V Hradci nejsou troškaři. Nádherně zrekonstruované muzeum od Kotěry hostí jako první po covidu jedinečnou výstavu s díly, která jsou tu k vidění poprvé
31.05.2021
Foto: město Hradec Králové / Zdeněk Puš (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Zvláštním bonusem v rámci výstavy je zápůjčka významného portrétu Rudolfa II. od Lucase van Valckenborch z doby před rokem 1585 zakoupeného v roce 2012 do knížecích lichtenštejnských sbírek ve Vídni/Vaduzu. Laskavostí majitelů a vedení sbírek je tato jediná zahraniční zápůjčka k vidění právě v královském věnném městě Hradci Králové
Muzeum východních Čech v Hradci Králové si oddychlo. Po dlouhé době a tak, že to zadunělo celým krajem. Pandemie opadla, opadly i protipandemické restrikce a dveře naší historie se mohly otevřít veřejnosti. A muzeum v Hradci Králové připravilo na uvítanou jedinečnou výstavu Rudolf II. Umění pro císaře, která se probere uměním, jež zdobilo síně císaře Rudolfa II. Výstava mohla být otevřena i díky několika našim milionářům. Proč?
V divokém hnutí naší české historie se totiž původní umělecké obrazy rozutekly po celém světě. Tu dílem krádeží a loupežných válek, tu porobou našeho národa cizí mocností, která si umění prostě zrekvírovala a odvezla do svých výstavních síní. A v novodobé historii jsme pak mohli jako telata jen sledovat, jak se s ´našimi´ obrazy vesele kšeftuje po celém světě, ale nebylo peněz na to, abychom si původně naše díla koupili zpět a nechali je viset na zdech našich muzeí a galerií. Ale doba se mění.
Dechberoucí interiér Muzea východních Čech v Hradci Králové (budova sama je dílem slavného architekta Jana Kotěry)
Nějaký ten milion jako investice
Mnohá z vystavovaných děl v muzeu v Hradci Králové doposud nebyla vystavena, a očím veřejnosti se tak představují poprvé. Většina z exponátů pochází ze soukromých sbírek. Některá byla teprve nedávno zakoupena v cizině a vrátila se díky soukromým sběratelům do země svého původu. Až do nedávné doby jsme totiž se smutkem sledovali, jak se na světových aukcích prodávají umělecká díla, která byla kdysi součástí rudolfínských sbírek, a české veřejné kulturní instituce neměly prostředky na jejich získání. V posledních deseti letech se začala situace měnit. Našli se osvícení soukromí sběratelé, kteří se zasloužili o to, že se už některá díla mohla z ciziny vrátit do země původu.
Na výstavě je k vidění obraz Alegorie na turecké války Bartholomea Sprangera. Ten byl uloupen za třicetileté války a převezen do Švédska. Foto náměstek primátora Hradce Králové Pavel Marek, který se zúčastnil slavnostního otevření 28. května.
Výstava představuje veřejnosti soukromou sběratelskou aktivitu jako činnost, která sice uspokojuje osobní zálibu, ale jsou-li díla dostupná publiku, pak je také podstatným obohacením našeho kulturního dědictví. Výstava by tak mohla být inspirací pro další sběratele, aby umožnili veřejným institucím prezentovat své sbírky. Pro návštěvníky muzeí a galerií by to znamenalo, že by se alespoň na omezenou dobu potěšili významnými uměleckými díly, která jsou jinak skryta jejich očím.
Obraz Krajina s řekou a kamenným mostem Pietera Stevense byl též uloupen za třicetileté války a převezen do Švédska. Foto náměstek primátora Hradce Králové Pavel Marek, který se zúčastnil slavnostního otevření 28. května.
Něco podobného se odehrálo naposledy v 90. letech minulého století na velké výstavě v Praze. Ale obrazy byly jen zapůjčené a rozprchly se zase po světě. Hradecká výstava je postavena na soukromé sběratelské činnosti a vlastně zásadně rozšiřuje badatelské poznatky a dosud málo viděný fond rudolfínského umění představí v širších souvislostech evropského kontextu. A tak si můžeme prohlédnout běžně nepřístupných 77 výtvarných děl velkých jmen – Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachen, Josepha Heintze st., Roelanta Saveryho, Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vries a Aegidia Sadelera.
Smutná historie rudolfinské sbírky
Jak zmapoval časopis Epocha Plus v květnu, po smrti císaře Rudolfa II. si zuby na jeho sbírku uměleckých děl nebrousí jenom habsburská císařská rodina. Když arcivévoda Maxmilián Bavorský odjíždí z Prahy po vítězství katolíků na Bílé hoře v roce 1620, s sebou si do zavazadel přibalí i pár vzácných kousků ze sbírky. Něco z bohaté kolekce si ´zapůjčí´ i Karel I. z Lichtenštejna, místodržící českých zemí, který se podepíše pod rozsudky 27 českých pánů, popravených v červnu roku 1621 na pražském Staroměstském náměstí. Když do Prahy v letech 1630–1631 dorazí Sasové, i oni si vezmou svoji část kořisti. Císař Ferdinand II. i Ferdinand III. (1608–1657) pro změnu rozdávají díla ze sbírky jako odměny za věrnost a zároveň i jako úplatky pro získání politické podpory.
Později už je stav sbírky tak neutěšený, že její správcové mnohokrát upozorňují, že je třeba provést novou evidenci. „Jinak už nikdy nikdo nedá dohromady, jaké poklady vlastně sbírky ukrývají,“ připomínají novým pánům Pražského hradu. Ty to ale příliš nezajímá, a proto k provedení soupisu nakonec dojde až na přelomu let 1647 a 1648. Ironií osudu v té době obsazují Prahu Švédové. „Přivezte mi ty nádherné obrazy,“ žádá švédského generála Jana Kryštofa Königsmarka královna Kristina, velká milovnice umění. Když Königsmark dostane v Praze do ruky již zmíněný seznam, zajásá. Získává přesný přehled o celé sbírce. Jakmile ale ukradená díla dorazí do švédského Stockholmu, královna Kristina se netají zklamáním. „Tohle jsem si nepředstavovala,“ ošklíbá se nad obrazy. Zajímá ji totiž hlavně italské malířství a italských obrazů zde moc není, protože většina z nich už předtím skončila v habsburské rezidenci ve Vídni.
Němečtí a nizozemští starší mistři Kristinu nijak nenadchnou. „Klidně bych je všechny vyměnila za dvě Raffaelova díla,“ vyjádří se pohrdavě o takových velikánech, jako jsou němečtí malíři Albrecht Dürer nebo Lucas Cranach starší.
Krádež drancujícími Švédy je poslední kapkou k likvidaci. Seznam z roku 1650 se stává smutným svědectvím konce sbírky. „Několik poničených obrazů a prázdných rámů – mezi nimi Dürerova Růžencová slavnost a zbytky Cranachova oltáře z katedrály, sochy zhotovené z minerálů, které by nepřežily transport, zoologické a mineralogické sbírky, různá orientalia, která se švédským vojákům nezdála vzácná nebo zajímavá stejně jako antická torza, která považovali za rozbité plastiky,“ popisuje trosky slavné kolekce historička umění Fučíková. Ze Stockholmu se sbírky v dalších staletích rozptýlí po celém světě.
Dílo zkázy nakonec dovrší rakouský císař Josef II., který chce Pražský hrad přestavět na dělostřelecká kasárna. I když se mu tento plán nakonec naštěstí nepodaří uskutečnit, zbytek rudolfínské sbírky jde v roce 1782 do dražby. Díla slavných mistrů se tu prodávají za zlomek původní ceny. „Slavné mramorové torzo Ilionea bylo prodáno za 30 krejcarů, krejcarové částky byly požadovány za obrazy tak slavných mistrů, jako byl Pieter Brueghel starší, spoustu jiných předmětů shledali pořadatelé dražby neprodejnými a nechali je prostě vyhodit na smetiště,“ líčí smutný konec český historik Josef Janáček.
Úplně přesně zrekonstruovat celou Rudolfovu sbírku se dodnes nepodařilo. Nezbývá proto nic jiného, než se v odhadu počtu kusů spolehnout na dobové zdroje z 1. poloviny 17. století. Ty tvrdí, že obrazů byly asi tři tisíce, k tomu několik soch a několik tisíc uměleckořemeslných předmětů.
Chybí i přesné zprávy, kam se po světě zatoulala díla, odvezená v době třicetileté války nebo prodaná v pozdější době. Smutnou skutečností zůstává, že kvůli rozkradení rozsáhlé císařovy sbírky přišla Praha o jedinečnou možnost stát se ve své době nejproslulejší galerií Evropy. (Zdroj Epocha Plus, redakčně kráceno.)
|
Bonus, který se stal ústředním bodem
Jako bonus nynější výstavy v Hradci Králové jde pak brát vystavení portrétu Rudolfa II., který namaloval a svou parafou okrášlil věhlasný malíř Lucas van Valckenborch. Ten vznikl před rokem 1585 a byl zakoupen v roce 2012 do knížecích lichtenštejnských sbírek ve Vídni / Vaduzu. Laskavostí majitelů a vedení sbírek je tato jediná zahraniční zápůjčka k vidění právě v královském věnném městě Hradci Králové. V Praze ne. Portrét tehdy přibližně třicetiletého panovníka je ale jedinou zahraniční zápůjčkou na celé výstavě. Další kousky k nahlédnutí jsou z českých sbírek.
Výstava, jejímž ústředním bodem je portrét Rudolfa II., trvá až do listopadu
„Přicestoval z Vídně a je pečlivě zabalen. V bedně se tu jeden den vydýchal. Až obraz vyndáme, prohlédne ho restaurátor, aby zjistil, jestli se po cestě nepoškodil,“ uvedla před jeho instalací pro iDnes autorka výstavy, historička umění Eliška Fučíková. Zajímavostí pak je, že tentýž malíř později portrétoval i Rudolfova nepříliš oblíbeného bratra Matyáše, který se stal později českých králem.
Za rudolfínským panoptikem
Součástí výstavy je i ukázka kuriozit. Zvláštnosti a zvláštnůstky, staré přes půl tisíciletí. Co chtít víc. Lebky exotických zvířat, pravěké fosilie, schránky velkých mořských mlžů, reprodukce nejcennějších obrazů z rudolfínských sbírek a kopie části Mattioliho herbáře. A protože všichni jsme viděli filmy Císařův pekař a Pekařův císař (a mnozí si oba filmy zamilovali), nechybí na výstavě ani tehdejší alchymistická dílna. Míchat zlato z žabince a hledat v kořalce kámen mudrců zakázáno. To si necháme asi až na doma.
Vložil: Kamil Fára