Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zahrajte si na vojáky, pohlédněte do tváře smrti a pozdravte žirafy. Po kolejích s Českými drahami

04.08.2021
Zahrajte si na vojáky, pohlédněte do tváře smrti a pozdravte žirafy. Po kolejích s Českými drahami

Foto: Vojtěch Dundáček (stejně jako ostatní snímky v článku, není-li uveden jiný zdroj)

Popisek: Nádraží v Jaroměři muselo být umístěno tak, aby mohlo být v případě obrany odstřelováno děly z pevnosti Josefov. Stavba budovy začala podle návrhu ing. Daniella v říjnu 1856 a už 20. října 1857 před ní zastavil slavnostní vlak, tažený lokomotivami Josefstadt a Austria. Během prusko-rakouské války ale byla budova zničena, takže se v roce 1867 muselo začít stavět znovu. V roce 1996 byl komplex nádraží prohlášen národní kulturní památkou.

FOTOREPORTÁŽ Jestli už máte za sebou v půlce léta několik hradů, zámků a rozhleden a přemýšlíte co dál, vydejte se do východních Čech. Tak trošku jiný výlet na vás čeká v Jaroměři a jejím okolí. Pravidelné rychlíky Českých drah sem přijíždí z Pardubic, Hradce Králové i Liberce. Nebo využijte příjemný osobáček, který projíždí všemi našimi dnešními zastávkami. Pohodlně se usaďte, tentokrát vyrážíme do Josefova, Kuksu a Dvora Králové nad Labem.

Největším lákadlem v Jaroměři je pevnostní město Josefov. Historie jeho vzniku se začala psát již několik desítek let před jejím založením. Tehdejší panovnice Marie Terezie neměla po svém nástupu na trůn rozhodně na růžích ustláno. Svůj nárok si musela tvrdě hájit, protože pragmatická sankce, která jí dědictví trůnu zajišťovala, byla obratem zpochybněna Bavorskem a Saskem a Fridrich II. Pruský, její hlavní celoživotní rival, si začal nárokovat Slezsko.

 

Josefov

Bastion No. I je vstupní branou do jednoho z nejrozsáhlejších podzemních obranných systémů v Evropě

 

Josefov

Monumentální Josefov měl chránit Čechy před Pruskem

Konflikt se táhl od roku 1740 do roku 1748 a mimo jiné nastínil, jak by se strategická vojenská pevnost ve východních Čechách hodila. Obzvlášť poté, co Fridrich II. získal v rámci Slezska i Kladsko. V roce 1780 tak došlo k založení dvou velkých pevností. Plese (později Josefova) v Jaroměři a Terezína na severozápadě Čech. Obrovský komplex v Jaroměři se stavěl sedm let a byl schopen pojmout 12 000 vojáků. Nakonec se ale nikdy plně vojensky neuplatnil. Na počátku 19. století totiž změnil císař Napoleon způsob vedení boje a místo dobývání pevností táhl Evropou. Stejně tak v roce 1866 Prusko Josefov jednoduše obešlo a vůbec se ho nesnažilo dobývat.

 

kanón

 

kanón

 

Se svíčkou po stopách ducha

Základní prohlídka trvá přibližně 75 minut a zahrnuje Bastion I a podzemí. Průvodkyně v dobovém kostýmu nás seznámila s historií vzniku pevnosti, způsobem vedení boje a obrany i místním životem vojáků. Velká část prohlídky pak probíhá v podzemí. Po prvním sestupu je ještě možnost nechat se pustit ven, pokud zjistíte, že vám není úplně dobře. Poté dostanete plechovou svítilnu se svíčkou (nevím, jestli jsme nešikovní, nebo je to běžné, ale měli jsme hezky zavoskované boty) a je třeba absolvovat vše až o konce.

 

Josefov

Dobový kostým průvodkyně napovídá, že je v josefovském podzemí pořádná zima

 

Josefov

Komplex pevnosti byl bojeschopný už roku 1787, dokončovací práce na podkopovém obranném systému, brdecké tvrzi, hlavní strážnici, prachárnách a sedmačtyřiceti studních trvaly ještě další tři roky. Ani po roce 1791 se ale v Josefově stavět nepřestalo. Například kostel Nanebevstoupení Páně vznikl v letech 1805-1811 a radnice se město dočkalo až v roce 1884.

Rozhodně jsme se cestou nenudili. Je možné vydat se například do chodby pro minéry, kterými se obránci mohli dostat pod nepřítele a vyhodit ho do vzduchu. Často naopak nepřítel kopal chodbu z druhé strany a bylo otázkou, kdo koho vyhodí do vzduchu dřív. Chodby jsou ke konci hodně nízké (minéři bývali vysocí okolo 150-160 centimetrů a v chodbách nechodili vzpřímeně), takže se moc daleko nedostanete. Já jsem poměrně brzy zablokovala dítě, aby mi nedoputovalo bůhví kam a já ho akčně netahala z chodby po čtyřech.

 

Josefov

Posádkovým městem zůstal Josefov ještě více než sto let po zrušení pevnostního statutu. Vojenský význam si podržely budovy uvnitř hradeb, zbrojnice, kasárna, zásobovací sklady a nemocnice.

 

Josefov

Z takového 'luxusu' by dnešní vojáci měli nejspíš pořádné vrásky na čelech

Na poměrně velký úsek cesty nás průvodkyně poslala samostatné a nezapomněla nás informovat, že v dané oblasti straší duch neprávem popraveného tesaře. My jsme ho nepotkali, každopádně je ale Josefov díky jeho existenci mezi záhadology známý, takže třeba budete mít štěstí i na zážitek ze setkání trochu jiného druhu. Na závěrečný úsek prohlídky se pak sfoukávají svíčky a jde se v úplné tmě. My jsme k tomu ještě měli soukromý bonus, protože těsně po sfouknutí svíček začala mladší dcera vyšilovat, že jí na zem spadl malovaný kamínek. Ještěže jsme dneska vybaveni svítícími mobily.

 

Josefov

Trpíte-li v stísněných a temných prostorách problémy, raději prohlídku podzemí dobře zvažte

Kromě uvedeného základního okruhu, který má navíc velmi příznivou rodinnou cenu a za dva dospělé a dvě děti zaplatíte 250 korun, je možné využít vstupenek All Inclusive, které zahrnují prohlídku i Stálé historické expozice, Bastionu X, Bastionu IX a Ravelinu XIV. V obou případech navíc můžete navštívit lapidárium se sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

 

lapidárum

 

lapidárum

 

lapidárum

Vlakem za vláčky

Milovníci vláčků si přijdou na své přímo na jaroměřském nádraží. Ve zdejší bývalé výtopně parních lokomotiv sídlí železniční muzeum, kde si můžete prohlédnout nejen parní a motorové lokomotivy, ale také třeba kolejový jeřáb nebo podvalník k přepravě železničních vozů po silnici. Zajímavou možností je komentovaná prohlídka, která není v muzeích příliš obvyklá. Vše si samozřejmě také můžete projít i bez průvodce s pomocí informačních tabulí.

 

výtopna

 

výtopna

 

orzo parního stroje z parní čerpací stanice. Parní stroj čerpal vodu pro parní lokomotivy do vodárenské věže na nádraží

Parní stroj, který čerpal vodu pro lokomotivy do vodárenské věže na nádraží

 

Parní lokomotiva 310.006

Parní lokomotiva 310.006

 

výtopna

Barokní skvost svobodomyslného mecenáše

Hospitál Kuks je právem označován za jednu z naších nejkrásnějších barokních památek. Navíc je neodmyslitelně spjat s jedním z nejznámějších sochařů, Matyášem Bernardem Braunem. Tehdejší majitel zdejšího panství, František Antonín Špork, začal nejdřív na levém břehu Labe budovat lázně. Potvrzení léčivosti místního pramene nejspíš získal úplatkem, to však nic nemění na tom, že se jedná o jednoho z předních barokních mecenášů. Podporoval umělce, chudým rozdával peníze a obilí, kromě hospitálu v Kuksu nechal například na špitál přestavět i zámek v Konojedech.

Samotný areál hospitálu s kostelem Nejsvětější Trojice byl pak postaven počátkem 18. století naopak na pravém břehu Labe, aby sloužil až stovce válečných veteránů. Jeho zprovoznění se však František Antonín Špork nedožil. Došlo k němu až pět let po jeho smrti, v roce 1743, kdy jeho dcera Anna Kateřina pozvala do Kuksu řád milosrdných bratří.

 

Kuks

Hospitál Kuks je právem nazýván perlou českého baroka

 

Kuks

Kuks je vyhledávaným kulturním centrem. Během naší návštěvy bylo právě chystáno na nádvoří hlediště pro večerní představení muzikálu Noc na Karlštejně.

Z podstaty své činnosti je Kuks spojen s farmacií, a tak kromě základního prohlídkového okruhu můžete navštívit expozici Kouzlo apatyky, zaměřenou na historii lékáren, a expozici Z apatyky do fabriky o historii výroby léků. Barokní lékárna je i součástí hlavního prohlídkového okruhu a chybět nemůže ani jednorožec s rohem z narvala.

 

lékárna

 

lékárna

 

lékárna

 

lékárna

 

 

Bylinková zahrada

Rozprostírá se za budovou hospitálu už od počátku 18. století. Vždy se zde pěstovaly léčivky pro potřeby zdejší lékárny U Granátového jablka, ale také ovoce a zelenina pro hospitální kuchyni.

bylinková zahrada

V druhé polovině 20. století připomínala spíš parodii na francouzský park. Obnovena byla při rekonstrukci v letech 2013-2015 a najdete tu 144 záhonů s mnoha druhy rozličných bylin a léčivek.

bylinková zahrada

 

Návštěva je tedy trochu jiný zážitek než klasická prohlídka zámku. V úvodu jsme se dozvěděli něco o historii areálu i životě Františka Antonína Šporka, poté se prošli unikátní chodbou s malbami z cyklu Tanec smrti, jehož hlavním odkazem je, že smrt si nevybírá a přijde si jak pro mocné, tak pro chudé.  A nakonec si poslechli živou dobovou hudbu v kostele Nejsvětější Trojice. I zde jsme narazili na z pohledu současné doby mírně morbidní tematiku textů. Není se ale čemu divit. Dříve lidé vnímali smrt jinak a byli jí v podstatě neustále obklopeni. Vždyť právě František Antonín Špork měl po mnoho let matčinu lebku přímo ve své ložnici, doplněnou na druhé straně obrazem mrtvoly své ženy.

 

Kuks

Obytné místnosti působí mnohem prostším dojmem, než jsme v zámeckých interiérech zvyklí

 

Kuks

Smrt naše předky zdaleka tolik neděsila jako nás, byla součástí jejich životů

 

Kuks

 

Kuks

Sakristie

 

Kuks

Kaple Nejsvětější Trojice

 

Kuks

Poslední část prohlídky je věnována lapidáriu s originály alegorií Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Přiznám se, že mě velmi zaujala socha znázorňující mateřskou lásku, kde od pohledu mírná a usměvavá žena drží v náručí roztomilé a usměvavé dítě a za druhou ruku drží druhé odrostlejší. Nedalo mi to neporovnávat s mojí realitou, kdy v náručí vláčím dominantního vzteklounka, který nic nechce a úsměv mi na rtech dávno zmrazil. Tím ale rozhodně nepopírám krásu daného díla a těm z vás, kteří mají pro barokní umění slabost, mohu jen doporučit navštívit i nedaleký Braunův Betlém, kde si můžete jeho sochy prohlédnout přímo v srdci přírody.

 

Braunův betlém

 

Braunův betlém

 

Braunův betlém

 

Braunův betlém

Po kolejích až na známé safari

Pouhých osm minut vlakem z Kuksu a jste ve Dvoře Králové nad Labem. Město je známé především zoologickou zahradou se safari, a jestli nemáte auto, vůbec nevadí. Safari si můžete projet místním Afrika truckem nebo Safaribusem. A pokud vás tento styl prohlídky neláká, vezměte to po svých okolo tradičních výběhů jako v kterékoliv jiné ZOO.

 

Dvůr Králové

 

Dvůr Králové

 

Dvůr Králové

 

Dvůr Králové

 

Pozdravte se s žirafami, gorilami a nosorožcem. Zasmějte se s hyenou (vždy mi při pohledu na ni naskočí hláška z filmu Bohové musí být šílení 2: „Proč se tak blbě směje?“, „To je hyena, ta se směje blbě.“) nebo se poučte v městečku Tiébélé, postaveném podle západoafrické osady v Burkině Faso. Navíc zde najdete jeden z nějvětších výběhů pro surikaty v střední Evropě. Osobně si na roztomilost moc nepotrpím, ale surikaty mě vždy dostanou.

 

vlaky

Vložil: Petra Dundáček Božoňová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace