A haranta do školy, třeba zabaleného v alobalu a marinovaného v panických záchvatech. Komentář Štěpána Chába
komentář
07.05.2020
Foto: ZŠ Lázně Bělohrad
Popisek: Viceprezident Asociace ředitelů základních škol a současně také ředitel ZŠ Lázně Bělohrad Jaroslav Jirásko. Jeho škola se vypíná v krásném podkrkonošském městečku okresu Jičín
Začínám mít pochybnosti, jestli ministr školství Robert Plaga a jemu podřízení úředníci vědí, jak vypadá takové dítě. Co dělá, jaké jsou jeho projevy, čím přesně se vyznačuje a kolik za den zkonzumuje spolužákem vydávených virů a bakterií při uštědřování ‘koňárů‘, polibků nebo kopanců. Dostat děti do škol v rozestupech na více než délku paže, odděleně, na etapy, bezkontaktně. Jenže ono to už z principu nemůže a nebude fungovat. Děti jsou děti a nějaké - neshlukujte se – na ně platit moc dlouho nebude. Tak první dvě hodiny, pak to začnou mít na příslovečném háku.
Ředitelé škol zažívají své tradiční ataky paniky, sedí v ředitelnách a křičí – co budu dělat, co jen budu dělat, já se z toho zblázním – přičemž je nikdo nezachrání zavoláním doktorovi Chocholouškovi, ale nechají je v tom máčet až do zblbnutí. Ale proč ne, že jo.
Fronta na obědy až k Paříži
Viceprezident Asociace ředitelů základních škol a současně také ředitel ZŠ Lázně Bělohrad Jaroslav Jirásko se pro iDnes zjevil nad otázkou obědů. Jak má plnit rozestupy? Dobu krmení? Zároveň i hygienická pravidla? „Když přijde do školy jen na první stupeň 150 dětí, tak vydávání obědů jen pro těch 10 skupin bude trvat přes 3 a půl hodiny. To nevím, jak to má v praxi vypadat. Ministerstvo dalo sice ředitelům volnou ruku, ale až příliš. Nemáme přesnější pravidla a jako ředitelé se vystavujeme riziku různých žalob, že jsme nezajistili dostatečné bezpečí, pokud se objeví někdo nakažený,“ řekl Jirásko.
Nevím, my to v období chřipkových karantén v domě důchodců řešili donáškou do pokojů. Nešly by děti nakrmit ve třídách? Ale přesto, čekal bych od viceprezidenta a ředitele trochu větší kreativitu, ne čekání na standardy z ministerstva, kde to někdo vymyslí za něj. Zdařilá improvizace je metodou moudrých, ostatní čekají na instrukce. Ale co, školství a jeho lumeni. Ale možná jsme se právě na tomto příkladu podívali do útrob nepohyblivého organismu přeregulované společnosti, v které se už všichni bojí i pohnout, aby náhodou nechytli jednu zleva. Či zprava. Případně z obou stran a ještě doprostřed.
Rizikoví do chudoby, prosím
A teď tu máme rizikovou skupinu učitelů. Náš kantorský arzenál disponuje velmi často přesluhujícími jedinci, kteří by si měli užívat podzim života na Kanárských ostrovech, ale z nouze plní hlavy dětem před katedrou. Ti si prý mají vzít neplacené volno (asi na ty Kanárské ostrovy, řekl bych), žádný podpůrný program, žádné – my si vás vážíme a budeme vás držet nad vodou, i když vás pod ní zároveň strkáme – ne, ne, rizikového kantora je třeba odstavit. Zvládnou to školy, když jim odejde riziková část personálu, ale zároveň musí udržovat haranty v rozestupech a odstupech a krmit je v časovém harmonogramu závodu míru mezi ledovci? Nad naším školstvím se začínají slétat mrchožrouti. Ale snad ten kolos jeden a půl měsíce vydrží dýchat a nebude potřebovat plicní ventilaci, kterých teď máme v republice tolik, že bychom jimi mohli dláždit.
I nucené neplacené volno okomentoval viceprezident a ředitel Jirásko a dokázal tím už definitivně, že žijeme v opravdu mocně přeregulované společnosti: „Neplacené volno nemůžu učiteli dát, pokud má ještě nevybrané dny dovolené. Navíc musí být zařazení do rizikové skupiny potvrzené od lékaře. Takže mi přijde logické, aby si učitel vzal nemocenskou a ne neplacené volno, ze kterého nebude mít nic. Navíc má řada škol v rámci vnitřních předpisů stanovené, že si učitel nemůže vzít neplacené volno, pokud si může vzít dovolenou,“ řekl. Ministr školství řediteli na dálku kontroval tím, že se to zvládne. Že to půjde. Že drží palce. Máme dobrého ministra. Optimistu. To se cení.
Vložil: Štěpán Cháb