majáky té naší do chudoby se nořící společnosti.
Aneb v přímém přenosu kolabující sociální smír. Ti, kteří ještě zvládají, nebo na ně ještě nedopadly v plné síle důsledky společenských turbulencí, se pohoršují nad těmi, kterým začíná téct do bot, nebo kteří cítí, že jim do bot téct začne. A komu teče do bot, ten si začne stěžovat. Zpočátku. Já nevím, radši bych zachoval ten sociální smír, než si honit trika a ukazovat jeden druhému, zač je toho loket. A tak, také hrdě z žumpy, volám po trochu té empatie. Mluvme spolu, neperme se.
|
Vložil: Štěpán Cháb