Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Omlouvám se všem stranám, které jsem nestihl urazit. ´Hlas lidu, hlas boží´... Svět (nevoliče)Tomáše Koloce; tentokráte v obrazech

komentář 09.10.2021
Omlouvám se všem stranám, které jsem nestihl urazit. ´Hlas lidu, hlas boží´... Svět (nevoliče)Tomáše Koloce; tentokráte v obrazech

Foto: Tomáš Koloc (stejně jako snímky v textu)

Popisek: Vrátila by se země do pohody? A byla v té pohodě někdy?

Autorův dnešní příspěvek je věnován aktuálním volbám a je sestaven z jeho autorských fotografií a jím sebraných příspěvků, jak se objevují na českých ulicích a sociálních sítích. Autor upřímně upozorňuje, že ačkoli má volební právo už od roku 1996, je celoživotní nevolič, k čemuž ho vedou jeho perné životní zkušenosti příslušníka prekariátní třídy a jeho povolání sociálního pracovníka. Za čtvrt století svého voličského oprávnění totiž nenašel stranu, která by vyřešila kterýkoli ze základních problémů této země – jako jsou například bezprecendentní exekuční zákon 120/2001, inspirovaný exekuční lichvou, jakou má jen Thajsko, Chile a Gabon (v ČR z člověka za jedinou zapomenutou platbu za popelnici dokáží udělat bezdomovce, jemuž byl zabaven dům a jemuž jsou z platu strhávány takové částky, že aby měl co jíst, musí pracovat načerno), ale i nejvyšší vodné, stočné a telefonní tarify v Evropě, nebo hladovění dětí matek-samoživitelek či nadnárodní i domácí provozy, v nichž zaměstnanci pracují v otrockých podmínkách.

ANO 2011

Začínáme dnešní státostranou, jíž je hnutí ANO, které před devíti lety založil Andrej Babiš. Hnutí, neoddělitelně spjaté se svým zakladatelem, kterému jsou mediálním maistreamem vyčítány marginální zlodějny a mafiánštiny jako Čapí hnízdo či únos vlastního syna, které jsou pouze symptomy jednoho z hlavních zločinů nemocné demokracie, o kterém se ale v banditokapitalismu českého typu smí mluvit jen šeptem: že jeho šéf je oligarcha typu Berlusconiho, Porošenka či Trumpa, který i přes očividný střet zájmů může být zároveň majitelem kupříkladu celého národního potravinářského průmyslu (v Babišových provozech notabene panují výše popsané otrocké zaměstnanecké podmínky) a zároveň ministrem financí či premiérem. Autor tohoto textu se před časem pokusil hrůznost toho, jak rychle jsme si zvykli na fenomén existence oligarchů v naší společnosti, charakterizovat tímto aforistickým textem:

 

„V naší zemi panuje oligarchie proto, že každý Čech má svého oligarchu. Zemanovci mají rádi Kellnera, protože Zemanovi dohaduje návštěvy Číny a půjčuje mu na ně svoje džambo. Ezoterici mají rádi Koláčka, protože založil nakladatelství Maitrea a produkuje filmy Viliama Poltikoviče. Obránci lidských práv těch nesprávných a nezávislí novináři závislí na správných oligarších mají rádi Bakalu, protože založil Knihovnu, Lavičku a Letiště Václava Havla a produkoval jeho film Odcházení. Diváci TV Barrandov mají rádi Soukupa, protože založil TV Barrandov, a čtenáři Parlamentních listů Valentu, protože sponzoroval Parlamentní listy. Dobroseři mají rádi Janečka, protože je dobroser a prostý lid má rád Babiše, protože se o něm proslýchá, že ve správnou chvíli vypráší kožich všem ostatním oligarchům. My křesťani pak máme rádi všechny, protože (jak říkával náš souvěrec Karel Kryl) naše víra nás učí milovat každé hovado.“

 

Česká pirátská strana (v koalici se STAN)

Strana, která se v roce 2009 chopila chvályhodného impulzu západních pirátských stran, které vznikly primárně za účelem omezení přebujelých autorských copyrightových zákonů. Stejně jako z většiny českých variant západních typicky levicových stran se z ní ale v její české odnoži stala opora pravicového režimu, která se ovšem, když je to výhodné, tváří jako levice. Důkazy jejího pravého (tj. nepirátského) smýšlení jsou však neoddiskutovatelné: Pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib kupříkladu 12. března 2019 nechal ke 20. výročí NATO ozdobit pražské tramvaje vlajkou NATO a v metru zněla čtyřikrát za hodinu z tlampačů jeho zdravice NATO v českém a anglickém znění (což nemělo ekvivalent ani za minulého režimu s Varšavskou smlouvou). Téhož roku Piráti vyzvali k prodeji dejvické sochy Ivana Stěpanoviče Koněva Rusku, přestože místopředsedové Pirátů Olga Richterová a Mikuláš Ferjenčík jsou prapraneteř a praprasynovec generála Mikuláše Ferjenčíka (1904 – 1988), který spolu s Koněvem organizoval Slovenské národní povstání a osvobození ČSR od nacistické okupace.

Od 11. dubna 2019 kdy byl opět uvězněn novinář Julian Assange, čekala Česká pirátská strana celé týdny než se k tomuto protiprávnímu kroku proti člověku, který by měl být guruem všech světových Pirátů (ale je zkrátka zároveň i hlavním nepřítelem USA…), vůbec odvážila vyjádřit. Jistý diskutér na sociální síti charakterizoval české Piráty lapidárně: „Kdyby byl Jack Sparrow členem České pirátské strany, namísto námořního zbojnictví v Karibiku by pracoval pro Východoindickou koloniální společnost.“ Pěkným důkazem pirátského samožerství pak je, že pětka pirátské kandidátky v autorově kraji, někdejší pracovník mezinárodní okupační správy Kosova a Iráku a bývalý primátor města Martin Dvořák (unavený tím, že uprostřed volební kampaně vyklízel shořelý statek, u čehož se nezapomněl vyfotit) autorovi zapózoval před svým vlastním portrétem:

 

Občanská demokratická strana (SPOLU)

Bývalá klausostrana, kterou od jejího založení v roce 1991 národ už sdostatek zná (viz. lidové glosy níže). Autor se v Krajských listech mj. ve dvou dílech (zde a zde) pokusil nastínit její podíl na zničení české kultury po revoluci v roce 1989. Na svých facebookových stránkách se předseda Petr Fiala nedávno přiznal, že už jako dvacetiletý věděl, že není socialista a že jsou mu odporné ideologické příkazy učitelům. Na téže sociální síti se ho autor textu zeptal, zda jako dvacetiletý student bohemistiky a historie na brněnské univerzitě v roce 1984 vyjádřil svůj odpor k socialismu tím, že by odmítl udělat zkoušku z marxismu-leninismu, která tehdy byla pro všechny fakulty povinná (a toto symbolické vyjádření nesouhlasu si během svých studií mimo jiné – a to v mnohem tužších 50 letech - dovolil pozdější nejplodnější televizní scenárista Jaroslav Dietl). Lídr koalice SPOLU (ODS + KDU-ČSL + TOP 09) autorovi dosud neodpověděl… Po Pirátech druhá strana, která se ve svých čelných tématech zhusta omezuje jen na kritiku vládní ANO, se též zatím nevyjádřila, nakolik je spojena s nápaditou kampaní hnutí Milion chvilek pro demokracii, která během volební kampaně omotala Česko páskou „ZABAVENO ANO-FERTEM“:

 

Komunistická strana Čech a Moravy

O jejích dějinách autor v Krajských listech zde a zde publikoval dvojdílné vyprávění. Dnes jde o stranu, která na Facebooku hlásá, že je jedinou českou stranou, která bojuje za socialismus proti kapitalismu. Autor tohoto textu pod onen slogan napsal: „Od strany, která od prvozačátku nechávala v parlamentě projít vlády, v kterých byl přítomen či je vedl hlavní exponent českého porevolučního tunelkapitalismu Václav Klaus, která ho tamtéž opakovaně podpořila i jako prezidenta, a dnes podporuje vládu čelného imperialistického oligarchy naší země Andreje Babiše, nelze tento slogan vnímat jinak, než jako černý humor.“ Na snímku jsou nájemníky ze schránek vyjmuté a vyhozené letáky KSČM v domě, kde autor tohoto textu žije:

 

Svoboda a přímá demokracie

Další stranou favorizovanou v současných volbách je uskupení Tomia Okamury, stylizovaného obhájce naší národní svébytnosti a tradiční rodiny. Tyto hodnoty Okamuru však podle dostatku jeho doložitelných výroků zřejmě začaly zajímat velmi náhle – v době, kdy se začaly vyplácet ve volbách. Například:

„A uznávám, že mít dva milující táty, je pro dítě lepší než být ´sám´ v padesátihlavé smečce, bez člověka, který vás přitulí a pohladí. To je pak strašné. Vím, o čem mluvím, sám jsem v dětském domově v Mašťově u Podbořan v dětství vyrůstal.“

(magazín Na kluky, 2013)

„Kdyby mě jako malého kluka, který se nemůže bránit a nikdo se neptá na jeho názor, adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna. Raději bych byl na tom pokoji pro patnáct dětí v dětském domově, protože jsem vždycky chtěl mít maminku a tatínka.“

(vystoupení v PSP ČR, 2021)

Český vox populi jeho a jeho stranu hodnotí tak, jak vidíte níže, nicméně výrokem na prvním obrázku (jehož dvojsmyslnost PR-spindoktorům strany jaksi ušla…) se SPD charakterizovala sama:

 

Shrnutí

Autor se omlouvá všem stranám, hnutím a uskupením aktuálních voleb, které ve svém textu už nestačil urazit. Snad to aspoň trochu dožene výrokem své kamarádky, která aktuální svátek demokracie (jak říkával volbám ten, který v ně skutečně věřil, Alexander Dubček) shrnula lapidárně („Tak jsem si prohlédla hlasovací lístky a musím se přiznat, že úplně nejvíc ze všech kandidátů se mi líbí pan Mičulka, ´víceúrovňový eskamotérský umělec ze Všerub´. Řekla bych, že do Parlamentu ČR není vhodnější profese.“). Na závěr autor přikládá i několik dalších charakteristických snímků z těchto voleb, uzavřených osobním návodem, jak s volebními lístky naložit:

 

 

Vložil: Tomáš Koloc