Tři králové a vše, co o nich nevíte. Co Ježíškovi nesli, proč, kde jsou pohřbeni a jaký nám (nejen na futru) zanechali vzkaz. Svět Tomáše Koloce
komentář
08.01.2022
Foto: Tříkrálová sbírka
Popisek: Svátek Tří králů naplňuje i dobročinná Tříkrálová sbírka
Předevčírem byli Tři králové. Proč tehdy našimi vesnicemi a městy 5. ledna procházeli dva umytí a jeden umouněný? S příchodem Tří králů (v jiných jazycích Tří mudrců), kteří jako první spojili fenomén Vánoc a dárků, se také poprvé vyjevilo, že nově narozeného židovského Spasitele, o němž se předem mluvilo v židovské Tóře, budou uctívat i příslušníci z národů mimo židovstvo. Naši evropští předkové tento svátek prožívali tak významně, že o něm svou slavnou hru Večer tříkrálový napsal sám král evropského divadla William Shakespeare. Můj dnešní text se bude snažit odpovědět na otázku, v čem u tříkrálového svátku spočívala jeho významnost.
Jde o zvyk v poslední den tradičních západních Vánoc křesťanských katolíků a protestantů (které symbolicky začínají narozením Dítěte na Štědrý večer, neb zemitému západu je třeba přidat dětské důvěry ve věci vyšší) a první den tradičních Vánoc východního křesťanského pravoslaví (které začínají s Třemi králi, neb východu, tradičně spoléhajícímu na pomoc shůry, je třeba přidat činného rozumu). Když si zapřemýšlíme o tradičním příběhu Ježíškova zrození, dojde nám, že Tři králové (o nichž se mimochodem věří, že jsou pohřbeni v Kolíně nad Rýnem) tvoří k příběhu chudé (i když vzhledem k Josefově původu královské) rodiny velký kontrast a vlastně Ježíškově rodině zavaří (to ale proto, že to tak bylo předem psáno)!
Příkaz krále Heroda, aby se všichni kvůli dani zapsali v domovském městě svého rodu, totiž vyžene svatého Josefa s rodinou z domovského Nazareta do Betléma, odkud pocházel Josefův předek král David, a tam se na cestách Ježíšek narodí v chlévě. V tu chvíli se (vedeni ,hvězdou', která se mimochodem podle astronomů loni po dlouhých letech objevila znovu) objeví Tři králové/mudrcové z VÝCHODU, což je symbol východních náboženství, z nichž křesťanství vychází, a která ho dodnes hledají ve smyslu věty hinduistického nositele Nobelovy ceny, básníka Thákura, který řekl, že poselství křesťanství je nejvyšší ze všech náboženství, která máme k dispozici, jen kdyby na Zemi bylo vidět jediného opravdového křesťana…
Pro ten východ, odkud přišli, jsou to v češtině a dalších slovanských jazycích taky KRÁLOVÉ. Kupříkladu v Indii se totiž dodnes duchovnímu učiteli říká rádž, či dokonce maharádž, tedy král či velkokrál. Tito Tři se tedy objeví u Heroda v hlavním městě Jeruzalémě se slovy: „Následujeme hvězdu, která značí, že se narodil velký král…“ Malý, neduchovní král Herodes to ale pochopí tak, jak to tehdy chápala většina jeho národa a jak to dodnes chápe řada věřících: „Ten velký král mě svrhne z judského trůnu, kam si sedne sám, a bude pást národ berlou železnou“. A tak vyhlásí zákon, který mu zajistí pozdější ,slávu' v úslovích všech evropských národů. Dá rozkaz pobít všechny děti od dvou let níž. Pěstoun Josef se to ale dozví od anděla, který zavelí k dalšímu přesunu, tentokrát až za hranice, do Egypta (to se zas musí stát i proto, aby Spasitel symbolicky na vlastní kůži pocítil, jak bylo Židům v době egyptského vyhnanství).
Když jsem o tom dnes přemýšlel, napadla mě vtipná otázka, kam a jak asi Josef během cesty přes hranice uschoval cennější dary, které inkasoval od králů. Nebo je schoval v seně betlémského chléva? Vždyť to by byl krásný námět na nový syžet lidové tříkrálové hry! Ostatně svými dary vlastně Tři králové inspirovali i pozdější vánoční fenomén obdarovávání, přestože jejich nádherné dary jsou samozřejmě také jen symbolem; jsou to duchovní dary tří sudiček, v které se mudrcovsko-královský archetyp později změnil během zrodu našich evropských pohádek.
A dovolíte-li amatérskému badateli ještě jeden objev, v české tříkrálové koledě se zpívá: "Slunce je drahé kamení od Kristova narození..." Pravděpodobně nikdy nikdo nepřemýšlel, co to znamená, ale mně to nápadně připomíná vidění křesťanských hermetiků či dnešních křesťanských skupin, jako jsou adventisti či antroposofové, podle jejichž tradice Kristus byl/je bytostí, která se na naší Zemi narodila dobrovolně z lásky k lidstvu, ačkoli ve skutečnosti pocházel z duchovní kultury, žijící na Slunci.
Je příběh Svaté rodiny, tedy Josefa, Marie a Ježíše (která je nejprve bez příbytku, a pak musí prchat za hranice), dnešnímu našinci cizí? Ani trochu. Pominu-li všechny texty, které jsem napsal na dlouhodobá témata českého bezdomovectví i uprchlictví (většinu z nich si čtenáři mohou najít, když si pod tímto textem kliknou na název rubriky), mohu mluvit o své osobní zkušenosti člověka, na něhož kvůli justičnímu nesmyslu spadla exekuce a byl z domovského Hradce Králové pohnán k ,sčítacímu rozhovoru' s panem exekutorem až do Plzně. O dva roky později jsem pak uvažoval o exilu, když mi můj bývalý zaměstnavatel pro moji odborářskou aktivitu hrozil smrtí…
A tříkrálová symbolika v mém životě šla ještě dál. Před šesti lety jsem v našem absolventském představení na Akademii sociálního umění, moderní Tříkrálové hře Carlo Pietznera, hrál roli zeleného krále, toho třetího, z Afriky, co Ježíškovi nenese Kašparovo červené zlato (světskou moc krále), ani Melicharovo modré kadidlo (duchovní moc kněze), ale Baltazarovu zelenou myrhu (medikament lékaře). Že bych ho dnes už hrát nemohl, protože na to nejsem dost černý, ponechme stranou.
Na jednu reprízu, odehrávající se právě na Tři krále, jsme tenkrát měli odjet do vzdáleného města, kam jsem dojel a zjistil, že pro nemoc kolegyně nehrajeme. Jenomže role krále-lékaře chtěla své, a tak jsem na místě začal s příběhem o sebeléčení, který mě svou naléhavostí donutil k mnohým změnám. V aktuální době sčítání všeho lidu za účelem celoplošného očkování (což je z pohledu mě, někdejšího zeleného krále-lékaře, falešný medikament, který to, co původně sliboval, neléčí), se ale zkušenost Svaté rodiny nevyhne vůbec nikomu. Momentálně mnohé rodiny před Herodovým ustanovením utíkají z Rakouska do České republiky.
Čím tuhle tříkrálovou úvahu ukončit? Tečkou-modlitbou. Přesně před rokem jsem si v našem kostele vyzvedl posvěcenou křídu a v našem domě (kterému se králové vyhnuli, a tak jsem je coby někdejší zelený král zastoupil sám) na futra všech věřících v domě napsal K+M+B+2021. Letos jsem si křídu opatřil zas a udělal to líp. Na futrech, která jsem měl označená od loňska, jsem smazal jedničku a napsal dvojku a na všech ostatních bez rozdílu víry svým neúhlednějším rukopisem doplnil K+M+B+2022. Proč? Protože prosby C+M+B+2022, tedy Christus Mansionem Benedicat 2022 (Kristus požehnej tomuto domu v roce 2022), je nám teď třeba víc, než kdy dřív. Ve všech domech a bytech světa.
Vložil: Tomáš Koloc