S kiosky byl trabl, ale už je to snad na dobré cestě… Pět staveb Jana Kotěry, který pozvedl českou architekturu na světovou úroveň, je totiž v Hradci
20.06.2020
Foto: Královéhradecký architektonický manuál / Jiří Zikmund
Popisek: Kotěrův již opravený kiosek na levém břehu Labe
Jan Kotěra, pojem československé architektury, který u nás nastartoval moderní stavitelství. „Muž noblesní duše a světového rozhledu, leč ještě mnohem více: předurčený geniální tvůrce pozdější moderní architektury...“ napsal o něm jeho žák a pokračovatel Jaromír Krejcar. A právě o čtyři stavby Jana Kotěry se v posledních letech bojovalo v Hradci Králové. Potřebovaly zrekonstruovat, ale osud rekonstrukci připravoval do cesty jednu past za druhou. Až teď začíná svítat na lepší časy.
Ano, jde o čtyři kiosky v centru Hradce Králové, které se musí zrenovovat citlivě vzhledem k jejich historické hodnotě. Stojí na okrajích Pražského mostu a jejich osud byl dlouhou dobu nahnutý. „Předmětem revitalizace kiosku je obnova architektonického řešení z doby vzniku, tedy podle plánů architekta Jana Kotěry, ale s přihlédnutím na využitelnost v dnešní době. Součástí těchto oprav jsou mimo jiné obnova celkového pláště, vnitřních povrchů, obnova střechy i doplnění historicky významné půlkruhové markýzy, která byla z kiosku zhruba před padesáti lety odstraněna,“ řekla náměstkyně primátora Věra Pourová, která má v gesci Správu nemovitostí Hradce Králové.
Třetí kiosek se nyní rekonstruuje, foto Město Hradec Králové / Michal Komárek
V dubnu byla zahájena oprava třetího Kotěrova kiosku na Eliščině nábřeží stojícího na okraji Pražského mostu. Celková revitalizace vyjde na necelých 3,5 milionu korun včetně DPH. Práce mají být dokončeny na podzim letošního roku, v příštím roce by mělo být vypsané výběrové řízení na nového nájemce. Ještě během léta chce město začít s hledáním nájemce také do protějšího kiosku na stejném břehu Labe.
Přísné podmínky
Po opravě nabídne město kiosky k pronájmu obchodníkům. Ale nic jednoduchého to rozhodně nebude. „Jelikož se jedná o kulturní památku, tak jsme od památkářů dostali návrh několika podmínek, které by měl budoucí nájemce dodržet. Vyloučeno je například využití vyžadující odvětrání prostoru, z čehož plyne, že zde nebude moci být třeba rychlé občerstvení užívající fritování, smažení a další tepelné úpravy potravin,“ vysvětlila náměstkyně Pourová. Budoucí nájemce by také neměl kiosek stavebně upravovat nebo zde umístit reklamu v nesouladu se stanoviskem odboru památkové péče. Všechny podmínky, které bude muset potenciální nájemce splňovat, musí ještě před vypsáním výběrového řízení schválit Rada města.
Něco historie
Kiosky byly vybudované dva roky po výstavbě samotného Pražského mostu, tedy v roce 1912. Jižní kiosek na pravém břehu sloužil jako veřejné toalety, severní jako prodejna ovoce a květin. Na levém břehu měla severní stavba pojmout strážnici a jižní skrýt transformátor. Strážnice byla doplněna půlkruhovým zaskleným předstřeším nad obslužným okénkem. Na pravém břehu Kotěra přistoupil k přízemním stavbám oválného půdorysu završeným zvonovou střechou, na levém břehu k přízemním rotundám uzavřeným nízkou plechovou kopulí s cimbuřím. Kovové kandelábry byly původně opatřeny šedým nátěrem s červenými prvky.
Výstavba kiosků čelila v místním tisku ostré kritice. Prvním aspektem bylo to, že kiosky zůstaly po dokončení dlouho prázdné – obchodníky byl obsazen pouze jeden, původně určený na prodej ovoce a květin. „Paní Šandová se nakonec ustrnula a šla do jednoho se sodovou vodou (co tam bude dělat v zimě, když ani některý den v nejparnějším létě neprodá za korunu sodovky?)“, ptal se rozhořčený pisatel v časopisu Ratibor. Kritiku sklidila i symbolická forma staveb: „Doufejme, že v nejbližší době bude se zase nějaký ten kiosek stavět, p. prof. Kotěra udělá tentokrát návrh, kde předepíše užíti zlata a diamantů a všechno se stane, protože se Hradec Králové stává flancovním městem (flanc – výraz převzatý z němčiny = neodůvodněné vychloubání, planá okázalost; pozn. red.). Město, jehož obecní domy jsou v nejhorším stavu ze všech [...], může si už nějaký ten špás dovolit.“
|
Opravy už proběhly
Samotný Pražský most v Hradci Králové je památkově chráněný a jeho konce lemují čtyři Kotěrovy kiosky. Dva na jižním konci mostu už prošly opravami. Dva zbylé to čeká. A proč ten rozestup? Město dlouhé čtyři roky hledalo zhotovitele rekonstrukce. Ten se pustil do rekonstrukce dvou prvních kiosků podle nepůvodních dokumentů. A když chtěl přistoupit k opravě třetího, objevil se problém. Dřevomorka a nové dokumenty.
Pražský most, kiosek na levém břehu, exteriér a půdorys, projekt od Jana Kotěry z roku 1911. Foto Národní technické muzeum v Praze
„Hlavním důvodem zdržení rekonstrukce je doplnění projektové dokumentace podle požadavků odboru památkové péče. To se uplatnilo poté, co se na stavbě objevily stavebně technické problémy jako například dřevomorka, které zapříčinily přerušení stavby,“ řekla v té době mluvčí hradeckého magistrátu Kateřina Šmídová. Rekonstrukce totiž měla započít podle nepůvodní dokumentace. A jedině díky nálezu dřevomorky, která práci zastavila, byl čas na řádné prohledání archivů, z kterých se na badatele vyvalily původní a Janem Kotěrou podepsané plány na stavbu kiosku. Což rozdalo úplně nové karty.
Kotěrův Hradec Králové
Co všechno má Jan Kotěra v Hradci na kontě?
- Okresní dům, Palackého 409/6
- Obecní dům, Eliščino nábřeží 626
- Palmová zahrada, Třída Československé armády 275
- Kiosky Pražského mostu, Eliščino nábřeží
- Muzeum, Eliščino nábřeží 465, přičemž muzeum bylo poslední dva roky uzavřené z důvodu rekonstrukce. Do té město proinvestovalo na 100 milionů korun.
|
Opravy? S tím se nepočítalo
Památkář Jan Falta ukázal jeden kuriózní technický problém. Stavitelé vůbec nepočítali s tím, že by se kiosek mohl někdy v budoucnu opravovat. Věřili natolik své práci? Nebo jim to bylo putna? „Je tam zajímavá konstrukce. Když to stavěli, vůbec neuvažovali o tom, že by se to mělo někdy opravovat. Na zděné části oválného kiosku je dřevěná konstrukce a na ní je plocha z fošen, na kterou postavili krov. Není tak šance se zevnitř bez poškození té plochy ke krovu dostat. Bez přepracování projektu nebylo možné v pracích pokračovat,“ řekl Jan Falta.
Pohled na již opravené kiosky, foto Město Hradec Králové
Co kiosky čeká?
První dva kiosky už jsou zabrané obchodníky. „Jsme tady od roku 2012. Hledal jsem nové místo, protože jsme se z Benešovy třídy, kde jsme předtím sídlili, odstěhovali kvůli rekonstrukci. Před námi tady bylo několik obchodníků, a ještě předtím veřejné záchody. Když jsme přišli, bylo to v hrozném stavu, hlavně uvnitř. To se opravilo a později se předělaly i fasády. Nějakého ducha to tady určitě má,“ řekl pro iDnes Zdeněk Zach, který v jednom z kiosků provozuje obchod s prádlem a punčochovým zbožím. Ve druhém kiosku je pak obchod Ježkovy voči, který nabízí dárkové předměty.
A kdo byl vůbec Jan Kotěra?
Narodil se do česko-německé rodiny 18. prosince 1871. Otec Čech, matka Němka. A ze začátku to vypadalo, že půjde matčinou cestou. Vystudoval totiž německou střední školu v Ústí nad Labem a stavitelství na německé průmyslovce v Plzni. Po maturitě se však dostal do praxe k podnikateli J. F. Freynovi v Praze, kde se zrovna chystala Jubilejní výstava. Tam jej potkal vlastenecky smýšlející šlechtic Mladota, který Kotěru začal finančně podporovat a umožnil mu další studia ve Vídni u propagátora modernity Otto Wagnera.
Po návratu do Čech ho čekalo ovšem mírné rozčarování. Češi byli konzervativní a nějaká modernita jim nic neříkala. Kotěrův první projekt, secesní Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze, nevyvolal kladné přijetí. Byl označení za import z Vídně. Přesto si Kotěra začal získávat jak žáky, tak i obdivovatele. Zakázek přibývalo, jednalo se většinou o obytné domy a vily. Než jej ovšem povolal do služby starosta Hradce Králové František Ulrich. V Hradci Kotěra stvořil Okresní dům.
V roce 1909 už byl Kotěra na roztrhání. Čechům se jeho moderní a inovativní styl začal líbit. Co z té doby máme? Mozarteum pro Urbánkovo nakladatelství v Jungmannově ulici v Praze (1911), atypický Laichnerův dům v Chopinově ulici na Vinohradech (1909) či vrcholná Kotěrova stavba tohoto období – muzeum v Hradci Králové z let 1909–1913, které je evropsky významnou perlou východočeské metropole a čerstvě po rekonstrukci. Před válkou ještě pracoval pro Tomáše Baťu, ale samotná válka vzala Kotěrovi všechny síly. Zakázky ubyly. Po válce se začalo blýskat na lepší časy, prezident Masaryk mu nabídl, aby se podílel na úpravách pražského hradu, ale Kotěra musel ze zdravotních důvodů odmítnout. Už neměl sil. Zemřel v roce 1923.
|
Vložil: Kamil Fára